Březen 2010

Nedělní zoologická

31. března 2010 v 23:00 | Maude |  Fotoblog
A vychutnejte si to bez písmenek. Zkrátka krasavci od ptactva, přes plazy, šelmy až po kolosovitý býložravce. Uznejte sami, to komentář nepotřebuje..mau
mau

Dala bych si točenou zmrzlinu

30. března 2010 v 23:56 | Maude |  Blog
Místo toho si ale pujdu za chvíli lehnout. To je taky docela dobrý, ale nějak se mi nechce. Když se mi chtělo, tak to nešlo a teď to jde    a moc po chuti mi to neni. Však já se ale zase nadopuju a to se to bude spát. Stejně jako   včera a předpředevčírem, dostává to všechno jinej rozměr.

Zejtra mě čeká ve škole počítačová zkouška a zároveň je to poslední den tohodle týdne, kdy tam jdu. Nestěžuju si. Taky mam chuť si nalakovat nehty načerno a fakt si někde dát tu točenou zmrzlinu. I když ten vítr venku k pohodě se zmrzlinou zrovna nepřispívá. Ve čtvrtek bych ráda jela do zkušebny časně ráno, abych odpoledne stihla to, co jsem minulej týden slíbila a na co se těšim. Snad vyjde obojí. Doufám. Protože z posledních pár plánů, který jsem měla extra naplánovaný a vymyšlený do posledního detailu, nebude nic. (Neřikám, že mě to zrovna nese*e, ale co s tim mam dělat..) Ale tak ono se to ještě nějak vyvrbí. Taky se těšim na pátek odpoledne (v podstatě na celej pátek) a o víkendu přemejšlim o plavání. Už jsem nebyla dlouho a rozhodně mi to neuškodí, ba naopak.

V neděli jsem byla s Běsem v ZOO. Fajn to bylo, co si budeme povídat. Stihli jsme to konečně projít všechno a i počasí nám vyšlo (na to, že řikali, jak bude pršet). I když lidí by tam mohlo bejt trochu míň a nemuseli by se tak plést pod nohy. Taky jsme zjistili, že s režimem jsme na tom stejně jako žirafy a že by  nám neuškodilo stát se lvama (nebo teda lvem a lvicí, k čemu dva lvi že jo?:D) Po noci na nafukovací matraci, zoologický a dobrym jídle se naše cesty na autobusáku na Florenci zase na týden rozešly.

Tak, to byly takový plánovací kecy .. ale musely ven:)

(edit: středa večer) Do zkušebny se s Marry nakonec zítra jde, tak se těšim. Sice se musí vstávat, ale aspoň něco mě přiměje. Dneska vyšlo najevo, že sem zavítaj v červnu Green Day. Doufám, že to neni apríl. Bylo by to výborný je zase po pěti letech vidět a slyšet. Sice jsme měli v plánu s Běsátkem na ně jet do Londýna, ale takhle aspoň ušetříme .. trochu. Měla bych jít spát, a taky si umejt hlavu a nalakovat ty nehty, když na to mam od včera chuť. Už se mi ale ani do jednoho nechce. Jdu si lehnout, ráno se to vyřeší. Dobrou.

Jarní běSnění

26. března 2010 v 21:48 | Maude |  Fotoblog
Nuže, slíbila jsem nějaký foto z jarního běsnění, tak je tady .. neni k tomu nic moc co dodávat, prostě bylo venku hezky, ve zkušebně zima a foťák k tomu, takže tak to dopadá ..
většina by Marry
YL
Společná (dala práci!)YL

If You're a Man With a Plan, Buy This Van!

