Říjen 2009

Tainted Love

31. října 2009 v 16:03 | Maude |  Oblíbené
Trocha hudby nikdy nikomu neuškodila. No a že je to zrovna Manson.. a co jako? Abych pravdu řekla, už to neni, co to bejvalo, ale tahle věc - i když se podstatně liší od ostatních, mně baví - ale moh by míň sebestředničit a bylo by to fajn .. a nejvíc se mi na tom líbí ta "cháska", co si přivede sebou a vždycky si vzpomenu na .. rok 2007, co kontrétně, to už vám neprozdradim:P (pár z vás ale ví)


No a co bych vám tak ještě řekla k sobotě. Před chvílí nálada nic moc, docela bych měla chuť se z toho všeho vypsat, ale to já nedělám. Tady to prostě nejde a jinde to nemá smysl. Bortí se všechny plány a dost věcí mě štve, dokonce možná i se*e. Tak si jdu radši zútulnit pokoj a trochu tam poklidit a zapálit nějakou voňavou svíčku - na dýni je zatim venku světlo, snad se při tom uklidnim..

edit 23.21 u tohodle jsem si chvíli poseděla, když je dneska ten Halloween, tak jedna malá Halloweenská hra neuškodí (stejně jako ten Manson nahoře) Muhehe, nehrála jsem už hodně dlouho, kde jsou ty časy?:D

Jak Maudě do Brna přišlo, část druhá

30. října 2009 v 22:51 | Maude |  Zážitky
(Sice mam zrovna chuť na článek o něčem trošku jinym, ale tohle už mi tady stojí pár dní, takže hurá do pokračování, ještě mi přece jen zbejvá něco málo, co vám chci sdělit..)

I když první část končila větou, kterou si mohli mnozí z vás různě vykládat, neznamenala nic jinýho, než že se na WC dá s někym sejít - a je v tu chvíli je vám uplně jedno, jestli je ten záchod dámskej nebo pánskej. Samozřejmě vám ale neni jedno, s kym se tam sejdete. Takže muj sraz byl samozřejmě s panem Běsem a aby to nevyznělo tak blbě, jak to furt vyznívá, náš sraz proběhl ve vší počestnosti. Jen se prostě máte chuť na chvíli někam schovat. Už si ale ani nepamatuju, v jaký části to bylo. Koncert skončil (skončil asi neni to pravý slovo, ale to z toho vyplyne..) kolem půl desátý. Já jsem se cejtila naprosto vycuclá, protože jsem tam celou dobu bjesnila pod podiem a snažila se kapelu podpořit. Občas jsem s někym pohovořila, nebo se ke mně někdo přitočil, abych si tam nepřipadala sama, taky jsem si zatancovala s původcem (jde to tak nazvat?) slova "běs" - kdo by to byl tušil, že se to slovo rozšíří rychlejš jak prasečí chřipka?, odhodila kus spodního prádla po zpěvákovi (:D) a bylo to.

Následovala kratší přestávka, ale lidi chtěli víc. Obecenstvu nestačily přídavky a žádali si další. Jenže kapela se tak nějak roztrousila po klubu - k baru, na wc, nebo prostě pryč z podia. V tu chvíli se mě Běs zeptal, jestli jim tam něco nezahrajeme. No ku*va tohle pro mě byla výzva! Vůbec jsem nad tim nepřemejšlela a rovnou jsem na nabídku kejvla. Vyskytnul se ale malej problém. Oba jsme si "ve spěchu" nemohli vzpomenout na texty k našim písničkám. Trochu vetší problém. Pokus o zavolání Marry nevyšel, nebrala to. Nezbylo nám nic jinýho, než vylízt na stage a improvizovat. Abych se zžila s jinou bicí soupravou, než jsem zvyklá, na počátek jsem si dala takový (Dnes už mi to přijde dost sebestředný a nevim, jestli jsem to udělala správně. Tam jsem si ale byla naprosto jistá, co dělám.. tam bylo takový jiný Maudě, takový strašně sebevědomý, co ví, co dělá každou vteřinu. Napomáhalo tomu ovzduší a lidi tam.) bubenický sóličko, po kterém následoval aplaus - je skvělý, když někdo z obecenstva na vás křičí a povzbuzuje jménem:) No nedivte se mi, byl to pro mě velkej zážitek, ale nejvíc pro mě stejně znamenala Běsova věta, kterou vyřknul do mikrofonu a kterou si budu ještě dlouho pamatovat. Ovšem psát se mi jí tady nechce - o něco musíte přijít, když jste tam nebyli!:-P Zákeřné. Následoval pokus vzpomenout si na další dva naše songy, ale co ve mně zanechalo z těch všech songů byla čtvrtá věc - Johnny be good (původní název je Johnny B. Goode nebo co, ale to je jedno:D, já to znám v první verzi), kdy se k nám přidal bejvalej kytarista z Absolutně zaprášený kytky a slečna bicmenka se chopila kytary, Běs mikrofonu (čeho jinýho - tim nechci říct, že by na nic jinýho neuměl, jen že to bylo jasný prostě:P) a já zustala za bubnama. Vznikla teda uplně nová sestava. Já nevěděla, co hraju, ale hrála jsem. Hráli jsme všichni. A já si to naprosto užívala.

