Červen 2009

Asi ze mě bude slunečnice, dýně bejt fakt nechci

25. června 2009 v 22:11 | Maude |  Blog
Proč? No protože jsem do sebe vysypala několik hrstí slunečnicovejch semínek a jestli z toho nic nevyroste, tak se budu hodně divit. Měla bych žrát i dýňový, ale ty jsem si zatim nebyla schopná koupit a navíc mi ani tak nechutnaj jako slunečnicový, a zinek je v obojim :P Jak tak koukám na poslední příspěvky, nějak jsem přestala psát. Resp. neměla jsem vůbec chuť ani potřebu, ale dneska mě to zase chytlo. Pár řádků by to chtělo, ale nezaručuju, že nebudou o hovně ..

Úterý a dnešek jsem "zabila" (je to v uvozovkách, protože o zabití se mluvit nedá, jelikož to byl příjemně strávenej čas, ale nechce se mi používat slovo "strávila" a "byla", tak a teď to víte :D) zase plavánim a možná krom slunečnice ze mě bude ještě taky vodník. Každopádně pořád nemam dost, nějak jsem si teď zvykla tam chodit a nevim, co budu dělat ve školnim roce. Zkrátka po maturitě si patřičně užívám. Bez pravidel. Nemusim nikde sedět a čekat až zazvoní a odpoledne se znuděně táhnout domu. Využívám i dopoledne a toho, že v tu dobu nepotkáte tolik lidí. I když jak kde. V ůterý (ježiši, já napsala úterý s kroužkem, no co.. no:D) jsem mimojiný měla takovej extra nakupovací den a že by lidi měli něco jinýho na práci než nakupování a potom následný žraní, to se říct nedá :D. Lidi jsou holt všude. Když už jsem myslela, že neseženu nic z mýho vytouženýho zboží, přece jenom jsem sehnala. (Nějak se mi zdá, že je tu slabá inspirace tématem okurka a šunkafleky.. :D - muhec, ta mě zase zabije ..) Takže jsem si odtamtud odnesla boty a baťoh a byla spokojená. Po ukojení potřeby nakoupit si, jsem šla ještě s tátou do potravin. Mít my dva zbraně, tak odtamtud nevyjde nikdo živej! Lidi na zabití! Ono si to prohlíží jedno kolečko salámu a nemůže to uhnout a ještě to má kecy. A pak něco v obdobný formě. Zvláštní, jak jsou ty lidi u uzenin agresivní. Teď se to prokázalo. Nežerte uzeniny! (xD) Potom mě ještě večer čekala jedna návštěva obchodu s obuví a to už na mě bylo vážně trochu moc.. ale jenom trochu;-)

Ve středu jsem pro změnu opět nakupovala:D. Nebo teda spíš jsem sloužila jako takovej poradensko-gardovskej-doplněk-s-případným-názorem-nebo-připomínkou-nebo-bůhví-čim xD. Snad přes hodinu jsme strávili v hudebninách, kde pan >kapelník< (Billie.ka mě tim slovem prostě nakazila, takže za to nenesu žádnou odpovědnost) důkladně vybíral a testoval kombo. A takovýhle věci si zasloužej, aby se jim věnovalo spousta času, takže já toho rozhodně nelituju. Navíc hudebniny nejsou uzeniny, takže tam klidně strávim dvě hodiny a rozhodně mě to nese*e:-). Odpoledne jsem vyrazila na přijímací pohovory na druhou VŠ, kde to na mě působilo velmi přívětivym dojmem, a pak jsem ještě navšívila babičku a udělala po druhý za den bodyguarda na poště při výběru peněz. Muhec, to by mi šlo. Asi. Nebo jak si vysvětlíte, že jdu dvakrát za den s dvěma různejma lidma na poštu vybírat peníze..?:D

A dneska, jak už jsem psala, jsem šla zase plavat. Po plavání jsem měla možnost se jít nažrat do restaurace, ale ne, jsem blbá, jdu radši domu a tam najdu jednu suchou celozrnou housku. Mnojono, tak snad příště:D. Ale nebyla zas tak špatná, když se na to kouknu s odstupem několika hodin.. Teď večer jsem přisátá na mailu a vyřizuju nějaký kapelní věci, zkoumám činely a už nevim, co bych psala. Chce se mi docela spát a zejtra je taky den ( - tuhle větu jsem vždycky neměla ráda, protože proč chodit spát, když toho ještě tolik můžete udělat ..:D Těžký rozhodování) Dnes je ale spánek přednější a uvidíme, kam vyrazim zejtra .. budu RTB :P

.. as if the whole world were blind

24. června 2009 v 23:53 | Maude |  Maude
Sebestřednění neni nikdy dost:D, aneb fotos mýho ksichtu ze série "brejle" xD

Lords Of The Boards, Guano Apes

23. června 2009 v 22:02 | Maude |  Oblíbené
Aby to tu hudebně nevázlo .. tohle je věhlasnej song. Strašně moc mi toho připomíná, když ho slyšim. A zavzpomínám si vždycky ráda. Navíc mi to k dnešnímu "nákupně-sportovnímu" dni nějak sedí. Asi to bude tim, že nastartoval dnešní ráno. Akorát tou tématikou se ten klip k tomuhle ročnímu období asi moc nehodí, ale co už .. :-)


Do I need a place to hide away?

