Prosinec 2009

Už se to pomalu blíží

31. prosince 2009 v 18:21 | Maude |  Blog
Včera tomu byl přesně rok, co působim na týhle adrese. Zvláštní, co všechno se za ten rok stalo a co všechno jsem sem napsala. Vzpomínek mam spoustu. Dobrý i špatný. Ty špatný se ale pokoušim filtrovat a nepsat je sem. To už bych musela bejt na tom hodně špatně, aby se sem dostaly. Ale já na nějaký veřejný výlevy prostě nejsem. Neumim to a možná že to umět ani nechci. Až si to tady budu pročítat někdy za pár let (pokud to tady teda chvíli vydrží, ale muj bejvalej a zároveň první blog, mi vydržel pět let), budu vzpomínat na to hezký, co jsem prožila a ne na to hnusný, co mě kdy naštvalo. To je přece výhoda nebo ne?

Co přesně se v roce 2009 stalo asi zase vcucnu do deseti nejdůležitejších bodů jako loni někdy v nejbližších dnech. Podle toho, jak bude čas a chuť. Než se vrhnu do víru oslav a tvorby chlebíčků (zase ode mě ale nečekejte, že se budu válet pod stolem za pět minut, na to já nejsem - všeho s Mírou přece.. navíc bohužel nemůžu bejt tam, kde bych zrovna nejvíc chtěla bejt, zároveň ani s tím, se kterým bych si to přála nejvíc tam bejt .. takže nějaký bujarý oslavy mě asi nečekají, každopádně nudit se snad taky nebudu) popřeju vám, abyste si dnešní večer pořádně užili, mysleli na toho již zmiňovanýho Míru a aby se vám v roce 2010 jenom dařilo, drželo se vás štěstí, splnilo se vám všechno, co si přejete a hlavně .. abyste byli zdraví!:-) Vaše Maudě

Pár povánočních keců

30. prosince 2009 v 1:01 | Maude |  Blog
Tak jsem se vrátila z hor. Ve zdraví a velice spokojená. Byl to sice zase šok navrátit se do "normálního" života, i když zas tak normální nebyl, protože ještě pořád mam prázdniny a do školy chvíli nemusim. Ale stejně se mi domu nechtělo. Ty tři dny s Běsem na sjezdovkách, na vejletech, ve sněhu, u jeho hodný babičky, která nám poskytla zázemí .. kdo by tohle chtěl opustit? Zdravej člověk rozhodně ne. Bylo to krásný, ale trvalo to málo. Chtěl by víc, ale už to prostě nejde. Oba nás čeká spousta věcí do školy, práce apodobně. Užili jsme si to ale na plný koule. Zážitků a vzpomínek máme dost. Jen nevim, jestli je ta pravá chvíle se o nich teď zmiňovat. Už dávno jsem chtěla jít spát. Mam dost. Jsem unavená už nějakou tu hodinu a přesto nejdu. Nutí mě to psát. Zejtra vstávám brzo, musim si ještě mejt hlavu, jelikož jdu na návštěvu, ale stejně tu sedim a píšu. Jsem zdravá? Jo, dokonce bych řekla, že jsem.

Tak něco málo k těm horám .. každý den jeden silný zážitek. První den lyžování na Malinovce, trochu zmrzlý, "boulatý", ale fajn. Až na toho dementního vořecha (mam psy ráda, ale tohodle bych štouchla hůlkou do pr..). Pobíhal dole po celý sjezdovce a ohrožoval lyžaře. Majitelé (děti) si vklidu sjížděli po zadku asi tři metry pořád dokola, celej den, a pes je nezajímal. Přijíždim k vleku, o psovi zatim ani nemam páru, že tam někde nějakej je, Běs za mnou. Když tu najednou výkřik. "Aaau.." Cože? "Mě kousnul pes!" Na chvíli jsem se začla smát, ale ona to asi prdel nebyla. Abych ale uklidnila Běsovy fanynky (:D), nic se mu nestalo. Každopádně pes byl "nehodný" (jak jsme ho nesprostě označili) a ohrožoval lyžaře dál. Ovšem my už jsme jezdili s hůlkama v pozoru. Po lyžování jsme zajeli nakoupit a pak domu. Tam jsme relaxovali, žrali a pili a bylo nám dobře. Večer nastala pohoda u detektivky a doprovázelo jí loupání pistácií.

