Únor 2009

Matthew

28. února 2009 v 16:48 | Maude |  Art
A je hotovo. Akorát mě štve, že bez blesku to neni vidět a s bleskem tam jsou fleky, tak si ty fleky odmyslete a přimyslete si tam černou. Ale jinak jsem spokojená :D Taky jsem se s tim pěkně mazlila..

Tak trochu vych*anej den

23. února 2009 v 21:10 | Maude |  Blog
Tak dnes chcalo a chcalo a nic tak zvláštního se nedělo. Nemam ani chuť psát, nebo spíš nevim, co bych vám měla napsat. Možná až po uplynutí tady toho tejdne. Ovzduší houstne a začíná to bejt neskutečně neskutečný. Ivet mě ve škole ujistila, že nejsem jediná, kdo se obává, ale jak jsme o tom začly mluvit, začla jsem se obávat ještě víc. No prostě se to nechutně blíží a tak neni divu, že už ani psát mě nebaví.
Dneska jsem na těláku pohnula s Mattem. Necvičila jsem, jelikož jsem po nemoci, tak jsem měla aspoň čas na kreslení. Tak aspoň něco. Na zejtra nic neumim a doufám, že ani nic nebudu potřebovat umět:D. Ale spoléhat se na to taky člověk nemůže, takže nějaký malý opakování ještě proběhne. Zejtra vstávám o chvilku později, odpadá mi první hodina. Mhe, mohly by odpadnout rovnou dvě, když je to dvouhodinovka, ale to bych chtěla asi moc. Jenže co je to spát jen o 40 minut dýl? Málo, hodně málo..
To je všechno, neni psavá.

A mimochodem, tohle nemá chybu!!! To chci.. čumněte, je to skvělý:D Ale zajímalo by mě, jak to dělá, když chce zpátky..

I will twist the knife and bleed my aching heart and tear it apart

22. února 2009 v 21:25 | Maude |  Blog
To je ale dlouhej nadpis co? Muheh, nic lepšího mi nenapadlo, tak jsem si musela pujčit kousek textu. No co je jako, se smí ne? Zejtra už je zase ta dementní škola a debilní pondělí. Vůbec se mi tam nechce, i když je to jen na pár hodin. Naštěstí je to poslední tejden před jarníma prázdninama, na který se nehorázně těšim. Jenže ty určitě zase utečou jak lejno a kdo ví, co bude po prázdninách. Nebo takhle, všichni vědi moc dobře, co bude po prázdninách. Uteče březen a je tady duben, první část maturity, pak druhá apak je tu květen a třetí část maturity a to je prostě teď moje noční můra. Doufám ve zdárnej konec.
Krom školy mam jít zejtra odpoledne na sraz s Danem, kterýho už jsem taky neviděla, co je rok dlouhej. I když to rok nebyl, zdá se mi to hodně dlouho. A vy stejně asi nevíte, kdo to je. Teda až na pár vyvolených jedinců, ostatním to stejně může bejt ukradený:D. Těšim se, vždycky je veselo a vždycky máme zajímavý témata k prořešení. Ještě nevim, kam pujdeme, ale to je tak docela jedno.
Dostala jsem dnes chuť na černej lak. Ne, že bych ho snad vypila, ale nalakovala jsem si nehty na černo, což už jsem neměla hoodně dlouho. Ale chuti se poručit nedá, tak jest. Taky jsem dneska udělala pořádnou očistu svýho pokoje, jak jsem slibovala, hned je krásnější. Zároveň jsem se ale vykašlala na všechno ostatní, takže moc tvůrčí práce dneska nebylo. Jenom samej úklid. Ale bylo to zapotřebí a aspoň jsem prospěla domácnosti taky jednou. To se vyplatí. Už nevim, co bych sem tak napsala, vlastně ani nemam potřebu vám cokoli sdělovat. Děje se tady toho dost. Celkem příjemný věci, ale musim mít taky nějaký tajemství a pocit, že vy něco nevíte a já jo:D!