24. března 2010 v 12:14 | Maude |  Oblíbené
Tohle je v podstatě dost nezařaditelná položka, ale já se vám musim svěřit. Co svěřit, prostě to sem chci narvat, protože od čeho je to můj blog. Má tu bejt všechno, co se mi líbí, tak to tu bude, a ať si to vypadá jak chce - jako buď naprosté pomatení mysli, nebo jako blog opačnýho pohlaví (a je v tom snad nějakej rozdíl? - ne, to byl vtip;))
*
Dámy a pánové, tak tohle je Chevy Van, moje velká posedlost. Nemyslim si, že by snad většina z vás pochopila (tim vás nechci odepsat hned na začátku, ale rozumíme si ne?:D), nebo spíš dokázala ocenit to, nad čim se tu budu rozplývat, ale tak já to stějně risknu. Už když jsem byla malá, přitahovaly mě spíš autíčka než panenky (ty v podstatě vůbec), takže nějakej ten vliv to na mě přece jen mít muselo. Tak se nakonec stalo, že mam prostě slabost pro velký auta od Chevroletu a GMC (popřípadě Dodge) a všemožný další es-ú-véčka. Jo, ale tohle je dodávka. No jasně, k čemu zbytečně navenek velký auto, který žere jako prase, když se tam toho vejde skoro stejně jako do osobáku. Tohle je dodávka, která toho přece jenom sežere trochu míň a uvnitř se skrývá vrchol luxusu (samozřejmě záleží na úpravě) - spousta prostoru, koberečky po celym interiéru, všemožný vychytávky od světel až po dvd přehrávače a hlavně, sedadla, že kterejch můžete klidně rozložit postel pro dva, což dělá z Chevy Van přece jen "trošku lepší" pojíždnej stan:D. Zvenčí může dodávka působit buď nenápadně (jo, zlatej A-Team .. ach to dětství:D) a nebo se na ní můžete barevně originálně vyřádit (meze se nekladou), každopádně tónovaný skla, do kterejch z venčí neuvidíte ani kdybyste se po.., jsou dalšim plusem a mym favoritem.
*
Jen si to představte, projet s timhle Evropou nebo se podívat přes celý USA a nemuset shánět ubytování, nebo přijet s něčim takovymhle například na Rock for People (nebo na jakejkoli festival, ale na tenhle jsem zatížená už několik let) a nemuset se každej večer stěhovat do stanu (nic proti stanu;)), kolem kterýho si všichni choděj na "potřebu". A taky že bude! Tohle je prostě auto pro mě. Na jednu stranu převezu co chci, od bicích, aparatur a podobnejch věcí, po blízký lidi a ještě si s tim můžu zajet kam chci a tim pádem i přespat kde chci - dodám ještě s kym chci, ale to nemá znít tak, že bych byla nějaká lehká děva xD, ale má to vyzdvihnout znova černý skla, přes který nikdo nic neuvidí;) :D
chevies
Takový rozkecání se jsem původně neměla vůbec v plánu, ale ono to šlo samo. Kecy to byly ale neskutečný, když jsem si to po sobě právě přečetla. Mějte tedy trochu ohledu a berte to tak, že jsem se prostě trochu rozněžnila nad tim, co se mi líbí, víc, než je zdrávo:-)
* Pro Anwi: Až si ty koupíš Chevy Impala, jestli si pamatuju dobře, budeme spolu jezdit na srazy Chevroletů .. muhehe!:D

Moje noční hlody

23. března 2010 v 23:33 | Maude |  Blog
Že by se úterek stal mym blogovym dnem? Ne, asi ne. Už jsem se chtěla ozvat dávno, ale nebyly k tomu až tak příznivý podmínky, že jsem radši mlčela. Nevadí. Teď jsem pro změnu tak napěchovaná informace, že kdybych je sem měla psát všechny, dobře by to nedopadlo. Jednak bych šla spát buhví kdy a jednak by toho na vás bylo prostě moc. Tak jinak. Zkusíme to jasně, stručně a rychle - to mi nikdy nešlo, jak sami uvidíte:D. Konečně přišlo to dlouho očekávaný teplý počasí a můžeme si ho užívat plnými doušky. No paráda! Hned je to všechno o něčem jinym, jdete ven a nemusíte bejt nabalený a když nejste, tak nemrznete. Když fouká, tak fouká příjemnej osvěžující větřík a žádnej šíleně studenej vichr. Sluneční paprsky krásně hřejou a my si je můžeme vychutnat až skoro do sedmý hodiny večerní (oni nám to ty svině za chvíli stejně utnou, ale tak co, rozplývat se snad můžu ne?:D)

