Březen 2009

Hal-9000, který se zatoulal..

27. března 2009 v 18:48 | Maude |  Art
Inspirace u p3d-01 :-) Je to už neskutečně dávno, tipuju prosinec 2004 .. sakra, to už je ale fakt věčnost. Je to křivý, ale stejně se mi to pořád líbí..


Můžete mi říct, proč nade mnou už tři hodiny lítaj dva vrtulníky?

26. března 2009 v 16:24 | Maude |  Blog
Mam dnes nějakou neskutečně psavou. Zároveň je to ale krize, protože fakt nevim, čim bych příspěvek naplnila. Ale mam na to neskutečnou chuť. Nicméně to s těma vrtulníkama by mě docela zajímalo. Co jsem jim provedla? Trochu mě to znervózňuje. Bhe, v poslední době mě znervózňuje nějak všechno, nezdá se vám?
Já se tomu ale nedivim. Abych se jakž takž uklidnila, poslouchám Soundgarden a Audioslave a pohodička se dostavuje. Pomalu. Holt všechno nemůže bejt hned. Tohle je ale fakt zoufalství. Ona místo aby si šla lehnout, tak radši čumí do monitoru a snaží se za každou cenu vydržet. Nemá rozum. Ono se jí totiž nechce zaspat celý odpoledne, protože ví, že by se za dvě hodiny vzbudila a zbejvalo jí už jenom málo času, a to se jí prostě nelíbí. Nemá to jednoduchý, holka jedna:D.
Potřebovala bych tu hlavu fakt něčim podepřít, jinak mi spadne a rozbije se. To by byla určitě nehorázná a nevyčíslitelná škoda:D. Nas*at ale! Dám si ještě jeden song a na chvíli se jdu podívat na postel. Já už to fakt nemůžu vydržet a dost silně je to znát na tomhle článku. Radši bych se šla vybít někam ven. Je zima a vítr. Už by taky mohlo přijít to jaro. Přejou si to snad všichni, co znám, tak sakra kde to vázne?
18.51 Tak jsem nakonec přece jenom neodolala a na hodinku jsem skončila v posteli. Nevim, jestli mi to pomohlo nebo uškodilo, to se zjistí během chvilky. A v posteli jsem si vzpomněla na muj ranní sen, kterej vám sem musim napsat. Protože to bylo napínavý:D. Začalo to tim, že nás Oasis obvinili z vykrádání a jelikož se ty bratři s ničim a nikym neserou, šel si za to Michal rovnou kamsi sednout:D. Třešně se rozhodla pokračovat jako sólová zpěvačka a klavíristka, na mě se vykašlala a šla se kamarádit s Oasis:D nevim, co tim sledovala. Já jsem se dostala na Bohemku, kde jsem venčila babičinýho vlčáka Rexe (zvláštní, nikdy žádnýho psa neměla), kterej se mi ztratil, když jsem hledala nějaký hadry v second-handu a kde jsem potkala dvě spolužačky ze základky. Rexe jsem nakonec našla. Mezitim se schylovalo k nějakýmu extra koncertu v Milton Keynes (píše se to tak?), kde měli hrát již dvakrát zmíněný Oasis a předskakovat jim měla Třešen. Světe, div se:D. Tak jsem vzala Rexe a ze stadionu na Bohemce jsem odstartovala v nějakym bojovym letounu (včera jsem asi moc četla na novinkách) a letěla jsem vybombardovat společně se psem na místě spolujezdce to Milton Keynes... no a to je konec, jak to dopadlo, to by mě taky zajímalo, ale to už mě musel někdo vzbudit!!!! :-/ XD Největší slátanina ever, ale něco na mě leze, tak se nedivte...

Can't Change Me, Chris Cornell

26. března 2009 v 16:16 | Maude |  Oblíbené
A tohle je pro mě taky jedna ze srdečních záležitostí, která tady nesmí chybět a která se částečně podílala na vzniku názvu mýho blogu.. a to je taky velkej úděl, no ne?:D


Proč se pomeranče loupou?