Sobotní podvečer a nějaký nápady

21. února 2009 v 17:43 | Maude |  Blog
Je sobota, jaký to překvapení. Nestěžuju si, že je víkend. Víkend se hodí vždycky a ještě ke všemu když je sobota a ne neděle, je to mnohem lepší. Jsem ale doma. Jak jinak. Moje teplota už je sice v normálu, ještě mam ale pořád celkem silnou rýmu a kašel. Už je to ale mnohem lepší. Dnešní den jsem věnovala svýmu pokoji. Taky to bylo jednou zapotřebí. Ještě nemam hotovo, ale postupně si to zútulňuju. Hned se tam člověk cejtí líp, když je útulno a může se v klidu věnovat nějakejm tvůrčím činnostem. Mam totiž v plánu zase další obrázek (tu školní sérii už ani nezmiňuju, to je samozřejmost, která se rozrostla až na 9 portrétů a jsem na začátku třetího..:D) a chci to udělat naprosto vymakaně promakaný! Taky jsem dostala chuť na další trička. Nějak jsem s tim v poslední době sekla, takže je na čase udělat zase nějaký zajímavý. V hlavě mam nejeden nápad, a jeden z nich se bude jmenovat Think of England (inspirace u IAMX) a určitě se to bude líbit hlavně Marry. Pokud se to povede. V tuhle chvíli mam dost i jiný práce, takže se uvidí, kdy se na to dostane, ale už se na to těšim. S tim totiž souvisí spoustu dalších nápadů, který je potřeba uskutečnit!
Asi bych chtěla strašně moc tvořit, ale na tu realizaci se pořád nějak nedostává. V nejbližší době mě taky čeká nějaký to kapelování a jak jsem slyšela, nápadů je taky dost. Chtěli bysme (nemam ráda slovo "bychom", tak holt nemůžu bejt spisovná:D), nebo spíš měli bysme, konečně přijít na nějakej název, prej se bude zakládat bandzone a my pořád nemáme jméno. Ale párkrát se zase sejdem a třeba z nás něco vypadne. Taky máme nějaký nahrávky, který by se měli dotáhnout, to jsme nějak nedokončili, protože byla taková menší prodleva, kdy jsme nevěděli, co se bude dál dít.. V lednu jsme ale trávili ve zkušebně dokonce i dvě odpoledne v týdnu, a tak jsme přece jenom něco udělat museli. Už mi to zase chybí. Kdybych nebyla nemocná, tak jsem si mohla dneska určitě zabubnovat. Nevadí, příště. Taky bych mohla najít ten náš dlouhej seznam názvů, cojsme s Marry vymejšlely o prázdninách nebo kdy to bylo, připsat tam nový kandidáty a znovu si to pořádně prohlídnout. Nebude to od věci a třeba se tam najde něco použitelnýho.
Když už mam takovou tvůrčí náladu, tak se dneska hodlám podívat i na tu svojí detektivku co píšu. Napadly mě totiž další souvislosti, kterejch se dá parádně využít. A když bude v pokoji útulno, píše se jedna báseň. Mimochodem, co já to mam pořád s tou útulností? Nevim, mam prostě nějakou náhlou potřebu tam uklidit. Nemam ráda, když je tam neuklizeno a přes tejden se tam vždycky nahromadí věci a dneska mě to zrovna tak nehorázně vadí, tak to musim holt vyútulnit. Jinak se asi zbláznim! Al já se dneska vůbec zbláznim. Hrozně tvůrčí nálada. Ale zdá se mi, že se snažim dělat nějak moc věcí, pak se nesmim divit, že nic nestíhám tak, jak bych chtěla. Ale když já mam prostě tady na tohle všechno chuť!!! Tak proč ne?

Bliss, Muse

21. února 2009 v 15:08 | Maude |  Oblíbené
Že má Maude ráda Muse, to pro vás neni žádná novinka. Jen jsem si teď po dlouhý době zase něco pustila. A to je prostě takový nanejvýš uvolňující, uklidňující, lepší náladu tvořící. To jsou zase slova:D a mam chuť na takový věci jako je New Born a Bliss, tak si sem dávám ten Bliss. Nějak se mi to dneska hodí do nálady.. prostě se řítim do neznáma..


Ten krém se ještě nevstřebal

19. února 2009 v 21:05 | Maude |  Blog
Jsem nějaká nesvá. Zejtra mam jít do školy kvůli písemce z ekonomiky na první hodinu a pak tam mam rovnou zustat. No kdo by z toho nebyl nesvůj? Nevim, jsem si teď nějak zvykla doma a rozhodně se mi nikam nechce. Pořád jsem nemocná a pořád moje teplota přesahuje třicet sedum stupňů. A taky furt vypadám strašně. No nevadí, nějak to tam přežiju. Nic jinýho mi nezbejvá.
Sleduju tu As If a docela mě to dostává, některý kecy prostě nemaj chybu. Dostala jsem díky tomu chuť na marokánku. Ale ta nebude. I když by mohla bejt, už dneska totiž byla. V lednici máme nějakej novej druh ovoce, tak to musim jít okouknout zblízka:D. Jsem zvědavá, co je to zač. Taky by mě zajímalo, kde a jak to vůbec vzniklo. Nejjednoduší to bude jít zjistit.
Dneska se mi nechce ani nic psát. Jak jsem taková napnutá kvůli zejtřku, tak mi to ani nejde a ani nevim, co bych vám řekla. Jdu dokoukat AI a pak se uvidí. Mam chuť jít ven.
Chci si uživat volnosti. Mohlo už by bejt jaro a po maturitě. Jo, to by byla paradise.. Uplně se vidim tam venku. Ale holt nemůže bejt všechno. A když člověk vydrží, tak pak třeba bude.. Měla bych se jít ještě připravit na zejtra, jsem z toho fakt nějaká přejetá. Nechce se mi. Ale já sama jsem si určila, že tam jdu. Člověk holt někdy neví, co dělá. A dělá kraviny, který se nedaj vysvětlit. Mnjn, to už je náš úděl. Ještě si pustim něco na pc a třeba bude líp:-)

