Květen 2009

SUNSHINE + From Our Hands, Roxy, 19. května 2009

30. května 2009 v 20:15 | Maude |  Zážitky
Devatenáctýho května byl muj svaťák sice v plnym proudu, ale Sunshine, to si prostě nemůžu nechat ujít! S Marry jsme se sešly na Masně, a odtamtaď jsme šly pěšky do Roxy. Je to kousek. Dostala jsem od ní placku pro štěstí k maturitě "DRUMMER", kterou jsem měla při matuře úspěšně připnutou na kalhotách, a evidentně pomohla:-)

Sanšajní koncert byl skvělej. U nich se nenajde moc věcí, který by se jim dali vytknout, ale popořadě. U vchodu jsme dostaly novou desku MGKK Telepathy, která mi pak o celym svaťáku jela v discmanu a díky který se mi dobře učilo, a kterou dostával na místě každej návštěvník. Velmi potěšující to věc, no nebo ne? Slovenská předkapela From Our Hands nebyla špatná, sice se tam potýkali s nějakejma technickejma problémama, ale to bych jim neměla za zlý. Zvládli to v pohodě a jejich hudba nenudila. Docela dobře se to poslouchalo. Nástup SunZ působil jako výstřel, přiběhli za zvuků Moon Rats, která rozhejbala celý Roxy. Krom teda jednoho polena vedle mě, s ní nehlo nic XD. S tim už ale nic nenaděláte. Násedovaly další songy z novýho alba, ale nechyběly ani songy z Dreameru a nebo starý dobrý Victimisanothernameforlover .. fakt nemůžu hodnotit jinak než kladně. SS mi naživo vždycky baví a vžycky se na nich neskutečně odreaguju.

Po skončení jsem měla touhu koupit si jednu úžasnou placku, tak jsme s Třešní vystály frontu u shopu a každá si zaslouženě odnesla místo jedný hned dvě! Luxusní :P Takže tak. KEEP MTHRFCKN KIDZ DANCIN' !!!

Šli jsme na biják, co nikdo nenatočil

30. května 2009 v 19:32 | Maude |  Zážitky
Aneb STO ZVÍŘAT, ROXY, 9. DUBNA 2009

(Měla bych s tim pohnout, chystám se to sem dopsat všechno tak nehorázně dlouho, ale přece jenom maturita byla na prvnim místě ;-)

Ještě nikdy jsem na Zvířatech nebyla a možná mě ani nenapadlo, že bych na ně někdy šla. Vyloženě jsem je nikdy neposlouchala, i když pár songů jsem znala a docela se mi i líbily, takže v podstatě když se přišlo s nápadem, že by se na ně šlo, nebyla jsem proti. A tak se šlo. Hudební zážitek dobrej. Šlapalo jim to a člověk se docela vyřádil a odreagoval. Hudba to byla na poslech příjemná, texty jsou vtipný. Ty kecy, který ty písničky v pauzách doprovázely, neměly chybu a celej koncert byl vydařenej. Bavila jsem se, takže že by pět hvězdiček z pěti? :-) Nechybělo "Nikdy nic nebylo" a "Dáma s čápem", jejíž skvělou atmosféru jsme využili jak nejlíp to šlo:P A taky musim dodat, že to pro mě byl první koncert, na kterym nebyla předkapela. To mě překvapilo, ale zároveň i potěšilo, že se šlo hned na věc a vy jste nemuseli čekat..

Dali jsme si dvě piva a po skončení se nám ještě nechtělo odejít, takže se mi stačila urvat taška přes rameno (sama od sebe asi dost těžko :D) a skončila jsem politá nějakym cizim pivem, který na mě přilepilo tričko. Docela nechutný, ale to k tomu prostě patří xD. Při společný cestě vlakem jsme ještě potkali nechápající průvodčí, která neměla absolutně žádnej smysl pro humor a nechápala naše (omylem:P) prohozený legitky. "To je vaše??!" :D Ne, asi, mýho pradědy. Spát se šlo pozdě, protože na nás čekalo ještě víno a spousta témat k prořešení ..


Day by day po maturitě

30. května 2009 v 16:24 | Maude |  Blog
Jak už bylo řečeno, v pondělí jsem úspěšně odmaturovala a teď bylo na čase, aby to člověk taky nějak oslavil nebo si prostě užil, využil volna a chvíli žil trochu jinak. Bez toho, aniž by ho tížila nějaká práce nebo škola. A tak se stalo, že jsme se s Michalem srazili už v úterý, kdy jsme měli v plánu zařizovat novou zkušebnu, protože v tý stávající se objevovali nový problémy a nás už to přestalo bavit. Na druhou stranu, když poznáte, jak to vypadá jinde a jaký lidi jsou, tak si ještě řikáte, že jste na tom nebyli tak špatně, ale to se teprve ukáže.. Takže úterý bylo ve znamení zařizování. Sešli jsme se a vydali se do naší už známý restaurace, kde jsme chvíli poseděli, popili a Michal pojedl. Měli jsme ještě spoustu času, tak jsme šli k rybníku, kde jsme se osvěžili a potom se vypravili směr Žižkov. Nejhorší z toho všeho bylo tam někde zaparkovat, protože sou tam na zemi všude ty jejich debilní modrý pruhy. Nevim, kdo to vymyslel, a k čemu je to dobrý, ale prosim no. Takže se nám po objetí celý čtvrti podařilo zaparkovat zhruba dva kiláky (to asi míň, ale stejně to bylo trochu zruky) od zkušebny, tak jsme vyšli do pětatřicetistupňovýho vedra vstříc nový zkušebně.