Po čtyřech písničkách jsem zase odevzdala paličky a VGM pokračovali. Nastala další hodina přídavků. Už jsem asi tolik nebjesnila, měla jsem strašnou žízeň, tak jsem chvíli co chvíli usrkávala - tentokrát už nealko, protože po něm neni taková žízeň. Ale pořád jsem si to dostatečně vychutnávala. Byli vážně skvělý a s kym jsem toho večera měla tu čest, neřikal nic jinýho. Vychvalovali je a všichni se shodli na tom, že to byl zatim jejich nejlepší výkon. Ono taky ještě aby ne, každej se lepší. Koncert skončil, mam takovej pocit, kolem jedenáctý. Všichni se dali do dalšího občerstvování, balení se (jako věcí, ne lidí) a utvořilo se spousta hloučků, ve kterejch se kecalo o všech tématech, co napadly. V ruce mi přistála občas nějaká flaška, sklenka čehosi, a pak taky kola. No ale když mi to dávaj, přece neodmítnu:D. Když už to vypadalo, že s lidma nic nehne, začal Běs organizovat odchod do Triasu, klubu, kde se dá sedět až do ranních hodin. Chvíli mu to trvalo, ale pak se nás několik sebralo a šlo se. Ještě před odchodem ze 100 wattů (nebo jak ono se to nazývá) jsem na nástěnce čórla plakát, kterej se mimochodem hodně povedl a jehož kousek můžete vidět v části číslo jedna:D. Tak mi teď visí na zdi. Co s nim jinýho taky?

V Triasu následovalo druhý kolo, kdo chtěl pít, pil, kdo chtěl jíst, jedl. Mně osobně postačila už jenom jedna kola a kousíček pollo pizzy aby ve mně přece jen něco bylo, nic víc jsem nepotřebovala. Začlo se povídat, kecalo se zase o všem. Já jsem se bavila s kolegyní bubenicí, takže jsme řešili jak škopky, tak naše zpěváky (heh, máme ty stejný totiž, kdyby vám to nedošlo:D) a čas zase utíkal. Když hodiny ukazovaly asi dvě, rozvinula se tam zase nějaká "porodnostní" teorie a my s Běsem jsme se rozhodli klub opustit a užít si taky trochu ubytovny. Dostala jsem pětilůžák, takže mě ani nepřekvapilo, že se ke mně někdo nastěhoval, ale já nenamítala. Než jsme ulehli, byl nám ještě zkontrolován pokoj, kdo z nás leží napravo na dominantní půlce:D a mohli jsme uzamknout a jít spát. Jenže ještě pořád si máme co říct, takže se povídalo a najednou bylo půl pátý.

Druhej den (sice už to byl ten stejnej, ale na to se*e pes) zvonil budík v 6.45. Nádhera. Cejtila jsem se fakt extrémně vyspalá a bolela mě ruka. Teď si budete myslet, buhví co jsem s ní nedělala:D. Ale tak to bylo z toho koncertu, jak tam sebou člověk šil pořád. Běs se odešel připravit do svýho pokoje - do školy a nasnídat, a já jsem zustala v klidu v posteli. Nijak v klidu jsem ale nebyla:D. Zhruba o hodinu později jsem se pozdravila s Běsovym spolubydlícim (Bjesem - to abyste v tom měli trochu bordel:D) a Běs mi "s pokrývkou hlavy" přinesl mapu Brna a odešli do školy. Na chodbě se zjevily uklízečky a já jsem krátce po osmý opustila pokoj, odevzdala klíče a odešla vstříc Brnu. O mym stěhování postelí a shrnutym koberci už se radši zmiňovat nebudu:P

Najednou jsem byla sama kdesi a šla kamsi a sledovala okolí. Z ubytovny mi to do centra trvalo zhruba hodinu. Šla jsem klidnym krokem a hlavně jsem neměla kam spěchat - v centru mě čekalo celý dopoledne. Šla jsem pořád rovně a po chvíli měla pocit, že se mi ty nohy nějak motaj a když už se to zdálo celkem neúnosný s těžkym baťohem na zádech, zvolnila jsem ještě o něco víc a prohlížela si centrum. Ještě spalo - lidi sice běhali do práce, ale Brno spalo. Rozhodla jsem se ze začátku zajít na Petrov (vyhlídka) a tam se nasnídat. Potkala jsem asi dva bezďáky na lavičce a po chvíli si připadala skoro stějně, po posilnění jabkem mě to ale zase přešlo. Chtěla jsem fotit, ale počasí se mi zdálo takový mdlý, takže po pár fotkách jsem se rozhodla foťák radši zandat, že z toho stejně nic nebude. Prošla jsem si celý centrum, prozkoumala trhy, památky, obchody - všimla si, že lidi si choděj uplně jak se jim zlíbí - např. na Masarykový - nejsou tam chodníky a ty lidi prostě nenapadne, že po těch kolejích tam někdy něco jede. Což působilo v pár okamžicích celkem vtipně. Asi je ani nese*e, že by je tam mohlo něco sejmout.

Vzhledem k chladnějšímu počasí (aspoň, že nepršelo) se do mě chvíli před jedenáctou dala zima, uchýlila jsem se teda do "obchodní galerie" - ještě předtim jsem ale obešla kolem dokola celý nádraží, 'bych se aspoň trochu zahřála, ale potom už se mi chtělo sedět a shodit ten těžkej baťoh. Došla jsem do Vaňkovky - teplo, další obchody, fastfoody a hlavně - lavičky! Cestou na WC přede mnou leželo cosi na zemi, lidi si přes to v klidu chodili a vůbec na zem nekoukali. Mnjn, jenže já na zem čumim furt a hle - ten papírek nebyl jenom nějakej obyčejnej papírek, ale dvoustovka a v ní zabalená ještě padesátka. Tak jsem se ohnula a rázem si vydělala dvěstěpadesátkorun. To se vyplatí :-) Zatim je to moje nejvyšší částka, co jsem našla na zemi. Muheh, nebudu se zlobit, když to někdy zase překonám:D. Ale prachy nejsou všechno. V galerii jsem si prohlídla obchody a poté si sedla na lavičku, kde jsem vydržela necelou hodinku. Celkem to uteklo. Mezitim jsem uskutečnila dva hovory a smskovala a sledovala dvě hostesky, co kritizujou kolemjdoucí a stojí na jehlovejch podpadcích, mno - dala bych jim tečku.