Takže jak já si užívám prvních jarních dnů? V podstatě nejlépe jak můžu. Čtvrtek ráno prodloužený poležení v posteli s Běsátkem (i to je užívání si jara;-)), potom první procházka bez zimní bundy. Pamatuju si, že ještě ve středu jsem v ní šla do školy a nějak zvlášť mi nepřekážela, neměla proč, takový teplo nebylo. Takže o čtvrtečním dopoledni první kontakt s jarem v zámeckym parku a okolí. Potom jsem doma osiřela, takže jsem se dala do tvorby oběda a vzhledem k tomu, že mi ten den odpadla škola, rozhodla jsem se ho využít jinak.. Tak trochu regeneračně. Díky relaxaci ve vaně v pěně a péči o tělo přišel R-E-B-O-R-N a já jsem se cejtila skvěle jako dlouho před tim ne. Výbor, přímo národní. Smyla jsem ze sebe všechny ty zimní hnusy a "začla psát na nový list". Snad mi nedojde náplň v propisce.

YL
Večer jsem se sebrala a odjela na přespání pryč. Kam, to můžete hádat, stejně je vám to jasný, tak proč to sem psát:-) Strávila jsem příjemnej večer ve "společnosti", zase jednou jsem se trochu líp vyspala a ráno dostala královskou snídani. To se vyplatí, asi tam budu jezdit častěji:D. Muhehehe. Všechno jsme to tak krásně stíhali, naložili jsme věci do auta a vyrazli směr zkušebna, kde jsme měli bejt v 11. Stihli bysme to krásně, kdybysme si po chvíli neuvědomili, že nám chybí poměrně důležitá věc. Klávesy. Vzhledem k tomu, že jsme měli na tuhle zkoušku naplánovanou většinu s "klavírem", bylo by to celkem k velkýmu hnědýmu, nemít je.. No co. Tak jsme se museli vrátit.

Zkouška ale stála dle mýho názoru dost za to. Naplánovali jsme si spoustu novejch věcí a když jsme to tam poprvý hráli, bylo to vynikající. (Jako ne že bysme to hráli vynikajícně, ale ten pocit stál za to..) Prostě se povedla. I když jsme samozřejmě mohli stihnout a udělat víc, ale s nějakejma problémama se počítat musí. Takže jsme si skvěle zahráli a už se těšim na zkoušku další. Bude-li mi štěstí přát, dočkám se jí už tenhle pátek. Sice jen ve dvou s Marry, ale i tak to máme rády (:D omg, tohle už něčim fakt závání xD).

V mysli rekapituluju další dny a přemejšlim, o čem bych se ještě zmínila. Snad, že v neděli jsem se asi pomátla, ale přinutila jsem se vstát v 6.45 (ještě teď se tomu divim) a šla se procházet do lesa kamsi mezi Měcholupama (skloněno nějak divně, ale vy to přežijete). To je další z míst, kde to mam tak moc ráda a ani vám neřeknu proč, i když to sama asi vim, ale koho to zajímá. Mam dnes extrémně kecavou, takže bych už měla mlčet .. :P

* fotka=ochutnávka ze zkušebny, další fotky coming soon a většinu má na svědomí Marry
* btw, kdo je bledší, já nebo Marry?:D

Trocha romantiky na WC

16. března 2010 v 21:56 | Maude |  Blog
(psáno dopoledne) Už máme zase úterý, zejtra bude středa a najednou tu je konec neděle a otrávený ksichty okolo, že se jde druhej den zase do práce nebo do školy. Nějak mi to poslední dobou všechno strašně rychle utíká a já si připadám, že tim všim jen tak proplouvám a že se kolem mě vlastně nic neděje, a nebo tomu aspoň nějak unikám. Jako bych se nemohla rozhoupat k několika razantním krokům, vždycky se chystám, ale pak zase odpluju dál ..vlna mě tlačí, už nevim, kde sem stál. Takhle to ale nejde, takže se budu muset co nejdřív vzchopit. Nechci, aby mi to mezi tim, co se budu o něco (ne)snažit, všechno proplulo mezi prstama a byl konec. Nebude. Chce to vůli, odhodlání a plnou nálož energie. Ale já to nevzdávám, všechno dobře dopadne a já už nebudu jen tak proplouvat okolo, já popluju po proudu všeho dění, na tý nějvětší vlně.