Tam jsme si vyslechli, jak to tam funguje a všemožný další věci, který vám snad popisovat nemusim a pak jsme okoukli jednu z těch pěti zkušebniček. Vypadalo to dobře, a tak jsme se rozhodli, že příští zkouška bude tam. Jenže samozřejmě nikdy nemůže všechno vycházet tak, jak byste potřebovali a přáli si. Objevilo se pár detailů, který bylo nutný vyřešit. A tak jsme se rozhodli stavit u Třešně a všechno vyřešit. Než jsme dojeli k Třešni, stavili jsme se ještě u mojí babičky, když už jsme byli na tom Žižkově, kde jsem si vyzvedla ještě nějaký školní věci od maturity, a pak už jsme se proplejtali uličkama v centru. To je taky o nervy ty lidi v těch autech! U Třešně se napsalo několik mailů uchazečům o post kytaristy a zarezerovala se zkušebna na čtvrtek dopoledne v Zahradě a na pátek odpoledne na Žižkově. A Třešni samozřejmě patří velkej dík, že poskytla ke kapelním účelům zázemí a internet a proběhlo to všechno ok. Od Třešně jsme se konečně dostali ven za město a bylo na čase si trochu oddechnout. S bouřkou v zádech jsme jeli směr VP a vstříc novejm dobrodružstvim (:D to zní děsně). Na cestě jsme ještě dokumentovali blížící se zkázu:D - bohužel jen mobilem, stavili se v Tescu (to jsou všechno tak podstatný informace!!! XD) a když jsme dorazili na místo, dorazila spolu s náma extrémní bouřka. Ale jelikož prdel musí bejt, a takovej chcanec nechodí každej den, odhodili jsme oblečení pryč a jen spoře oděni vyběhli na terasu, kde jsme se nechali "ochcat" XD. Po takovym pařáku nebylo nic lepšího. Lidi od naproti možná nepobírali, ale co je jim po nás a nám po nich? Nic!

Ve středu jsme podnikli celodenní vejlet v okolí Veltrus, zajeli rally jako svině (muheháček, až nás to umylo otevřenejma oknama) a po několika hodinovym vejletě plnym alergickejch reakcí, posezení (nebo ošahání jejích ..ehm, vnadů tý Sfingy jako) na Sfinze, prouzkoumávání obětní síně ve zřícenině hradu a zastávce v pavilonu MT (taky to nemohli postavit blíž) jsme se vydali do Kralup, kde jsme měli za cíl vyhledat internetovou kavárnu. Ono by to nebylo tak těžký, kdyby na prohulenejch hernách neměli nápis, internet a kavárna, a když tam vejdete, tak kde nic tu nic, jenom tma a blikající automaty. Sice tam nebyli nějak extra sdílný lidi, ale poradili nám. Nakonec jsme se připojili na půl hoďky v Hotelu Sport, abysme se mohli ujistit, že to bylo zbytečný, že nám stejně nikdo nenapsal, takže můžeme bejt v klidu xD. Ale jistota je jistota. Dostali jsme pak ještě chuť na něco sweetkýho, takže následovala návštěva Tesca a nakoupení jedný Marsky a mraženýho Mišouda. Po nadopování čokoládou a zmrzlinou se nám zdálo ještě brzo, tak jsme se rozhodli pro sjetí k řece. Jenže dneska nemůže bejt nic normálně označenýho, aby to každej našel, takže jsme se chvíli motali.. ale o to víc jsme pak byli rádi, že jsme to našli a sedli k řece a bylo to. Fakt to tam působilo tak uklidňujícím dojmem, a příjemně.. a k tomu všemu zapadající slunce a jeho paprsky odrážející se od mírně zvlněný hladiny řeky. Krása prostě. K tomu černej Kozlík (xD) .. Domu jsme dorazili pozdě a s nehoráznym hladem, takže následovala večeře, která by se snad ani nevešla do Hagrida, natožpak do nás, ale bylo to dobrý. A to byl konec dne.

Ve čtvrtek ráno se vstávalo nechutně brzo a od desíti nás čekala zkušebna. Jenže když se vydáte brzo ráno cestou do centra, zjistíte, že tam na desátou nedorazíte, ani kdybyste se posr.. ehm, víte co. Zácpy jsou uplně všude. A nejextrémnější je Korunovační, přes kterou se musí a magistrála, která se taky nedá vynechat. Na silnici jsme potkali neskutečný vemena, kterejm by měli sebrat papíry a nebo rovnou auto, svázat jim ruce a sekat je tam, kde by je to nejvíc bolelo! Lidi!!!! Stavili jsme se ještě pro nástroje a pak hurá do zkušebny. Návštěva zkušebny byla celkem plodná. Podařilo se nám dodělat Michalův novej song a to celekem se všim všudy. I když samozřejmě hned to nešlo asi tak, jak by si někdo představoval, chce to čas. V pátek už jsme to ale kalili jako starou známou věc. V jednu jsme skončili a s Třešní jsme pokračovali metrem do centra, že tam ulovíme kus žvance. Nažrali jsme se :D. A já se rozjela směr škola - pomaturitní ukončení. Ve spěchu a s tušenim, že nestíhám, hnala jsem se jak šílená. Zbytečně! Přišla jsem sice ještě s dvouma holkama pozdě, ale zkoušející, komise a další tenhle maturitní běs (pardon:D) přišli ještě později, zavřeli se do učebny a my museli čekat. Čekali jsme zhruba půl hodiny, což je teda docela dost, a pak se slavnostně ukončovalo, rozdávalo se vysvědčení, gratulovalo, pronášely se závěrečný řeči a zabralo to dvě hodiny. Domu jsem se dostala až v pět. A k tomu jsem zase parádně zmokla. Doma jsem nic moc nestihla. Podala jsem si přihlášku ještě na jednu VŠ, navečeřela se a vyrazila do Tučňáka na maturitní večírek. Na večírku se tak nějak pilo, jedlo a povídalo a já jsem tam strávila poměrně příjemnej čas, byť možná krátkej, ale mě to stačilo, já takovýhle společenský akce moc nemusim, s lidma, kterejm možná člověk za ty 4 roky nevěnoval tolik času, a zase je ráda uvidim :-). Usrkávala jsem tam Mojito a Pina Coladu a bylo to mňamózní. Taky jsem sušila mátový listy nad svíčkou a poté se je snažila vykouřit, no humus, to vám řeknu. Ne, tak sranda no.. xD