Další den jsme se vypravili na Paseky. Sjezdovka stála docela za velký hnědý. Jednou jsem jí sjela a měla jsem toho dost. Definovala bych jí jako souvislou ledovou plochu. Hodinu jsem se teda ochomejtala dole, meztim co jsem Běsovi pujčila přilbu a on si lyžoval. Bolela mě dost ta moje zraněná noha a na tom ledu bych se asi zabila. Běsovi ta hodina taky stačila. Pak jsme vyjeli společně nahoru a vydali se k autu. Jeli jsme to okouknout do Harrachova. Jenže tam bylo lidí jako sra*ek, tkaže jsme se šli radši projít ke skokanskejm můstkům a k Mumlavě. Tam jsme rozbíjeli ledy. To by ale Běs nebyl Běsem, kdyby se zase něco nestalo. Sic je to velmi štíhlý "chlapec" (:D), některé ledy ho prostě neudrží. A tak při dráždění jednoho ledu se stalo, že pod ním praskl a Běs skončil celou jednou nohou v Mumlavě. Šikula.

Třetí a zároveň poslední den jsme se vypravili na Špičák. Lyžovalo se nám tam asi nejlíp. Z části to bylo taky tim, že přes noc napadlo zhruba pět centimetrů sněhu. Taky to podle toho na silnicích vypadalo. Cestou do Albrechtic při sestupu totálně ujetá a neodklizená silnice, před náma dodávka dostala hodiny a opřela se o sloup, uvnitř naprosto vyděšenej vietnamec. Moh bejt rád, že tam ten sloup vůbec byl. Lyžování na boulích, jízdy lanovkou, oběd v autě .. a zase lyžování. Po čtvrtý hodině následoval návrat zpátky. To, co jsme sjeli, jsme museli zase vyjet. A jestli jste čekali, že za těch šest hodin s tou silnicí něco udělaj, leda hovno, to vám povim! Silnice strmě stoupala, uklouzaná totálně a před náma táhnoucí se kolona aut. Vepředu samozřejmě ten největší idiot. Kousek před koncem, v tom nejpříkřejšim se zastavil. Okamžik, kterýho jsme se děsili. Museli jsme zastavit taky a jakmile jsme se chtěli rozjet, nešlo to. Klouzalo to. Takže jsme byli všichni nadšený a všichni z tý kolony, až na toho prvního, jsme začli tlačit. Já tlačila Běsa. Super. Jenže na tý silnici se nebylo o co opřít, klouzalo to, takže jsem si totálně vylamovala nohu, abych se zapřela. Nakonec se nám to povedlo. Dorazili jsme k babičce, tam jsme si zabalili, pochutnali na kuřecim mase na jeřabinách a nastal čas loučení a cesty směr Praha. Fakt se nám odtamtud nechtělo.

Krásný věci ale bejvaj krátký. To je jasný. Každopádně neni všem dnum konec a nikdo neřiká, že teď ty dny nebudou za nic stát. Každej den přece za něco stojí, no nebo ne? Na závěr vám řeknu, že mi včera přišla konečně moje dlouho očekávaná placka, vypadá fakt dobře. A kdyby nevypadala, tak co chci zadarmo, žejo?:D No a potom jste byli ještě zvědavý, co jsem nakonec dostala pod strom. Tak abych vaši zvědavost nějak ukojila .. Činely, mikinu, kuklu pod lyžařskou helmu, mikinu s bicíma, tělový krémy, balzám na rty, českošpanělskou konverzaci, kosmetickou taštičku, detektivky, hotovost, zpevňovač zápěstí, voňavku, slovník, nějaký underwear a k tomu ještě mikinu od Višně, kalendář Muse a dva vynikající sypaný čaje od Pana Běsa:) Foťák se bohužel mezi dary nenacházel, ale já si na něj počkám a seženu:P A teď venku krásně prší na čerstvej sníh, tak se zítra ráno nezabijte, až někam pujdete! Dobrou noc.