26. března 2009 v 15:41 | Maude |  Blog
Tak nevim, dnešní den by se dal definovat jako poloviční den debil, kdy se ale v podstatě nic hroznýho nestalo. Mělo to ale takovej nádech.. zvláštní nádech. Jako když nad váma něco visí a něco se má stát, ale vy přesně nevíte, co. Nic se třeba nestane, ale jenom takovej ten pocit už s váma udělá hodně věcí. Třeba vás na chvíli naprosto rozhodí a vynervuje. A já mam ten divnej pocit už několik hodin a pořád nechce odejít.
Muj dnešní den nezačal zrovna idilicky. Přišla jsem do školy pozdě, protože se o náš autobus "opřel" jakejsi monstrózní náklaďák, jehož řidič evidentně neskutečně spěchal a čuměl jinam než měl. A nebo dělal něco jinýho než měl. To už je jedno. Necháme mu taky nějaký tajemství. Každopádně chytrostí zrovna neoplýval a pěkně mě zdržel! I když kdyby mě zdržel ještě o trochu víc, možná bych se ani tak nenervovala a dopadlo by to jinak. Ale já tady furt mluvim o něčem, jakože se něco stalo, ale ono se nic nestalo. Já si ale nemůžu pomoct a stejně mi to leží v hlavě.. a asi ještě chvíli bude.
Nehorázně už se těšim, až budu mít zejtřejší den za sebou. Nečeká mě nic hezkýho, ale je to prostě pátek a po pátku nastane klid. Aspoň na chvilku. Fakt po tom toužim :-P Asi ani nejsem jediná. Každej se těší na víkend. Někdo víc, někdo míň. No a i někomu je to možná u řitě, ale to mě nezajímá! XD Protože prostě proto!
Já bych se tim asi chlubit neměla, ale co sem psát že jo? Vůbec jsem necvičila.. jako kapelně. Je to běs, ale ono se s naraženym zápěstím cvičí docela těžko. Jsem já to holt šikovná a neumim běhat, kdybyste to náhodou nevěděli a vědět chtěli. V pondělí na TV jsem běžela a běžela, potřebovala jsem se vybít, tak jsem samozřejmě zaútočila na Terku, zamotaly se mi nohy a letěla jsem pozadu na zem:D. Nenapadlo mě nic lepšího než si tam strčit ruku. Zmírnila jsem tim sice naražení p*dele, ale zápěstí i s "ruční" kostí, jak řiká Bára, to odneslo. Muhehe, no a tak se prostě stalo. Lemra no XD Ale teď už to tak nebolí, takže se na něco ještě kouknu. takový alibi.. :D
A co bych vám tak ještě.. nevim, mohlo by to stačit. Je tady zima a už se mi nic psát nechce a navíc mi padá hlava. To už je docela bída, když jí ani krk neudrží ..:-( :D Šla bych nejradši teď hned spát, ale nemůžeme mít všechno, tak to nějak přetrpim a jdu se učit EU. Tak ať vám uteče pátek a užijte si víkend...

Somewhere Only We Know

26. března 2009 v 15:15 | Maude |  Oblíbené
Já jsem si tu písničku prostě zamilovala, slyšela jsem jí tolikrát, že se prostě nedalo odolat :D a stejně tak jsem si zamilovala to místo pod tim. (Jinak ten klip bude muset velectěná sk8nooky přežít, určitě ví, co tim myslim:D ale to, že je někdo hnusnej, přece neznamená, že dělá špatnou hudbu no ne?:D)



Tak a teď už mě nechte bejt, chci bejt somewhere only we know....

the calm from emptiness duetted with my body heat..

