Září 2009

Až tě chytnu, tak tě zderivuju!

29. září 2009 v 23:40 | Maude |  Blog
Pronikám do krás matematiky. Heh, dneska se mi tam po prodlouženym víkendu vůbec nechtělo. Ale ten víkend nebyl jediná příčina. Mělo to ještě jednu a ta byla hlavní, ale o tom se tu rozepisovat nebudu. Každopádně jak se zdá, tak ze mě bude ještě nějakej matematickej magor evidentně, profesor do nás pere i matfyzácký vtipy a je dobrý jim rozumět :D. Takže tak nějak k dnešku. Už jsem tady dlouho nepsala, nebyl čas, ale jak tak koukám v minulym příspěvku, nějak moc jsem toho naslibovala a přes tejden se nic neděje. Jenže na počítač nebyla k tomu času skoro ani chuť. No bodejť. Všechno to začalo středeční zkouškou, na kterou byl čas až od půl sedmý večer a protáhla se až do pozdních hodin. Domu jsem se dostala až po půlnoci, ale vůbec mi to nevadilo, večer to byl hezkej.

Ve čtvrtek odpoledne jsem osiřela:D, rodiče odjeli na dovolenou a já jsem jela do školy. Tam jsem zase nějak přežila dvě a půl hodiny matiky a těšila jsem se domu. Těšila jsem se na Běsa:-), kterej ke mně měl přijet na pár dní. Nevim, jak by to vypadlo bez něj. Byla jsem ráda, že tady nebudu sama a že spolu zase něco zažijem. Ty největší běsy samozřejmě. Všechno jsme to začli hovězíma roštěnkama s rejží k večeři, a pak řešili na netu neodkladný věci se sk8nooky ohledně lístků na Muse, a najednou byl pátek. To byl taky den. Vstávali jsme brzo, protože bylo potřeba něco zařídit. Zatímco Běs odjel vyřizovat něco do Prahy, já jsem měla za úkol nakoupit lístky, který se na netu objevily jen na pár minut a skoro hned byly vyprodaný. Tak jsem s tim strávila krásný dopoledne a najednou bylo za šest minut jedenáct a já jsem si uvědomila, že v jedenáct musim vycházet z domu. Čekala mě imatrikulace v Betlémský kapli a já jsem byla pořád v pyžamu. Skvělý zjištění. A tak začla nehorázná honička, ale v jedenáct jsem si už vklidu (no...hnala jsem se jak kretén:D) vycházela. Mělo to jen jeden háček, šla jsem na vlak v lodičkách, takže jsem měla za chvíli na patě puchejř a ten se postupně rozedral, takže s tim pak choďte celej den. Pořád to neni ok a pořád tomu něco vadí. Jako například dnešní cesta do školy v teniskách. Ale pro Muse cokoliv, i rozedranou nohu! Jen ty lístky nemáme, sotva se objevily, hned taky zmizely. Udělali jsme co jsme mohli, ale stejně je nemáme. Ale v záloze je plán číslo dva!

Na imatrikulaci jsem sebou vzala slečnu Višňovou, protože se mi tam nechtělo jít samotný a ona byla tak ochotná a udělala mi doprovod. Byla jsem ráda, protože prostě .. jděte na takovouhle akci sami, když ani nevíte, co vás čeká a co se od vás očekává. Nakonec to zabralo zhruba hodinku a nic špatnýho nám tam neprováděli (ještě aby jo:D). Složili jsme tam slib, v češtině i španělštině, vyslechli hymnu (to bylo poprvý, co mi někdo hrál hymnu, člověk si připadal důležitě :D) taky českou a španělskou, všechno to stvrdili svym podpisem a mohlo se jít domu. S Třešní jsme měly hlad, a tak jsme navzdory odírajícím se nohám (nebyla jsem jediná, kdo zvolil odírající společenskou obuv), ušly ještě pár kroků navíc a skočily společně na oběd. Po obědě jsme se musely přemoct k odchodu a vtěsnaly se do přeplněný tramvaje. Na Pavláku se naše cesty rozešly. Zatimco Třešně šla domu, já jsem odcestovala dál k babičce. Ty pražský uličky s křivejma chodníkama, kočičíma hlavama a dalšíma kostkama jsou pro lodičky naprosto nevyhovující, a tak jsem pěkně trpěla. Domu jsem dorazila večer a naprosto zničená. Resp. moje pata byla naprosto zničená. Večer jsem ještě připravovala věci na královskou sobotní snídani, lozila po netu a pak šla někdy kolem půl druhý (se mi to vymklo:D) spát.