Barunka

19. února 2009 v 20:33 | Maude |  Art
i s kusem koberce.. Zejtra musim odevzdat, když už tam jdu na písemku.. :D
a ve skutečnosti to vypadá uplně jinak, blbě jsem to nafotila. jak jsem se snažila, aby se tam neobtisk blesk, tak to vypadá, že je to dole velký a nahoře malý.. :D to jen pro pořádek, dělá to ten obrázek hrozně divnej..

Oleum eucalypt globuli

18. února 2009 v 23:37 | Maude |  Blog
Možná bych si měla jít lehnout, ale copak si můžu jít lehnout, když nemůžu dejchat? Nasávám tady eucalyptovej olej, ale to pomáhá jen chvilkově. Jak já se těšim, až se budu moct nadejchat čerstvýho vzduchu. Až zase ucejtim vůni zlatýho šálku s citrónem a na další a další vůně. Takovouhle rýmu už jsem neměla dlouho. Zejtra ještě nikam nejdu. Kdybych neměla teploty, tak možná, ale takhle to nemá smysl. Každopádně v pátek bych už měla. Ve škole se budou dít takový pěkný chuťovky a ty se mi dopisovat zvlášt zrovna nechce. Dnes jsem mluvila s Bárou, tak jsem se dozvěděla, že opravdu o nic moc nepřicházim, takže jsem se zas až tak nespletla.
Čuměla jsem na videa na youtube a nějak mě to inspirovalo, takže už mam na tejden dopředu rozmyšleno, co sem dám. Ne, přehánim. Na tejden ne, ale zejtra určitě. Dneska už se mi do toho už totiž nechce. A navíc mam pořád takový hrozný výčitky svědomí, že bych se přece jenom měla na něco učit. Ale nemusim. Neřikám, že bych na všechno měla kašlat, ale teď fakt nemusim.
Konečně jsem dnes dokončila elektronickou přihlášku na VŠ a zejtra jsem měla jít na další den otevřenejch dveří. Nejdu, jde tam máma. Sice jsem si chtěla udělat vlastní názor, ale včera jsem taky nikam neměla chodit.
Přemejšlim tady nad Masonem, ale vůbec nevim, proč zrovna nad nim. No ale tak nad něčim přemejšlet musim, takže prostě se mi do mysli vkrad zrovna on. A nad Markem Twainem přemejšlet nebudu. Neni mi ale jasný, odkud vítr vane. Zpod dveří to totiž nebude. A najednou už vim. Stačilo jenom zase odšpuntovat lahvinku s eucalyptem. Muhehe, připadám si jako ta největší násoska nebo nášňupka a to už prostě s Masonem tak nějak souvisí, no nebo ne?:D
Po dlouhý době jsem online na icq a je zajímavý, co všechno tam člověk s lidma neřeší. Začíná mě bolet za krkem a zdá se mi, že můžu o trošku líp dejchat. Tak bych měla jít ulehnout, dokud to ještě jde. Nesnášim, když čumim do stropu a nemůžu usnout a když se snažim nasát vzduch a ono to nejde. Těch věcí, co nesnášim je samozřejmě mnohem víc, ale tak to bych odtud dnes asi neodešla. Takže jednoduše, už jsem jednou nohou v posteli a vy mi v tom nezabráníte. Jako kdybyste snad chtěli.. Mějte se!