V pátek se šlo zkušebničit. Asi vynechám detaily, jen stručně. Stavila jsem se na chatě pro činely a absolvovala nákupy v obchodech plnejch lidí, co si neuměj vybrat ani jednu papriku, ale to je je jejich věc. Pokud zrovna nezasí*aj všechno místo okolo. Pak následoval střet na Florenci a debilní přeháňka, co se nechtěla přehnat a my čekali jak dementi pod stříškou u Mekáče, protože nebylo kam jinam. V lijáku jsme nesli naše zavazadla a hledali kafe. To byste neřekli, jak se v centru nedá najít pořádná kavárna. Po neúspěšnym hledání se k nám přidala Třešně a jelo se do zkušebny. Vybalili jsme věci a přišel první zájemce o post kytaristy. No .. vydržel tam s náma hodinu a pak jsme měli půl hodinky přestávku před druhym. Přišel druhej a to se to běsnilo. Až do osmi. Po skončení jsme se zbalili a že ještě pujdeme pokecat o budoucnosti kapely někam do hospody a na pivo. Vlezli jsme do jedný (respektive jsme byli zataženi :D), kde byla uzavřená společnost, kde se slavilo a všude se nacházeli již nakalený důchodci. Viděli kapelu a chtěli, abysme jim zahráli xD. Jaksi ale nechápali princip elektrickejch kytar, a že když neni kombo, nic nehraje. Mnjn, tak jsme vycouvali a šli hledat jinou. Nakonec jsme skončili v pivnim baru. Měli jsme tam parádní soukromí a dostatečně se vyběsnili. Domu jsem dorazila zase o půlnoci. To je životní styl jako prase co?:D

Dámy a pánové, běsi a běsové! JE TO TAAM!!!!

25. května 2009 v 19:22 | Maude |  Blog
YAHOO!

No jo, tak už to mam konečně za sebou. Maturita jedna. Hrozná to věc. Nervy největší, ale byli na nás hodný, milý, a tim nás taky trochu podpořili. No trochu, hodně :-) Vyprávět se mi to teď nechce, třeští mi už od 11 hlava a ještě pořád mi to moc nedošlo. Ale je to za mnou. Prospěla jsem.

Moje otázky

účetnictví - závazky
ekonomika - vývozní operace, obchodní a platební podmínky (nějak si nemůžu vzpomenout, jak to bylo přesně :D)
angličtina - jobs
čeština - renesance a humanismus

+ konečně jsem se dozvěděla, jak nad očekávání dobře mi vyšla praktická :P

edit 21.25 -> Už mi to došlo, takže mi tady jede mjůzik a já skáču do stropu. No ne, tak do stropu ne, ale prostě mam radost. Zároveň jsem ale nehorázně vycuclá a unavená a chtělo by to jít spát. Co mi brání? No, všechno možný. Blížící se návštěva a okolnosti nastávajících dnů. A já jdu fakt chcípnout ale.. but HAPPY!

I AM TERRIFIED

24. května 2009 v 8:56 | Maude |  Blog
Už je to tady! Last Day On Earth! Poslední den před maturitou. Zejtra odpoledne jdu na to. Bojim se. To bude vražda v salóním kupé (díky Miku xD). Lhala bych, kdybych řikala, že by se mi nehodil ještě nějakej ten den navíc. Snad ale potom nebudu litovat .. je to vážně horší než čekání na smrt, a to mam ještě před sebou víc jak 24 hodin. No nic KIDZ, jdu dělat (xD neni dobrý bejt zasvěcenej?). Ne fakt, jdu pokračovat v učení, snad mi to ještě pomůže ..

Nedělejme z "panka" tupce, každý zboží má svýho kupce

14. května 2009 v 19:44 | Maude |  Blog
Tak se tu snažim vytvořit bodliny na hlavě na zejtřejší poslední zvonění, kdy hodlám jít za největšího anarchistu a pankáče světa, protože se*u všem sucharům u nás ve třídě na to, co si museli prosadit. A to, za co mam jít, má různý podoby, tak jsem si prostě jednu z toho vybrala. A to punk (řečeno známym tónem;-) prostě! Možná spíš než matlání gelu do vlasů bych se měla učit, ale mě se nechce, to je snad pochopitelný. A tak snad si to můžu i tak trochu dovolit. Bolí mě v krku a hlava, nasávám tady všemožný prášky a čaje a vitamíny, aby to přešlo a já mohla mít o svatym tejdnu svatej klid. Jak to tak ale vypadá, asi nebude.