25. března 2009 v 19:32 | Maude |  Blog
Jsme teprve uprostřed pracovního tejdne, a já se cejtim naprosto vycuclá. Bolí mě hlava, usínám a nic mě nebaví. I když abych nelhala, jsou tady věci, který mě baví vždycky. Ale zkrátka jsem tim chtěla říct, že nemam moc psavou náladu, protože nemam ani o čem psát. Ve škole už to stojí za velký hnědý, ale že by se mi chtělo to tady rozmazávat, to se mi nechce. Jako jde to, ale dny to jsou útrpný a ještě chvíli budou. Už ale zbejvá jen takovej zlomek času, že se prostě musim do toho vrhnout a jet! Tak já teda jedu.
Začínám mít pocit, že absolutně na nic nemam čas a jindy se mi zase zdá, že ho mam naopak moc, ale jsem odsouzená k tomu sedět v lavici a poslouchat nějaký kecy, který mi v květnu absolutně nepomůžou. Tim chci říct, že některý nematuritní předměty se u nás teď taky nejvíc hrotí a mě to neuvěřitelně vysává. Víte, kolik by se toho stihlo, kdyby tam člověk už seděl a dělal jenom něco prospěšnýho? Myslim, že by to taky líp utíkalo. Například dnešní hodina účetnictví mi přišla taková.. no maximálně využitá. Nejdřív jsme měli mít suplování a dělat něco jinýho, oni si tam zřejmě asi nedovedou představit, kolik tý práce z účta je. Nakonec jsme "vyhráli" a měli čas v klidu si vypracovávat onen předmět. Takovej klid jsem ve třídě snad ještě nezažila:D Všichni jsme fakt makali. Neuvěřitelný. A ještě neuvěřitelnějš to uteklo. Ale to byl jenom zlomek dne. Víc se o škole rozepisovat nebudu. Ale je to hodně těžký psát v tuhle chvíli články a nezmínit se o škole. Připadám si jak megašprt, nebo aspoň nadšený návštěvník OA :D.
Jede mi tu IAMX a já si tu zpívám a tim se dostávám k tématu kapela. V posledních dnech jediný, na co se vždycky těšim :-). Ono aby ne. Je to prostě nejlepší odreagování, který o víkendu může bejt. I když to mnohdy přeženem a cejtim se po tom třeba mrtvá, jsem naprosto odpočatá a svěží. Vyčistim si myšlenky a ještě si užiju a zahraju. Nemůžu si stěžovat. Někdy je to takový časově nahnutý, ale co já bych dělala bez takovejch víkendů? To bych byla uplně vystreslá ze školy a k učení bych se stejně nepřinutila. Takhle je to jednoduchý, jeden den hraní, druhej den práce. Sakra, to je fakt tragický, tak škola se sem pořád motá:D Já se omlouvám, ale jinak to nejde.
Jinak to vypadá, že naše kapela už má asi zřejmě jméno. Ale to jen díky tomu, že je Marry tak aktivní a celá žhavá do zakládání bandzone a nahrávání ukázek. Jak řikám, vůbec jí nepoznávám:D. "Ale což." Dobrej přístup. Asi bysme takhle vymejšleli ještě hodně dlouho. Tak to bude mít třeba nějakej spád. Uvidíme. Taky jsem dnes vyjednala s jednou osobou, která ráda a hodně fotí, že nám udělá kapelní fotky. Muheh, no tak to se taky těšim. Jako ne na fotky (to taky, ale..), ale spíš na tvorbu, protože to bude asi taky dobrej zážitek. Jen by to chtělo nějaký lepší počasí a vymyslet místo. Už mam takovej malej typ.. no uvidíme. Aspoň mam další věc, na kterou se můžu těšit a to je fajn se na něco těšit, no nebo ne?:D
Jsem si v poslední době nějak moc oblíbila Stromovku, ale ono už tam došlo jaro a když vypadnete ze školy a jdete se tam projít, vítr vám cuchá vlasy, paprsky slunce pronikaj skrz koruny stromů a vy se cejtíte taky volný.. no řekněte, je něco lepšího? :D

Za zvuků Metallicy (to ypsilon mi tam nějak nesedí:D)

21. března 2009 v 13:06 | Maude |  Blog
Vytouženej víkend je tady. Touhle dobou už jsem měla bejt skoro vypravená do zkušebny, ale nakonec jsme se to rozhodli nechat na zejtra a zustat na chatě. Mno já nejsem proti. Nějak je mi jedno, kterej den to bude. A co se chaty týče, tak tu mam samozřejmě mnohem blíž, než nevyzpytatelnou Zahradu. Takže asi tak. Navíc jak jsem si všimla, v neděli se neumim věnovat školním věcem. Nevim proč, ale v sobotu mi to jde mnohem líp. V neděli je z toho člověk takovej otrávenej. Divný:D. A tak si tu přepisuju sešit z práva, na kterej jsem hodně dlouho nehrábla, protože na hodinách práva dělám většinou něco jinýho. Teda ne, že bych se flákala, ale většinou se připravuju na nějakej maturitní předmět, kterej je vždycky potom. Tak to je důležitější, nebo ne? Jenže v úterý píšem nějakej mega test z toho, tak bylo na čase to trošku dohonit. Zase nejsem z těch, že bych se na to uplně vykašlala. Přece jenom mi na tom trochu (:D) záleží.
A vzhledem k tomu, že jsem to včera večer zabalila nějak brzo. Za což se musim pochválit. I když teda nebejt někoho, tak by se mi to nepovedlo:D. Do toho mi vypad net, takže mě v podstatě nic nedrželo u pc a já jsem si mohla krátce po devátý hodině jít lehnout. Tak nehorázně mi to prospělo. Dneska jsem vstala neskutečně brzo a neskutečně svěží. No takovejch dní by mělo bejt víc. Jenže já prostě nevim, jak to dělám. V pracovní den to nejde. Usnu až tak kolem jedný, druhý a v šest už se zase vstává, pak se nedivme, že odpoledne po příchodu ze školy chcípám. No to je jedno, zkrátka dneska jsem si přivstala a jsem nějak hyperaktivní, protože jsem už udělala docela dost práce. Zvláštní. Furt mě to překvapuje, ale dobře! Jedu s právem, pohnula jsem s pojmama do ekonomiky a dokonce jsem si sestavila plán, co všechno musim dneska udělat. Sakra, nejsem já nějaká nemocná? :D Vypadá to tak, ale musim toho využít, dokud takhle jedu. Ještě si musim zase vyčistit boty. Je to hrůza, ale už tam mam zase bahnitej lívanec přes celej předek:D. A včera jsem se za to fakt styděla, když jsem s tim vyšla mezi lidi. Ale nedalo se nic dělat. Nevadí, dneska se toho zbavim a bude dobře. Navíc, když vidim, v čem a s čim jsou schopný vyjít ostatní, myslim, že se za nic stydět fakt nemusim. No nebo máte snad jinej názor?
Jak už z titulku vyplývá, jede mi tu Metallica. Jsem doma sama, takže jede na plný pecky a nikoho to nese*e. Ono by to nevadilo ani normálně, ale já si takhle nahlas nic nepouštim, když je někdo doma. Dobře se mi při tom pracuje a nepřála bych vám mě vidět. XD
Já se asi přestanu vykecávat a vrátim se do práce. Jednak už nevim, co psát a jednak když už se tady tak vychvaluju, tak bych měla zase konat. Vám přeju krásnej zbytek víkendu a .. tak dál mno:)