Po Vaňkovce jsem vyšla zase do zimy a vydala se na Špilas - resp. pod něj. Hnáty mě ale začínaly bolet a záda s baťohem ještě víc. Ve čtvrt na dvě jsem měla sraz zase s Běsem a jeho spolubjesi v jedný restauraci. Ze Špilberku jsem to vzala na Hlavní nádraží, kde jsem si koupila lístek na šalinu (je to tak, ať se vám to líbí nebo ne:D) a vyrazila na parkoviště autobusů, kde jsem chvíli sledovala dění a divný lidi. Tam o těch lidech by se normálně mohlo psát .. našly se tam všechny možný typy. Když se do mě dala druhá várka zimy, sebrala jsem se a popošla na jedničku o další zastávku dál. Svezla se k restauraci, našla Běsi, sedla si a dala si černej čaj. Z restaurace jsem se svezla s Běsem před ubytovnu, počkala v autě, on zabalil, napěchoval auto a než jsme vyjeli, šla jsem se s nim ještě zeptat, kolik předchozí večer utržili. Nikdo tam ale nebyl. Vyrazilo se směr Praha. Cesta zpátky proběhla bez problémů, stavěli jsme jednou u pumpy na kafe a WC a pak ještě v lese na "procházku", jelikož se nám nechtělo domu. Ke mně jsme přijeli kolem šestý hodiny, ale vzhledem k tomu, že jsme měli hodně dobrý téma, strávili jsme na parkovišti na našem kruhovym objezdu další dvě hodiny v autě ve žhavé debatě. A to by tak bylo .. vážně to všechno stálo za to, a vůbec nelituju, že jsem do Brna jela, bylo to velký zpestření a kdyby po tom nenásledovaly podzimní prázdniny, těžko bych se z toho vzpamatovávala, že hned musim do školy. Takhle jsem dostala trochu času to všechno vstřebat.

Příští zastávka: Meteorologická, zastávka na znamení

29. října 2009 v 21:11 | Maude |  Blog
Včera zrušená kapelní zkouška.
Večerní pobyt v bytě s Běsem.
Oslava ročního kapelního výročí se šampaňskym ve dvou.
Dost zvláštní noc, kdy nám ujížděly a rozjížděly se matrace.
Zima.
Absence druhýho spacáku.
Hodně dlouhý ráno.
Léčéní Běsa eukaliptem.
Dnes dopoledne příjezd Marry ke mně domu.
Kapelní oslava už ve třech.
Tentokrát s vínem.
Čajování.
Dohadování se u PC ohledně naší tvorby.
Domluva na příští zkoušku.
Rozloučení se s Marry.
Oběd ve Svornosti.
Nechuť loučit se.
Nákup chleba (důležitý to bod:D).
Hodinu a půl dlouhé "oddáchnutí" u nás doma.
Rozloučení se s Běsem.
Následné padnutí za vlast.
Neschopnost napsat dnes delší článek.
Odolávám (snažím se) bacilům a těšim se na víkend .. :)
A tahle fotka mě ve většim formátu fakt fascinuje:P

Fotoreport z Rockovýho bjesu

27. října 2009 v 22:58 | Maude |  Fotoblog
Aby tady toho nebylo málo.. přece jsem si ten foťák nebrala nadarmo. Takže jsem fotila a fotila, abych se s váma mohla se všim podělit .. nebo si vždycky zavzpomínat:P

Klub 100 Watt, Brno 22/10/09, VGM
Zvukovka..

Jak Maudě do Brna přišlo, část první

27. října 2009 v 18:57 | Maude |  Zážitky
"Tak tohle je Magda." - dle mého názoru nejpoužívanější věta večera:D.

Tohle byla jedna z nejlepších akcí za poslední dobu. Za poslední hodně dlouhou dobu. Ono se těch věcí během pár měsíců totiž hodně změnilo. Ale to sem na blog nepatří :P. Kdyby náhodou přece jen někdo nevěděl, o čem se tady v tomhle článku chci zmínit, tak - dvaadvacátýho října měl pan Běs se svou brněnskou kapelou (kde jinde než v Brně) koncert. Řikala jsem si, že tohle si prostě nemůžu nechat ujít. Jednak mě zajímalo, jak hrajou, protože jsem toho o nich hodně slyšela a jednak jsem v Brně ještě nikdy nebyla (když pominu několik průjezdů a objezdů autem a zastávku u přehrady). Takže od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že koncert opravdu bude, jsem se hodně těšila.