21. června 2009 v 19:52 | Maude |  Fotoblog

Dnešek ve znamení výletu, tak jen tak minifotoreport mobilem, páč do foťáku jsem nenabila baterky, a stejně nebyl k mání, takže je to jedno .. krátce před devátou odjezd ze Smíchovskýho nádraží, nějak mi nešlo vstát, evidentně jsem nebyla sama. Vlak neujel. Dokodrcali jsme motorákem na místo a pak už se spoléhali jenom na vlastní nohy ..

ale bylo to fajn:-)

Koukněte se na ty mraky!

To jsou prostě "Butterflies and Hurricanes" (a kde jsou ty hurikány že jo:D) A nebo to vypadá jako ptáci, nebo nálet letadel.. a pod tim tři běsové.. jdou krajinou.. :D


*
*
*


(Musim si pomoct s hvězdičkama, protože dneska bych tolik řádků asi nedala:D nechce se mi psát.)

Mno a šli jsme a šli, a krom hospody na černý pivo jsme se zastavili taky u zčásti zatopenýho lomu, kde jsme pozorovali labutě a kachny. Po chvíli byl klid labutí narušen, protože se tam objevili dva psi, kterejm bylo evidetntně trochu tepleji, tak se šli osvěžit. Taky bych si dala říct, ale přece jenom voda nejčistší zrovna nebyla.

A když už se zdálo, že od psů bude klid, přijde si nějakej magor s lodičkou na dálkový ovládání .. fakt by mě nenapadlo jít s tim zrovna sem :D


*
*
*


A ještě bych se asi měla zmínit, co tomuhle všemu předcházelo, protože tohle už byl takovej závěr naší výpravy, ale nějak dřív se mi fotit nechtělo. Přece nebudu v přírodě vytahovat mobil a kazit tak dokonalou iluzi odříznutí od světa. A zase se mi zdá divný kecat od věci, takže vám nic vyprávět nebudu. Hahaha, teď jsem vás obech*... převezla ..chichichi!!! xD


Tady už je muj oblíbenec. Most jako vymalovanej.
Mít s sebou foťák a nejbejt sto metrů za svejma spolucestovatelema, dalo by se s tim mazlit a vymazlovat..
jako fotku mam na mysli:-)
Co jinýho taky?


*
*
*

A ono by se tam dalo dělat spousta jinejch věcí.. no fakt mě mrzí, že jsem se tam nezdržela..

Mračna se stahujou...:D

A stáhly se, když jsme seděli v hospodě pod slunečníkem, spadly dvě kapky a Mrakomor si zavřel poklopec, takže proč honí tolik mraků po obloze, když ... a no nic radši:D

*
*

To je co?
To jsem si musela udělat hned, jak jsem přijela domu. Bolely mi hnáty a hlava a hned jak jsem si dopřála osvěžující sprchu, udělala jsem si Frappé, protože už od včera o něm mluvim a mam na něj nehoráznou chuť.
Tak proč si to, na co má Maudě chuť, nedopřát.. pěkně v klídku na terase. Co lepšího může bejt? :P V tuhle dobu (22.22) už snad jen jít si lehnout ..


*
*
*

A já už ale vůbec nevim, co kecat. Dneska je to strohý. No a co. Já mam fakt dost. Jsem unavená a už je půl jedenáctý a já tu pořád sedim. Hrůza. No ale kdo za to může? Já rozhodně ne:D. Tak brou ..

:-)

(Ještě by mě zajímalo, co mi na tomhle článku trvalo tři hodiny, ale to už se asi nedozvim ...)

Es una mierda

17. června 2009 v 22:51 | Maude |  Blog
Eso va siendo difícil .. así va el mundo ..