(pozn. k fotkám, Tanvaldský špičák - ovšem z minulýho roku, tudíž s míň sněhem, letos jsem si foťák nebrala, ale abych sem nestrkala něco cizího:P Potom mikina s bicíma a nakonec placka ..)

What's this???

24. prosince 2009 v 15:01 | Maude |  Oblíbené
Trocha té vánoční atmosféry neuškodí ..:D Jack Skellington from Nightmare before Christmas je muj velkej oblíbenec .. a jeho návštěva v Christmas Town, to už je taky fenomenální no nebo ne? xD

A kde je ten klid?

24. prosince 2009 v 14:13 | Maude |  Blog
No dobře, dárky už mam nakoupený všechny pár dní, zabaleno mam taky, dotvořeno to, co jsem potřebovala, to taky. Ale sakra kde je ten klid? Nějak ho nenacházim. Možná až dneska. I když mi zbejvalo něco málo dodělat. To jsem ale stejně zkazila, takže teď už na tom nesejde. Teď si hodlám užívat tý "pohody" Vánoc, jak všichni řikaj. Já jsem jí letos teda asi zatim nějak nenašla. Uklízet, aby bylo uklizeno, dodělat věci, aby byly hotový, všechno svižně a rychle, to má bejt jako klid a pohoda? Nezdá se mi. Ale jak řikám, teď už je to všechno jedno. V neděli jsem byla na poslednim dodělávání cukroví u babičky, marokánky se obzvlášť povedly :P, a to jsme u toho neskutečně experimentovaly. A potom jsem se sešla s Třešinkou a vyrazily jsme nakupovat. Bylo to hodně zajímavý xD. Člověk by v tom obchodě vykoupil snad uplně všechno. A když už ne vykoupil, tak vyzkoušel. Taky jsem od ní dostala muj letošní první vánoční dárek. Bezmistakeovou mikinu. Děkuju:). Domu jsem přišla totálně zmrzlá a chcíplá. To by člověk ani neřek.
malý pozdrav z hor >
V pondělí jsem vyrazila na procházku s Běsem do centra Prahy. Konečně jsem se dostala k tomu oslíkovi na Staromáku. No co, se nesmí nebo co? Byl úžasnej. Když nás přestalo bavit chození v zimě, zalezli jsme do Světozoru, ze Světozoru do Starbucks, ze Starbucks do Riegráku (v parku se dá dělat totiž tolik věcí ..) a z parku, protože nám zase tak neskutečně vyhládlo, do Venezie. Ale ne na pizzu, ale na penne all abruzzese. Buď to bylo hladem, kterej se do mě dal, nebo tim, že to bylo tak dobrý, ale vážně mi to chutnalo. Takže až budete mít cestu kolem Třešně (:D), tak se tam stavte. (To je tip jak hovado co? xD) Domu jsem dorazila kolem desátý a skoro do půlnoci jsem balila, v úterý mě totiž čekala cesta na hory. V pět ráno budíček a pak jízda s lyžema na hrbu na Černej Most, odkud nám jel autobus. Jely jsme se sk8nooky. Jen na jeden den. V půl devátý už jsme byly v Herlíkovicích a hurá na svah. Počasí nám docela přálo. Nebylo sice nijak zvlášť, ale aspoň nepršelo, jak pořád slibovali. Ovšem zima byla pořádná. Brázdily jsme svah až do půl čtvrtý, kdy jsme se zase vrátily k autobusu, všechno naložily a po čtvrtý vyrazily zpátky do Prahy.