Muška odfouknutá fénem

18. února 2009 v 13:05 | Maude |  Blog
Neudrží se na židli, natožpak na nohou a ještě si zve návštěvu! Mno, muj nápad to nebyl, já nikoho nakazit nechci. Ale je fakt, že se mi společnost bude hodit. Že bych se snad učila, na to zapomeňte. To mělo přijít na řadu až o víkendu. V jednu má přijet Fíňa a docela by mě zajímalo, co tady budeme dělat, protože když nemůžu jít ani ven, ani nikam jinam, tak se tu toho moc dělat nedá. Ale uvidíme, ono se vždycky něco najde.
Přemejšlim, co se asi dneska a včera dělo ve škole a doufám, že zas až tak o moc nepřijdu. Když tam někdy chodim, tak se mi zdá, že nepřicházim vůbec o nic. Ale znáte to, jakmile si člověk chvíli chybí, tak se najednou dějou věci. Nevim, možná to radši ani nechci vědět..
Včera jsem objevila jeden britskej seriál nebo teda já už jsem ho objevila tak nějak docela dávno, ale včera jsem se rozhodla, že se po něm na netu tak nějak kouknu. Nechci řikat stáhnu:D. Neni to zrovna moc k sehnání, ale uvidíme. Protože když víte, kam jít..zasvěcení vědí. Zkrátka seriál mě zaujal, a zřejmě zaujme ještě víc, až se na něj člověk koukne XD jako na celek.
Měla bych se jít asi převlíct. Ne že by snad moje pyžamo bylo na "veřejnosti" nepoužitelný, ale přece jenom normální kalhoty budou lepší.
Už je jedna, tak kde to vázne? Já radši mizim. Jdu se ještě doupravit. Včera jsem totiž byla jak mramorová deska, šedivá a bledá. Dnes to neni o nic lepší, akorát mam odřenej nos a pusu. Tak aspoň nějakej náznak barvy.
14.57 Tak už jsem tady zase sama. Pán spěchal do práce. Bere to nějak vážně, oni by mu stejně neuletěli. Bez takovýho schopnýho člena posádky se přece ani pírko nevznese. Natožpak Airbus se stoosmdesáti lidma na palubě. Ale dochvilnost je základem chování každého dobrého zaměstnance!:D A tak já už můžu jít zase do pyžama...:-*

Mason a jeho slavný "What's uuuuuppppp!!"

17. února 2009 v 23:56 | Maude |  Oblíbené
(Je tady dusno, tak si musim spravit náladu..:-)
Sjetě neodolatelnej..XD
snad to zabere..

Kdyby citróny mohly mluvit, tak by celej svět poslaly do háje!

17. února 2009 v 19:39 | Maude |  Blog
Dnešní den nestál za nic. Ráno jsem zůstala doma, protože jsem se vzbudila (resp. jsem vstala, o buzení se nedá mluvit, když jsem skoro nespala) s teplotou, bolenim v krku, kašlem a do toho mi ještě teklo z nosu. Super řeknete si, nikam nemusim. Jenže ono to zas až tak super neni, když máte určitý závazky a ty musíte splnit. Nedalo se nic dělat. Den ubíhal tak nějak normálně. Vypila jsem x čajů s citrónem a ležela v posteli. V pět hodin jsem měla jít na den otevřenejch dvěří na jednu VŠ a rušit se mi to teda zrovna nechtělo. To jsem si zase parádně naběhla. Měla jsem se na to vykašlat! Než jsem odešla z domu, nadopovala jsem se Paralenem a krátce po čtvrtý už jsem stála na nádraží a čekala na vlak. Nejel, jak jinak. Měl přes čtvrt hodiny zpoždění, takže jsem tam na nástupišti samozřejmě krásně zmrzla. O lidech tam ani nemluvim. Jeden na větší zabití než druhej! A pak to pokračovalo a stávaly se věci, díky kterejm si člověk řiká, jestli náhodou neni neviditelnej. Já nevim, připadám si tak. Každopádně jsem si řekla, že se tady nebudu vylejvat, takže prostě "výlet stál za hovno" tentokrát to hovno ani nebudu vypípávat nebo vyhvězdičkovávat, protože nebojme se nazývat věci pravým jménem! A tim to končí. Detaily si nechám pro sebe, bylo by toho hodně k napsání. Večer snad bude lepší. Rodiče jsou v divadle. Jsem tu sama. Mno ale stejně to tak vypadá, že skončim zase v posteli, takže si nepředstavujte, co všechno tu nebudu dělat.
Mam hlad. Přes den jsem nic nejedla, protože jsem neměla vůbec chuť. O to je to teď silnější. Jdu si něco udělat, převlíct a léčit se. I když by to spíš potřeboval někdo jinej než já!!! Lidi!