.. ale Mau se přece z toho nebude hroutit. Prostě to nedopadlo mno. Dneska jsem strávila skoro 4 hodiny na příjimačkách na Arts Managementu a teď už vim, že jsem se bohužel nedostala. Mnjn, angličtina nebyla zrovna nejlehčí, ale co naděláte. Zase se musim pochválit, že všeobecnej přehled jsem měla skoro stoprocentní a to je pro mě úspěch jako hovado, když už nic jinýho 8-) Každopádně tim to všechno nekončí, ještě mam v záloze jiný možnosti a protože všechno zlý je k něčemu dobrý, věřim, že to nakonec dopadne dobře .. No a co mam s tou španělštinou? Asi se jí začnu na starý kolena učit, už to tak vypadá :D (podrobnosti někdy jindy), teď bych se měla jít utápět v něčem a někam, ale radši pujdu spát, utápět se budu až zejtra - v chlóru v bazénu :P

Co všechno se dá stihnout za tři dny

16. června 2009 v 1:00 | Maude |  Fotoblog
Fotky k nejdelšímu článku na blogu - Za tři dny jako někdo ani ne za celej život

S timhle páskem jsme byli ve Žlutkách together INVINCIBLE :D
Běs tancující "raknról" na pláži

Za tři dny jako někdo ani ne za celej život

15. června 2009 v 20:46 | Maude |  Blog
(Maude varuje: Po přečtení tohoto článku a shlédnutí fotografií vás budou bolet oči, protože tento článek je extrémně dlouhý. Zároveň hned po přečtení nechoďte spát a neuléhejte do peřin, protože samou závistí nebudete moci usnout! :D)

Ve čtvrtek odpoledne jsem vysublimovala z domova a vrátila jsem se až v sobotu večer. No a co jsem dělala mezi tim? Mezitim jsem si stačila užít karibskejch pláží, grilovanýho masa, ovoce a zeleninovejch salátů, mohla sníst a vypít kolik jsem chtěla. Pivo, džusy, limonády, všechno na dosah. Potom jsem si taky stačila užít procházky lesem a přežrání lesníma jahodama, zkoumání terénu, utíkání před bouřkou, čekání na dementnim přejezdu, večeře v luxusní restauraci se zlatejma kaprama, dvojkoncert legendárních kapel, stanování, letošní první koupání (jako venku:D), slunění se na pláži, přežrání se borůvkama a višněma v lese, cesta prázdnou dálnicí a vraždění klíštěte v autě.. ale teď po pořádku ..

Ve čtvrtek odpoledne jsem vyrazila na bus, svezla se pár stanic a přestoupila do auta :D. Myslela jsem si, buhvíjak brzo nejedeme, ale ono se to vyrovnalo naprosto nechutnou zácpou, která nás potkala na Jižní spojce a ve který jsme strávili hodinu, takže na akci od šesti jsme dorazili pár minut před šestou, což nakonec bylo naprosto ideální. Připravený soukromý parkoviště, kam ste se dostali jenom s pozvánkou a dostali jste proužek na ruku, se kterym jste pak mohli všude. Připadali jsme si jak v ráji. Vešli jsme do Žlutejch lázní a před náma se zjevila nádherná pláž s jemnym pískem lemovaná palmama, do nosu vás praštila vůně grilovanýho masa a člověk ani pomalu nevěděl, kam se dřív podívat. Letní setkání ve Žlutkách bylo vážně skvělý, co si budeme povídat. Šli jsme prozkoumat, co kde je a nevěřili jsme vlastním očím. Po celym areálu se nacházely stánky, kde vám ugrilovali, co vám na očích viděli. Nalili, na co ste si jen vzpomněli. Dál na pláži se nacházely stany, uvnitř posezení a stoly, který se prohýbaly pod tíhou zeleniny, ovoce, všmožnejch salátů nebo zákusků. Dál byly bary, kde se míchalo, ale to by tam musel bejt člověk několik dní, aby to všechno vyzkoušel. K dispozici byly i lodě a všemožný jiný vodní vozítka, beach voleybal, petanque a další sportoviště. K tomu všemu hrála ještě živá kapela a neni nic lepšího než si jít vyčkat frontu na grilovanou šunku, k tomu okurka (XD) a chleba, potom by to chtělo něčim zapít, následuje pivo .. dalšim chodem je grilovanej ananas, nějaký další maso, pak saláty (s dresingem, který rád končí na tričku:P) no a tam toho žrádla bylo tolik, že jsme to všechno ani nestihli ochutnat. Po dvou hodinách stravování (to zní šíleně, ale tak v kuse jsme taky nežrali no..:D) jsme vyrazili pro šlapadlo, bohužel ho právě zakotvili a tak jsme se vrátili pod bambusovej přístřešek na pláž, kde jsme sledovali parníky na Vltavě a poslouchali "zobající vrabce":D. V areálu jsme strávili přes tři hodiny a cejtili jsme se tam jak v nebi. Takovýhle akce bysme brali častějc, nic po nás nikdo nechtěl a my si mohli užívat čeho jsme chtěli ..