Další den ráno jsem se z postele vypotácela krátce po půl devátý a to jen z jednoho prostýho důvodu, abych odemkla Běsovi a mohla jít zase spát. A tak jsme šli oba. V jedenáct nebo kdy jsme sezobli snídani na terase, dojeli na nákup, udělali oběd, poslechli nahrávky, zahráli na kytaru (teda jen Běs, zato důkladně asi 2 a půl hodiny), vyjeli na vejlet na kole a pak tu byla Třešně. Měli jsme totiž takovou malou kapelní poradu u Kofoly a Frappé ohledně nahrávek, který máme a nic s nima zatim neděláme. Poradili jsme se a krátce před půl devátou jsme šli naší spolukapelnici vyprovodit na vlak. Po návratu z nádraží jsme se pusitli do tvorby večeře (ano, velice brzo). Běsovská kuřecí játra na cibulce s vařenym brambákem (:D) a zeleninovym salátem. Ve vaření se zlepšujeme. Taky jsme nedělali skoro nic jinýho:-) Pochutnali jsme si a bylo na čase připravit snídani na neděli (abysme mohli dýl spát..) a nějaký přiklopenky na nedělní vejlet, co nás čekal, a pak už jsme konečně mohli jít zase ulehnout.

V noci jsem se přestěhovala do jinýho pokoje, protože na mě někdo (nebudu jmenovat:D) netuše ve spánku zaútočil a já jsem se chtěla vyspat, tak to bylo jediný řešení. V neděli ráno jsme totiž vstávali chvíli po sedmý, protože jsme museli brzo ráno vyjíždět z domova. Na Hlavnim nádraží jsme měli sraz s Petrem a Luckou (Běsovejma bejvalejma "spolužákama"), a pak sedli do rychlíku směr Příbram. Nikdo z nás ještě nevěděl, co za šílenost nás čeká. V Příbrami nám měl jet autobus, ale kdosi se rozhod, že zrovna v ten den nepojede, tak jsme museli několik kiláků pěšmo až jsme se konečně dostali do brdských lesů:P Procházka to byla megózní. Vystoupali jsme na nejvyšší horu Brd a cestou načesali nějakou tu boruvku a rybíz (rozuměj brusinku:D), pokecali, pojedli a minimálně poseděli. V podstatě jsme celou tu dobu šli. A tak se nesmim divit, že mě pak bolely chodidla jako svině. Ale k tomu se ještě dostanu. Taky jsem musela vzhledem k mojí odřený patě zvolit jinej druh chůze:D. Na vrcholu jsme byli kolem třetí hodiny a než jsme zase sestoupili zpátky a zjistili, že i nazpátek musíme do Příbrami pěšky, bylo šest a než jsme se dostali na nádraží, tak něco kolem čtvrt na osm.

Na nádraží to ale vypadalo, že už do Prahy nic takhle pozdě večer nepojede. To by bylo úžasný. Jenže nějakej spoj to mít musí, takže se ukázalo, že za hodinu přijede vlak, co nás doveze do Zdic, kde bude možnost přestoupit na rychlík do Prahy. Rozhodli jsme se tu hodinu strávit v teple v hospodě na pivě a taky to byl ten nejlepší nápad, co jsme v tu chvíli mohli mít. Hodina utekla, vlak přijel, dovez nás do Zdic a bylo to. Tam jsme za zkoumání "vytěženýho vápence" v kolejišti a za debaty o ...padání vlasů a dalších běsů, co si už nepamatuju, počkali na rychlík do Prahy. Ve chvíli kdy přijel, zapadli jsme do jednoho kupéčka (bohužel jsme ho museli sdílet ještě s dalšíma dvouma lidma, ale nás byla převaha) a byli totally exhausted s totally odešlejma hnátama. Nic už se mi vážně nechtělo. Cesta ale utekla, na Hlavnim jsme se rozloučili a zatimco Petr s Luckou zahučeli do metra, my s Běsem sme si to šinuli na Masnu na vlak domu. (Ten den jsme vystřídali pět vlaků:D) Domu jsme přijeli před jedenáctou a okamžitě po umytí šli spát. Nebylo lepšího nápadu. Ještěže byl druhej den ještě ten svátek.