Když už ani čokoláda z automatu nevytejká

16. února 2009 v 14:18 | Maude |  Blog
Před půl hodinou jsem dorazila domu ze školy. Ještěže jsme dneska měli jenom do půl jedný. Bylo to tam divný, nebo já jsem se tam dneska cejtila tak zvláštně. Kdybych tam musela bejt dýl, tak by mě to asi zabilo. Nevadí, zabije mě to zejtra. Byla jsem neskutečně šťastná, když jsem po těch pěti hodinách tam mohla konečně jít na vlak a jet domu. Na nádraží, kde přestupuju, jsem dostala svělej nápad, že si dám v automatu horkou čokoládu. Výborný, dvanáct korun pyč a čokoláda nikde. Nevytekla mi ani voda. Šmejdi. To už byl totální vrchol celýho debilního dne.
Teď jsem ale doma a to už je přece jenom trochu pozitivnější. Na zejtra do školy mam mít zase nějaký příklady na ekonomiku, takže do toho se musim ještě pustit. Ale nejsem magor, abych se hned po příchodu ze školy začla učit. Na to jsou tam jiný experti. Já to nedokážu. A nějak ani nechci. Zejtra mam jít odpoledne na den otevřenejch dveří na jednu vejšku, tak jsem na to zvědavá, jestli mě to sebere a já se na ní přihlásim, nebo ne. Nějak nemam jasno a jedna přihláška je vážně málo. Musim se snažit ještě něco vymyslet. Mno ale výtvarná asi nemá smysl.. Nevim. O kolik lehčí by to bylo, kdybych věděla, ale já prostě nevim a nikdo mi neporadí, protože nikdo taky nic neví. A ten, kdo by měl vědět nejvíc jsem stejně já. Problém.
Je mi tu zima a mam chuť na kompotovaný broskve. V podstatě mi nic nestojí v cestě jít si zatopit a na ty broskve se podívat zblízka. A jelikož je ta chuť silnější než já, už jsem skoro u lednice. Ale ta židle, na který sedim, ta to ještě neví.
O chvíli později Člověk by ani neřek, jak moc ty broskve můžou ovlivnit nebo pozměnit vaší náladu. Holky jedny žlutý. Nebyly vůbec špatný. Ale zima je mi pořád. Ono se taky neni čemu divit, když byla zima předtim a broskve byly vytažený z lednice. Takže se budeme řídit podle plánu bé, což znamená, že si jdu pro chlupatý boty a ještě se nějak přioblíct.
Venku celej den sněží a celkem i mrzne. Těšim se na víkend, chci jít totiž ještě dokumentovat okolí a možná se vyzkouší rybník. Ale to ještě neni jistý. Každopádně focení bude. Nějak na to mam chuť. Mno, nemůžu pořád jen kreslit. I když teda zejtra odevzdám Báru, kterou sem musim mimochodem taky vystavit, aby se snad neřeklo, a pak mam pokračovat na Evě. Mno uvidíme. Když nebudu mít chuť, tak mě do toho nikdo nutit nemůže a holt si počkaj. Brekeke!

V mém okolí..

15. února 2009 v 20:17 | Maude |  Fotoblog
Tak jak jsem slíbila, něco málo z mýho zimního okolí. Tenhle strom se mi nějak líbí.. Takovej zvláštně zakroucenej a fotogenickej. Rozhodně tu neni naposled.. A vůbec se mi zdá, že jsou tady samý zvláštní objekty, který stojí za to zachytit. Ostatně (:D) posuďte sami..

Přemejšlí a povídá tak nějak o všem

15. února 2009 v 17:55 | Maude |  Blog
Tak už jsem zase u počítače a mam neskutečnou chuť psát. Bohužel neni nějak o čem, jelikož sedim celej den doma a všechno, co jsem chtěla, jsem už napsala. Možná bych se měla mírnit, protože se mi zdá, že produkuju nějak moc článků. Zároveň bych ale něco málo napsat měla, abych moc nezakrněla. Nějak jsem totiž zpomalila. Nebo se mi to zdá, že už nepíšu tak rychle jako dřív. Nevadí, státnice mam, tak už na tom nesejde:D. Ale lemra ze mě bejt taky nemusí.
Začíná tu zase pěkně mrznout, takže to vypadá, že se brzo bude dát bruslit zase u nás na rybnících. I když nevim, jestli po včerejšku bude ještě chuť. Ale já jí mam:D. Ale abysme mohli bruslit u nás, to bych si taky mohla pořídit brusle. Protože bez bruslí ani Maude nebruslí, a to že už je co říct! Hrabala jsem se v počítači a objevila jsem strašně moc fotek mýho novýho okolí, co fotil táta. Měla jsem v plánu něco takovýho taky udělat, ale tak to udělám až budu zdravá a třeba až budu mít svuj vlastní přístroj. Každopádně některý ty fotky se mi dost líbily, takže asi ještě večer poputujou do foto koutku, protože se to sem prostě hodí. Nebo mam nějakou spešl náladu na to, to sem dát. Začíná se mi to tady kolem líbit. Ne, že by se mi to snad před tim nelíbilo, ale když se člověk přestěhoval, tak okolí moc nevnímal. Nebo byl spíš částečně zpruzenej, že se musí zase stěhovat. Ale postupem času to tu člověk prošel a probrouzdal a pomalu si tady k tomu vytváří jakejsi vztah. Je to tu krásný, takže nenávidět to nemůžu.
Začínám mít nějakej hlad. Bude šest hodin, takže se neni čemu divit. Jdu si pro jabko a uvařit čaj. Před chvílí (to už je taková delší chvíle) jsem dopila kafe s čajem (jako zvlášť) a už mam zase potřebu něco pít. Na tom ale neni nic špatnýho. Takže já jdu na věc!