Po odchodu ze Žlutek se jelo směr my home, kde jsem si vyzvedla zabalenou krosnu a pořádný boty a krátce před desátou jsme dorazili na chatu, kde jsme otevřeli víno a v přijemnym rozpoložení jsme už nic nedělali. Nikdo to ani neočekával :D nebo teda my ne. Člověk by ale čekal, že se po takovymhle zážitku dobře vyspí, ale ono ne. Ve čtyři hodiny jsem se vzbudila a ne a ne usnout. Několikrát jsem se o to pokoušela, ale marně, a tak jsem se pustila do různejch činností a ono to pak nějak uteklo. Akorát jsem po těch pěti hodinách vzhůru dostala takovej hlad, že se mi ten raut předchozí večer zdál jako někdy před měsícem. A tak se vyrazilo na nákup, kde jsme se nasyslili zásobama na snídani, svačinu nebo co to bylo a na snídani dalšího dne, jelikož musíme myslet dopředu .. Po snídani jsme si zaexperimentovali u plotny se smaženym banánem s karamelem, jen šlehačku jsme nesehnali (nechápu!). Po banánech se zaprášilo a tak jsme se pustili do mytí nádobí. Chatu jsme opustili až v poledne a vydali se na cestu směr Hradec Králové a Výrava.

Cesta byla bez běsů, normálka. V Hradci jsme se trošku motali, ale to bysme (má smysl ještě pořád připomínat, že nesnášim "bychom"? :D) nebyli my, abysme to nenašli. Když jsme se vymotali z Hradce, chvíli na to jsme se už octli ve Výravě. Letní parket po levý straně, nějaký týpci právě ohraničovali (to děsný slovo:D) parkoviště a nepřátelsky si nás prohlíželi. Teda aspoň mě se zdálo. Jenže bylo ještě brzo a tak jsme Výravu přejeli a vydali se dál. Zastavili jsme u lesa a vydali se na procházku. Přeháňka nás zahnala zpátky do auta, tak jsme si dali pozdější oběd ve formě celozrný housky s Lučinou, a za slabýho deště se vydali znova do lesa. Cestou jsme potkávali houbičky (:P houuuubičkýýýý!!!), uschlý divizny, kterejm sme se divili a když už nebylo kam jít a my se rozhodli vrátit, padly nám do oka trsy lesních jahod. Tak obsypaný jsem snad v životě neviděla. Trhali jsme a trhali a pořád bylo co. Navíc to bylo podél cesty. To tam nikdo nechodí, nebo lidi nečumí? Zvláštní, a tak jsme se docela dost přecpali (to je sice silný slovo, ale měli jsme jich fakt hodně) lesníma jahodama. Výborný. A jelikož už se chýlilo k večeru, nebo spíš k podvečeru, rozhodli jsme se, že si ještě před koncertem skočíme na večeři, abysme později netrpěli hlady. Zajeli jsme do Jaroměře a v podstatě ani moc nehledali a padla nám do oka restauračka U Koule. Prostředí naprosto nádherný. Udržovaná zahrada, jezírka se zlatejma rybkama, hořící svíčky, příjemná atmosféra, rychlá obsluha, dobrý jídlo .. a "kriminální" zrcadlo k tomu XD, za kterym nás určitě pinglové sledovali, jak žereme :D no a co jako, my se za nic stydět nemáme. Po večeři jsme se odvalili směr auto a vydali se zpátky do Výravy.