Pouštim si tu Skolda - taky by mi moh poradit, čim to, že mu to číro na palici tak stojí!!! Jenže to se někdo má, když mu to tam vytváří někdo cizí. Já si musim vystačit sama, protože pochybuju, že by se tady někomu teď chtělo pomoct mi s bodlinama. No ani ve snu určitě. Tak se ještě inspiruju u Matta na Hullabaloo a vznikne z toho určitě nějakej nehoráznej paskvil. Ale víte, co je nejhorší? Já takhle budu muset jet zejtra v šest hodin ráno vlakem a lidi budou zase nehorázně čumět! Už jsem si na to odvykla. Navíc když jedete sami, tak je to taky o něčem jinym, než když vás jede takhle vypadajících víc. No uvidíme, snad ty pohledy přežiju xD. Ale už to vidim, ale nechci to vidět. Ale zase ve škole to bude docela říť, přebírat v extra punkovym ohozu s extra dlouhejma bodlinama - vlasy nemam zrovna nejkratší, i když jsou krátký :D - vysvědčení. Jak se to vždycky uplně nejvíc hrotilo, že lidi chodili slavnostně oděný a naladěný a já si tam jdu pro ten papír jako zevlpank. Jsem na to zvědavá.

A po vysvědčení jedu domu. Jeden by možná řek, že si vezmu k ruce eko, účto, češtinu nebo anglinu, ale ono hovínko! Smeju bodliny (tak proč se s tim teď tak hmoždim? :-O), na nějaký to učení se taky kouknu, ale přece jenom tak jako aby se neřeklo a jedu na jeden sraz s lidma, který jsem neviděla co je rok dlouhej. A že je rok opravdu dlouhej. Na chvilku se zastavim a pak musim vypadnout, protože mam ještě taky zajímavější věci na práci. Bůhelehehe!!! V sobotu na Zombie Walk už ale asi peču, budu se fakt učit. Mam pocit, že toho umim čim dál míň. Mno a v úterý si jdu na SunShine. Docela krásný zpestření svaťáku. A pro ty, co to ještě nevědi, na smrt jdu už odpoledne v pondělí 25.5. (ten den se mi líbí, protože to má Bublajs narozeniny, takže to snad dopadne dobře). A to by bylo. Je to fajn, že je to takhle z kraje, protože na všechny ostatní dny z toho tejdne už mam plány už tak měsíc dopředu, takže je nemusim rušit a snad si je i patřičně užiju...

Heart-Shaped Clouds

12. května 2009 v 14:41 | Maude |  Blog
Hlas selhal. Jsem vám to řikala, že na mě něco leze. Zničeho nic jsem totálně ochraptěla a nejsem schopná ze sebe vydat jakoukoli hlásku bez toho, aniž by to znělo, jako když zpívá Křemílek. S tim nic nenaděláte, jen doufám, že mě to do ústní přejde, nerada bych tam dabovala animovanou postavičku, to by se jim asi nelíbilo. Nehledě na to, že to docela bolí s tim mluvit. Tak tu do sebe úspěšně leju druhej hrnek bílýho čaje od Pickwicku Puritea. Něco tak bombózního jsem snad v životě nepila xD, a ta vůně! Nee, vůbec tady nedělám reklamu. No ne, fakt mi zachutnal. Tak se musim zmínit. Stává se ze mě nehoráznej čajovej požitkář. A asi si pujdu změřit teplotu, protože mam nějakej divnej pocit. Tělo jako kdyby neposlouchalo, těžká hlava a končetiny, naprostá anarchie toho, co chce mozek.

S teploměrem v ruce, přistihuju se, že bezvládně sedim a čumim z okna. Venku je krásně. Můj zrak se stáčí k obloze a skoro se dotýká mraků. Vpíjí se do oblohy anevnímá okolí. Víčka těžknou a pomalu se snaží zavřít. Cosi ve mně stále vzdoruje. Daří se mi vítězit. Oči jsou otevřené a hledí vzhůru. Mraky kamsi utíkaj. Modrou oblohu střídá temnota. Víčka se zavírají, hlava těžkne, klesá a padá. Teploměr ukazuje třicet sedm dva.

Asi si pujdu udělat kafe, protože se mi začíná chtít celkem neskutečně spát a mam pocit, že bez něj bych podlehla. Pořád zkoumám oblohu. Heart-Shaped Clouds! Jenže než doběhnu pro foťák, všechno se to tak divně zkroutí v podivnej patvar. Mam to aspoň na mobilu, ale vidět je velký hnědý. Ale je to tam! Vypadalo to úžasně. Semknutý k sobě. No co je, něco na mě leze, tak si takovýhle kydy můžu dovolit. Učení mi přestalo lízt do hlavy. Nebaví mě to. Nechci aby mě škrábalo v krku! Nechci se cejtit, tak jak se cejtim! xD Pomalu usínám a nevnímám. Čumění do stropu do dvou do rána si žádá svou daň. Jenže můžu já za to? Nemůžu. Řikal někdo v noci těm dešťovejm kapkám aby bubnovaly? Neřikal. A jestli jo, já to rozhodně nebyla. Od bubnování jsem tady já a ne ony! Jdu si urychleně udělat to kafe, jinak tady z toho vyleze neskutečnej běs. Kterej z toho už docela úspešně vylejzá dost dlouho:D.

