Time to move on

2. října 2014 v 1:30 | Maude |  Blog
Odteď už mě najdete jenom tady:


Měla jsem tenhle blog ráda, zaznamenala jsem do něj zhruba pět let svýho života, ale někdy je prostě čas se posunout dál ..
 

Cesta kolem světa za sedm dní

14. listopadu 2013 v 0:03 | Maude |  Fotoblog
Aneb taková malá hádanka (nebo zajímavost), co se dá najít na ve vzdálenosti 150ti kilometrů.

Schválně, jestli uhodnete (samozřejmě vy, co nevíte, kde jsme byli), kde to je. Je to strašně rozmanitý ostrov, kde jsou pláže s jemným bílým pískem i s drsným černočerným, údolí lemují banánové plantáže a hory nad nimi jsou suché a bez života, ale zároveň se ve vyšších polohách rozprostírají borovicové lesy a v nížinách zase rostou kaktusy. Je to ostrov, který je jedinečný a zároveň vám připomíná jiná místa na celém světě. S Běsem jsme dali dohromady pár nejzajímavějších fotek, ve kterých jsme "něco" viděli ..

Hned první den jsme dorazili k soše Moai z Velikonočních ostrovů

O pár dní později jsme se šli ztratit do písečných dun na Sahaře

Poté navštívili Grand Canyon

Ze severu jsme zajeli kousek na jih, abysme (já to "abychom" fakt nemam ráda) navštívili historické centrum Cartageny v Kolumbii

Zpět do Států jsme to vzali trošku netradičně přes Afgánistán

A nakonec skončili v Miami, kde silnici lemovaly tak vysoký palmy, že z auta nebylo vidět na jejich koruny

Tak taková byla naše sedmidenní cesta kolem světa. Už víte, kde jsme byli?

.. podzim, zima

6. listopadu 2013 v 23:36 | Maude |  Blog
(u nás v parku, kterýmu podzim svědčí..)

Jde to najednou strašně rychle, ještě před chvílí bylo teplo a stačilo chodit na lehko a teď, když jdu od vlaku a vytáhnu z rukávu prst, hned mi omrzá. Podzimní depky se ale stejně můžou jít bodnout. Tenhle týden mam školní a po dlouhý době docela klid, dneska jsem přišla ze školy s pečíčí náladou, a tak hned o hodinu později už náš byt provoněla vůně švěstkového koláče a skořice.

V pondělí večer jsem se vrátila z Berlína, kde jsem byla (poprvé) od pátku. Musim říct, že bych si to ještě o pár dní prodloužila. Byla to taková dobrá cestovatelská vsuvka mezi všema pracovně školníma záležitostma, která mě nabila energií a pozitivní náladou. (Na reportu už se pracuje.) I když se samozřejmě našly slabší momenty, jako třeba chrápající Ind v pokoji, jehož chrapot přesahoval 90dB (a to nepřehánim, to jsem fakt ještě nežrala, a kvůli němu jsme si stáhli měřič decibelů :D) a nedal se nijak zastavit (zabít jedině), nebo například určitá nepřipravenost našich spolucestujících (zas jsem si připadala jak organizátor zájezdu - sakra proč?!), naštěstí tohle všechno vyvážilo to všechno dobré :-), co jsme zažili.

Mno, kde jsou ty časy, kdy jsem uměla souvisle psát? V prdeli, že by? Každopádně snad aspoň oceníte, že se snažim dál pokračovat a ještě jsem to tady nesmazala .. :-) A co není, může být. Takže teď přeskočim k tomu, co mě čeká a vy dělejte jakože nic ..

Zítra je na řadě poslední školní den pro tento týden a večer po dlouhý dobře mířim na jogu. Jak ta mi chyběla. (Musim říct, že mi fakt prospívá /v kombinaci s veganskou stravou až uplně neuvěřitelně/ a i když mi někdy ze začátku nejde uplně vypnout, nakonec se zadaří a odcházím znovuzrozená.) Celej říjen se pořád něco dělo, že jsem jí musela vynechávat. Možná se tam budu po takový době zase cejtit jak nevohebnej dement, ale nakonec se do tý polohy stejně nějak dostanu :D

Takže .. teď už bytem nevoní švěstky ani skořice, ale svíčka s jemně vtíravou květinovou vůní, v hrníčku mám posledních pár kapek již studenýho čaje a v televizi se natřásá nějaký pochybný monstrum s modrou korunou na hlavě. Nejvyšší čas to tady zabalit. Běs už si stejně dávno vedle v ložnici chroupe, tak já utíkám taky spát..
 