I kdyby z nebe padaly ho*na a na stromech rostly rakve

18. března 2009 v 20:33 | Maude |  Blog
Dnešek ve škole mě tak strašně nebavil zase! Včerejšek byl sice utahanější, ale dneska to taky zrovna moc neutíkalo. A navíc pořád musim myslet na uplně jiný věci, než tam chtěj. Ale to se mi zdá naprosto normální, každej brouzdá myšlenkama někde jinde. Pak začínám mít taky pěkný bobky z účetnictví, který se zdá bejt naprosto nehorázně divný. Hlavně nechápu, proč když má někdo nějakej dotaz a chce to vysvětlit, tak jen slyší věty typu, jako že už to dávno má umět a ať se na to koukne doma. No to je mi přístup :-( Tak sakra když snad někdo o něco požádá, tak by se taky nic nestalo, kdyby se to vysvětlilo. Jak na to má asi dotyčnej doma přijít? DNC!
Ale jinak si opět nestěžuju. Nálada celkem ok. Práce tak nějak v normě. Ve sluchátkách dobrá hudba, tak co si víc přát? Možná pomeranč. Mam na něj totiž nějakou velkou chuť, ale jít si pro něj by znamenalo přerušit činnost tady a nesmět se po dobu jeho konzumace na klávesnici ani podívat:D. Nevadí, dojde na něj později.
Dnes jsem šla s Anet pěšky ze školy přes Stromovku až do Holešovic. Příjemná procházka. Zeleno, větrno a takový pěkný jarno:D Zvláštní, co všechno takováhle procházka s člověkem udělá.. Chvíli jsme se zastavily u poutě a měly jsme nehorázný chutě zaskočit tam aspoň na jednu atrakci. Po tom fakt nehorázně toužim:D. Byla jsem na pouti snad naposled na základce v sedmý třídě a docela mi to chybí. Nepotřebuju oblejzat všechny atrakce, ale prostě pár jich je tam taková klasika, která by rozhodně neuškodila, kdyby se navštívila. Tak snad až bude tepleji, tak se tam dostanu. Mám to v plánu.
Potom jsem se zastavila tak na dvě hodiny u babičky a pořešily jsme společně pár důležitejch věcí:-) a domu jsem se dostala kolem šestý. Nějak to utíká najednou. Hlavně že ve škole člověk sedí a má pocit, že místo sedmi hodin, tam uhnívá nějakejch padesát. Ale plodný odpoledne, to si uteče a ani neřekne, že už šlo. Njn, takovej je život:D
Opakuju si tu The Czech Republic, protože se mi v úterý podařilo odvrátit zkoušení na zítra. No nejsem já to šikovná? :D Nevim, jestli zrovna šikovná, ale takovej hroznej nakecávač. Muhehe, ale tak hlavně že to má nějaký účinky že jo!? A tak já radši jdu, už nějak nevim, co bych sem psala, chce se mi jít dělat něco kreativnějšího..

Tak to bychom měli ..