Ve Výravě už to žilo. Parkoviště z půlky zaplnění, pobíhal tam jeden takovej roztomilej (no to ani jinak nazvat nejde:D jak byl roztržitě zvláštní XD) pán v reflexní vestě a bílym kloboučku, běžel před našim (já vim, že neni moje, ale víte jak..přece ho nebudu přivlastňovat jenom řidiči, když v něm sedim i já že jo:D) autem na místo, kam máme zaparkovat. Měli jsme totiž tu čest začít novou řadu, a k tomu je prej potřeba chytrýho řidiče, a ten náš tak prej vypadal .. (no tak jedna věc je tak vypadat a druhá je bejt :D, ale obojí je taky possible ;-) Zaparkovalo se, ale z auta se nám vylejzat nechtělo, měli jsme taky ještě spoustu času a tak jsme si chvíli poseděli a pak šli prozkoumat stanový městečko, který bylo oplocený hned vedle parkoviště. Než jsme přijeli na místo, měli jsme v plánu stavět stan až po koncertě, ale nakonec jsme si to rozmysleli a dali se do stavění hned. Během chvilky bylo hotovo, dostali jsme další proužek na ruku, aby se vědělo, odešli jsme se pořádně přioblíct, protože se zvedal neskutečnej vítr a vypadalo to, že to každou chvíli Mrakomor pustí, a vydali se k "parketu". Tam jsme dostali další proužek, aby se opět vědělo (... všichni maj sklony k značkování) a vrhli se do kotle mezi již čekající lidi. V devět začal koncert .. o tom už bylo řečeno v jinym článku (viz THE SWEET + SLADE, Výrava, 12. června 2009 ) a v půl jedný byl konec. Po skončení koncertu jsme nenásledovali dav, kterej se brodil bahnem, který nevim kde se vzalo, protože nakonec ani tolik nepřšelo a nechce se mi věřit, že by to všechno byla voda z Toiek, což by byl neuvěřitelnej humus, a dostali se z areálu mnohem dřív a pohodlnějš, a to jen díky tomu, že někdo vidí nad hlavy všech ostatních:D. Cestou na parkoviště jsme si odskočili za smrčkem, i když se kolem valily stovky lidí, bylo mi to v tu chvíli nějak fuk, protože jsem to držela přes dvě hodiny určitě:D. Na parkovišti jsme zalezli do auta a začli se připravovat na chladnou noc ve stanu. Potkala nás asi ta nejchladnější noc, jaká vůbec mohla bejt (krom prosince, jak podotkl jeden chytrej pán na parkovišti, když slyšel naší konverzaci:D), foukal neskutečnej vítr a na nebi se honily mraky. Patřičně nabalený a s lahví bílýho vína v ruce jsme se vydali do stanu. Chvíli nám trvalo, než jsme překonali plot (nepřelejzali jsme ho, ale bylo to hodně zvláštně zabezpečený) a pak jsme se zakutali do spacáků a zjistili, že máme hlad. Celkem překvapivý zjištění. Vylítli jsme ze stanu zpátky k autu, kde jsme na pyžamo hodili další vrstvy a vydali se zpátky k areálu (měli mít otevřeno do dvou), jestli tam nebude k mání ještě něco k jídlu. Už to vypadalo celkem zoufale, všichni balili. Až pak jsme narazili v samym čele na jednu restauračku s venkovní kuchyní, kde nám udělali grilovanou krkovici s chlebem (ideální na noc co, ale tak když máte hlad...je lepší se nažrat než nežrat XD) Při čekání na maso jsme evidentně vzbudili zájem u ožralejch dědů, který se tam opírali o bar a jeden si chtěl evidentně povídat. Začal velmi netradiční větou, jestli prej mam ráda čápy :D. No chápete to? A pak mi ještě nabízel, že mi dá kousnout svýho chleba.. zas takovej hlad jsem teda neměla, a navíc, čekalo mě vlastní.. a lepší:P (Ježiši, to už je neskutečně dlouhý a pořád to ještě neni konec!! A dneska to evidentně nedodělám..:-/)

Po druhym pokusu zalezení do stanu už jsme nevylezli. Odšpuntovalo se víno a ani se nestačilo dopít a nějak jsme postupně ochabli a usnuli. Ještě jsem poslouchala lidi z okolních stanů, co dorazili chvíli po nás a měli zvláštní styl konverzace a pak už si nic nepamatuju. Ve třičtvrtě na sedum ráno jsem se vzbudila a myslela si, buhví kolik neni, překontrolovala čas a opět poslouchala lidi kolem, který jak jsem pochopila, museli vstát, jelikož je čekala práce. Divný, byla sobota, i když zas tak divný to taky neni, ale zvláštní trochu přece jenom jo. Po probuzení jsem ještě usnula a když jsem se vzbudila, bylo okolo půl desátý. Venku zuřil vítr (to asi neni to správný slovo, ale na to hází bobek pes) a slunce pálilo, takže ve stanu bylo celkem teplo. Jinak klid. Když jsem vykoukla ze stanu, nikde nikdo. Všichni z toho našeho maxi městečka (bylo nás tam pět stanů) už byli pryč. Ale na parkovišti ještě přece jenom někdo kotvil v přívěsu, v dodávce a osobácích. První, co jsem po probuzení udělala bylo, že jsem hrábla po flašce s vínem, jelikož jsem měla hroznou žízeň a flaška s vodou byla daleko. Nějak jsme se oblíkli, vstali a postupně se dali do balení spacáklů a vyfukování karimatek a završili to skládáním stanu. Kdyby nefoukal takovej vichr, možná by se nám to všechno dělalo líp. Po uklizení a naskládání do auta jsme zajeli do stínu a spokojeně se nasnídali v autě.