Včera (to znamená středa) jsem si byla v centru pro kuklu pod helmu, kterou si nadělim pod stromeček, takže pšt. Muhehe. Musim bejt vybavená, protože šestadvacátýho odjíždim na tři dny na hory zase s Běsem. Těšim se. Akorát dneska se mi balit nechce a zejtra se mi asi chtít taky nebude. Ono se to ale nějak zvládne. Po nakoupení kukly a poznání asi nejlepšího prodavače, jakýho jsem kdy viděla (kam se hrabou ty nerudný prodavačky, co vás pronásledujou na každym kroku, jestli si náhodou nesunete něco do kapsy - fakt nesnášim!), jsme se s Běsem zabejvali asi hodinu jednim debilnim zámkem a pak se dozvěděli, že máme na klíči o zoubek víc. Dostali jsme pak sice další, ale na něm je taky, takže nevim, co se bude jako dít. Ale to mě teď nezajímá. Na dvě hodiny jsem si potom pořádně protáhla paličky a že už byly pěkně zatuhlý! Po nehodě jsem totiž moc bubnovat nemohla a teď už se zase začínám dostávat do tý správný formy. I když pořád to neni ideální, a taky jsem měla pěkně namoženou ruku z nošení lyží. Uvidíme příště.

Na závěr něco velmi svátečního..:D. To se mi asi nepovede. Možná ani nechci, aby se mi to povedlo. Ale popřeju vám dnešní krásnej večer, ať pod tim nazdobenym stromem najdete všechno, co si přejete, ať vám v krku nezustane kost nebo pokud máte řízky, tak ať vám třeba nezaskočí. Prostě si to užijte;-), odpočiňte si, a ať se vám podaří nalézt tu "pohodu". A pak se pochlubte, co jste dostali!:P Jsem zvědavá.

Nasadim si černý brejle, ať mě nikdo nevidí ..

16. prosince 2009 v 21:52 | Maude |  Blog
.. za nima si odpočinu od světa i od lidí. Tak si tu tak sedim v teple domova (konečně! venku je strašná klendra a já mam pocit, že na mě něco pomalu leze), poslouchám radio (hrajou Slejdy, tak jsem se trochu zamyslela a ponořila do června tohoto roku) a dopřávám si Mozartovu kouli, který jsem včera dostala. Mm, výborná. A asi si pujdu udělat čaj, je fakt nějaký "zimno". Zatim vám tu řikám samý strašně podstatný věci co? Ale taky jsem se zamyslela nad tim, jak jsem se změnila. Blogově. Bude tomu totiž za pár dní rok, co působim na týhle adrese. A když si vzpomenu, jak to vypadalo na tý předešlý .. proč vlastně teď píšu tak jak píšu a předtim jsem psala jinak? Muj předešlej blog vlastně nebyl vůbec o mně a tenhle je skoro jen o mojí osobě. No co, vyhovuje mi to takhle. Dobře se mi tu píše, i když někdy sděluju jen věci, co se mi udály nebo mě potkaly. Já si u toho odpočinu, vypíšu se a tim splnim svojí potřebu klapat do klávesnice. Mívám jí totiž často. Neni to pro mě jen pocit, že musim publikovat další článek aby mi to tu nehnilo, mně to prostě baví. Takže tak to je. Nicméně v dalšim roce to tu chci přece jenom ještě trochu vytunit. Mam nápady, spoustu nápadů, tak uvidíme.

Venku krásně sněží. Když jsem šla od vlaku, křupal mi sníh pod nohama a všude bylo bílo. Nádhera. Zvlášť když se ten sníh na zemi třpytil od pouličního osvětlení. Mam strašně moc tvůrčí náladu. Stejně jako loni touhle dobou. A tahle atmosféra mi jí ještě víc podporuje. Po zejtřku (poslední školní den) už bude ale zase čas se tomu všemu naplno věnovat. Těšim se. A jak nad tim všim přemejšlim, nějak se na tu zimu těšim. I když je zima (teď myslim jako chladno:-)), má to prostě něco do sebe. Jak už jsem psala v předešlym článku, nemůžu se dočkat, až půjdu na procházku zimní Prahou. Nejlepší je to u Vltavy. Za tim si stojim! xD Ještě by to ale chtělo pár věcí k tomu, ale to jsou maličkosti .. na druhou stranu, proč se o nich nezmínit. Na ten foťák se těšit asi jen tak nepřestanu, už se vidim jako hrdý majitel nějakýho krásnýho přístroje, co nevypadá jako krabička od sirek. Pak taky posledních čtrnáct dní slintám po jednom kabátu, kterej navíc teď zlevnili o čtyři kila, tak to je výzva ne? Snad tam na mě ještě chvíli počká, je fakt dokonalej. (Holt časy se mění .. vůbec by mě nenapadlo, že se ze mě stane slintač po hadrech, ale tak co že jo?:D) Jo a víte co bych ještě chtěla .. dostat se konečně na to šlapadlo kotvící u ostrova ve tvaru labutě. To je jen taková vsuvka. Ale abyste věděli;)