Dance 'til you're dead and heads will roll on the floor

12. května 2009 v 10:17 | Maude |  Blog
(Jinak to ani pojmenovat nejde.) Ačkoliv to bude znít všechno divně - ani ne dva týdny před maturitou, už je to fakt za chvíli - ale poslední dobou se mi zdá, že člověk začíná žít. Pořádně. Už neni ve vězení, ze kterýho si může sice jít kam chce, ale pocit, že je zajatcem, ten mu nikdo nevyvrátí. I když je fakt, že takovej pocit ve mně nebyl už hodně dlouho, naposledy tak před rokem a půl (o tom, co bylo před tim, radši ani nemluvim, už jsem si zvykla vyplnit to místo černí a šedí a jako by vlastně ani nebylo ... a nebylo prostě!) a pak se to náhle změnilo. Jedinym pobytem na horách a s Absolution v uchu. Od tý doby to bylo všechno jiný. Stejně ale se mi zdá, že jsem se zase posunula dál. Posledních pár měsíců teď žiju uplně jinak. Ještě odlišněji než předtim. Už to nejsou takový ty prázdný dny, kdy si ani nepamatujete, co jste ten den udělali a jak jste ho promrhali. Vnímám teď každou minutu. A tu každou minutu si patřičně užívám. Dokážu žít sama, o to většim potěšenim je, když kolem sebe máte lidi, na kterejch vám záleží a se kterejma se můžete o něco podělit. Se kterejma si rozumíte, ani nemusíte mluvit. Stačí pohled.

A to jsem se rozkecala o něčem, o čem jsem původně ani nechtěla. Teď už je to jedno. Dneska jsem si dovolila zůstat doma. Respektive mi bylo dovoleno těmi nejvyššími XD. Včera nás do školy nepřišla ani půlka. A tak jsem si i já řekla, že bych si mohla dovolit zůstat v teple domova a učit se. Kam bych lezla. Navíc, když už jsme u toho lezení, něco leze na muj organismus a já jsem docela vycuclá. Včera mi málem praskla hlava a byla jsem tak unavená, že to vůbec nechápu. No a dneska mi parádně škrábe v krku. Ozvalo se to už ve dvě ráno, kdy mi dešťový kapky bubnovaly na střešní okno a já jsem nemohla zavřít oko, ani kdybych si ho sešila sešívačkou. Což by šlo asi dost těžko.

Ráno jsem vstávala o půl hodiny později než do školy, to znamená v půl sedmý, ale pak jsem si uvědomila, že zas tolik spěchat nemusim, takže z postele jsem se vykopala až po osmý. Takhle brzo ráno by mi do hlavy stejně nic nenalezlo. Od těch osmi je to ideální. Tak jsem si k snídani naplnila maxi misku ovocnym salátem, kterej je mimochodem naprosto mňamózní, takže už neni XD, a ona když Maude něco dělá, tak to nemůže bejt přece hnusný!! (Achjo, tady něco smrdí .. že by samochvála? :D) Jo, vidíte to? Maude už normálně zase snídá, a to je taky co říct. Další věc, kterou se v posledních měsících naučila dodržovat. Bylo na čase :D. Hned po snídani jsem se pustila do ekonomiky. A jedu hezky od začátku. Nejvíc se mi ale dneska nechce do seznamu povinný četby, kterej bych měla už zejtra odevzdat. Ještě to nemam nějak hotově dopsaný a vůbec nevim, jestli to musí bejt na pc, protože jestli jo, tak nebude, s tim se smiřte xD. Někdy holt nemůžete mít všechno, co byste chtěli.

A možná už se vám zdá, že tady trávim nebezpečně moc času, ale já mam dokonalý alibi. Během svýho čtvrtečního pokapelního pobytu v Přílepech jsem tam totiž nechala nabíječku na mobil. Demence. Jinak se to nazvat nedá. Tak jsem v sobotu, kdy jsem si to uvědomila, začla trošku vyšilovat, co budu dělat. Už jsem chtěla mámu připravit o jeden z jejích telefonů, a pak mi došlo, že vlastně neni třeba. Že k tomu mam kabel do pc a dá se to nabít i tak. Výborně :-), no hlavně že mi to došlo včas a ne ..třeba v buse na cestě do Přílep, to bych se asi killa! A když už jsem se tak jemně opřela o téma "kapelní zkouška", nemůžu se nezmínit o uplynulejch dnech. Na čtvrtek a pátek jsme měli domluvenej konkurz (xD) na kytaristu ("Vy zase sháníte kytaristu??!!" - Než se mě zeptá ještě někdo už asi po stý, Michal sám sebe spíš označuje jako zpěváka, a i když do strun umí taky hrábnout, máme zálusk na sólistu, ať jsme vyvážený.) a přijít měli tři lidi. Ve čtvrtek jeden a v pátek dva. Ve čtvrtek jsme byli v KC, kde dokonale chyběla půlka hajtky, ale tak improvizace v podobě naklonování crashe a druhý části hajtky byla lepší než nic, tak to nakonec nebylo zas až tak hrozný. Ovšem v pátek, to byla vyběsněnost nadevše. To je snad na samostatnej odstavec. Nebo článek možná :D. Ale nas*at, nebudu zbytečně entrovat, nechce se mi! V pátek ráno jsem si krásně uvědomila, že než jsme odjeli do VP, odhodila jsem doma baťoh s věcma a vzala tašku s jinejma věcma. Na tom by nebylo nic divnýho, kdyby v tom baťohu nebyly paličky a já je ten den nepotřebovala. No a co teď, v pátek ráno, když totálně nic nestíháte a ještě jste uplně mimo od místa, kde máte palic jak nas*..!