16. března 2009 v 20:19 | Maude |  Blog
Už je tady zase pondělí a s nim přichází Maude, aby se o nečem zmínila. Ani moc netuší o čem, ale už je pěkně zblblá z učení, tak se musí něčim odreagovat.
Právě jsem se navečeřela a musela jsem utýct z pokoje, kde na mě čumí knížky na angličtinu a sešity z ekonomiky. Oni uměj bejt dost dotěrný a dokud jim neutečete, tak vás pronásledujou všude. Dnešní den ve škole by se dal popsat jako "opět takovej zcela nezáživnej", i když zase na druhou stranu, kdyby takovejch dní v tejdnu bylo víc, nestěžovala bych si. Už mam pokrk všech těch testů, zkoušení a prověřování a já nevim čeho všeho. A ten dnešní den byl takovej příjemně krátkej, i když poměrně utahanej a celkem žádná akce. Ale jak řikám, dalo se to. Za to zejtřek bude chuťovka už od rána a až odtamtud budu odcházet, budu nesmírně šťastná:-) Úterky totiž sucks mnohem víc než pondělky.
Teď jsem se přistihla ve velký demenci, pár minut jsem si vůbec nemohla uvědomit, co jsem dělala v sobotu. Ale ono je to v podstatě všechno v předchozim příspěvku. Domácí práce a učení. Ovšem neděle, ta už byla šťavnatější. Měli jsme na půl jedenáctou domluvenou zkoušku ve zkušebně na Chodově. Ovšem lidi jsou prostě "zvláštní". Přijedeme před Zahradu, já tam samozřejmě byla už skoro o dvacet minut dřív, protože ty spoje tam, to je taky něco neskutečně úžasnýho. Je to celkem kousek, ale musí se to všechno objíždět, že to nakonec trvá hodinu. A tak když už se konečně všichni sejdem, vylodí se věci z auta, nakoupí se potřebný suroviny (voda), zjistí se, že jsou všechny vrata ke zkušebně zavřený a nikdo tam. Výborný. Další čtvrt hodinu jsme se tam zkoušeli dobýt a dovolat a došli jsme akorát k závěru, že jsou to naprostý hovada, který místo aby šli do práce a měli za to nějakou odpovědnost, tak hnijou doma (buhví co tam prováděj) a dělaj, že o ničem nevědi. A tak jsme se zase nalodili i s věcma k Michalovi do auta a jelo se k němu domu pro potřebný instrumenty, abysme si mohli zahrát aspoň na chatě. Protože jsme se na to všichni těšili. Nebo teda já určitě :-) Od Michala se jelo zase ke mně, kde jsem sebrala klíče a pár věcí, Třešně u nás zase něco odložila (XD) a Michal nasával vůni chystanýho oběda. Ono to totiž vonělo docela luxusně ..:P, ale nedalo se nic dělat. My jsme měli namířeno na chatu a ačkoliv jsme věděli, že budeme mít zase nehoráznej hlad, bude tam zima větší než venku, .. to už je holt úděl zběsněnýho hudebníka.
Hráli jsme poměrně dlouho, končili jsme až tak před čtvrtou hodinou a myslim, že to celkem stálo za to. Docela jsme se rozjeli a jelo se tak neskutečně, že to prostě dřív nešlo zastavit. A hlavně to byla zábava. Po sbalení našich instrumentů se zase ozval neskutečnej hlad (i když ve mně už se ozýval dávno před tim, Třešně uzobávala buráky a Michal taky nepůsobil zrovna najedeně), a my už jsme si to šinuli k dědkovi. To je prostě nehoráznej mor. Ale měli jsme na to chuť a ono je to tam takový příjemný. Nedalo se odolat. Dělali jsme tam takovej trošku větší bordel, protože nás takovej příval žrádla nakonec hrozně rozsekal a měli jsme toho za ten den docela dost. Lidi, resp. baby, co šly do dědka, aby dědek šel do nich a pak ven, z nás nemohly a nejvíc byly v šoku, když nám Michal uřezával hlavu a vyhazoval jí do koše na tácy:D. "Co to dělááá??!!!" Třešinka měla zase zábavu v podobě papírovýho pána s kyticí, kterej měl velkej hrb a my zřejmě nedostatek fantazie. Nevadí. Zkrátka jsme trošku pohoršili okolí, ale my si to užili a to je to nejhlavnější!

A tady už jsou moji spoluběsnitelé při nasávání toho návykovýho, černýho, sladkýho, ale výbornýho, moku :D

Já nevim, jak vy, ale já se mám dobře :-)