Nejlepší rostlinné mléko? To kokosové!

28. října 2013 v 21:45 | Maude |  Recepty
Yes! Jelikož už od poloviny července "veganim", hledám různý alternativy k potravinám, na který jsem byla doposud zvyklá a kterých jsem se "musela vzdát". Měla jsem dost velkou spotřebu mléka a mléčných výrobků, ať už jsem z toho vařila nebo to jedla jen tak. Jenže co dělat ze dne na den, když se stanete veganem? První, co každýho napadne, je sojový mlíko. Ale co když už ho máte přepitý (zařazovala jsem ho do jídelníčku už dávno) a zároveň nechcete platit stovky za mandlová a jiná ořechová mléka?

Udělat si vlastní. Udělat si vlastní mléko doma jde v podstatě z čehokoliv, ale protože já jsem už odjakživa milovník kokosové vůně, jako první jsem se pustila do kokosovýho. (Lepší než několik týdnů chodit po krámech a hledat plechovku kokosového mléka pod padesát korun. Tohle vyjde zhruba na čtvrtinu a ještě je toho mnohem víc.)

Co budeme potřebovat?

- strouhaný kokos
- vodu

Množství:

Záleží na vás, kolik mléka chcete, já dávám kokos a vodu v poměru 1:2 a měřím to na hrníčky, takže nic jednoduššího být nemůže:-)

Postup:

1. Kokos vysypeme do konvice a zalijeme horkou vodou.
2. Necháme odstát minimálně dvě hodiny (čím déle, tím víc bude mléko kokosové, jednou jsem to nechala skoro 24 hodin a to už je moc, mléko je hodně silné až palčivé..).
3. Po uplynutí vámi stanovené doby vylijeme celou "směs" do mixéru a mixujeme. Stačí pár minut.
4. Z mixéru lijeme přes síto do hrnce a pořádně "vymačkáme" vodu - dělám to rukou, je to nejlepší. Zbylou směs odkládáme vedle.
5. To je celý. Mléko vydrží uzavřené ve sklenici v lednici zhruba týden.
(6. "Vysušený" kokos nevyhazujte, dejte ho na pečíčí papír a na cca 120° po dobu asi 45 minut dosušte v troubě, aby se zbavil veškeré vlhkosti. Suchý kokos stačí namixovat a máte kokosovou mouku, ze které se dá krásně péct.)


Máte hlad?

23. října 2013 v 0:33 | Maude |  Fotoblog
Jestli jo, tak vám asi moc nepomůžu .. Je potřeba to tady trochu rozjet, ano, vím o tom. Tak to zkusíme cestou, po který mi to docela jde. Vždycky mě vaření bavilo, pak jsem začla bydlet s Běsem, a jak jsem vařila denně, bavit mě to sice nepřestalo, ale zas takovej odvaz to pro mě nebyl. V polovině července jsem ale začla s veganstvím a díky experimentování získávám nový dech .. Za tu dobu jsem do mobilu nastřádala asi tisíc fotek jídla, normálního i veganskýho, tak se s váma o to aspoň takhle podělím. A ty všímavější z vás si už asi všimli, že mi tu přibyla kategorie receptů, který se hodlám teď trochu věnovat. Stejně mi to už kdysi má milovaná Třešnička prorokovala, že bych se tomu měla věnovat, tak to zkusim, třeba to někoho inspiruje..

Quiche se špenátem a krůtím masem, hovězí plátek s pečenym bramborem a dušenym hráškem (ach, to byla anglická depka..), pečená perlička na citronovém tymiánu s vařenym bramborem (Běsova porce, abyste si snad nemysleli, kolik toho sežeru :D, ale líp se fotila..)

Trocha sladkého: Muj historicky první vdolek se šípkovou marmeládou, borůvkové knedlíky z kynutého těsta a konečně boruvkové tiramisu

Trocha veganského: pizza ze zeleninou a hříbkama, grilovaná zelenina (lilek, červená řepa a batát), těstoviny s rajčatovou omáčkou s lilkem a fazolema s tofu posypkou

Veganské pečení: fazolové brownies podle Dewii, příprava na domácí müsli tyčinky a již upečené ještě nerozkrájené

Naprosto výborný šťavnatý restovaný losos s pečenym bramborem, jednou taky studená večeře a salát z tmavě zelené čočky se zeleninou