(psáno večer) Co se za tu dobu změnilo? Vzrostlo ve mně odhodlání s tim všim zatočit. Pustit se do všeho pořádně po hlavě, ale s hlavou na správnym místě. Jestli se vám zdá, že to jsou nesmyslný kecy, tak to tak možná je, ovšem mně dávaj smysl a to je hlavní. Sice mi dnes nevyšlo to, o co jsem se pár dní snažila, ale nevěšim hlavu (ještě abych věšela, nemam chuť se oběsit zrovna, fakt ne..;-)). Je tady spousta jinejch možností a příležitostí a nemůžu čekat, že hned naproprvý všechno vyjde. Chce to čas a já "mu" ho věnuju. Tak to bylo trochu optimismu zase, potřebovala jsem to, teď ještě abych se snažila a to snažení mi vydrželo a bude to všechno oukej. Tak mi držte.. co chcete, ať to vyjde.

Včera jsem rovnou ze školy vartovala na Florenci a čekala na příjezd busu z Brna s křehkým nákladem. Na jednu stranu to mam hrozně ráda někoho takhle vítat, nevim proč, ale je to tak. To asi proto, že vítám jenom ty lidi, na který se těšim. Ale na druhou stranu mě to na tom Florenci už nanejvýš sere (ani to nebudu vypípávát, protože nazývejme "věci" pravým jménem)! Pokaždý, už je to asi nějakej zvyk, přijde nějakej bezďák, feťák nebo něco podobnýho a chce prachy! Kurva, jsem nějaká kasička nebo co?? Kdybych měla dávat každýmu, tak jsem na tom stejně jako oni. Navíc kecy jako že to chtěj na bus mě fakt nezajímaj. Pochybuju, že si to snad teď někdo přečte, ale musela jsem se rozčílit, protože tohle už mě vážně štve. Navíc když jim teda nakonec dáte například bůra (už nedávám nic, nebo to zhodnotim podle situace, a když už něco dám, mam drobnou minci v kapse, rozhodně mě nenapadne něco vyštrachávat ze šrajtofle - tu jako kdybych neměla, protože jinak by mi jí snědly, i když je prázdná - tak mi to aspoň připadá), tak oni to zhodnotí jako naprosto zanedbatelnou částku, nepoděkujou a s kecama odejdou. No mam já tohle za potřebí? Trocha vděku by neuškodila. Ale jak řikám. Už nedávám. Se*u na vás všechny!!!! (Tak, teď ještě aby měli net a přečetli si to ..)

Po troše rozčilení přijde zase trocha uklidnění. HOVNO! Po troše rozčilení přijde další rozčilení!!! Právě se mi smazaly dva další odstavce, který byly konečně celkem normální a čtivý! DO HÁJE, TO JE TAKY PRÁCE NA PIČU. Po roce a kus (kousíček) jsem se dostala zase na moje oblíbený místo, na který mam krásný vzpomínky, který mi nikdo nevezme. (Samozřejmě pokud mě budete mlátit do hlavy a já ztratim paměť, tak se vám to asi povede, ale nepředpokládám, že byste byli zas až tak zákeřný. Ta zákeřná jsem tady totiž já!) V létě nás z onoho místa vyhnal hlídač a když se tam zase jednou odholdáme jít, je plno. Jakási dvojice je na tom stejně jako my. Nechtěli jsme je rušit, skoro jsme odcházeli když najednou "No to mě poser!" křičí na nás Marry za společnosti jejího pana Božskýho (smim to tak říct?:D). Nečekaný, ale v podstatě příjemný setkání. Kvůli počasí jsme ale na místě moc dlouho nevydrželi, škoda, chci tam znova, ale až bude hezky. Somewhere only we know .. Tak jsme pokračovali procházkou dál, parkem, ulicema, za doprovodu sněhu s deštěm a deště se sněhem, člověk pak byl rychle mokrej. Nepřijemný. Jaro už ale klepe na dveře, tak snad se dočkáme:-)