Přihláška na VŠ a změna designu

15. února 2009 v 14:02 | Maude |  Blog
Od devíti jsem měla bejt na chatě a měli jsme hrát. Jelikož jsem ale skoro celou noc nespala, protože mě neskutečně bolely záda a hlava, dusila jsem se a nemohla dejchat, nakonec z toho sešlo. Respektive jsem obeslala spoluhráče v sedm ráno, že na to nemam stav. Ono taky jezdit na vymrzlou chatu nachcípaná neni zrovna to nejlepší. Kdybych neměla teplotu, tak bych tam ale stejně jela. Takhle jsem zůstala doma a snad to přejde. Jak už jsem psala, fakt si nemůžu dovolit teď bůhví jak marodit a nechodit do školy. Den možná, ale tejden určitě ne.
Dopoledne jsem strávila v posteli a snažila se dospat deficit z noci. V půl jedenáctý jsem vstala a do oběda jsem se na nic moc nezmohla. Po obědě jsem dostala chuť si tady pohrát trošku s designem a konečně jsem přemístila menu nahoru. Zatim je to jenom provizorní, třeba mě to začně za chvíli štvát. Ale teď se mi to líbí. Ještě to sice neni hotový, ale zatim spokojenost. Ještě bych ráda nějak uspořádala ty oblíbený, aby snad někdo nestrádal:D. Krom hrabání se na blogu, jsem se konečně rozhodla podat přihlášky na VŠ, takže teď se rejpu v přihláškách a přemejšlim, kam všude je podat. Moc mě toho ale nenapadá.
U počítače mě to celkem přestává nějak bavit, takže přemejšlim, co bych tak mohla dělat. Moc toho ale neni. Takže mi asi nezbyde stejně nic jinýho, než se kouknout na něco do školy, což stejně musim. A pak si třeba něco přečtu, no uvidíme. Jsem docela bez nálady...

Dva "běsové" na ledě

14. února 2009 v 22:09 | Maude |  Blog
Nakonec to dobře dopadlo. Bruslení jsme přežili a Marry si zejtra nebude muset shánět nový spoluhráče do kapely. I když jsme se tam s Michalem ze začátku na tom ledě potáceli a mnoha lidem jsme možná překáželi, my jsme si to užili. Na ledě jsme ale vydrželi jenom hodinku a museli jsme dělat zastávky u rantlů, protože nám upadávaly nohy:D. Ale ona nám ta hodina bohatě stačila a myslim, že jsme odcházeli dostatečně naplněný. Samozřejmě jsme museli taky vyzkoušet kvalitu ledu zblízka, takže nějakej ten pád se objevil, alevšechno to bylo takový neškodný. A hlavně byla prdel. Muhehe, buďte rádi, že nejsou fotky, jinak by vás to zkosilo pod stůl. Některý naše kreace byly vážně úsměvný a Michalovy neustálý brikule a vrtule, no kam se hrabe Verner:D Ještě tak deset odpolední a jsou z nás krasobruslaři.