14. března 2009 v 12:22 | Maude |  Blog
Je totiž víkend. Huráá! Venku je krásně. A i když se sem tam najde nějaká práce do školy, nemam prostě důvod bejt z toho nějak zdrcená, protože to je zrkátka nutnost, na který když se zamaká, tak dobře dopadne. Nebo v to aspoň věřim. A nebo se snažim v to věřit :-) Ono člověku nic moc nezbejvá. Buď propadnout do nějvětších depresí a nebo prostě věřit a doufat. A deprese, to přece neni muj styl..
Heh, už zase peru. I když vy ani nevíte, že je to zase. No to je jedno, tak teď vám to řikám. Já jsem totiž takovej vytírač bahna, kterej od toho má batikovaný už dva páry bot, který musí dneska vyčistit, kalhoty a dokonce (i když to pořád nemůžu pochopit, jak se to tam mohlo dostat) mam bahno i na kapuce u bundy, která už se slastně pere s proudem vody a práškem v pračce. Jak poetické :D. Taky jsem zjistila, že se nějak strašně moc vyžívám ve všemožnejch rourách a vrchol včerejšího pátku třináctýho byla tobogánová roura na dětskym hřišti, ve který se dá pěkně ukrejt před deštěm a krupkama a taky se tam dá dělat i spoustu jinejch věcí, ale mohlo by to bejt měkčí, aby nikdo netrpěl. - Ježiš, vy ste prasáci! Na co myslíte?:D Vy ste se nikdy neschovávali před deštěm?
Začla jsem si tady zpracovávat do školy na angličtinu povídání o Český republice, o který jsem mluvit nechtěla. Toužila jsem po Praze, ale angličtinářka se se svym baziliškovskym úšklebkem nedala oblomit:D, protože už si ke mně napsala ČR a nechtělo se jí to přepisovat nebo nevim, co měla za důvod určit zrovna pro mě takový téma. No nenaštvalo by vás to? Ale já jí dám, řeknu pět minut pár kydů obecně a pak stejně přijde řada na hlavní město. Brekeke, já to mam vymyšlený!
Je tady nějaká zima. S tim by se mělo něco udělat. Ale nějak nic nepomáhá. A to mam i svoje věhlasný chlupatý boty. Taky mam docela hlad. Docela velkej hlad. Včera jsem přišla pozdě domu a na večeři už se mi zdálo pozdě, tak jsem si dala jen jogurtovej nápoj (jak se jeden po ** :D), ale zasytí. Teda jen na dobu určitou, protože ráno jsem se vzbudila hodně brzo zase se šílenym hladem. Zvláštní. Nemívám takhle po ránu hlad. Ale ono je to všechno zvláštní, takže i tohle musí bejt.
Na plotně se vaří maso na houbách a v troubě se peče nějaká nevšední bábovka a její vůně se line až k počítači. Hmm .. a ono je to maso na houbách dokonce už hotový, tak já jdu na oběd. Pak třeba ještě něco přihodim .. Mějte se!

Běs, co neni vidět :D

13. března 2009 v 23:17 | Maude |  Fotoblog
(A pak jsem tenhle článek na hodně dlouhou dobu stáhla - ale to by bylo na opravdu dlouhý povídání proč - pár lidí ale ví .. a dneska je 16.10., tak to už zase klidně můžu zveřejnit:P)

Tak prej to tady zanedbávám, tak já už nebudu. Ale nějak jsem neměla čas a v podstatě ani přístup, abych tu cokoliv vypisovala. Ale protože běsů a zběsněností neni nikdy dost, tak sem musim hned nakýblovat jeden takovej přízrak :D, co se nechal zvěčnit s "vypůjčenou" značkou kdysi dávno ve tmě (proto kvalita snímku naprosto naprostá XD a ať s tim dělám, co dělám, stejně neni vidět, kam máte jít) a měl pocit, že jsem mu nedopřála moc publicity.. XD, tak já to teda napravuju :-) (sakra, no a za takovýhle kecy bych tu maude už zabila a vyhodila do koše :D)
No, tak to by bylo ne? :D A já můžu jít spát. Mam toho za tenhle tejden fakt dost. Škola smrdí!!!!!!!!!! Yeaaaah!! Mimochodem, už jste si někdy zkoušelï najít v telefonní budce žílu? :D

Muhehehe a High Hopes od Pink Floyd

10. března 2009 v 16:46 | Maude |  Oblíbené
:-)))))

To asi nebude stačit. Ale nic víc se mi psát nechce. Jsem doma, je tu zima a poslouchám Pink Floyd. Zrovna začínaj High Hopes. Lahůdka. Ve škole to bylo dneska naprosto nejnudnější. Hodiny se vlekly a nic se nedělo. Docela vopruz po tom, co se o prázdninách něco dělo každou minutu. Ale už zbejvá jenom kousek. To se přežije. A navíc je mi dobře..

Mno :D článek jak hovado.

21.13 A tak si je sem rovnou dáme. Nějak na to mám chuť a jde mi z toho mráz po zádech. Navíc ten klip uplně miluju. Takovej...inspirující a uvolňující.. umění.