Pondělní ráno nás nic netáhlo z postele, takže jsme si trošku přispali. Nebo spíš prostě nevstali. Snídaně pak proběhla zase na terase a po snídani mini nákup. Byli jsme hodně zmožený a neměli jsme nic zvláštního v plánu, prostě takovej odpočinkovej den. Po obědě jsme si šli sice na chvíli odpočinout, ale z odpočinku nakonec sešlo a nic z něj nebylo:D. A abysme pořád neseděli jenom doma, chvíli jsme byli na zahradě (zatimco já jsem kropila a zelejvala, Běs odstraňoval zbytky čehosi (oleje) technickym benzínem). Trošku jsme poklidili a vydali se na procházku. Docela se to protáhlo a když jsme se vrátili, bylo na čase udělat zase večeři. Fakt jenom žereme a vaříme:P. Jenže to, co se nám večer povedlo, to bylo něco neuvěřitelně vynikajícího. Byla to taková improvizace, ale jako bysme věděli naprosto přesně, co děláme a co tam sypeme. Vznikly z toho výborný kuřecí prsa na česneku ve vlastní rajčatový omáčce s pečenym bramborem, a aby toho nebylo málo, jako dezert jsme si udělali smaženej banán s karamelem a pistaciema. Přikládám foto, vypadalo to krásně a stejně tak to chutnalo. Z nás jednou ještě něco bude normálně!
Dneska bohužel následoval návrat do reality a všechno to končilo. Museli jsme se rozloučit a rozešli jsme se do školy a do práce. Nechtělo se mi, fakt ne.. Těšim se na příště :-)

Trhla jsem rekord

20. září 2009 v 23:08 | Maude |  Blog
Neděle je u konce. Víkend je u konce. Byl krátkej. Nebo aspoň se mi zdál. Hodně krátkej. Zejtra zase pondělí a škola a buhví co ještě. Ale předpokládám, že už to taky nějak uteče a ani to nebude bolet. V tejdnu mam totiž naplánovaný další věci, díky kterejm se to všechno krásně přežije a já se těšim:P Např. ve středu nás čeká večerní kapelní zkouška. Večerní proto, že dřív než na půl sedmou se to do zkušebny prostě nestihne. Njn, ta škola.. Ale všechno se to dá rozumně skloubit dohromady, takže proč ne?

Mimochodem, v čem že jsem to trhla rekord? Z Opatova do Dolních Počernic za 19 minut městskou hromadnou dopravou s jednim přestupem. To je docela vostrý ne? Pokud teda víte, kde jsou Počernice, protože jestli ne, těžko si představíte tu dálku. Byla jsem na Opatově s Běsem na Black Jazz Bandu, kde hraje Běsův kamarád. Museli jsme ho nějak podpořit ne? :-) A strávili jsme tam skoro celý odpoledne, nebo spíš podvečer. A když už se nám zdála zima a domluvili jsme plány na víkend a výlety (áááá, asi pěticentimetrová jepice mi právě přistála na monitor:D), rozpustili jsme debatní trojúhelník a šla jsem si pro věci do auta. Oblíkli jsme se a bylo líp. Běs mě šel vyprovodit na autobus na Opatov a autobus nejel. I když mě teda po deseti minutách začal přesvědčovat, že bus dávno odjel a že jsme ho prošvihli, já jsem se nedala a stála jsem si za tim, že NIC kolem neprojelo. A taky, že neprojelo. Autobus si uráčil přijet až v osm a dvacet minut se čtrnácti minutovym zpožděnim. Výborně. Naprosto vyhovující, kór když musim kdesi v Malešicích přestoupit na jinej a na přestup mam zhruba pět minut. Už jsem byla smířená, že budu čekat půl hodiny na druhej autobus nebo že pujdu z Kyjí domu pěšky, a vrhala jsem po "spoluřidiči" (jeli tam vepředu dva, buhvi co tam dělali, když měli takový zpoždění) naštvaný výrazy. Asi to ze mě cejtili, takže napálili takový tempo, že jsme v Kyjích dojeli dvěstěosmičku (bus, na kterej jsem měla v plánu původně přestoupit) a já jsem jí s úspěchem doběhla. Výborně. Za devatenáct minut jsem tedy byla doma (samozřejmě nepočítám cestu od autobusu domu). Líp jsem si to ani nepředstavovala, takže jsem byla celkem spokojená. Domu jsem ale dorazila naprosto zmrzlá a hladová, a teď mě ještě bolej nohy. Dost by mě zajímalo z čeho? (že by včerejší procházka nebo dnešní několika hodinové stání? pche:D tim to asi nebude..)

No, tak to bude skoro všechno. Zejtra dopoledne návštěva babičky, tvorba obědu, něco musim ještě spočítat a pak hurá do školy a hlavně .. hurá ZE školy:D. A večer se uvidí, jestli zase někam potáhnu nebo zustanu sedět doma. Hlavně podle toho, kolik nám toho zase naloží. Pak úterý, středa - zkouška, čtvrtek - hmmm:D to bude podezřelý, ale to vám ještě řeknu a v pátek imatrikulace, takže s nějakou matikou nepočítám (jaké krásné spojení:D). Sobota.. no to je ještě daleko, o čem bych pak psala dál? Jdu spát, dobrou noc!