A abych to zakončila, ta romantika.. WC v City Elefantu dostalo novej rozměr, ovšem to už se sem nehodí:D. (Ale nemyslete si nic hroznýho, jen někdy takovýhle zážitky budu muset sepsat, určitě by to šlo "nadračku":D, na to ale musim získat odvahu, ta mi prozatim chybí ..) Nechtělo se nám loučit, ale museli jsme. Těšim se na časy, kdy spolu budeme dlouho. Budeme vedle sebe usínat a ráno se vedle sebe probouzet - bože, to je senilní co?:D Ale kurva proč ne. Těšim se na to a snad se nám to i brzy povede, uniknutí na chvíli zase někam pryč, spolu. <3

*Sakra, tohle je teda sprostej článek, omlouvám se :D

A pak že se meteorologové pletou

15. března 2010 v 0:22 | Maude |  Blog
Ten můj ne! Do okna mi teď zuřivě buší dešťový kapky měnící se na kroupy a pak přichází sníh (Zimy už bylo opravdu dost). Vítr ho žene takovou rychlostí, že bych si v tuto chvíli vážně nepřála bejt venku. Taky nejsem (jak bych mohla?). Sedim si v teple domova v křesle, notebook na kolenou a píšu si. Co mi chybí? Spousta věcí a zároveň nic. Přemejšlim. Myšlenky se občas zatoulaj, kam by neměly, a tak se chvílema uklidňuju pohledem na květinu (Vážně se mi líbí to slovo "květina", kytka ani kytice nevyzní tak .. tak dobře), co jsem dneska dostala. Je to vlastně jediná živá věc v mym pokoji, takže je to pochopitelný, že na ní upírám svoje zraky a ona mě za to nabíjí pozitivní energií a optimismem (neni to v podstatě to samý?:D) Líbí se mi. Bylo to od něj dneska neskutečně milý, že mi jí přivezl až domu. Jo, milý. To slovo se na něj tak hodí. Už je na mě milej rok a já? Já bych si dala někdy pár facek za mou občasnou náladovost. But nobody is perfect. Zbytek si nechám "nadoma":D Jakože si to nemusí číst každej, kdo sem přijde, že jo..

Jak jsem si tady ve středu stěžovala, že jsem si plánovala jít brzo spát, ale zasekla jsem se u icq, tak ve čtvrtek večer jsem se pro změnu zasekla u televize. To se moc často nestává. Jednak tam málokdy dávaj něco, co by mě nedovolilo odolat a jednak je tam málokdy volno. Tak jsem se zasekla u filmu, kterej mě bavil a sama jsem tam seděla asi skoro do půl druhý. Nehoráznost, to vám povídám. V pátek mi pak dělal zase společnost Keanu Reeves (tomu se dost špatně odolává) z Domu u jezera a včera se mi nějakym zázkrakem podařilo rozkoukat The Imaginarium of Doctor Parnassus (který mě docela zaujalo před asi měsícem v programu kin) a dnes ještě většim zázrakem ho dokoukat. Tak trochu únik mimo realitu, někam pryč, proto se mi to asi tak líbilo, protože já vlastně pořád podvědomě unikám.. (Without traces, without fear, now I wanna disappear)

Abyste si ale nemysleli, že jenom hniju u pc a buď surfuju na netu nebo sleduju filmy, tak to ne. Krom toho všeho pořád chodim do školy (jen se tady o ní prostě nezmiňuju, ale tak to snad nepostrádáte), zařizuju nějaký věci, který nechci zakřiknout (proto se o nich taktéž nezmiňuju:D), chodim na srazy se svejma bejvalejma spolužákama, navštěvuju rodinný příslušníky, vykonávám domácí práce a podobný věci, a občas si střhnu nějakou tu procházku s Běsátkem buď v Praze jako v pátek a nebo u nás jako dnes. Tvořim, cvičim, hraju si a těšim se. Tak například zase do zkušebny a na hezký počasí, volno, vejlety. Ještě je toho ale přede mnou hodně, co musim udělat (nejen já), abych si pak mohla užívat. Všechno se ale postupně blíží and life's good, isn't it?