Po snídani se vyrazilo směr Praha, ale domu se nám ještě nechtělo, a tak jsme si naplánovali další vejlet do lesa a k nějaký vodní ploše, co jsme viděli na mapě. Z Hradce jsme se opět úspěšně vymotali a pokračovali směr Praha. Mnojo, ovšem neni cesta směr Praha jako cesta směr Praha. Nakonec se ukázalo (ano, drobná chyba v mé navigaci :D), že místo, abysme se napojili na dálnici, jedem po silnici, která sloužila za časů, kdy dálnice ještě nebyla hotová. A tak jsme se museli kousek vrátit. Dojeli jsme až do Dolan, kde jsme projížděli skrz lesy, za kterejma prosvítala nějaká neuvěřitelně krásná vodní plocha. Pískovna! (fotky mixlý se Žlutkama najdete tady - Běsové z Karibiku) Na nejbližším parkovišti jsme zastavili, převlíkli se a hodlali to jít okouknout zblízka. Chytli jsme se za kapsičku (to asi pochopí málo kdo XD, avšak vkládám naděje především do sk8nooky XD) a zkoumali pískovnu zblízka. Čekala tam na nás taková malá soukromá plážička, slunce svítilo, proč toho nevyužít.. Po dlouhym rozhodování jsme tam nakonec skočili a dobře jsme udělali. Osvěžilo to. Po uschnutí jsme se ještě posadili na břehu a sledovali kachny, který se potápěli a pak se vynořili uplně někde jinde (se kterejma jsem se setkala už před dvěma lety na Mácháči, a na který pořád ráda vzpomínám :P) a užívali si klidu, vzduchu a slunce.. a sebe taky žj :D. Když se tam začali rojit lidi, byl nejvyšší čas místo opustit. A tak jsme se kousek vrátili do slibně vypadajících lesů.

V lese jsme si připadali jako ve snu. Narazili jsme na rozsáhlý lány borůvčí obsypanýho boruvkama (čim jinym taky), a přece to nenecháme netknutý, tak jsme se do toho s chutí pustili. Za chvíli jsme měli totálně modrý ruce, ale aspoň jsme nepotřebovali oběd. Šli jsme dál a na zemi nacházeli houby, šli jsme dál a pouštěli se do dalších borůvek, šli jsme dál a přemejšleli jsme, čeho bysme se v lese ještě mohli najíst a najednou, před náma višeň! V lese! Neuvěřitelný. A tak jsme se pustili do višní. Šli jsme dál, až jsme došli k poli. K poli s hráškovejma luskama. Neskutečný. Tak jsme je museli taky vyzkoušet, když už tam byly, ale poměrně nezralý. Nevadí. Stejně jsme byli překvapený, co všechno jsme tam nenašli a čim všim jsme se nenajedli. Škoda jen, že ostružiny byly ještě zelený .. Procházka v lese sežrala neskutečně času a už si ani nepamatuju, v kolik jsme se vraceli k autu. Ale bylo na čase vrátit se domu. Po nastoupení do auta jsme se konečně úspěšně napojili na dálnici směr Praha a už se to jelo. Zdálo se nám to skoro jako sen, dálnice bez jedinýho auta, obloha bez mráčků, no nám se to všechno snad jen zdálo? A nezdálo. Prostě ideální vejlet:P

(Zbytek fotek najdete tady - Co všechno se dá stihnout za tři dny )

THE SWEET + SLADE, Výrava, 12. června 2009

15. června 2009 v 13:40 | Maude |  Zážitky
Co se hudebního zážitku týče, nemam co vytknout. Obě kapely byly naprosto výborný. Hudebnící, ačkoli jsou to už starší pánové (:D hroznej výraz, ale je to tak, bo ne?:D), ze sebe vydávali maximum a řezali do toho jak pominutý. Hráli jeden flák za druhym a lidi okolo se mohli zbláznit.

The Sweet začali skoro přesně v devět hodin a hned při prvních tónech se přestalo pod podiem dát dejchat. Lidi no. O tom se prostě musim zmínit. Kotel plnej lidí, co už maj padesátku dávno za sebou (připadala jsem si tam v některejch chvílích vážně skoro nejmladší :D), ale věk jim rozhodně nebránil v tom, aby to tam rozjeli. No jo, ať si to rozjížděj, ale ohleduplnost vůči ostatním by taky neuškodila. Co ale chci od vyžilejch vidláckejch (vážně nemam nic proti lidem z vesnice..;-)) rockerů v "džískách a upnutejch kalhotách" s vypelichanym fotbalistou na hlavě. No nic. A tak když nad timhle zavřu oko, koncert se mi líbil. The Sweet rozhodně hrajou stejně jako za starejch časů (což zní, jak kdybych to snad už zažila .. ale chci tim říct, že jim to pořád šlape), k poslechu je to příjemná hudba - zkrátka nikdy nestárnoucí rock.