Přiznám se ale, že teď na mě doleh takovej ten pocit, že jsem neskutečně ráda, že jsem doma. Opět si tu dopřávám čaj s citronem a krásně to tu voní. Po bruslení jsem totiž dorazila domu a pak šla zase pryč, takže kdo by se mi divil. Mam nějakou netovou náladu, takže přemejšlim, jak to tu zkrášlit a pozměnit a zútulnit a já nevim, co všechno se tady s tim dá udělat. Jenže nemam nějaký extra programy, takže si nemůžu zrovna moc vybírat a kdykoli něco zkusim, tak se mi to nezdá nebo nehodí. Nevadí, já na něco stejně přijdu. Někdy.
Chce se mi pořád na záchod. Njn, to jsou ty moje čaje, z toho by se jeden pos*al. I když se mi chce jenom na malou, ale vy víte, co tim chtěla Maude říct. Možná bych si měla odskočit, protože pokud nepujdu, jsem schopná napsat celej článek jenom o potřebě dojít si na záchod. A to by asi nebylo zrovna záživný.
Skypuju. Zdá se mi, že posledních pár večerů jenom skypuju. To se mi vlastně ale nezdá, je to pravda, no ale co je na tom? Začínaj mě nějak bolet záda a jsem docela unavená, takže to vidim tak, že si pujdu za chvíli lehnout a z přestavby asi nakonec nic nebude. Uvidíme. Zejtra bych si měla zase zútulnit pokoj, protože se mi tam toho nějak přes ten týden nahromadilo a vůbec se mi to teda nelíbí. Takže to je činnost více než záslužná. Potom bych si měla připravit něco do školy, abych tam nebyla za dementa, ale taky i pro svuj dobrej pocit. No a pak se uvidí, co mi ještě den přinese. Tohle bych už mohla pomalu ukončit, zase bych se neměla tolik rozkecávat, ale mam ze sebe radost. Plodim teď na blog nějak často a nejsou to zas až tak prázdný žvásty, jako kdysi. Tak snad jsem to nezakřikla.

Držela se stromu a led pomalu praskal :D

14. února 2009 v 13:36 | Maude |  Blog
Tak jsem se byla venku projít. Protože jsem chtěla okouknout, jestli se dá bruslit u nás na rybníku. Led teda nic moc. Nějaká ta stopa na něm byla, ale většina byla psí. Zdál se mi tenkej, ale za zkoušku nic nedáte. Musela jsem vypadat jako naprostej idiot, protože jsem tam objímala strom a přitom stála na ledu, kterej pomalu popraskával. Radši bych to neriskovala. Jde se teda na Štvanici. Ono to bude asi stejně lepší..
Začínám mít nějakej hlad. Něco k obědu by nebylo od věci.. A vida, oběd je hotovej.
Tak jsem po obědě a furt mam nutkání sem něco psát. Jenže mě nenapadá, co by to tak mělo bejt. Za hodinu vyrážim, takže bych asi měla udělat pár věcí, který se za tmy dělat nedaj. Třeba jako klepání koberců, ale do toho se mi s dovolenim hned po obědě fakt nechce. Tak chvíli počkáme a pak se uvidí.
Svítí mi slunce do ksichtu a začíná se mi chtít nikam nejít. Ale to jen tak na půl, protože na to bruslení se člověk dohadoval už několikrát a pokaždý to nevyšlo, takže zase proč se netěšit? Nestála jsem na tom dlouho, ale snad zase neni člověk takovej lempl, aby se na tom přerazil, i když teda na těch starejch, co jsem to zkoušela někdy v lednu u nás na rybníku, byl člověk rád, že stojí a že se na nich vůbec udrží. Dávám ale vinu těm bruslím, tak ve tři se uvidí, kdo za to doopravdy moh, já nebo ony

Co by tam nahoru napsala, aby to nějak vypadalo?

13. února 2009 v 23:15 | Maude |  Blog
Tak jsem proseděla celej páteční večer u počítače a i když jsem slyšela okolo nějaký ty kecy, neodradilo mě to. Kecat umí totiž každej! Rozhodla jsem se, že to tady začernim, a tak se stalo. Je to nezvyk, ale nezvyky jsou od toho, aby se na ně zvykalo, co jinýho by se s nima dělalo? A pokud si někdo myslí, že je to trapně jednoduchý, tak je trapnej sám, protože v jednoduchosti je krása!
Sedim tady, mam v sobě už druhej hrnek čaje a pořád je mi to nějak málo. Pomalu mi ale začínaj ochabovat oči, takže to vidim tak, že to brzo zatáhnu směr postel. A jak tak o tom píšu, tak to možná nebude tak pomalu, jak jsem si zezačátku myslela. Zejtra mě čeká bruslení, tak uvidíme, jestli to přežiju, tak se musim připravit a jít chrápat prostě. Navíc ta postel je čerstvě povlečená, voňavá a už na mě volá.. Jako bych jí slyšela.. Haha, dobrou noc:-)