Všeho s Mírou přeci

11. března 2010 v 0:28 | Maude |  Blog
(Ten bude mít radost, že je tak slavnej) Včera jsem natahovala novou strunu na kytaru s pomocí kleští na drůbež - pohled to musel bejt náramnej a dneska mi zase nějak protestuje ladička, nebo že bych to s ní najednou neuměla? Nechápu to, předtim mi to tak hezky šlo. Takže z cvičení na kytaru najednou nebylo nic, nebo teda bylo jen velmi málo. Aspoň to málo ale. Z čeho ale bylo až dost, bylo cvičení na bicí, nebo teda na imitaci bicích. Mam je ve zkušebně, takže si doma stavívám náhradu, která je mnohem měkčí a tišší, ale cvičit se na tom dá docela dobře. Projela jsem teda nový songy z našeho taktéž novýho kapelního seznamu a dalo mi to docela zabrat. Oni ty písničky vždycky vypadaj tak jednoduše a při bližšim poslechu se tam objeví něco složitýho a nebo naopak - nebo si řikáte, buhvíjak to neni těžký a najednou do toho proniknete a ani neřeknete ho.. hopla:D. Ale toliko ke cvičení. Už se těšim, až se to všechno aplikuje ve zkušebně. Snad to bude někdy v přištim tejdnu, už se fakt nemůžu dočkat a snad nejsem sama. "Nejsem sám. Nikdy!" XD (Ach, vy zasvěcení, vy víte..)

Po příchodu ze školy jsem si pujčila notebook a rozhodně jsem nečekala, že tady budu sedět celej večer. Jenže to jsem se pak přihlásila na icq a pustila se do dlouhejch hovorů s několika lidma najednou a to pak ztrácíte míru. I když se bavíte s Mírou. To je totiž člověk uplně z jinýho konce republiky s překvapivě dost podobnym hudebnim vkusem a výbornym hlasem k tomu, kterej mě vždycky zásobuje svejma nahrávkama a já mu je hodnotim. Muhehe, já takovej znalec:-) Náhodou, jsem ráda, že někdo o moje názory stojí. Takže to všechno prostě utíká a já tu sedim už přes tři hodiny. To je dost hrůza teda. Ale dobře, prokládala jsem to tu tou kytarou, tak to byste mohli přivřít alespoň jedno oko. A celou dobu si taky rozmejšlim, jestli napsat článek a nebo nenapsat. Když už se rozhodnu, že napsat, ještě chvíli to trvá, než se k tomu dokopu. Zpomaluje to taky fakt, že se mi ten blog nějak zasek a pořádně se mi nezobrazuje. Budu mu to muset odpustit.

Pondělní večer jsem si docela užila. Po příchodu ze školy jsem se stačila pěkně vyhřát u krbu - sledovat ty plameny, to je lepší jak televize a hlavně, jde odtamtud teplo:-) A pak se pro mě stavil můj milý Běs a odjeli jsme spolu pryč. Tam v pryč jsme si udělali pěkně útulno, teplo a příjemno. Povídali jsme si vážně i nevážně a bylo nám dobře. Bylo tam s náma i víno, ale já jsem se ho ze "zdravotních důvodů" radši nedotkla a bavilo mě sledovat, jestli někdo zná míru a nebo ne. Dokonce snad i jo. Večer se protáhnul až do rána, spát jsme šli až kolem půl čtvrtý nebo kdy a v devět už jsme byli zase vzhůru. Stejně tak jako se dá ale protáhnout večer do rána, dá se doba v posteli protáhnout i do ne zrovna čerstvého dopoledne. Ale poledne to taky nebylo. Po snídani, kterou jsem dostala až skoro do postele jsme pokračovali k nám na nádraží a odtamtud znovu do Prahy do Music City. Už bych tam měla přestat lízt, nebo si mě tam budou ještě pamatovat.. V MC jsme pořidili nový struny, jak pro elektriku tak pro "mou" akustiku a jelo se zase zpět. To by ale nesměly bejt Český dráhy, aby se nevyskytl zase nějakej problém. A tak jsme zpátky k autu dorazili s několika minutovym zpožděnim a ne zrovna příjemnou zajížďkou. Ovšem jste-li v přítomnosti určitejch lidí, jste toho schopný překousnout mnohem víc, než co byste zvládli sami.