Pro mě to znamenalo vynechat čtvrteční výuku ve škole a odjezd v půl druhý z autobusovýho nádraží na Florenci. Zvolila jsem žlutej expres, takže když jsem do autobusu nastoupila, čuměla jsem, jak je to tam úžasný. Denní tisk, horkej nápoj, film nebo hudba za jízdy a celkem sympatickej pán vedle mě (ten byl taky v ceně:P xD). Jenby nemusel při cestě usínat, dost jsem se bála, že se na mě sesune, takže jsem se nalepila co nejvíc k oknu a bylo dobře. Na brněnský nádraží jsme dorazili strašně brzo, jelikož cesta proběhla bez problému, a tak jsem už pár minut před čtvrtou vystupovala z busu, a divila se, jak je možný, že je tam šestnáct stupňů, když v Praze bylo před mym odjezdem devět. Ale tim líp.

První dojem z Brna? Neskutečně přelidněný univerzitní město, celkem malý, kde se všechno opravuje a přestavuje, ale jinak se mi na první pohled docela líbilo. Koupila jsem si lístek na šalinu (muhehe) a kolem Špilasu (muhehe č.2) jsem doběsnila až skoro k vojenský ubytovně (intru, nebo si tomu řikejte, jak chcete), kde jsem se setkala s Běsem. Oba jsme chvíli nemohli uvěřit, že se shlédáváme zrovna tam, kde se shledáváme, a když jsme to vstřebali, šla jsem se ubytovat. Vyplnila jsem jakejsi formulář, podepsala, dostala klíče a zaplatila za pokoj šedesátdva. Ukázalo se, že mě dali do pokoje hned vedle Běsa (budu mu muset vymyslet nějakou jinou přezdívku - běsů už je moc a Michalů taky..) a jeho spoluběsů, takže jen co jsem odhodila baťoh, došla si na WC a umyla si ruce, už se po mě vyžadovalo představení u běsů na pokoji. Vzhledem k mé povaze jsem z toho měla trochu trému, ale nakonec se ukázalo, že jsou tam všichni v pohodě a že se opravdu nemam čeho hrozit. Vřele mě přivítali a vyrazilo se do Pohádky (jak poetické:D).

Do Pohádky se šlo asi především na jídlo, ale já ani Běs jsme neměli chuť. On kvůli vzrůstající nervozitě před koncertem a já kvůli asi tomu stejnýmu, protože jsem ještě nevěděla, co přesně mě čeká. Takže jsme zustali u dvou sklenic se zlatavým mokem. Dali si jednu a pak ještě jednu. Na lačno fakt nejlepší, co jsme mohli udělat:D. Když se totiž blížila šestá hodina, museli jsme ostatní v restauraci opustit, Běs si potřeboval dojít pro kytaru a ostatní věci zpátky na pokoj. No a takže muj doprovod je samozřejmostí. Vyšli jsme z Pohádky a cejtili jsme se všelijak, jako v pohádce ale určitě ne. Dvě piva jsou sice jen dvě piva, ale my měli dost .. takový teplo se mi rozlévalo po těle a nohy trochu zaprotestovaly. Po chvíli se mi je podařilo zkrotit, došli jsme na ubytovnu, vzali věci a vydali se do klubu, kde se toho večera mělo všechno odehrát.

Už ani nevim, proč jsem to udělala, ale koupila jsem Běsovi panáka, i když předtim odmítal. A po chvíli druhýho. Jsem já to ale zákeřná co? (Ale kdyby nechtěl, tak by ho nepil - toť moje teorie:D) Vzhledem k tomu, že dodržoval pitnej režim po celej den, když lez na podium, na chvíli přestal vidět. Haha, já jsem fakt zlá. Ale to bych předbíhala. V klubu jsme čekali na zbytek jeho kapely, a přicházeli další a další lidi, takže já jsem se dál a dál seznamovala a všichni se mi zdáli sympatický a se všema se dalo povídat. Takže když jsem se tam najednou ocitla sama, pokaždý se mě někdo ujal a já si měla zase s kym povídat. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavejch věcí:P, teorií a já nevim čeho všeho, související i nesouvisející s Běsem a čim dál víc se mi tam líbilo.

Krátce před osmou to konečně začalo. Kapela byla v plný sestavě, a tak tam začli sázet jeden song za druhym. Jela Vypsaná Fixa, Visací zámek, Sex Pistols, Nirvana, Queeni, Volant, bohužel pro mě i Tři sestry, ale přece jen v jejich podání je to něco trochu jinýho, takže pro mě v podstatě poslouchatelnýho. Vyloženě jsem netrpěla. A i kdyby, copak to tu můžu napsat? (Ne, to byl samozřejmě vtip:D) A ještě nesmim zapomenout na jejich vlastní tvorbu. Fakt se mi to tam líbilo a ani na chvíli jsem nelitovala, že tam jsem. Bjesnilo se ostošest, skákalo, křičelo, fandilo, povzbuzovalo, tančilo, kecalo, chlastalo .. a buhví co se dělo na záchodě :D. Tam se dalo dělat totiž tolik věcí .. a já toho taky musela využít, no ne?xD

This is Halloween, everybody make a scene

27. října 2009 v 17:32 | Maude |  Fotoblog
A je na světě, muj první Jack :-) no neni zákeřnej?:P

Rockový bjes - volume 2, V.G.M.