Na víkend v Londýně ..

19. září 2009 v 22:34 | Maude |  Fotoblog
Konečně jsem se dočkala:D
(jen omluvte kvalitu fotky, nebylo příznivý počasí a světlo.. to víte, podzim..)

Nepodceňujte staré panny!

18. září 2009 v 23:35 | Maude |  Blog
A mam za sebou první tejden ve škole. Moje pocity? Běs. Nemůžu říct, že by to tam bylo špatný nebo hrozný nebo stálo za nic, jen je toho hodně. Valí se každej den čim dál víc informací a navíc je to pořád jenom matika. Už jsem si ale asi zvykla, je to takovej normální matematickej nepořádek, do kterýho asi začínám pronikat nebo já nevim. Nevadí mi ty každodenní testy (ano, píšeme každej den jeden), nevadí mi bejt u tabule a počítat, prostě mi to nějak nevadí celý. Zvládnout se to prostě musí a už z toho nejsem tak zoufalá, jako ještě před pár dny. Zvykám si. Pomalu, ale jistě.

Jinak ještě pořád jsem normální, takže jsem se těšila na pátek a víkend. A byla jsem ráda, že jsem se hned dnes po škole mohla jít provětrat do Krčáku (stejně je to Kunratickej les, ale tak to už tu jednou bylo ne?:D) A teď už tady jenom "živořim" u pc a chci si jít lehnout. Jen ještě ten článek si nemůžu odpustit. Zejtra odpoledne se sejdu po hodně dlouhý době s Verčou (vzhledem k tomu, že jich znám asi pět, tohle je moje "první" :D z "první" střední), takže si zase provětráme hlavy kdesi nad "šálkem kávy" nebo nad čimkoli jinym. Hlavně, že nebudu doma. Doma totiž má bejt jakási sešlost, na který nemam co dělat, takže radši krásně vysublimuju do centra. Nesnášim sešlosti. A v neděli mi zase hlavu vyčistěj na jazzovym (je jazzovej že jo?) koncertě, kam mam namířeno s panem Běsem. Tak to si pěkně odpočinu ne:P? (O hromadě domácích úkolů se radši nezmiňuju, aby se ta idylka nepokazila:D)

Mimochodem tady o tomhle se mi zdá .. myslíte, že je to reálný? (Je, já už vim, jak na to :P)
Proč by nemohlo bejt? Sny jsou jedna věc .. a jejich uskutečnění druhá. A když na to uskutečňování nejste sami, podaří se vám plánovat a plánovat, že nakonec vyšperkujete takovej plán, že má sice asi stopadesát odstavců, co kdyby náhodou jedna nebo druhá věc nevyšla, ale nakonec musí dojít ke zdárnýmu vyplnění, i když vás to stojí nejdenoho nerva a nejednu žilku na spánku. A do Londýna se prostě jede. Chystám se tam tak dlouho sama a teď se tam chystáme dva, tak kdy jindy, když ne teď?:-) To vám řekne i slečna Marplová, že je to jasná věc!

Pocity více než smíšené

15. září 2009 v 23:29 | Maude |  Blog
Čtyřměsíční prázdniny skončily a já si pořád nějak nemůžu zvyknout, že neni volno a že každej den musim zase docházet do školy. Teoreticky nemusim, ale chci. Ha, vidíte to, já tam chci chodit! Nikdo mě nenutí, ale já jí chci úspěšně zvládnout, tudíž tam chci chodit. Každej den dvě a půl hodiny (dobře, dvě a čtvrt, čtvrt hodiny je přestávka) matematickejch běsů po dobu tří tejdnů. Jede se a nezastavuje se. Jede se a vy musíte poslouchat a psát a počítat, protože prostě chcete. Chcete školu úspěšně dokončit, chcete získat titul, tak pro to prostě musíte něco udělat. Já jsem the biggest odpůrce matematiky a ptám se, co tam dělám, ale já věřim, že se to zvládne. Když na to člověk nekašle, zvládnout se to musí. Kór když ještě kolem sebe, nebo spíš u sebe, máte někoho, kdo je tak matematicky vzdělanej, to by bylo, aby to dobře nedopadlo. No ni? Včera první den byl takovej rozjezd, nezdálo se to bejt zas až tak hrozný, ale dneska mi už šla pěkně hlava kolem a byla jsem asi tak osmkrát u tabule (nevýhoda malý třídy:D). Ale přece jenom přístup je trošku rozdílnej od SŠ. Tady na vás nikdo nebude křičet, že něco neumíte, nebo že vám to nejde. Tady se vám snaží vysvětlit i tu nejbanálnější věc a vy si můžete dovolit nevědět a nikdo na vás nekouká jako na debila. To se mi líbí. Možná se to postupem času změní a budou tam na mě koukat jak na dementa, ale ačkoli to bylo dneska obtížnější, připadala jsem si tam excelující nejvíc ze všech (což je pro Běsa asi nepochopitelný podle toho, co jsem předvedla dneska u domácího úkolu, se kterym mi pomáhal:P but thanx:-*) Ale dost už o škole. Jak řikám, pocity z toho mam zvláštní, ale doufám ve zdárný konec. Jenže to bude taky teprv začátek. Začátek všeho.

