Duben 2010

Flamingo Love

24. dubna 2010 v 16:12 | Maude |  Art
Trocha barev zase jednou:-) A šikovně jsem si usekla podpis, tak vám musí stačit elektronickej. Miluju plameňáky!maude

Nanogamia

24. dubna 2010 v 14:16 | Maude |  Art
Šest let stará záležitost (26. června 2004), která mi momentálně visí v pokoji. Kresleno uhlem na prostěradlo (trochu demence, ale proč ne). Použita na zahradní slavnosti ještě s dalšíma dvěma podobnejma, ale k týhle mam největší vztah..
maude

The Werewolf of Westeria

24. dubna 2010 v 11:37 | Maude |  Art
Miluju tvořivou náladu. Takovou tu uplně nejtvořivější. Bohužel neni každej den. Nevadí. Po dlouhý době se mě ale chvilku drží. I přes to, že mam rozpracovaný tři díla, dala jsem se do něčeho jinýho a začla jsem od znova. Taky jsem se vykašlala na to, jak to vypadá ve skutečnosti a použila trochu víc fantazie.. (musela jsem ho hodně narovnat, tu bradku si nechává růst dost křivě xD a  obočí šlo jinam. Jo a taky je to prvně, co jsem ho viděla se "svázanejma" vlasama..:D). Kvůli tomuhle jsem včera nemohla jít brzo spát a kvůli tomuhle mam dnes pohmožděno-vykloubenou ruku, a to se vyplatí! Nejvíc mi ale vadí, že když to vyfotim, ztratí to uplně svou podobu a neni vidět, jak si s tim člověk dal práci, neni vidět stínování a detaily, takže vlastně nevim, jestli to vůbec mam vystavovat:D. (Btw když mi řeknete, kdo to je, máte u mě lízátko;))
maude

S tvořivostí nejdál dojdeš

23. dubna 2010 v 16:03 | Maude |  Blog
Dnešní den pomalu utíká a to se mi nelíbí. Na to, že jsem celej dnešek doma jsem zatim nic moc neudělala. No dobře, uvařila oběd, to by se mohlo počítat a dopoledne si krásně zacvičila na kytaru. Ale kdo čekal, že se bude něco dít? Já. Ano, kdo jinej. Měla jsem totiž v plánu se zase jednou kapelně sejít, ale nakonec tomu trochu okolnosti nepřály. Nevadí, mam v záloze totiž ještě další plán. Srázek s Anwiel, kterej plánujeme pekelně (:D) dlouho. Tak konečně se nám to snad povede. Mimo jiné asi pujdem na kafe do Starbucks. (Mněhe, je to vůbec dovolený jít po druhý v tejdnu do Starbucks??)

Ve středu jsem po škole šla na kafe (lépe řečeno na Vanilla Frappucino /with Cream on Top samozřejmě/) s *F*, kde jsem dostala pytel Mozartovejch koulí (Ach:P) přímo z Vídně. Holt některý lidi si uměli vybrat zaměstnání, aby v době, kdy "bouchaj sopky" nemusli pracovat:D. A včera dopoledne jsem byla zase plavat s *M*. Tentokrát se tam nevyskytovaly žádný divný typy lidí, takže nemam co popisovat. Nijak mi to ale nevadí. Bazén byl ale nějak extra nachlorovanej, ještě v jednu v noci jsem ten chlór ze sebe cejtila a to jsem se několikrát od tý doby myla. Divný. Po plavání jsme se šli ještě projít k rybníku (asi jsme tý vody měli málo) a prozkoumat druhej břeh, a bylo zase vážně nádherně a mně bylo tak nějak fajn x).

Za chvíli se jdu pustit do porcování ananasu a v pět vyrážim do města za již zmíněnou Anwi. Ještě jsem dneska dostala kreslící chuť a ráda bych dokončila pár rozpracovanejch obrázků. A že jich za poslední dobu zase je. Tři minimálně. Tak snad večer bude čas - evidentně bude. No a když už nevyšla zkušebna, měla bych si taky zacvičit bicmensky. Mam teď totiž takovej nápad .. ty Stereophonics, muhaha, múzy neni nikdy dost. Takže to vypadá na poměrně dosti tvořící pátek, no proč ne? Bude-li to stát za to, zase to třeba zveřejnim. Teď už ale ten ananas a pak ven, čuus!