Ostružiny ze zahrádky Běsových rodičů, moje první syrová datle s ricottou a kakaem (mmm!) a náš dárek pro Běsova tátu - trikolórní koláč a třílitrovka námi nasbíraných a sušených pravých hřibů

Zase ty knedlíky! - z tvarohového těsta podle mojí babičky s posypkou ze skořicový strouhanky, výroba domácího kokosového mléka a dnes již pro nás tak typická večeře v podobě grilované zeleniny (batát, paprika, dýně hokaido, lilek, celer, brambor) a čočkovo-rajčatové omáčky

A na závěr příprava a výsledek hruškovo-šveskovýho koláče. Hrušky se skořicí a švestky s mákem. To je tak, když jedete na dovolenou a všude kolem zrovna plodí ovocný stromy.. no nenatrhejte si, že jo.

Hele! Vy sem fakt ještě chodíte!

26. srpna 2013 v 22:52 | Maude |  Blog
Podle statistik, který mi chodí mailem, je tady denně minimálně 5 lidí .. To jako fakt? Co tu děláte? :D

Ale dobře, možná už je čas se vrátit. Svrbí mě prsty, materiálu na články je spousta, a čas .. jo, čas by možná taky byl. Přece jen je to jen na mně, jak si nastavim priority. A já chci sakra zase blogovat!

Možná je tohle je takovej výkřik do tmy, po kterym nic nenásleduje, ale co kdyby ne? We'll see if is Maude back..

moje druhá olejomalba

9. února 2013 v 17:48 | Maude |  Art
Tenhle článek by taky mohl patřit do rubriky "co se událo ke konci roku 2012", ale žádná taková rubrika tu neni a ani nebude. Takže to uděláme jinak. Prostě se vrátim k těm pár věcem, který za to stály a mohly by vás zajímat (a na který chci já později vzpomínat).

Jednou z těch věcí, která mě poslední dobou baví a postupně jí podléhám víc a víc, je olejomalba. O tom už jsem se zmiňovala dřív, řekla bych někdy koncem léta, a tady jste mohli vidět muj historicky první obraz malovanej olejovejma barvama. Teď, když na to koukám s odstupem času a mam namalovanej druhej, přijde mi ten první dost děsivej, ale tak pořád je muj že jo ..

Druhýmu obrazu jsem věnovala víc času, už jsem věděla, co a jak, nebála se na to hrábnout a tak celkově jsem si jeho tvorbu víc užila. Už to nebyla ta neznámá, už jsem se nestresovala s tim, že to pokazim, a víc jsem se řídila vlastní rukou než předlohou. Trval mi tři lekce, což bylo dohromady asi osm hodin, a skoro celou jednu lekci zabralo nebe, s tim jsem si fakt vyhrála.

Tentokrát to neni Skotsko, ani žádná další Británie, ale USA. Maják v Lubecu ve státě Maine, ze kterýho je vidět na Kanadu. Takže vlastně na obraze jsou dvě země :) Maine jsem si oblíbila kdysi dávno, když jsem četla jednu knížku, jejíž děj se tam odehrával. Mam slabost pro severský země. Ty nekonečný lesy, divoká příroda, krutá zima (ta moc příjemná asi neni, ale určitý moje sympatie má), jezera, útesy .. a taky mam slabost pro majáky, cejtim z nich určitou naději a volnost.

Ale dost bylo keců. Proč jsem malovala to, co jsem malovala, už víte, takže tradáá ...


Mimochodem .. ještě žiju!

8. února 2013 v 18:42 | Maude |  Blog
Já vim, že to poslední dny (měsíce) vypadá jinak, ale pořád jsem tady. A nebudeme si nic nalhávat - krom toho, že nemam čas, nebo chuť nebo co to vlastně je, už mě to tu ani nebaví. Nebaví mě furt ten stejnej vzhled (ale galaktičnost mě baví stále) a systém. Popravdě, sere mě to tu. Na druhou stranu jsem tady tomu věnovala tolik energie, že prostě nedokážu jen tak odejít, a nějakej ten blog pořád mít chci. Vim, že nikdy nebude nějak extra navštěvovanej a komentovanej, to mi nevadí, i když jsem za zpětnou vazbu ráda, ale nějaký to místo, kde se můžu vyjádřit a napsat si, co se mi zlíbí, potřebuju. Typická schizofrenie, takže jak z toho ven?

a) novej blog s novym vzhledem, u kterýho stejně neni zaručený, že druhej dech přijde
b) starej blog, u kterýho si myslíte, že jste vyčerpali všechno, co ste mohli a druhej dech už asi nepřijde, ale nechce se vám ho opouštět a tak ho necháte hnít, popřípadě se jednou za měsíc vytáhnete a napíšete, jak se nic neděje
c) starej blog s novym vzhledem a optimistic mind, že všechno dobře dopadne
d) návštěva psychiatra, že řešim takový sračky (a rovnou se nechat vyšetřit i s jinejma záležitostma)

?