Jsem zase doma. Včera jsem nebyla a dneska jsem se vrátila až večer. Jenže cejtim se tu nějak divně. Jako by mi něco chybělo a já nemohla přijít na to co. Jako by .. já totiž asi podvědomě vim. A chtěla bych taky na chvíli vypnout mozek a nepřemejšlet, protože dneska mi přijde, že ho nehorázně přepínám. Jenže on nejde vypnout a já mam teď hlavu zavalenou stovkou myšlenek. Myšlenky uplně na všechno. Nijak zvláštní, ale nejdou vypustit. Čim víc se snažim, tim víc se v hlavě rojí. Proč? Já je nechci. Je to divný.

Po mym včerejšim prvnim dni ve škole mě vyzvednul sám pan Běs před školou (rozumí se v 19.15), udělali jsme "velkej" nákup v Bille a šli se do parku na Karláku jako největší zevláci najíst. Za sedu na lavičce u fontány jsme si namáčeli křupavý kaiserky v Lučině a bylo nám dobře. V 20.10 nám začínal program v kině. Mnjn, jenže stihněte to, v klidu se najíst a v klidu dojet do kina, koupit lístky a v klidu se usadit do sálu. To prostě nejde. Takže začala klasická honička a do kina jsme dorazili krátce po osmý a před náma se zjevila monstrózní fronta, která mě odradila, že už jsem chtěla odejít. Byla jsem ale přemluvena, frontu jsme vystáli a ve čtvrt na devět jsme měli lístky. Došli do sálu, kde běžely reklamy, takže jsem si v klidu stihla dojít ještě na WC a všechno bylo ideální. Film Bruno se mi líbil. Ať už jsou na to reakce jaký jsou, přišlo mi to zajímavý, vtipný a taky se ukázalo to, co pořád řikám, že jsou lidi uplně blbý:D. Nasmáli jsme se, i když jsme občas nevěřili vlastnim očím. Ale film hodnotim zcela kladně, i když chápu, že někdo naprosto opačně. Lidi jsou různý.

Celkem brzo jsme se dostali domu a s bublinkama oslavili jednu velkou a zásadní věc, ale do tý je vám velký hnědý (samozřejmě, že na tom nic neni, ale tak všichni to vědět nemusí, who knows, kdo sem chodí žj:D), takže si jí nechám pro sebe. A šli docela rozumně spát. U nás překvapující to čin. Ale prázdniny skončily, takže čin naprosto přirozený. Jen se s tim pořád ještě nemůžu smířit. Nebo spíš zvyknout. Takže dnes ráno se nám dokonce i podařilo vstát, po snídani následoval nákup, pak oběd, potom úkol..no a o tom už neni co psát. Běžná věc. Loučení, škola, návrat domu.

Na závěr tady musim ještě věnovat nějakej řádek panu kocourovi, kterej si mě naprosto získal :D Za prvý je to fešák a za druhý je to kocour a to ho dělá vyjímečným (xD) a za třetí kouše a prostě se mi líbí :D Tak! A já jdu spát, začínám bejt totally exhausted a už stejně nemam co psát.

Jak často myjete koupelny?

12. září 2009 v 23:23 | Maude |  Blog
Stydím se za sebe. Vážně. Jsem hroznej detektiv. Všechno najdu. Na druhou stranu, když je to všechno volně na internetu, je to volně k použití. Neni? Je. Navíc to neni vůbec složitý najít. Vínový conversky se hledaj hůř. A navíc to byla náhoda. Vždycky je to náhoda. Ale nebudem to rozebírat.