Taky bych si dala další kouli. Nemůžu mít všechno, to vim. Už je mi teplo. Čaj mam v sobě. Přestávám se ale soustředit na obsah článku a na psaní vůbec. Dneska přijela ségra z Anglie na Vánoce a je tady ruch. Navíc se mi sem navez jeden člen rodiny a začal mi tu předčítat Švejka. To jsem nepobrala. No asi si chce povídat:D. Tak ale je to od něj milé ne?:) Lepší než kdyby na mě křičel. Inu, pomalu to tady ukončim. Jak už jsem psala, zejtra poslední den ve škole, pak u babičky výpomoc s cukrovim a pak pátek. Teď jdu zjistit, co je s pánem z "Olomóce", jestli dobře dojel, ať můžu jít v klidu spát (i když spát teď ještě rozhodně nepujdu, ale tak ať nevypadám, že mi to je volný, neni totiž :P).

edit 23.07 Jo a mam strašnou chuť na medovník! Budu ho muset upíct .. Tak, a jsem zase o trochu spokojenější, že jsem se s váma o tuto nezbytnou informaci mohla podělit:)

Znáte někoho, koho potěší, když mu řeknete, že mu narost zadek?

13. prosince 2009 v 21:48 | Maude |  Blog
Já jo, heč! :-D Ale to vůbec nesouvisí s dnešnim dnem a s tim, co chci psát. Nakonec to vypadá, že pod stromem ten foťák nebude. No co, těšila jsem se, ale nějak na to nebyl nikdo, kromě mě samozřejmě, připraven. Ale já si počkám. Už jsem se sice viděla, jak jdeme s Běsem po Praze a já na Střeleckym ostrově nebo kdekoli jinde u Vltavy fotim labutě a okolo poletujou malý sněhový vločky. Muhehe. Jo, jsem jima přímo po-sed-lá! Ne, chci fotit cokoli jinýho, jen zrovna ty labutě prostě vidim před sebou uplně živě. Byla by to krása. No nic, jdu trochu zcesty.

Právě žeru poslední paravořech od Mikuláše a v kuchyni mi stydne černej čaj. Sakra, to bych si tam pro něj měla zajít, dokud nebude uplně pozdě. Skoro už bylo. Takže .. náročnej úklid už mam za sebou. A to jakože jsem byla velmi pečlivá a vzala jsem to všechno důkladně, takže návštěvo, pokud chceš přijít, klidně si přijď, jsem připravena :D. Ne, že byste jindy nemohli přijít, ale prostě jsem s výsledkem nějak spokojená. Taky jsem během toho dvoudenního úklidu (kdo by to byl řekl, že se taková malá kobka dá uklízet tak dlouho) jsem si vyčistila hlavu a trochu se vypořádala s tim, že pro nikoho nemam skoro žádnej dárek a ani jedinej nápad. Tak už mam nápadů zase nějak moc, teď to jenom sehnat. Ať žije internet, a já taky samozřejmě :D. Ježiši, to je fakt kec jako kráva zase.

Přede mnou, a asi i před váma, co jste studující, je poslední tejden školy. Jistě, pro mě asi o den kratší než pro vás, ale tak to je detail. Už se docela těšim, až ho budu mít za sebou. V úterý je na pořadu dne totiž zkouška, tak snad se to povede. Středa a čtvrtek už snad budou nenáročný, uvidíme, a pátek .. jo, ten si hodlám užít. Ovšem v jakym směru, to po mě zatim nechtějte vědět. Já v tom mam ale jasno. I když možná to nebude zas až takovej zážitek. Ten vystydlej čaj dělá svoje, takže to tu nějak rychle ukončim. Nebo že bych si dala jen malou pauzu? Chce se mi totiž ještě kecat chvíli o ničem.