Překvapení v odpadkových koších bývá opravdu překvapivé

5. března 2009 v 21:13 | Maude |  Blog
Už by možná bylo zase na čase něco napsat. Šlo mi to pořád tak od ruky a pak to zničeho nic jít zase přestalo. Musela jsem si dát takovou menší pauzu. Navíc jsem neměla minulej tejden ani tak nějak co psát. Chodila jsem do školy a děly se běžný věci, nic extra. Teď mi zase nešel chvíli internet, mam prázdniny a hned tři dirky chutí sem psát. Ale jakmile se k tomu přiblížim, trochu to opadává. Ale stejně se musim zmínit, abyste mohli závidět, jak si Maude užívá svoje poslední (doufejme:D) jarní prázdniny.
Hned v pátek po škole jsem to trochu natáhla. Slíbila jsem, že zajdu k babičce a s něčim jí pomůžu. Zašla jsem, pomohla a potom byla na řadě zkušebna. S Michalem jsme nejdřív plánovali tři hodiny hraní, ale nakonec se to zkrátilo jen na dvě, protože nejdřív nebylo kde složit auto, a tak jsme hledali celkem dlouho místo, a potom v recepci u zkušebny seděl takovej typ, kterej se zděsil, nebo možná spíš zběsil:D, že tam chce ještě teď nekdo hrát. Každopádně i tak to rozhodně mělo smysl. V osm jsme skončili, sbalili věci a jet hned domu, to je přece blbost, že? A tak jsme skončili s chlastem (ne vždycky musí bejt chlast jenom chlast) před Lidlem na lavičce, což je pro mě mnohem příjemnější, než hnít někde v zakouřenejch prostorách mezi hodně lidma.. Jenom kdyby nebyla zima.
V sobotu jsem byla doma, tak nějak jsem se regenovala a uklízelo se, o čemž tady psát předpokládám nemusim, protože luxování a podobný činnosti jsou dost nezáživný. Nebo teda samozřejmě jsou to nanejvýš důležitý, ale plnit blogovej článek fakt nemusí. Večer jsem se vypravila na DJskej set Třešninýho bráchy, DJe Zwookyho do Retra (tak reklama musí bejt žj:D), pobyli jsme tam něco přes hoďku a půl a domu jsem se taky nedostala zrovna nejdřív. V neděli se konala rodinná oslava, takže se taky pořád něco dělo.
Pondělí byl den, kdy jsem byla doma sama a mohla všechno, na co jsem si vzpomněla. Muhehe.. takže tak asi:D. Večer jsem ještě konečně shlídla DLM Life After Death, na což jsem se neskutečně těšila, až budu mít čas se na to kouknout. Dokoukala jsem to chvíli před půlnocí a šla si zabalit na hory. To brzo:D
Ráno v úterý se vstávalo časně, ale když vás čeká něco tak příjemnýho, jako jsou hory, tak se samozřejmě vstává jedna báseň. Do Harrachova jsme dorazili už v deset a už od půl jedenáctý jsem brázdila (bhe:D) Čertovu horu. Sjezdovka pořádná. Dobrej sníh. Lanovka výborná. Akorát se kolem dvanáctý rozlila (rozlejvá se, nebo co dělá?) mlha a bylo vidět tak na dva metry dopředu, takže jsem musela jezdit jako .. no hodně divně. Ale zase to spousta lidí zabalila, takže jsem měla skoro celou sjezdovku a lanovku pro sebe. Pak začlo sněžopršet. Nahoře sněžilo, dole pršelo. Což bylo takový docela nepříjemný, kór když nemam nepromokavou bundu a všechno okolo bylo mokrý. A sedat si na mokrý sedačky na lanovce, to taky nepatří zrovna k nejpříjemnějším věcem. Ale vydržela jsem to až do konce. Zpříjemňovalo mi to tam Futuretro, který nějaká dobrá duše přehrávala na vedlejším vleku a bylo to slyšet po celý sjezdovce. A to by bylo, abych se nezastavila a neposlechla si:D. Pět minut před čtvrtou jsem ještě nasedla na lanovku a vyjela naposled. Všichni ostatní se na to už vykvajzli, takže jsem tam zůstala sama. Taky jsem si to pořádně užila, když jsem tam byla jenom na jeden den. I když ta jízda dolu už byla celkem hororová, protože už mě tak bolely hnáty, až to neni hezký. A tak po pěti a půl hodinách na svahu se neni čemu divit. Dole jsem si ještě u stánku, nebo spíš u auta, ale byla od stánku, vychutnala naprosto vynikající horkou čokoládu, která byla k permanentce zdarma a to se vyplatí! A pak se tak nějak pomalu jelo domu..