Dneska se snažim nějak vstřebat to, že jdu v pondělí do školy. Po 4 měsících prázdnin do školy! Chápete to? Mně to připadá jako takovej nepovedenej vtip, ale on neni, je to realita. Na druhou stranu v sobě ale cejtim cosi, že by záchvěv těšení? Nevim co to je. Je to divný. Možná se ale přece jenom trochu těšim. Snažim se na to dneska nějak psychicky připravit, protože zejtra už musim bejt připravená. Připravená na všechno. Zejtra už nebude čas o čemkoli přemejšlet. Zase si ale musim pochválit, že se v tomhle stavu doma dobře uklízí a dělá všechno, co se musí, protože nepřemejšlíte nad tim, jak to uděláte - nebo proč to musíte dělat, ale máte v hlavě jiný věci. Takže ty podřadný děláte a skoro o nich ani nevíte. Šikovný.

Takže jsem měla zase dnešek uklízecí a nic zvláštního se kolem mě nedělo. Ani po žádnym zvláštim zážitku dneska neprahnu. Ještě budou mít příležitost. Třeba zrovna nastávající tejden. Zejtra tu ještě doma něco dodělám, ať mam čistej rejstřík a pak se zabalim a stěhuju se pryč. To je asi nadnesený. No ale stejně. Moje první dva dny na vejšce nebudu moct prodiskutovat doma, ale s Běsem. Tak ale všechno se musí vyzkoušet. Jak řikám, něco ve mně se těší a něco se bojí. Ono to ale určitě bude všechno ok. (Jak jinak, když je tady se mnou čtyřnásobný optimismus v podobě čtyř optimistickejch krasavic na jednom křesle:-P Miluju je!♥)

Knights of Cydonia

12. září 2009 v 19:04 | Maude |  Oblíbené
Protože příprava je potřeba. Kdyby se vám snad zdálo přemuseováno, je to jen váš dojem ve vaší slabé chvilce a já s tím nemohu nic dělat. Tohle je prostě best performance ever, z toho začátku vám vstávaj chlupy i na zadku, a to i v případě, že je tam nemáte!!!


Don't waste your time or time will waste you

11. září 2009 v 19:54 | Maude |  Blog
Neni čas plejtvat čas. Nikdy nebyl a nikdy asi nebude. Stejně jím asi plejtvám. Dělala jsem to včera odpoledne a dělám to i dnes. Proč? Nevim. Včera jsem byla prázdná. Tedy odpoledne. Dopoledne bylo krásný :-) a když jsem dorazila domu, asi mi to nešlo přepnout, že jsem najednou doma. Nechtěla jsem bejt.

Středeční odpoledne jsem strávila ve zkušebně a evidentně to bylo taková normálně-průměrná zkouška, protože si z ní moc nepamatuju. Nějak mi to neutkvělo v paměti. Až teda na nás předzkouškovej nákup v Bertovi, odkud jsme odešli se sojovejma řízečkama, který jsme si s Běsem v devět večer uklohnili. (Já vim, životospráva jako ho..vado) Ale obalený v kornflejcích a jakymsi těstíčku, s plackama a rejží, byly dobrý. Stejně jsme nešli spát, takže jsme měli čas k trávení a k procházení. Byla zima.

Zkoušce předcházel ještě sraz v úterý večer v parku, kde (jak si můžete povšimnout) pan Běs stavěl iglů z dlažebních kostek, do kterýho by se stejně nevešel (promiň, nechtěla jsem ti kazit radost). A s Marry jsme probudily naše alter ega, takže náš rozhovor podle toho taky vypadal. Ještě před tim nám byl zakázán vstup na "naše" hřiště, čim nás pan hlídač se psem, kterej vypadal, že toho má chudák dost, moc nepotěšil. Šmejd je to. K čemu to hřiště pak je? Po rozloučení s Marry jsme ještě sledovali skvadry na Hlavnim nádraží a pak přijel poslední vlak..

Dneska jsem si udělala malej vejlet, ze kterýho jsem si domu přinesla další tři optimistický kytky, takže sbírka se rozrůstá. I když teda mam s nima nějaký plány. Ale jsou krásný. Optimistický a bezkonkurenční. (Pár z vás snad přece jenom ví, o čem to tady mluvim.) V autobuse jsem pak jela s nějakejma vyhulenejma dementama (takový mam nejradši), kterejch bych se nedotkla ani klackem a který nakonec musel seřvat "pan řidič". A to docela pěkně sprostě. A to bude všechno. Už nejsem tak prázdná. Je mi líp. Mam se na co těšit, a tak se těšim. I když pořád se trochu bojim školy .. těch věcí, na co se těšim, je přece jen víc:-)