edit 22.46 A nebo že by se mu srazily kalhoty? Tak mě tady zase máte. Okolo je už tma a mrtvo, pořád mi tu ale hoří vanilková svíčka, tak nasávám vůni a nemůžu se jí nabažit. Ikea prostě umí. Mam chuť si tam v ten pátek zajet pro další a romístit je po celym svym pokoji. To už by byla ale neskutečně neskutečná úchylka, protože na tak malej pokoj dvě veliký baňatý svíčky, co tam mam, asi stačej. Nebo že by nestačily? Řešim tu strašně podstatný věci jak tak koukám, ale hlavně že mě to baví.

Dneska mě nějak bolí boule na hlavě, co se vstřebává už asi čtrnáct dní. Připadám si jako Harry Potter ale bez jizvy ve tvaru blesku, no to by mi ještě chybělo :D. Už takhle mě tam občas píchá, když je "zlo" nablízku. Se nesmíme divit, že se to děje zrovna při úklidu, to je velký zlo. Nemam pravdu? A mam dneska neskutečně kecavou, což už jste si evidentně všimli, a vždycky, když je takováhle nálada, články nebejvaj zrovna kvalitní. I když to asi nikdy. Zejtra pondělí, škola, běs a pak Běs. To je mi najednou běsů. A ubytovat ho v mym smallym pokoji, to bude taky běs. Tak ať se vám zejtra a v dalších dnech vede, zdar!

Celá noc byla moc mladá

11. prosince 2009 v 21:56 | Maude |  Blog
Takže jsme jí museli celou probdít a prokecat :) A ono to nebylo vůbec na škodu. Včera jsem běhala po obchodech a že bych sehnala něco extra, nebo teda většinu toho všeho, co potřebuju nakoupit, to se říct opravdu nedá. Protože abych pravdu řekla, ani moc nevim, co shánět. Nikdo mi neřekne, co chce, a když už to vim, tak jim to dát nemůžu. Ošemetná to situace .. :D Pak jsem se stavila u babiček, tam jsem pomohla s cukrovim a celej den byl pryč. Domu jsem dojela po osmý večer, ale to nebyl zdaleka konec. Měla jsem toho v plánu ještě hodně. Sejít se v půl desátý s panem Běsem a jít si vyčistit hlavu a popovídat do naší zašívárny. Nemáme tam sice ještě tak útulno, ale matrace a spacáky dohromady s červenym vínem a červenou lampou udělaj opravdu krásnou atmosféru :P Sice jsme to trochu nedomysleli, protože jsme byli bez vývrtky - tak jsme originálně otevírali víno kartáčkem na zuby. A jde to, a jak krásně. Chutnalo, trochu kyselejší, ale tak kyselostí se nic nezkazí. Nebo mi chutnalo víc prostě tim, jak jsme se s tim nahmoždili, než se Běsovi podařilo protlačit špunt dovnitř. Ono nám taky nezbylo nic jinýho než se spolehnout na sebe, když na patře svítili jediný sousedi a nechtěli nám otevřít, nebo teda spíš dělali, že nejsou doma. To jsou mi poměry tohleto xD.

Pak nastala ona věčně mladá noc, kterou se nám nechtělo ukončit, takže se nakonec stalo, že jsme šli spát až když se skoro rozednívalo. V půl šestý. Neni divu, že když mi zvonil budík po devátý, myslela jsem si, že ho vyhodim z okna. Jenže jsem byla dost líná na to vůbec vstát a jít to okno otevřít. Muhehe. Když se nám pak podařilo vstát kolem poledne (takovejch dní by mohlo bejt víc .. spalo se mi fakt skvěle), stavili jsme se ještě na chatě, pak na žrádle a po třetí jsme se museli rozloučit. To jsem si nastěhovala Běsovu akustiku do pokoje a hodlám se na ní něco naučit. Snad nejsem zas až tak levá. To je taky důvod, proč jsem se musela jít vypsat na toto místo, protože mam tak rozpůlený prsty ze strun, že mi to ta klávesnice snad narovná:) Taky jsem ještě dneska stihla skiservis a mam konečně seřízený lyže s novejma botama, je to nezbytný. Budu to co nevidět (snad) potřebovat, už se fakt těšim na hory.