Slade přišli na věc v jedenáct a já už stála na trošku jinym místě, kde bylo víc vzduchu a lepší výhled. I když se tam taky cpali neurvalci, na to si už člověk zvyk. Jinak lidi se částečně uklidnili, evidentně to na ně bylo moc, pařit několik hodin v kuse, a tak jsem si možná druhou část vychutnala o trochu víc. Navíc Slade jsou pro mě přece jenom známější než Sweet a tak jak šly songy za sebou, tak jsem poměrně většinu znala. Samozřejmě nechyběla ani Far Far Away, která je moje oblíbená ještě z dob, kdy bylo Mauďátko very small XD. A My Oh My, to byla taky atmoška jako !!!! nevim co:P Beautiful prostě.

Zkrátka podařenej vejlet. Po příjezdu do Výravy se nám sice zdlálo, že je to naprostá p*del světa a že nikde nic neni, ovšem večer to tam neskutečně ožilo. Celej areál žije až do dvou do rána a můžete si tam koupit cokoli k pití a jídlu, dalšim plusem je parkoviště na poli, za který nikdo nic nechce (kéž by to tak bylo všude :D) a v podstatě soukromý stanový městečko, na kterym si můžete chrápat druhej den jak dlouho chcete, nikdo vás nevyhazuje a rovněž za něj nic neplatíte a k tomu neuvěřitelně čistá a pozor! VOŇAVÁ Toika, to jsem ještě neviděla!!!

Běsové z Karibiku

13. června 2009 v 21:30 | Maude |  Fotoblog
Tak já nevim, co dodávat XD Od vody to vždycky fouká, takže oděv musí bejt. No a když se jde do vody, tak ho zase naopak mít nemusíte .. relax jako prasátko :P
(zejtra - nebo v nastávajících dnech - doplnim o větší info..;-) teď jdu spát, cesta je vždycky vyčerpávající)
"Kusy vody" ..

V šest hodin ráno se mi rozplácnul holub na střešnim okně

8. června 2009 v 17:31 | Maude |  Blog
Nejenom, že mi to přivodilo infarkt první třídy, ale vyrušilo mě to z naprosto strašnýho snu (a já teď nevim, jak to dopadlo) a ještě ke všemu to zavinilo moje následný zaspání. Protože kdo by vstával v šest, když nemusí? No na mě se nekoukejte, já rozhodně ne:D! A protože všechno souvisí se všim, má to na mě dopad i teď. Už přesně nevim, co jsem chtěla psát a ještě ke všemu se mi neukládá to, co má. A vy my neřikejte, že za to ten holub nemůže, protože kdo jinej by za to pak moh?!

Dnešní den zbytečně utíká nějak rychle. A to se celej den připravuju na příjímačky a hmoždim se s kapelnim textem. A když píšu hmoždim, tak se s nim fakt hmoždim. Nějak mi zrovna na tomhle záleží a pořád se mi nedaří vyjádřit přesně to, co chci. Vždycky se to ubírá někam jinam. Dvojsmysly jsou hrozná věc. Když už mluvim o kapele (já o ní nemluvim, jen jsem se lehce zmínila :D), tak nás zejtra čeká další zkouška. Mno, jsem na to celkem zvědavá a docela by nebylo od věci, mít ten text hotovej. Tak sakra, múzo, kde si? Celej den hniju doma sama, tak abych nehnila, vydala jsem se odpoledne za koňma. Páč jsem tam nebyla už dlouho a tam se může chodit pořád. Navíc je celej den nějak pošmourno a kdybych nešla ven, asi bych u toho učení usnula. Chtěla jsem fotit (mam já to ale nějakou tvůrčí náladu), ale je divný světlo. Vůbec, dneska je všechno divný. Takovej klid před bouří a přitom stejně žádná nepřijde. I když to nemůžu vědět.

Venku štěká pes a nechce se mu přestat. Stejně tak jako mojí hlavě. Celej den o sobě dává vědět a já mam pocit, že mi každou chvíli praskne. Proč ale? Dyť jí nijak nenamáhám. Už mě ten počítač nebaví. Jenže mě dneska nebaví nic. Nebo teda všechno jenom chvíli. Asi se dám znova do toho textu, protože jinak budu zejtra o hlavu kratší a i když byste si to třeba přáli, muj sen to zrovna neni!:D Taky mam rozpracovanej další akt. Muhec, dámskej samozřejmě, takže si o mně nemyslete buhví co. Pánský já totiž nekreslim. Ale vy si stejně myslíte co? No to mě to může bejt ukradený XD. Takže dobrou! Já jdu do práce ..