23. října 2009 v 23:22 | Maude |  Oblíbené
Tak jsem zpátky! Byl to BJES!!! Běs jako svině. Já nemam slov, musim to všechno, co se událo, vstřebat a zejtra (pozejtří, či popozejtří) přibyde podrobnější článek. Zatim sem dávám ochutnávku v podobě videa (tentokrát jsem byla RTB, takže kvalita celkem dobrá, páč je to naběsněný na foťák). The Passenger, asi stej přídavek (ani nebyl v plánu, ale nechtělo se končit).. drží už jen opravdu ti nejzběsněnější..:D


Pumpkins scream in the dead of night

21. října 2009 v 23:46 | Maude |  Blog
Den D se blíží a já mam strach. (Teď když si to po sobě čtu, tak to vypadá, jak kdybych měla strach z Halloweenu.. :D ne, s tim to nesouvisí, tak se nenechte zmást titulkem:P) Prostě ho mam. Ale vim moc dobře, proč ho mam, ale nějak se mi to tady nechce rozebírat. Na jednu stranu jo, protože bych to tu chtěla napsat a na druhou prostě vim, kdo všechno sem chodí, takže nemam zájem tu probírat něco osobního. Jenže komu to mam ku*va říct?! No to je jedno.

Zejtra jedu do Brna, jak už ste si mohli všimnout. A těšim se (teda jen z poloviny, z tý druhý se obávám:D), protože už jsem potřebovala v těch skoro až stereotypních dnech - škola, domov, škola - nějakou vzpruhu. Mno a tohle bude celkem fajn vejlet. Možná bych si měla balit, ale furt nějak nevim co. Pořád se mi zdá, že si toho beru málo. Njn, nejedu tam na tejden, jen na přesnoc, ale stejně, musí bejt všechno OK.. reprezentuju sama sebe:D.

Další věc, který jste si mohli všimnout, je ta dýně tady. Řekla jsem si, že Halloween se blíží, tak si to tu na chvíli trochu vyzdobim. Snad vám ta oranžová mezitim nevypálí oči:D. Mrzí mě, že se to tu neprožívá tak, jako třeba v USA a Anglii (tak prosím toho, kdo tam teď je, aby mi to pak třeba zdokumentoval, dík:-)), ale nedá se nic dělat. My si s Marry stejně plánujeme o víkendu zajet pro dýně a vydlabat je. Konečně. Loni mi to nevyšlo. Jenže letos! Všechno to samozřejmě zdokumentuju, pokud bude co. Ale dneska to tady bude extra krátký, jdu balit a mějte se.. jen jsem si potřebovala trochu poťukat do klávesnice.

Je neděle, ale já mam sobotu

18. října 2009 v 21:43 | Maude |  Blog
No fakt, nějak mi to vůbec nepřijde, že by měla bejt neděle. Asi je to tim, že jsem byla včera ve škole a ještě zejtra bych měla ráda volno. Jenže bohužel, zejtra mě zase čeká škola, ale vzhledem k tomu, že jde jen o dvě hodiny španělštiny, je mi to v podstatě jedno. Španělština se totiž stala mym oblíbenym předmětem a zatim mi jde (doufám, že jsem to právě nezakřikla). Takže to nějak přežiju. Sice si po ní musim ještě něco vyřídit, abych si mohla v klidu ve čtvrtek odjet do Brna a na školu se neohlížet, ale tak to snad taky moc času nezabere. No a tim se dostávám k cestě do Brna, o který tu mluvim už taky nějakej ten pátek. Dneska jsem si konečně na Florenci koupila lístek, takže už je to jistý. Ve čtvrtek jedu na Absolutně zaprášenou kytku, potom mě čeká noc na vojenský ubytovně (no to se budou dít věci:D), páteční dopoledne strávim prohlídkou Brna a pak cesta s Běsem do Prahy. No jsem na to všechno zvědavá, doufám, že tam nebudu mezi těma všema zelenejma jediná civilní černá ovce..

A co jinak? Teď mi tady jede Metallica a předtim Jeník 5 a nějak jsem se zasekla v psaní, takže jsem si udělala skoro hodinovou přestávku. Dneska jsem navšítivla autobusák na Florenci rovnou dvakrát. Jednou jsem tam šla pro již zmiňovaný lístek a Běs mezitim kupoval (sice doslova nekupoval, ale to by bylo nadlouho) průvodce do Londýna. Tak jsem pak aspoň měla co číst ve vlaku cestou domu:-) Po našem nákupu jsme se odebrali do tepla kavárny Starbucks, kam mě Běs pozval, protože o tom pořád básnim. Tak evidentně abych konečně už přestala:D. A tam jsme u tý voňavý, hustý a výborný čokolády zustali poměrně dlouho. (Kafe jsme měli teď dvakrát za sebou, tak jsme museli vyzkoušet taky něco jinýho..) Kam taky chodit, když tam bylo poměrně teplo, klid a tak celkově příjemno. Nikam jsme nespěchali.


Vlevo Běsova caramel hot chocolate a vpravo moje signature hot chocolate "s bohatou
chutí":D nebo jak to tam píšou, už jsou trochu užraný.. xD

Po nabažení se ve Starbucks jsme vyrazili zpátky na Florenc, kde jsme se rozloučili (nějak to hlavně strašně rychle uteklo), Běs nastoupil do žlutýho expresu a já jsem musela "odletět" svižným krokem na Masaryčku na vlak ve třičtvrtě na sedm. Vlak jsem samozřejmě stihla a to by bylo všechno. Jsem nějaká unavená a to jsem dneska v podstatě nic nedělala, ale tak za to může takovej ten jinej (červenej) faktor. Je tady najednou ve mně zase takový to prázdno a nic už se mi nechce, tak asi pujdu spát, co tady?

Šla jsem si (š)lehnout na koleje a čekala, až pojede vlak. Jel, ale po druhý koleji..