Edit ve 22.35 - psát novej článek se mi už nechce, ale o něčem se ještě zmínit chci, mam chuť. Timeeh s Jeníkem se sešli, trochu popili, poseděli a pěkně si popovídali. Bohužel ne zas tak dlouho, ale snad se to bude opakovat dřív jak za půl roku. Už se těšim:) Jelikož jsem už v osm byla zase doma, sedět se mi tu nechtělo, tak jsem se vypravila s *O* na cestu do *VP* a zpátky, pak skrz večerní Prahu, uličkama, kde jsem dlouho nebyla, k babičce a zase domu. Jo, baví mě jezdit za tmy v autě. Střídali jsme při cestě tři rockový rádia a to se to jelo.. Jak jsem slibovala, jdu se teď na chvíli podívat ještě na to kreslení, fakt mam chuť a pak asi spát, uvidíme, co přinese zítřek:-)

Přišel si k nám ohřát mrkvičku

20. dubna 2010 v 23:48 | Maude |  Blog
Tak vás tady zase zdravim. Sice nevim koho (anyone from Norway?), ale zdravim. Dneska byl krásnej den. Slunečno, teplo. Ale to vám asi nemusim vyprávět, jelikož jste to viděli a možná taky cejtili sami. Já jsem to cejtila hlavně v autě (vzhledem k okolnostem jsem to cejtila asi až příliš). Šli jsme s Běsem zase cvičit jízdu, protože si z autoškoly pamatuju po těch čtyřech letech docela kulový. Využili jsme toho, že bydlíme na periferii a našli si zase jedno ze slibnejch místeček, kde se dá otáčet a couvat a jezdit do aleluja. Bavilo mě to, ale pořád to neni ono (křoví co neni vidět je při couvání největší nepřítel!!! A budu se hodně přemáhat, abych tam zítra dopoledne nevyrazila s nůžkama na živej plot!). Však ono se to snad poddá. (Btw tímto děkuji panu Běsovi, že má se mnou trpělivost a že se mi vůbec věnuje:-*)

Před tim jsme se byli pěkně provětrat v lese, prodírali jsme se křovim, přeskakovali potůček a viděli zblízka tři srnky. To teplo a příroda mi chyběly. Bylo to zase něco neuvěřitelnýho bejt v lese a nasávat tu vůni, teplo a co já vim co všechno (výpary z nedaleký dálnice:D). Ve čtyři jsme se rozloučili, já jsem doběhla vlak a vyrazila do školy.

Když jsem večer přišla domu, sázela jsem s mámou ještě nějakou "květenu" na zahradě a přišlo mi tak příjemno, i když jsem měla jednu ruku uplně od bahna. Azalka jedna zabahněná! Teď mam ale nějakej hlad a to mi příjemný zrovna neni. Dala bych si mango. A to jsem jedno před chvílí (ono už to nějaká hodina, dvě, tři bude) sežrala. Shit.

Taky furt koukám na recepty na medovník. Nemáte někdo nějakej dobrej? Už se ho dlouho chystám udělat, ale pořád se mi v těch receptech, co jsou na netu, něco nezdá. Jednou jsem narazila na jeden dobrej, ale samozřejmě jsem si ho neuložila a teď ho nemůžu najít. No já něco zkusim. Každopádně když jsem ve *VP* pekla ten rosolovitec, musim se pohnout dál a s medovníkem už neotálet. Příští tejden, pokud se poštěstí, bude k tomu nejlepší příležitost. A pokud se poštěstí po druhé, bude mi asistovat kocour. Muhaha, na toho se těšim:D! (Na toho druhýho taky samozřejmě;))

Od příjezdu domu (z *VP*) jsem se nějak zažrala trochu víc do Stereophonics (který, jak už jsem psala, mi pustil pan *M*) a nemůžu se nabažit Mr. Writer (ten nakřáplo-ochraptělej hlas, to podmalovávání /to na mě platí prakticky všude/, ten vychutnanej konec, to je lahůdka!), Devil a jinejch starších songů. Něco takovýho jsem zase potřebovala, obohatit svojí mp3ku o nový neoposlouchaný kousky. Yes!