Ačkoliv mě svědomí trochu drásalo, dokázala jsem si vychutnat výbornej oběd vytvořenej společnejma silama (ten chutná vždycky nejlíp) a po umytí nádobí jsme se vydali na zběsněnou cestu směr KC Zahrada. Samozřejmě, že jsme cestou před sebe chytali ty největší ploužili a brzdiče z kopce, ale chvíli před třetí (na sraze jsme měli bejt ve tři) jsme dorazili před obchodní centrum na Chodově, kde jsme nejzběsněněji kroužili garážema a museli si "vzít papírek" a to všechno tak nehorázně zdržovalo! Potom jsme se už konečně vrhli mezi masy lidí v nákupnim centru a snažili se mezi nima při běhu kličkovat. (Museli jsme vypadat fakt luxusně, dva běžci v obchodnim centru - Michal mě táhnul za sebou, páč mi padaly kalhoty, tak jsem si je jednou rukou musela držet a - uplně jako v jedný ruce jabko a v druhý štrůdl.) Přiběhli jsme před pobočku kytar.cz a na vyjukanýho prodavače vybalili, že chceme "rychle nějaký nejlevnější paličky"! Ty jsme popadli a s nějakym blbym paragonem jsme se fakt nezdržovali - evidentně vůbec nepochopil vážnost situace!!!XD. Běželi jsme zpátky do garáží a tam kroužili směr exit. A ve tři hodiny, sto metrů od KC, volá Marry, že už tam stojí a všude je zavřeno. Nic lepšího se stát nemohlo. Museli jsme teda zabalit kytaristu sebou (to zní příšerně co?:D) a jet na chatu. No ale chápete to? My se takhle ženeme, sháníme palice, kterejch mam na chatě fakt tři řitě, a máme zamluvenou zkušebnu a nikdo tam neni! To bude mít ještě následky. Třetímu kytaristovi (druhýmu ten den, ale třetímu v pořadí) jsme museli zavolat, že bohužel nic nebude, protože ta cesta na chatu a z ní taky chvíli trvá a někteří z nás na to celej den neměli. Zkrátka ať si v KC nikdo nemyslí, že s náma bude vy-víte-co! A já myslim, že to bude už stačit. Po maturitě bude konkurz pokračovat, tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

Nicméně v posledních dnech jsem plna ispirace, a tak se snažim soustředit na texty a vypadá to, že z toho dokonce i něco bude. Njn, tak když máte muse, tak to jede jak po másle:-P Takže jsem vám řekla všechno (nebo teda všechno, co by se vám dalo říct) a můžu se pustit zpátky do ekonomiky. Have a nice day!

V elipse spí lev II.

10. května 2009 v 22:51 | Maude |  Blog
Na paměti jediná myšlenka.
Odráží se od stěn uvnitř hlavy pořád dokola.
Nelze ji vyměnit.
Lev krouží elipsou stejně jako ta myšlenka.
Čas plyne - možná až moc, čas stojí - a přitom je zas noc.
Další prázdná noc, ticho a tma, noc beze slov.
V zajetí a ve tmě, v samotě a tichu.
Ticho, které narušuje tlukot srdce a dech.
Tlukot srdce, jenž je důkazem nejen lvího života, a dech, co proměnit se chce ve hlas a ve slova.
Ve slova, která se v tuto chvíli odrazí od stěn a vyšumí do ticha.
Jenže pořád je tu čas.
A tak může jít lev v klidu zase spát ...

*
*
*



(všechno má svuj smysl a já si nemůžu pomoct :-)

Miss Kkarma Kkoma, Sunshine

10. května 2009 v 21:27 | Maude |  Oblíbené
A nějakou tu hudební vsuvku by to třeba zase chtělo. Co k tomu říct. Sunshine mě fakt baví. Takovej zvuk, to prostě nikdo nemá. A na český poměry - něco neuvěřitelnýho :-) Jedni z nejlepších. Mno a co se songu týče, tak je to jeden z mejch velkejch oblíbenců. Miss Kkarma Kkoma baví až do konce a energie neustává, naopak přibejvá!