16. října 2009 v 22:42 | Maude |  Blog
Navzdory nadpisu a počasí, tohle nebude nijak pesimistickej článek. A s tim počasim to taky nakonec nebylo tak hrozný. Náhodou když jsem dneska o půl pátý odcházela z domu, vypadalo to, že déšť konečně ustal a bude celkem hezkej večer. Celkem hezkej večer samozřejmě v rámci možností. Zima byla sice neskutečná, že jsem na sebe navlíkla několik vrstev a skoro žádná mi nepřekážela, ale hlavně že už nepršelo. Samozřejmě se mi krásně protáhla cesta do Prahy tim, že vlak měl skoro dvaceti minutový zpoždění. Já to prostě nechápu, jakmile začne zima nebo je prvního září, tak prostě má zpoždění! Je tady někdo, kdo by mi to vysvětlil, proč se tak stává a co je příčinou???

Ale tak zase na druhou stranu, aspoň jsem nemusela čekat tak dlouho na Florenci, ale čekala jsem si na nástupišti u nás. Jaký to rozdíl žj:D. Kdybych totiž do Prahy přijela tak, jak jsem měla, tak bych nikde stejně nemrzla, protože bych se někde v teple courla. No to už je jedno. A tak jsem byla jen chvíli před půl šestou na autobusovym nádraží a vyhlížela žlutej expres z Brna. Když už si konečně přijel - taky s nějakym zpožděnim, ale tak to chápu, na silnicích je ucpáno - tak z něj vyskákali všichni a Běs nikde. No tak co byste si v tu chvíli řikali? Kde se stala chyba? Nakonec se ale ukázalo, že v tu chvíli maj přijet z Brna autobusy tři, tak jsem se uklidnila. Běs byl v tom druhym a mohlo se vyrazit.

Vyrazili jsme tak nějak bezcílně do zimy a do tmy a pak jsme si uvědomili, že to začíná bejt dost neúnosný, takže jsme to chtěli stočit rychle někam do tepla. Jenže v Pařížský ulici si jít sednout někam do tepla, to by nám asi pěkně provětralo kapsu. Takže jsme absolvovali dalších několik minut Prahou a došli až do Světozoru. Zaplať "pánbů" za něj:D. Úspěšně jsme rozmrzli u latté a pak si dali horký jahody, což jste si mohli všimnout v předchozim článku. O mym ztrapnění se před světozorskou uklízečkou s Běsovym baťohem se zmiňovat radši nebudu:D. Celej podvečer najednou tak hrozně utek, že člověk jednou dloubnul do jahod a přechýlil se do večera. Museli jsme se rozloučit :( Zatimco Běs běžel na Muzeum na metro, aby stihnul autobus, já jsem nastoupila do tramvaje, kde byly asi tři Rusové a nikdo jinej a řvali tam tak, že si člověk myslel, že jich je tam nejmíň dvacet. Co to je kur*a za způsoby tohleto? Sednout si dopředu za řidiče a řvát na spolucestujícího na poslednim sedadle. Si nemůžou sednout k sobě nebo co, když je prázdno. To bych ale asi chtěla po lidech moc.

Zejtra mě čekaj školní povinnosti, ale předpokládám, že na dýl jak na dvě hodiny to nebude. To bude akce sama o sobě - Maude na filozofický fakultě:D (to snad nejde ani dohromady). Jen doufám, že mi tam nebudou ubližovat a že to tam tu chvíli přežiju xD a že mi to nijak neomezí víkend. Nebo teda pocit víkendovýho klidu. A pak neděle, kdy nic dělat nebudu. Jako nic náročnýho na mysl. Nebude se mi chtít. Jinak samozřejmě doma na zadku sedět nehodlám, takže už mam nějaký plány :P.

Po osmi měsících Vám zase Maude dělá chutě

16. října 2009 v 21:23 | Maude |  Fotoblog
Aneb horké jahody tentokrát s Běsem :-) A co se za těch osm měsíců změnilo? Můžete kouknout sami viz Dvojité štěstí . Kromě toho, že nám tam tentokrát nedali posyp (btw stojí tři koruny:D), protože došel, se nezměnilo prakticky nic. Pořád je to výborný. Jen dvojité štěstí je teď vlastně trojité štěstí, vzhledem k tomu, kdo sedí naproti (tim se ale nechci nijak dotknout Marry, však ona mi snad rozumí:-). Tak se kochněte, bohužel jsem to vzala ale zase jen mobilem .. No a ta mi stojí co, ta trubička :P
:P

Jo a ještě prásknu to, že jsme měli lattéčko a pan Běs ještě medovník. Však on kdyby si jich dal pět, tak si pořád může dát i šestej :D

Všem asi ruplo v bedně

13. října 2009 v 21:31 | Maude |  Blog
Buď se všichni zbláznili, nebo se domluvili, nebo je to nějaká velká náhoda, nebo to neni náhoda a někdo mě zkouší, a nebo jsem na těch (nejen) novejch fotkách tak neskutečně neodolatelná, že mě každej chce. Nebo jak si to mam vykládat? Před pár tejdny mail, že se se mnou chce seznámit, o víkendu další, co se chce sejít, včera třetí, co si chce "povídat" a teď před chvílí čtvrtej. Co to má jako znamenat? Asi mi neskutečně stoupne sebevědomí a budu si myslet, buhví jak nejsem krásná a začnu všechny odpálkovávat. Ne, že bych to snad už dávno neudělala, ale možná se to naučim dělat hrubě a vůbec mi to nebude vadit. Zatim jsem byla totiž slušná. Já totiž nejsem na prodej a jsem spokojená (nejspokojenější) s tim, co mam. Takže tak, musela jsem se někomu svěřit a jestli si to snad někdo přečte z výše zmiňovanejch, budu jedině ráda. Snaha je marná.