To jen aby se to trochu hejbalo

8. září 2009 v 19:08 | Maude |  Blog
Jakože aby z hlavní stránky konečně zmizely ty naše ksichty.. :D Jinak samozřejmě nevim, co napsat. Dneska jsem totiž celej den doma (no, celej ne, tak špatný to se mnou zase neni) a neni co vyprávět. Odpoledne jsem se pustila do tvorby designu pro Marryin blog a musim teda říct, že jsem jaksi zlenivěla a že mi práce s esblogem už dělá trochu problém. Zvykla jsem si tady na tu jednoduchou manipulaci, že se mi těžko zase zvyká na to, co jsem dřív uměla. Tak jest. Ale přece jenom něco se nezapomíná nikdy. Tak uvidíme, co z toho vyleze. A taky jestli než to dokončim, nebude mít Marry hotovo sama..

Dneska sice měla bejt kapelní zkouška, ale vzhledem ke včerejšim okolnostem se odložila až na středu, tzn. zejtra (kdyby náhodou někdo nevěděl nebo zapomněl:D). Takže jsem získala čas podívat se podrobně na jednu písničku, která mi pije krev. Resp. ta písnička za to nemůže, ale krev mi saje to, že to tam furt kazim. Ale učenej z nebe nespad žj:D (Takovýhle věty nesnášim, ale je to víc než pravda). A tak jsem se na ní docela soustředila a už mi krev nepije. A na zejtřejší zkoušku se pochopitelně těšim. Bylo by bez ní v tejdnu hrozně prázdno.

Včera jsem měla na programu ranní plavání. Zářijový ráno se ukázalo zase jako "dopravně nespolehlivý", když na vlakový trati, kterou jsem chtěla využít, spadla trolej, a když na zastávce, ze který jsem chtěla odjet, byla bouračka dvou osobáků. Nakonec jsem se ale dostala tam, kam jsem chtěla poměrně včas. A to se ani nezmiňuju, že dopravu dál komplikoval ještě jeden vysypanej kamión, kterej doprovázely(a) tři hasičský(á) auta (abyste si nemysleli, že jsem nějakej negramot, jenže když je to nespisovný, je to nespisovný, takže nemá cenu psát spisovně:D). Po plavání jsme si skočili na ČM pro čerstvě vypečený celozrný rohlíky a sežrali je u nás na terase. Pak se ukázalo, že máme stejnou cestu do Vršovic, takže jsme ji spojili. I když já jsem jí tam měla o několik hodin později, ale když doprovodim Běsa do servisu, tak se taky nic nestane. Stejně bych hnila doma. A tak jsem měla to štěstí prohlídnout si Běsovo auto zespod a prosedět nechutnou dobu na kožený sedačce v servisu (vážně nechápu, co tam ten chlap dělal). A to nám ještě řekli, že za hodinu to bude hotový, že můžeme počkat. To určitě!

Šli jsme se radši někam nažrat. Našli jsme poměrně luxusně vypadající restauraci a v ní čtyři menu za celkem nízkou cenu. Objednali jsme si dvě a za chvíli nám na stole přistály talíře se špenátovou polívkou (trochu zvláštní to věc, ale dobrá), hlavnim chodem a dezert v podobě pečenýho jabka v karamelu. (To mi zase někdo bude vyčítat, že si "žeru" :D) Řádně jsme to zapili a dali se na cestu zpátky do servisu. Slunce nechutně pražilo a bylo nedejchatelno. V servisu už měli hotovo, jenže co tam dělali další hodinu, co jsem se už radši neúčastnila a sledovala chod společnosti a poslouchala jakejsi obchodní rozhovor, to by mě teda docela zajímalo! Potom mě Běs vyhodil u Bohemky a já jsem došla k babičce.

S babičkou jsem měla naplánovanou cestu do obchodu s hadrama, kde jsme vydržely poměrně dlouho a poměrně dost jsme toho taky nakoupily. Teda já jenom jednu věc, zrovna nějak nemam potřebu cokoli kupovat, protože jsem si toho nahrabala dost o prázdninách v Rakousku a Německu. A taky jsem tam spíš plnila funkci "bodyguarda" ...nebo doprovodu?:D To je jedno. A když jsme měly nakoupeno, čekala nás ještě noční múra v podobě jedný šunky. Kvůli jedný šunce za asi sedmnáct devadesát jsme vystály snad půlhodiny v Bertovi u pokladny frontu. Lidi jsou hrozný. Furt něco kupujou nebo žerou. A hlavně všude zacláněj! Nemam je ráda .. Domu jsem se dostala nehorázně pozdě a totálně jsem padla.