Dnešní den v kulatý kostce

5. května 2009 v 21:55 | Maude |  Blog
Dorazila jsem domu, neni to tak dávno, hodina a kus (což bude při zveřejnění článku zase o kus dýl, protože mi to bude chvíli trvat). Navečeřela jsem se a rychle uvařila zelenej čaj a kafe. Pro někoho divná kombinace, ale byla jsem docela zmrzlá, takže jeden čaj by byl málo a jedno kafe taky. Přičemž dvě kafe a dva čaje už by byly zase moc, tak to chtělo od každýho něco. A tak mi to teď chladne a já čekám, až budu moct smočit ret a trochu si jednoho nebo druhýho usrknout.
Dnešní den byl divnej. Nevim, jak bych to blíž upřesnila, ale prostě se mi nezdál. Začlo to tak, že mi odpadla první hodina a já jsem se vydala na vlak, kterej vlastně vůbec neměl jet. Taky, že nejel, tak jsem musela improvizovat v autobuse. Potom jsem byla ve škole zkoušená ze třech předmětů a ze čtvrtýho jsme psali test. Další dva byly nuďánkovitě vymatlávající, že mě to totálně odrovnalo a já jsem se ze školy přímo hrnula na vlak, na Holešárnu a pak za Běsem. To bylo taky jediný, na co jsem se ten den těšila. Ale v podstatě taky jediný podstatný, ne-li nejpodstatnější. A mohla jsem si to krásně zase jednou dovolit, protože mam dá se říct uzavřeno a jednou se nic nestane, když nepojedu rovnou domu a tam se nebudu šrotit. Měli jsme totiž na prořešenou pár kapelních záležitostí, a tak jsme je řešili cestou v Kuntratickym (nebudu to nazývat Krčskej, když je na ceduli Kunratickej, no ne?:D) lese. Události, nebo spíš komunikační šumy, který se objevujou, mě docela vycucávaj a pořád vznikaj komplikace a ty se mi nelíběj! Nic se neobejde bez komplikací, ale tohle už bylo vážně moc, ale my jsme prostě běsové (záruka kvality:D), takže nějaký to řešení se 'dycky najde. Ještě k tomu všemu jsem v tom lese ztratila naušnici, takže to už mě k vrcholu všeho totálně dorazilo! Takže tímto patří Běsovi velké dík, za to, že mi byl na místě oporou :D. Jinak bych to tam všechno už rozkopala!
Od kapelních záležitostí jsme se dostali k dalším plnohodnotným tématům, pak jsme taky zkoumali letadla, co se přes les točili směr Ruzyň, jejich všemožný druhy, zahnutí křídel a vysunutý podvozky. Pak se nehorázně ochladilo a něco na nás začlo lízt. Jestli budeme nemocný, ani mě to nepřekvapí. Tak jsem se doma hned nadopovala vitamínama a všim ostatnim možnym, teď si tu saju ty horký nápoje a dopíšu článek a jdu spát. Na víc už dneska fakt nemam.
Kolem půl sedmý jsme se dokopali na metro a rozloučili se. To vám byla cesta za vechny prachy, to vám povim. Naproti mě seděl nějakej takovej.. mno nad padesát, v obleku, s kufříkem a vypadal mírně společensky unaven. Když otevřel pusu (nejdřív to vypadalo, že se pobleje), vyvalil se z něj nehoráznej smrad chlastu a potvrdil se muj odhad. Byl nalitej. Jo, dobrý, ať si je, ale ať na mě tak nekouká a proboha živýho, ať se se mnou nesnaží navázat konverzaci! Žmoulala jsem v ruce mobil a furt ho otvírala a zavírala a čuměla na hodiny, to pro něj byl jakejsi impuls a už to začlo. Začal mlít o tom, jakej mam super telefon, pak vytáhnul z prsní kapsy ten svuj, a ukazoval mi, jak je placatej a obyčejnej, a že ten muj se krásně otvírá a zavírá. Dokonalý. Dokázal o tom básnit asi tři zastávky. Nadával na esemesky, že to pro něj neni, že vidí prd a že pro nás mladý je to naprosto skvělý, jak si krásně můžu napsat příteli "ahoj a miluju tě" a dát za to toho smajlíka (přitom máchal rukama a kreslil smajlíka ve vzduchu). Potom se mi omluvil, že je trochu napitej a že jede z oslavy - protože já jsem se mu smála. Vydržte to, se mu nesmát, no to prostě nejde:D. Resp. těm kydům. Po chvíli bylo téma mobil vyčerpáno, tak se začal vyptávat na školu. Achjo:D. No, hromadila se ve mě odpověď typu "co je ti do toho, dědku", ale nakonec jsem mu řekla, že jsem na obchodce a mam dva tejdny před maturitou, tak se rozpovídal o školách, a že na střední taky učil a blá blá blá, šlo mi to druhym uchem ven. Po čtvrt hodině jsme přijeli na Muzeum, popřál mi hodně štěstí a vystoupil. Heuréka! Už jsem si myslela, že se se mnou potáhne až na Hlavní a tam mě bude stopovat.
Když jsem došla na Masnu, byla tam ještě větší zima než v lese, tak jsem se modlila (obrazně řečeno, my černooděnci se přece nemodlíme:D), aby přijel vlak co nejvíc dopředu a já si mohla už konečně jít sednout do tepla. Vlak přijel brzo, takže moje prosba byla vyslyšena a já jsem se zakutala do sedačky. Lezlo toho na mě čim dál víc. Takže jsem jenom seděla a zkoumala lidi. To jsem si mohla odpustit, protože jsem dospěla k závěru, kterej mi je už dávno jasnej, že lidi jsou divný. Jedna baba se v klídku šťourala v puse a povytahovala si prstem protézu a bylo jí jedno, že na ní ostatní koukaj. S pocitem, že asi vrhnu, jsem se odvrátila a škvírkou mezi sedadlama viděla takovou čarodejnici s divnejma rukama, co pila strašně nechutně hnědozelenej nápoj v ještě nechutnější flašce. Lektvar jak vyšitej. Pak tam byl ještě chlap, co sebou táhnul vozejk a zabraňoval mi tak k pozdějšímu výstupu, párkrát jsem si ho prohlídla stylem "no to si ze mě asi děláš p*del", tak si složil řiť radši na sedačku hodně daleko ode mě:D. Nakonec si ke mně nikdo nesed, teda až v Libni, protože tam už nic jinýho nezbejvalo. Ale člověk to byl naštěstí normální. Nevim, řekli byste, že ty lidi odpuzuju víc já svym výrazem, nebo oni mě svym chovánim?