Možná, že možnost "d" by vyřešila nakonec všechno.

Musim se přiznat, že články tohodle typu u sebe na blogu nesnášim (takže nejste sami). Protože kdo by chtěl vonět jako ty!?! :D číst nějaký výmluvný kecy o tom, že se tu nic nedělo a proč. No kdo? Já teda ne. Na druhou stranu od ostatních blogerů mi to nevadí. Možná to bude tim, že ostatní blogeři na to neprdí tolik jako já a nejsou ty výmluvný články tak častý. Možná .. každopádně nemá smysl se nad tim zamejšlet.

Jak to u mě vypadá poslední dny a co je novýho?

Ono je toho novýho spousta. Asi jako vždycky. Klasickej model - vám se zdá, že se kolem vlastně nic neděje a neni o čem psát, přitom každej tejden přichází věci, který tu ještě nebyly a jsou pro vás nový, jenže než se dostanete k blogu, na všechno zapomenete a koukáte na to jinak, tak nějak celkově - a celkově se nic neděje.

Ale dobře, nějaká snaha a chuť tu přece jenom je. Příští tejden mi končí zkouškový, teď se učim, a od začátku roku tak nějak přerušovaně stonám. Neni den, kdy by mi něco nebylo a už mě to teda docela štve. Nejenom že před lidma vypadám jak hypochondr, ale taky mě to celkově čim dál víc vysiluje a unavuje. Takže neni o nic stát. Zkoušky se tak nějak celkem dařej, ale do práce chodim jak do houslí .. což neni moc ideální. Nicméně pořád jsou tu věci, který mě držej při životě a na který když si vzpomenu, pozvednou se mi koutky.

Takže .. nějakou přílišnou aktivitu vám tu slibovat nebudu, protože už teď vim, že bych to nedodržela, ale budu se snažit sem přece jenom něco málo napsat, protože témata na to jsou ..

Novoroční ohňostroj

5. ledna 2013 v 1:04 | Maude |  Fotoblog
V úterý jsem s Kentaurem a Běsem byla na Karlově most na novorčnim ohňostroji. Lidí tam bylo jak nasr.. a šíleně foukal vítr. S Kentaurem jsme si na tom vyzkoušely naše fotopřístroje a potom se přesunuli na kafe, kde jsme si nechali naplnit tumblery :D. Momentálně jsem nemocná a těšim se na víkend v posteli :)

víc fotek v celym článku

Mauďochléb

5. listopadu 2012 v 23:10 | Maude |  Recepty
Před pár dny přišel Běs s tim, že bysme si mohli (rozumějte, že JÁ BYCH MOHLA!:-)) upíct chleba. Protože co si budem povídat, to co se prodává v obchodech je pořád stejný a neni to zas tak dobrý. Potom jsem o tom mluvila doma s mámou a ta měla čirou náhodou zrovna recept. Tak jsem si ho trošku upravila a vzniklo z toho tohle. Recept přidávám na přání Kentaura, ale upíct si ho může kdo chce samozřejmě.


Ingredience:

1/2 droždí
1,5 hrnku žitné celozrnné mouky
1,5 hrnku pšeničné celozrnné mouky
1,5 - 2 lžičky soli
1 lžička kmínu (může být celý i drcený)
1 hrst slunečnicových semen
1 hrst dýňových semen
1,5 hrnku vody
trocha hladké mouky do kvásku a na konečné pomoučnění

Postup:

1. Do mísy rozdrobíme droždí, lehce pomoučníme, zalijeme troškou vody a necháme vzejít kvásek.
2. Do vzniklého kvásku přisypeme všechny ingredience, zalijeme vodou, zamícháme a prohněteme. Pod utěrkou necháme kynout.
3. Po přibližně čtyřech hodinách vyjmeme těsto z mísy, v ruce ještě trochu prohněteme a vytvoříme šišku chleba, kterou položíme na plech s pečícím papírem. Chleba nahoře pomoučníme a posypeme semínky dle libosti.
4. Vložíme do předem rozehřáté trouby na 200°C a pečeme zhruba 75 minut.

Je to jednoduchý, rychlý a dokonce to chutná i jako chleba :-)

Kam dál