Z tohodle článku už mě bolej záda a zdá se mi, že je dostatečně dlouhej na to, abych skončila a šla spát. Nemam potřebu rozepisovat se tady o něčem dalšim a stejně už je toho dost. Měla jsem nějaký plány na pátek a na víkend, ale nezáleží to jenom na mě, takže teď vážně netušim, co se bude dít. Ale určitě se něco blíží, něco hezkýho ..:-)

Prdlo mi éčko a fláklo mě přes prsty

7. března 2010 v 23:37 | Maude |  Blog
Po dnešnim podvečeru a večeru jsem plná optimismu. Možná ještě dýl. Nerada bych o to zase přišla, takže se o tom radši zmiňovat nebudu. Plní mě ale zvláštní pocit jakýsi spokojenosti nebo čeho. Možná se neusmívám tak blbě jako touhle dobou před rokem, ale usmívat se taky musim. Rozhodně už si ale dávám větší pozor, takže jako loni s blaženym výrazem alá idiot mě asi neuvidíte, ale mohli byste mě spatřit v obličeji s něčim alespoň trochu podobnym. Důvod to má v podstatě stejnej, ale přece jen je to trochu odlišný. Škoda, že se sem prostě nějaký věci nedaj napsat. Ono je to ale možná dobře, asi by mi to pak zakázali tady takhle veřejně psát a blog by byl přístupnej pro lidi nad 18 let, a to kdo ví jestli. (Sakra, ale nebuďte prasata xD, tak jsem to nemyslela..)

Vychutnávám si posezení u internetu s Earl Greyem s citronem a je mi fajn. Sepisuju seznam songů do kapely a pakliže se tomu teď naplno neoddám, asi to nedopíšu. Dopsáno, odesláno. Tak strašně se těšim zase na další návštěvu zkušebny, nehorázně mě to naplňuje a nabíjí. Zapomenu tam vždycky na okolní svět, jako by neexistovalo nic jinýho než zkušebna a ty lidi uvnitř. Paráda. Jen ta zima by tam nemusela bejt. Ale tak to se snad už brzy vyřeší. Buď tim, že se oteplí a nebo že se tam přitáhne jinej zdroj tepla než je trouba a sporák:D. Krom kapelních záležitostí, (což pro mě znamená bicí, kdybyste to náhodou nevěděli, což asi všichni stejně víte) pilně pracuju na kytaře a dnešní ladění mi tak trochu nevyšlo. Jak mě někdo nechá bez dozoru, po tejdnu už mi rupaj struny. Celkem úspěch, nezdá se vám?

Vrátila se mi vypečená maková buchtička z Francie a zejtra mě po tejdnu prázdnin čeká zase škola. A víte, že mi to ani nějak nevadí. Docela se těšim. V takovymhle stavu je to vždycky neskutečná radost. Takový to "sedět a tlemit se do nikam". Na večer mam some plans, ale o těch zase někdy příště. Jen sehnat medovník a nějakou "tekutinu" a všechno bude alrigt;)
*a hele, jak mi ten svetr k těm bubnům krásně jde xD toho jsem si nikdy nevšimla ..
*a ještě jedna věc, vysvětlil by mi někdo, proč když sedíte ve tmě ve stojícim autě, maj kolemjdoucí lidi tu tendenci nahlížet dovnitř? Díky :-D