"Ústřední" problém

7. června 2009 v 0:03 | Maude |  Blog
Zdá se mi to nebo ne? Nezdá :D a vám taky ne. Udělala jsem si takový malý blogový prázdniny. Ale v podstatě aniž bych chtěla. Konečně po maturitě má člověk zdánlivě hodně času. Zdánlivě píšu proto, že ten čas utíká ještě mnohem víc, než před tim a nezdá se mi, že by ho bylo nějak moc. Právě naopak. Všechno to má tak velkej spád. Pořád se něco děje. A mělo by se toho dokonce i dít víc, ale nejde to stíhat. I tak si ale myslim, že toho stíhám přece jenom dost. Krom všemožnejch prací, který jsou samozřejmostí, zažívám věci, na který předtim nebyl čas.

Běsníme s kapelou. A to jako že dost! Skládáme nový texty a songy, až se z nás kouří. A to jako že docela doslova nebo ne? XD A taky se z nás kouří i za jinejch okolností, ale to k tomu patří. Nic neni bez problémů. Ale ono se to časem poddá. My se to naučíme .. Kromě kapely ochutnává Maude doposud neochutnané :D. Ve čtvrtek například byla na motokárách a odnesla si odtamtud skvělej zážitek, na kterej bude určitě dlouho vzpomínat. Jednak nešla sama a jednak je to neskutečná věc! :D A jí vždycky takovýhle věci bavily. Jako dítě se vyžívala v autodromech a podobnejch věcech a ty motokáry, kde jsou naprosto nejvíc vynášivý zatáčky a ona v nich schválně šlape na plyn, aby jí to vyhodilo mnohem víc .. skvělá to věc! Občas se jí teda stane, že zatarasí cestu někomu, kdo jede za ní, ale za to by se na ní přece nikdo nezlobil. Zvlášť když nasadí extrémně nevinný výraz, který zabíjí (:P)! Dále pak vede extra dlouhé hovory s plnym močovym měchýřem a dokud se nezačně svíjet, tak neodejde. Ty hovory ji ale nehorázně baví a do jistý míry jí i pomáhaj, jelikož konečně slyší názor a může si ho vzít k srdci. Může napravit svou zkaženou mysl. A to ani nemusí mezi Budhisty:D.A v čem že to tkví ten ústřední problém? V ní. Ale pomalu se dostává ven. Už dnes zustal kus pod stříškou jedný zastávky, kam se schovala po vystoupení z autobusu před deštěm..

A co čeká Maude v příštích dnech? Samý zajímavý věci. Už jsem na ně natěšená. Jako malý dítě se těšim na novej spacák (je to neskutečný pro někoho možná, ale já se na něj fakt těšim:D dorazit mi má pozejtří) a když máte novej spacák, musíte ho taky vyzkoušet. Čeká mě cesta na koncert mimo Prahu. Rautění ve Žlutejch lázních, kde hodlám vyzkoušet všechny možný vodní vozítka, protože od čeho jinýho tam taky jsou že jo? Další kapelní zkoušky a všemožný jiný vyžití, který jsou prozatim zhruba načrtnutý .. ale já už teď vim, že se můžu těšit.

I wanna draw you all the time

6. června 2009 v 23:46 | Maude |  Blog
Proč vymýšlet zbytečná slova, když nejsou potřeba?
Proč psát několik řádků, když význam je jasný hned na začátku?
Proč? No protože beze slov a bez řádků se článek na blog dohromady nedá :D
Dneska byl zvláštní den..
Odcházím ale jinak, než jsem přišla.
Navíc ještě mnohem víc utvrzená v jedný věci.
Mám štěstí.
Končím plna inspirace.
Najednou je tak snadné zaplnit několik řádků psaním.
Napsat mnohem víc, než chci říct.
Tak snadné zachytit kresbou nezachytitelné věci.
Teď už jenom chci tančit tužkou po papíře.
Vykreslovat se s každým záhybem.
Prozkoumat každý detail a po té ho odrazit v kresbě.
Chci dát na papíře život těm očím, které dávají život mě.
Obkreslovat rty a věnovat jim úsměv, který mi věnují ony.
Kreslící tužkou šeptat do ucha ...

a tohle začíná něčim zavánět, já radši končim :D tohle neni zrovna muj styl v psaní článků, no ale prosim, občas se může vybočit, nebo ne? Brouka z hlavy mi to stejně nedostane ..