Konec dubna - prostestů a lásky čas :D

3. května 2009 v 22:05 | Maude |  Fotoblog
Všechna photos až na výjimku, která je patrná, by Marry

Dneska se mi dostaly do ruky (pomyslný) fotky z úterního protestu proti mediálnim radám a z běsnění ve Františkánský zahradě, tak abyste neměli pocit, že o něco přicházíte, tak to sem dávám :D. Tak, a teď už ho (ten pocit) nemůžete mít ..

Za zvuků Magnetik se pomalu slejzaj lidi a očumuje se.

Kingdom Of Welcome Addiction

1. května 2009 v 22:17 | Maude |  Blog
Dneska se dostavila extra hudební nálada. První část dne jsem věnovala účetnictví a kupodivu jsem si nic nepustila. U mě neni zvykem. Běžně se učim se sluchátkama na hlavě. Druhou část dne, tedy podvečer, jsem vlítla na internet a už jsem jela. Doplnila jsem svou Sunshine sbírku tak, že už je dokonalá a nic nechybí a pak jsem dostala novou placku IAMX, která mi jede zrovna teď. Možná mě nebere tak hodně, jako The Alternative, ale taky už tam mam jistý favority, který mi za dnešek jeli tak... no pětkrát určitě. Do toho jsem dneska poslala asi sto mailů, a vůbec nechápu, komu jako pořád píšu? No, kapelní a přátelský záležitosti. I když by možná bylo rychlejší, kdyby někdo - nebudu jmenovat - (Fíňa například :D, anonymita je důležitá XD) přišel na icq a možná by to naší naprosto duchaplnou (ostatně jako vždy:D) debatu urychlilo. Každejch půl minuty aktualizuju seznam a hrůza, no ne?:D
Přemejšlim nad Mrakomorem, pánem všeho nečasu. Zkoumám teď poslední dobou nějak mraky. (čim to asi bude?:D, ale mně to fakt baví) A asi si pujdu lehnout, protože už tady nějak nemam do čeho dloubnout, nebo o čem se zmínit. A začíná se mi zdá, že melu ho*na :-) I když teda nechápu, co ten úsměvnej smajlík tam za tim, protože ty hnědý věci zrovna moc k smíchu nejsou :D. A abyste věděli, už se zase na něco těšim! Na spoustu věcí. Mimojiný nehorázně do Londýna. Muháá!! Dneska jsem tomu městu věnovala taky několik dlouhejch chvil na netu a hledala potřebný informace. A jak by řek king for a day, "šťourala" :D To se musí, když chcete mít přehled 8-)
Je svátek, takže mam volno, tak si ho taky užívám. Dneska jsem nemusela vstávat, ale samozřejmě jsem se vzbudila už někdy kolme třičtvrtě na sedum. To je vždycky tak, když nemusíte, tak vám to najednou nějak jde vstávat. A ono šlo dokonce i usínat. Včera jsme byli běsnit na chatě a já jsem se v podstatě nezastavila, teda jako do tý doby, na chatě jsem se zastavila až moc:D. Jela jsem ze školy rovnou domu, tam jsem vyhodila věci z baťohu a rychle zabalila věci na chatu, umyla si hlavu a udělala jsem dalších pár nepodstatnejch věcí a vyběhla s mokrou hlavou na bus. Ve dvě jsem dojela na chatu a čekala na Marry. Marry mi pověděla pár detailů o svejch šunkaflecích a vyšly jsme na nákup. Po návratu z nákupu přijel Michal a my jsme kapelovali. Nebo teda snažili jsme se. Pak jsme si taky dopřáli "skládání" textů na dece - pofukoval větřík, zpívali ptáci, kokrhali kohouti a z vedlejší zahrady nám kazili rozjímaní nějaký neurvalci kecama o tom, jak pujdou chlastat:D. Nic jsme nesložili, a tak jsme se vrátili do chaty. Uteklo to zase rychle. Kolem půl osmý, nebo kdy to bylo, se Marry rozhodla pro odchod, aby se vyspala před náročnym víkendem, ale začal největší slejvák. Nakonec se nasedlo do auta, Marry byla dovezena na zastávku, kde jí podle počtu lidí, jel autobus celkem za chvíli, a my s Michalem jsme pokračovali do obchodu pro něco k večeři. Jeden nás neuspokojil, protože v něm neměli ani jeden pos*anej rohlík a ani žádnou těstovinu, no prostě absolutní nic! Tak jsme přejeli do dalšího a tam jsme si koupili naprosto honosnou večeři. Rohlíky a pomazánkový máslo. A bylo to:D. Dobrý náhodou, jestli vás to zajímá!:D Domu jsem se vrátila pozdě, takže vlastně neni se čemu divit, že jsem lehla a usnula.
A teď to jdu udělat taky, protože už mě bolí za krkem a všechno ostatní taky. Ale ještě si předtim hezky pustim Narcoleptic Feedback - miluju ten název, uplně takový šťavnatý. No proste SunZ :-)
PPNDNPB :-*