Teď surfuju po netu a hledám všemožný informace, co maj společnej jmenovatel - Londýn:D. Prostě mi to zajímá. A budu pomalu končit, protože večer razim ven. Krom procházky chci taky vyfotit nějakou noční "solidní" fotku. Solidní jakože bude použitelná pro "reprezentaci". To ale brzo pochopíte.

Freddie is ready

6. září 2009 v 0:09 | Maude |  Fotoblog
Po kapelní zkoušce je třeba se "uvolnit" ..

Nachytali ho na švestkách, že krad ale i hrušky, to už jim uniklo

5. září 2009 v 22:41 | Maude |  Fotoblog
Jo, to bejvávalo ještě slunečno. Hazmburk v celé své kráse ... a ten výhled jakej byl! A když identifikujete poslední fotku, možná něco dostanete:D víc než jen malé bezvýznamné plus;)

Open skies over me

5. září 2009 v 21:50 | Maude |  Blog
I am waiting patiently, I'll wait for a sign. Dnešní den byl možná trošku emotivnější, než bych si přála, ale občas se to jinak nedá. Všechno se dá ale vyřešit, a tak je zase fajn. A bude!:-)

V úterý večer jsem se s Běsem odebrala do našeho letního sídla. Musíme využít poslední zbytky (zdravých buněk v mozku) prázdnin. Byli bysme se tam odebrali dřív, ale shora nám nebylo přáno. A tak se vyskytnul "malej" technickej problém a my se tam dostali až někdy kolem půlnoci. Středu jsme určili dnem vejletu a vydali jsme se na Hazmburk. Vedla tam zbytečně nechutně dlouhá cesta a bylo nám vedro. Cestou jsme koukali, co bysme kde utrhli a sežrali, takže jsme si cestu na hrad protáhli ještě česáním švestek a hrušek, ale bylo dobře. Až na to nechutný vedro.

Ve čtvrtek si vedro řeklo, že už nás nebude trápit a tak nám trochu překazilo naše další plány. Nakonec jsme kvůli dešti udělali jen takovej malej vejlet z Okoře kamsi, kam jsme stejně nedošli, ale i tak se mi to líbilo. Cestou jsme toho totiž hodně probrali a zjistili, jak moc jsme divný:-P Utrhli jsme zase nějakou tu švestku a jabko a jelo se domu. Tam jsme řádně zabalili a uklidili a vydali se zpátky do Prahy. Kdyby to bylo delší, vůbec bych se nezlobila, ale druhej den nás čekala kapelní zkouška. Museli jsme nabrat nějakou tu sílu a hlavně se vyspat a připravit.

Páteční zkouška proběhla nad očekávání. Na to, že jsme se sešli po dlouhý době si myslim, že to stálo celkem za to. A že jsme taky byli všichni připravený. Najednou jsme hráli a hráli a ono to dokonce i znělo! (:D tak to si dovolim podotknout, že to zní vždycky teda, ale stejně:-)) Hráli jsme čtyři hodiny a pak už nás začly bolet končetiny nebo hlavy, a tak jsme se rozhodli v nejlepšim přestat. Odebrali jsme se na Čerňák na "whole chicken" a tam jsme vydrželi zhruba dvě hodiny. Lidi okolo z nás museli mít extrémní radost. Společnost nám dělal foťák, takže naše demence samozřejmě zveřejnim. I když taky ne všechny. Pak nám Marry utekla domu a my s Běsem jsme ještě strávili nějakej ten čas nad černou hladinou rybníka, do který se vpíjel měsíc v úplňku (a jestli nebyl úplněk, tak to tak aspoň vypadalo) A kolem půlnoci už mě začal studit obrubník u chodníku do "mého velectěného hýždě", tak byl čas se rozloučit..

Dneska ráno jsem si přečetla pozvánku do školy a nějak se mi udělalo nevolno. Už jenom tejden. Poslední tejden prázdnin. Mno, hodlám si ho užít;-) Přece jenom, musim se nějak psychicky připravit jenom na tu matiku (chce se mi hodit bléčko). ALe to se zvládne. Od čeho běhaj po světě zdatní matematici..:D Odpoledne následovala další kapelní zkouška. Druhá polovina se mi nějak nevyvedla, ale holt svuj den je svuj den:D. Příště to bude lepší. Musí!

Zejtra je neděle. A taky že bude neděle. Nic dělat nebudu:D. Nebo teda nemám v plánu, ale určitě se něco najde. V pondělí jdu plavat a odpoledne pryč a v úterý je další zkouška. Takže tak. Teď se těšim do Londýna a do Brna, všechno se to blíží. Vždycky je na co se těšit a vždycky taky bude! Dobrou:D:-*