U Český spořky jsem si dneska díky Marry objednala placku, co má dorazit zadarmo. Stejně si myslim, že jim tam jde hlavně o získání údajů, ale tak za tu placku to stojí. Na nic jim reagovat nebudu, ať si nemyslej xD Ale tak kdo vám dá zadarmo placku s nápisem I ♥ Běsátko :D Nikdo. Těšim se na ní jak cip a doufám, že přijde co nejdřív. Pak jí budu velice hrdě nosit někde a až mě přestane bavit (což doufám, že se nestane :D), tak jí můžu předat dál. To je dobrý ne? Taková malá recyklace. Taky jsem absolvovala tři hodiny angličtiny a po škole (vzledem k dlouhý chvíli odjezdu vlaku) jsem se vydala si udělat radost. Nejdřív jsem si myslela, že si koupim nějaký boty, ale když jsem se procházela Takkem zustala mi v ruce naprosto úžasná dlouhá tyrkysová mikina. Byl by hřích si jí nekoupit, zvlášť když tam byly dvě poslední :P.

A ještě nějakej třetí odstavec? Dneska bylo extrémně hnusně a nikdo se mnou nechtěl jít ven:D. Jaké překvapivé. Teda Marry beru, ta měla nějaký pracovní záležitosti nebo co, ale kvůli větru, to už se mi nezdá!:D Ale kdybych nešla sama, neměla bych mikinu. Muheh, takže vlastně jsem ráda, že jsem si mohla vystačit sama. I když s Marry by k tý mikině možná taky došlo, ale jenom s ní :-). Zejtra mě čeká dlouhej a hlavně táhlej školní den, na kterej se musim ještě připravit. Ve čtvrtek až skoro do osmi a v pátek.. jo, těšim se na pátek a na "vartování" na autobusovym nádraží na Florenci :P Ale o tom až někdy jindy. Už mi totiž samym omrzánim odumíraj prsty a píše se s tim dost nešikovně a navíc se mi chce ještě hodně na wc a pak doplnit tekutiny. A asi zkusim zastávkovat, aby se doma začlo topit, začíná to bejt dost nesnesitelný.

Jsem tvá labuť černá, vždy oddaná a věrná

10. října 2009 v 23:55 | Maude |  Fotoblog
Chvilka poezie. Sobotní odpoledne u řeky, podvečer na Letný a večer v kavárně s Běsátkem :P (Smí se to vůbec užívat takhle veřejně?) Mimochodem lepší lokaci jsme si opravdu vybrat nemohli, vzhledem k nadcházejícímu (nebo právě probíhajícímu) fotbalovýmu utkání mezi ČR a Polskem na Letný. Když vidim na netu obrázky toho, co se dělo v ulicích Prahy (viz tohle), tak to jsme měli asi opravdu velký štěstí. Potkali jsme jenom pár naprosto klidnejch dementů se šálama a čtyři policajty na koních. Nebo že by to média uměla nafouknout? :D

Krasavice jedna (v čem pere?)

Kam čuměj a co to mam za vlnu?

Impozantní podzim aneb hledej ovci!

9. října 2009 v 17:17 | Maude |  Fotoblog
Podzimní smršť fotek (je jich fakt hodně) - Maude & Marry v akci. Bylo krásně. Marry ke mně dorazila dnes krátce po půl devátý, osvěžila se a vyšly jsme na velkou procházku v mym okolí. No a co z toho vzniklo, to si můžete všimnou sami :P Bylo to fajn. Domu jsme dorazily chvíli před dvanáctou, uvařily oběd, sežrali ho na terase a šla jsem Marry vyprovodit na vlak. Venku jsme načerpaly síly a prostě .. bylo krásně :-) Podzime, tady nás máš!

V hlavní roli

Všechno zlý je pro něco dobrý a všechno dobrý .. to je taky dobrý

6. října 2009 v 13:25 | Maude |  Blog
Tak už mam konečně na rozvrhu i jiný předměty než je matika. Dost se těšim na tu španělštinu. Jsem na to zvědavá, jaký to bude a prostě se těšim. Jen doufám, že mě to hned po první hodině nepřejde a že to bude ok. Kromě španělštiny mě taky čekaj dneska tři hodiny angličtiny až do za pět minut sedum. Na to se taky těšim a taky doufám, že mě to nepřejde. Ale člověk nemůže vědět, co ho čeká, snad to všechno dobře dopadne. Takže dneska mam na programu jazykovej den, zejtra už se k tomu přidá ekonomická teorie a ve čtvrtek průmyslová politika. Jen pořád doufám, že s těma čtyřma hodinama za sebou si dělaj srandu, to je přece moc!

Předevčírem to vypadalo, že jsou všechny moje, resp. naše, plány ohroženy, ale ono to zas tak špatný nebude. Nakonec se totiž ukázalo, že nic neni tak kritický, jak to vypadá, takže doufám ve zdárný konec. Přece jsme všechno to úsilí tomu nevěnovali jen tak, aby se to hned jednim "ohroženim" nechalo zhatit! To rozhodně ne! Hlavně, že mam jasno :P Co jinak dělám? Světe div se, ale momentálně sedim u pc s plnym močovym měchýřem a přemejšlim, kdy si konečně dojdu na WC. Asi to udělám hned, ono se za tu chvilku nic nestane.