Ve středu jsem měla jít zase s Michalem na Štvanici na brusle. Ale vzhledem k tomu, že moje nohy umíraly i druhej den, nebylo by to zrovna nejpříjemnější, vsoukávat se do bruslí, a tak se konala mega procházka pro Praze. Takovou jsem snad v životě nezažila:D. V půl třetí jsme měli sraz a v půl devátý jsme se loučili. Mezi tim jsme prošli dopodrobna celou Malou Stranu, Kampu, Petřín, Pražskej hrad, Letnou, Střeleckej ostrov, Staromák, Národní třídu, Rock Café, Vagon, Václavák, dědka a já nevim, co všechno a na spoustě místech jsme byli i víckrát:D. To by ani Japonci nestihli za tejden, a to je co říct. Navíc Japonci by neprozkoumávali tolik záhadnejch věcí jako my, ale rovnou by skončili u dědka. Jenže ono to nešlo neprozkoumávat, když se tam toho tolik naskýtalo. To byste ani nevěřili, co všechno se dá najít ve všemožnejch sadech. On to ale člověk radši ani nechce vědět:D. Na Střeleckym ostrově jsme si uvědomili, že máme hlad a tak se sháněla potrava to je jak nějaký krvelačný šelmy:D Všude se toho na vás valí tolik a nejvíc je těch pomrkávajících šedivejch dědků z KFC, který vás lákaj na svoje proklatě dobrý stehno. Bránili jsme se dlouho, hledali všemožný jiný, ale nakonec jsme tam stejně skončili.. Děděk to má holt vymyšlený, ale na druhou stranu je to asi to nejlepší, co můžete na takovejhle místech najít.
A konečně dnešek. To byl taky den za všechny běsy! Začlo to hned ráno, kdy mi nezvonil budík, ale naštěstí jsem se vzbudila jen chvilku po tom, co měl zvonit. Takže jsem to jakžtakž stíhala. V devět jsem vyrazila na bus a od desíti byla zkušebna. Tentokrát jsme byli konečně komplet i s Třešní. Jenže co se nestalo. Vybalíme věci, a já si samozřejmě namontuju nekutečně rychle činely taky jsem nemohla chvíli počkat... a najednou se zjistí, že ještě pořád neni basový kombo. Dlouhou dobu se zjišťuje, co s nim vlastně je a kam se podělo, a verdikt je takovej, že neni a dnes rozhodně nebude. Mnjn, ale přece nás to neodradí. A tak jsme se nakonec usnesli (muhehe:D), že pojedeme na chatu a tam dáme takovej akustickej set. Jenže! K tomu, abysme už jednou jsem psala, že nesnášim "abychom"!!! :D mohli hrát na chatě, stejně potřebujeme basový kombo, který je u Třešně doma a pár dalších věcí, který jsou zase u Michala a konečně, klíče od chaty, který jsou zase u nás. Tak se všechno, včetně nás, naskládalo k Michalovi do auta a jelo se směr Třešně, od Třešně k Michalovi, od Michala ke mně, ode mě ke mně - na chatu jako:D. Na chatu jsme dorazili ve dvanáct, zahráli jsme si, něco jsme si ujasnili, něco se vymyslelo a najednou bylo po třetí a jelo se. Hádejte kam! Měli jsme takovej neskutečnej hlad, že opět zvítězil děděk na Černym Mostě. Výživovej běs prostě! zdálo se mi, že je tu těch běsů málo, tak jsem si prostě nemohla pomoct:D Slíbila jsem ještě babičce, že se u ní po zkušebně zase stavim a s něčim jí pomůžu. Takže i když jsem byla blízko domova, ještě mě čekala jízda do centra. Naštěstí jsme měly s Třešní skoro stejnou cestu, takže ta cesta metrem utekla a já jsem byla za chvilku u babičky. Mhe, chvíli před pátou teda... Pár minut po sedmý jsem dorazila domu a jsem tu.
Tohle je asi muj nejdelší článek, co jsem kdy na blog napsala. I když nevim, ale myslim si to. Zejtra jsem doma zase sama, ještě nevim, jestli chvíli z dopoledne nevěnuju meetu s Fíňou, kterýho jsem už taky neviděla zase dlouho, než zase někam odtáhne odpoledne. A pak bych se mohla taky kouknout na něco do školy. Jsem nějak v klidu a neudělala jsem ještě an ň. Muhehe. Ono to teda k smíchu neni, ale nic jinýho, než se tomu smát, mi nezbejvá:D. V sobotu se jede zase hrát a v neděli, ..no, to už bude nanejvýš nutný něco do tý školy udělat.
A ještě nějakou tu vsuvku ze středečního vejletu by to chtělo. Řada žlutejch tučňáků, který za tmy svítí a ve dne vypadaj na Vltavě hodně divně.. ale jako jsou to sympaťáci:-)