už se ničemu nedivim

13. února 2009 v 19:46 | Maude |  Blog
Ne, že bych snad někdy věřívala na pátek třináctýho, ale dneska to tak nějak prostě sedí. Byl to den neskutečnej. I když se nedělo něco extra nešťastnýho, zákeřnosti tu bylo dost. Vůbec se mi to nelíbilo a dá se říct, že se mi ani nedařilo. Rozmatlávat to nebudu, ale docela mě to rozhodilo. Ono taky, koho ne? Navíc se celej den neskutečně dusim, a to mi jako chcete říct, že jsem zase nemocná? Že já si to musim vyžírat každej víkend! Nechápu. To je jedno, stejně mam plány, který bych ráda uskutečnila a jestli si snad někdo myslí, že mi moje plány překazí, tak ať si to urychleně myslet přestane! Jako jediný pozitivum vidim to, že je ten pátek a krásnej víkend přede mnou. Potřebuju se vyspat! A to jako dost. Přemejšlim, že bych si koupila nějakej foťák, abych měla svuj vlastní a pořádnej. Už mi totiž chybělo zase na něco šetřit:D
Dnes jsem ve škole vyšvihla další obrázek. To bylo asi jediný pozitivní tam, jinak to tam stálo za ho*no. Prostě takový napětí a furt po vás někdo něco chce psát a že by vám to řek, to bych asi chtěla moc. Nevadí. Už je to za mnou. I když to v pondělí začne znova, teď se tim zabejvat nebudu a v tom případě mi nebude skoro nic chybět. V podstatě bych se měla mít dobře. Jsem jenom ospalá a dejme tomu trochu votrávená, ale to se spraví. Pořád má člověk tolik plánů, který chce realizovat a jen málo času k tomu. Tak já jdu přemejšlet a uvažovat a plánovat, ono mě to totiž tak nějak uklidňuje. Nevim, jestli to jsou spíš sny než plány, ale baví mě nad tim přemejšlet a vymejšlet. A víte vy co? Už radši končim.

dobrovolně se nechám unést někam pryč

12. února 2009 v 20:01 | Maude |  Blog
Hraje mi tu Living Room od Nemo a mam se tak nějak normálně. Mam nějakou práci do školy, musim si převlíct postel a do ničeho se mi nechce. Sedim u počítače, nějak na něj přestávám vidět a ani mě to nebaví tak, jak by mělo. Nevim, co budu dělat. Zejtra mě čeká ve škole nechuťárna v podobě zakladatelskýho rozpočtu, kterej sice nevypadá zas až tak hrozně, ale já po*eru i to nejnemožnější, takže se toho docela bojim. Ono kdo by se nebál, když slyší okolo výhružky, že jakmile dostanem pětku z rozpočtu, tak nejdem k maturitě. No to by vyděsilo i mrtvýho, nebo snad ne?:D
Nakonec jsem se zmohla na svlečení povlečení a teď tam ještě na to nasoukat nový. Eh, to je hrozný, jak je člověk línej. Ale to neni lenost, to je něco jinýho. Jen to neumim definovat. Zkrátka toho mam už nějak dost. Jsem mrtvá a znavená a nejradši bych to teď zalomila do postele, ale ještě to nejde. Teda ono by to šlo, ale nesmim prostě. Musim udělat aspoň nejnutnější minimum!
Nemo dohráli a tak je vystřídali The Verve a doufám, že mi to dodá energii. Zatim to tak nevypadá, ale ono mnohdy něco nevypadá a nakonec to dopadne uplně jinak. To jsou zase duchaplnosti, co?
Dnešní den ve mě vyvolal takovej zvláštní pocit. Ani nevim, proč. Bylo to všechno takový divný. Všechno to na mě dolehlo a přitom se nestalo skoro nic. Nevim, možná to prožívám zbytečně, ale nedokážu mít zavřený oči, i když se mě to netýká. Nejde to. A taky o tom moc přemejšlim..
Zase jsem přeladila. Tentokrát na Metallicu. To už by mohlo bejt trochu šťavnatější. Potřebuju něco, co mě nabije. Stačí chvilkově. Jen nějakou tu šťávu, jinak vyschnu.
Místo kecání tady bych se možná spíš měla pustit do tý práce. Ono to neni tak jednoduchý. Jsem nějaká žíznivá.. že bych šla zase na čaj? Asi jo, poslední dobou jsem si nějak navykla na černej indickej s citronem a dopřávám si ho skoro každej den. Pro někoho normální, pro mě zvláštní. Ale tak přece tu nebudu vyprávět o čaji. Aspoň ale z mýho příspěvku vidíte, jak divný je moje rozpoložení, protože fakt nevim, co napsat. Měla bych jít fakt spát..