I'm floating around in ecstasy

5. března 2010 v 23:24 | Maude |  Blog
To byste nevěřili, jak si dávám záležet na výběru hudby, abych napsala článek. Chce se mi totiž dneska (až teď večer) psát, ale pořád jsem nemohla začít. Teď už to jede. A společně s článkem mi jedou i Queeni. No proč ne.. Přišlo mi to k chuti. Oni mi vůbec dneska nějak přicházej k chuti, takže jsem dneska Marry ve zkušebně musela asi už štvát. Hráli jsme Crazy Little Thing Called Love několikrát dokola a já toho neměla furt dost. Ale znělo to skvěle, Marry válela:-)

Takže jak vám už došlo, byla jsem dneska ve zkušebně. Dopoledne. Jen s Marry. A bylo to naprosto výborný. Strávily jsme tam asi čtyři hodiny a to byla klendra jako cip. Přežívaly jsme na horkejch čajích a ohřejvaly se u ohně jako without-home-mani. Klasika. Už jsme si asi zvykly. Příště už si snad zase budeme mít čim zatopit. (To je taková nenásilná forma toho, že doufám, že někdo pojede s námi .. protože Yellow Label's not dead! a protože The Show Must Go On .. /no co, Queen no:D/) Daly jsme se do Divností, se kterejma jsme začly ve zkušebně už v sobotu a rozpracovaly další věci, takže rozhodně máme ještě co říct, teda hrát. Prostě to bylo takový příjemný dopolední odpoledne. Stihly jsme ještě kadeřnický práce, na kterejch jsem se zase vyřádila a mam z nich radost nejen já, tak snad i nositelka oné hlavy, co jsem měla zase po dlouhý době tu čest stříhat.

Před druhou jsme zabalily a vypravily se hledat něco k snědku. Za konzumace jsme pak pokračovaly na zastávku a rozloučily. To dopoledne mě tak nabilo, ale zároveň i nějak vysílilo. Takže když jsem se prodrala tou zimou domu, byla jsem ráda, že jsem konečně doma a už nikam nemusim:). Tak to by bylo k dnešku a zkušebně. Co dělám doma, na tom nesejde.

Když už mluvim o Marry, tak s ní souvisí i středa dopoledne, kdy jsme se vypravily do ráje pro hudebníky. A to do Music City, jak už bylo někde řečeno. Pokoukaly jsme, pokoupily, co jsme potřebovaly a strávily tam nějakou dobu. Docela dlouho, ale opět to byla příjemná věc. A máme svoje vlastní kartičky s našima krásnejma ksichtama a dostaly jsme slevu. No co víc chtít?:D Taky si myslim, že tohle by ode mě už mohlo dneska stačit. Víc toho vědět nepotřebujete, tak zatim! A já se jdu těšit zase na hezký věci:P Trapnej a rychlej konec, ale věřte, že tak je to lepší.

Trochu hudby zase k tomu dáme:

Z toho mi běhá po zádech ještě něco mnohem víc než mráz! To je prostě v-e-l-k-o-l-e-p-ý! A kdo s tim nesouhlasí, tak je hluchej, slepej a hudebně nevzdělanej a vůbec!:D

***

* A trochu přitvrdíme. Vole, hRob! To by neměl radost, že jsem na něj skoro zapomněla! To se k tomu předchozímu článku nehodí, ale Hellbilly Deluxe II. právě celý na RockZone, no paráda! <3 K Zombiemu se váže taky tolik věcí (například jízdy busem s Timmym a kejvání se do rytmu Draguli:D), že nechápu, proč tady ještě nemá svoje video nebo něco podobnýho. Coming soon .. Teď se jdu oddat poslechu - docela dobrej mix, hned po Queenech přijde Rob Zombie, ale proti mému gustu žádnej .. běs. Takže teď už konečně dobrou, ale uznejte sami, tohle jsem si nemohla nechat jen pro sebe. Přinejmenšim to ocení muj milovanej Timíček (kterýho bych zase ráda viděla, tak doufám, že si na mě najde čas - jo, tohle je nabídka srazu;)), kterej to zjistí asi stejně pozdě a nebo už o tom ví. hRob!!!