Na co se pak taky těšim jsou Vánoce, to je klasika. Prázdniny, klid, taková ta atmosféra (heh, to jsou už fakt důchodcovský kecy). Na druhou stranu, co je špatnýho na tom se prostě těšit? Já myslim, že nic. A taky jsem zvědavá, jestli se třeba náááhodou nedočkám svýho vlastního foťáku. To by pro mě bylo asi překvapení, protože jinak mam asi jasno. Mno .. víkend před náma, úklidovej víkend před náma. Jsem se k tomu celej tejden nemohla dostat, že mi to zbejvá ještě na dnešek večer a víkend. Chtěla bych toho udělat co nejvíc dneska, jenže se mi chce už spát a hlavně mě to hrozně nebaví. Jenže ten muj pokoj, to je pokoj pravýho umělce. Bordel .. ne, tak nepořádek.. ne, tak možná trochu nesrovnaných věcí xD. Buď jak buď, umělecký je to rozhodně. No ne, fakt, já za to vlastně asi ani nemůžu, to je mi prostě souzeno. Ty pouzdra s činelama a s kytarou, desky s kresbama, vždyť to se přece ani nedá považovat za bordel. Navíc čim menší místo a hodně věcí, tim větší bordelovej dojem. A ono to tak nakonec neni. Mno, a stejně na to mam právo :P Je-li někdo jiného názoru, tak ať zvedne ruku. Nic nevidim, tak to má být .. :D

Another night and I bleed, they all make mistakes and so did we..

8. prosince 2009 v 23:10 | Maude |  Oblíbené
Chci to napsat, potřebuju to, nebo to aspoň někomu říct, ale nedokážu to. Napsat, říct, pošeptat, co je uvnitř. Ve mně už to nechce držet .. chce to pustit, vykřičet. To pomůže, ale nejde to. Kdybyste mě aspoň neznali, nebo kdybych se naučila vys*at na to, že mě tady někdo zná .. :D Na druhou stranu, přiznejme si, psát si to jen pro sebe by mě asi nebavilo. No nic, třeba to při(e)jde.
Sunrise Avenue - Fairytale Gone Bad

V plné síle zase zpět

7. prosince 2009 v 14:49 | Maude |  Blog
Regenerační pobyt, tak jak jsme si ho s Běsátkem sami pojmenovali, je za námi. Od čtvrtka večer, kdy jsem se hnala rychle ze školy (kterou jsem původně měla mít až do osmi), abych se mohla rychle dobalit a pak zase vyrazit pryč, až do neděle do rána jsme si užívali. Užívali jsme si nicnedělání, dostatku (možná až nadbytku) dobrého jídla, odpočinku a procházek do neznámých míst ("jít a nevědět kam" <3). Zkrátka měli jsme se dobře a nic nám nechybělo, oběma nám to prospělo. Já se dala dohromady po tom svym "karambólu" (fakt se asi vyžívám v těch strašnejch slovech) a Běs se taky jednou zastavil a zjistili, jaký to je jednou všechno stíhat, nespěchat a nic nemuset.

Teď tady sedim nad španělštinou, moc od ruky mi sice nejde, ale mam se fajn. Na to, že je pondělí, řikám si, že až moc fajn .. Ale spousta věcí se změnila, takže nevidim důvod, proč by pořád měly pondělky smrdět. Je to den jako každej jinej. V hlavě mam sice pár myšlenek, který jen tak nezmizí a nevim, jestli je to dobrý nebo špatný. To se ukáže postupem času. Všechno se ukáže postupem času .. Jdu se připravit do školy a končim, články nemusí bejt přes celej monitor, no ne?:D

Trapná chvilka poezie

7. prosince 2009 v 13:49 | Maude |  Blog
(ale jinak to nejde, všechno má svuj smysl..)

Odešel

Řekl, že odchází a pak šel

kam půjde, to ale nevěděl

šel dál a už se neotáčel

mizel ve tmě, asi tak to chtěl


(foto by er0k)