A kromě toho, že se mi chtělo akutně na WC - ano, jste všímavý, již jsem si došla:D, se léčim. V pátek večer na mě totiž vlezla nějaká choroba nebo co a pokoušela se o mě celej víkend. V sobotu jsem si ale řekla, že na ní hledět nebudu, a šla jsem si s Běsem a jeho sestrou obdivovat podzimní (i když v nějakejch částech vůbec nebylo znát, že je podzim) krásy dendrologický zahrady nedaleko jejich bydliště. Bylo krásně, takže to byla příjemná procházka, ale ta neděle! Bolest v krku šílená a rýma. Teď už se mě drží jen ta rýma. I když nevim, jestli se tomu zrovna dá řikat rýma, když nic neteče, jen prostě nejde dejchat. Ale tak detaily si nechám pro sebe radši.

Taky se toulám myšlenkama v Brně, jestli dobře počítám, tak je to skoro za 14 dní a já pořád nevim, jestli tam jedu sama nebo ne a hlavně, co tam budu dělat a kde budu spát. Ale tak předpokládám, že to se tak do tejdne vyřeší. Samo. Těšim se tam. Zvažuju taky, že přece jenom tuhle sobotu pujdu na IAMX. Neni to teda zrovna nejlevnější a jít se mi tam z finančních důvodů (z hlediska úspory na Brno a Londýn) nehctělo, ale čim víc se to blíží, tim víc se mi tam chce. Teď babo raď. Jedno já chce jít a druhý ne. Cejtim v kostech ale, že to bude dobrý:D. Ale copak tam můžu jít? No ..můžu, ale nevim.

Mam chuť stejně jako Marry jít zašustit listim :D Jít se projít třeba do našeho zámeckýho parku, kterej má svoje kouzlo (nejen muj názor, takže na tom něco bude:D a nedávno jsem tam sice byla, ale tam se může chodit věčně, jen samotný se mi tam nechce), projít to kolem rybníků a pak na poli ve větru zapomenout na všechno a ..vzlééétnout:D Mno, nechala jsem se unýst, ale snad je ten druhej smysl z toho jasnej. A pokud to všechno vyjde, tak něco v podzimnim duchu s Marry podniknem v pátek. A budem pouštět draka! Muhehe, to jsem dělala naposled kdy? Evidentně hodně dávno, už si to vůbec nepamatuju.

Dopřejme jim trochu slávy

5. října 2009 v 21:25 | Maude |  Oblíbené
Snad se na mě nebude zlobit, ale nemůžu si pomoct. Je vynikající :D Marry a její alternativa, já vám řikám, z ní normálně ještě bude nějakej světovej formát :-) To by byl hřích se s váma nepodělit (i když to asi za chvíli stejně stáhnu pryč) :-P Nahráno na mobil, takže kvalita nic moc, ale tak to je pro soukromý účely, takže.. prostě Marry a její styl rulez!

A druhá věc.. když už jsem v tom přidávání.. zabít mě dvakrát nemůžou. Buď to udělá jeden nebo druhej, takže zkrátka další video je na světě. Tentokrát se sice nejedná o žádnej specifickej styl hraní, ale já myslim, že je to dobrý. I když teda někdo (no co někdo, buďme konkrétní, Běs) zapomene text a myslí si, že ho smích zachrání .. evidentně to ale funguje:D. A byl to soukromej koncert u mě doma, takže kdo ste si nezaplatil .. vybíráme dodatečně :P

Tři volská oka na podlaze

2. října 2009 v 17:33 | Maude |  Blog
Tak jsem dneska absolvovala první vysokoškolskou zkoušku. Moje dojmy? Divný. Pokud jsem uspěla, čeká mě v pondělí ještě ústní část. Pokud jsem neuspěla, čeká mě písemná ještě jednou a ústní až někdy potom. No nekupte to, že jo. Ale zase na druhou stranu, když se tohle všechno zvládne, další matika mě čeká až za rok. Když samozřejmě nepočítám drobný (oni tak drobný asi nebudou) výpočty v ekonomickejch předmětech. A to je pro mě motivace hodně velká.

A další dojmy? Mam hlad a chce se mi spát. Hlad mam, protože vzhledem k tomu, kolik je a kdy jsem obědvala, je přirozený ho mít. A spát se mi chce zase proto, že jsem do tý matiky brejlila (i když bez brejlí) až někdy do rána. Toť moje pocity. Takže ten hlad se pujdu pokusit odehnat a s tim spanim, no nevim, s tim se teď nic dělat asi nedá. I když .. :P (ale to jsou naprosto hříšný myšlenky, takže nic).

Mimochodem, nevíte někdo, kdo si u nás naposledy vařil vejce? Když je ten někdo totiž bral z krabičky, zapomněl tu krabičku pořádně zavřít (zaklapnout tam ten čudlík), takže při mojí snaze udělat si omeletu k večeři, na mě všechno vypadlo a tři vejce na zemi uplně na sr*čky. Nejenom na podlaze. Copak jsem nějakej Parou*ek nebo co, aby se na mě nastražovali vejce?:D Ale já moc dobře vim, kdo to byl, vzhledem k tomu, že rodiče tady nebyli a já měla pré. No nic, to jen tak příběh ze života. Bylo to hnusný a nešlo to z tý podlahy dostat, a teď od toho smrdí hadr, jak kdyby ho někdo podělal.

Jo a ještě jedna věc. Je víkend! Hurááá! A já se jdu najíst, než zhynu, protože už úspěšně hynu. Tak čau a zejtra se běsní :P