(ne)Dovolená šerifa s poručíkem

18. dubna 2010 v 0:21 | Maude |  Fotoblog
Jak jsem hlásala o článek níž, dneska jsem dorazila domu. Nesu to poněkud těžce. Ne, tak špatně na tom nejsem, ale vůbec se mi vracet nechtělo, protože jsem se měla fakt dobře. Mimo domov, odpočívali jsme, běsnili, poslouchali jsme hudbu, taky jsem pekla, čerpali jsme inspiraci, hráli jsme hry, čuměli na horor, dělali si pochoutky, autoškolili jsme se, vypadli od všedního shonu a civilizace, dokonce jsme se učili, našla jsem si čas zase i na kreslení a jak mě to bavilo, popíjeli víno, bavili se a tak dál, a bylo příjemno. Užívali jsme si toho času a bytí spolu, jak jen jsme mohli .. určitě nám tyhle "poloprázdniny" oběma prospěly.
M&M
Pečení je radost:D 
M&M
(↓Pokračování v "celym článku"↓)

Innocent, Stereophonics

17. dubna 2010 v 22:08 | Maude |  Oblíbené
Jsem zpátky. Vůbec se nám nechtělo domu, měli jsme se skvěle. To bude tim, že se nám taky všechno vydařilo a byla to prostě pohoda. Proč tenhle song? No protože je to výbornej kus (díky Běsátko;)), ostatně jako skoro všechny z tý desky, a mam to spojený s tim krásnym uplynulym časem.. <3 (i když textově je to trochu jinde)

O pánovi, co mu půlky koukaly

13. dubna 2010 v 20:23 | Maude |  Blog
Fajn, nejsem žádnej lidumil, ale že bych lidi na potkání vraždila, to taky ne. Je mi v podstatě jedno, co má kdo na sobě, jak vypadá a jestli je velkej, malej, tlustej, tenkej. Ale někdy je to prostě moc. Jako dnes. Asi jsem byla obdařena velikym pozorovacim talentem a občas mi to prostě nedá a musim komentovat. V tramvaji cestou do školy jsem narazila na "přerostlýho skautíka", zálesáka nebo co to bylo. Oděn v maskáčích. Nemam ráda lidi oděný v maskáčích (takový ty celý rodiny v jednom úboru, co v tomhle běhaj po lese), pokud to samozřejmě neni voják (chlapi v uniformě.. mmm, to je zase jiná kapitola). Ale jsem jim ty maskáče schopná prominout, když mě nijak neohrožujou. Ovšem ten dnešní pan zálesák si v tomhle úboru nastoupí do tramvaje. Na hlavě čepici, kde mu chyběl už jen ten visící ocas sviště, maskáčový triko, přes to maskáčová vesta a dole by člověk čekal maskáčový kalhoty. Maskáčový to bylo, ale kalhotama bych se to nazvat neodvážila. Snad kraťasy, trenky? Ne! Trenýrčičky, který mu sotva zakrejvaly jeho poměrně "plnější" (:D) půlky. Zkrátka dolní půlky půlek byly venku. Pán si v klidu stál a ještě klidněji se otočil zadkem k sedícím cestujícím a tvářil se, že je všechno v pořádku.

Tak já nevim, možná nám všem chtěl jenom ukázat, jak je otužilej (teplo zrovna nebylo) a nebo jel z hor, kde zrovna tejden honil medvěda, a tohle byly jediný kalhoty, co mu zbyly čistý. A nebo prostě nemá soudnost. Každopádně půlky venku ve veřejnym prostředku podle mě nevypadaj dobře ani na dvacetiletý holce, natožpak na dvousetkilovym padesátiletym chlapovi. Nebo si snad myslíte, že je to v pořádku? Ale pravda, pořád to nemá na toho, co jsem viděla o prázdninách. Nevážil taky zrovna nejmíň, trenky měl taky krátký, prdel sice zakrytou, ale čouhalo mu varle. No bože, kde to jsme?:D

Připadám si teď nějak blogově činná

13. dubna 2010 v 12:17 | Maude |  Blog
Nedočkavě čekám na mail z lékárny, kde jsem si včera večer něco objednala a ráda bych si to dnes vyzvedla, protože je to poslední den, kdy se budu v těch končinách pohybovat, a oni furt nic. To je taky důvod, proč jsem přisátá k počítači a nutí mě to psát článek. V poslední době mě to nutí docela často. Nestěžuju si, spíš naopak, ale ne vždy je o čem psát.

Ani jsem se vám vlastně nepochlubila, že se nám ve čtvrtek s Marry to plavání vyvedlo a že jsme pak vzaly útokem ještě nákupnísnglscentrum na Čerňáku. "Někdo" pak řikal  něco o shopaholičství, ale myslim, že to neni náš případ:D. (Vidim to na jinejch blozích mnohem vážnější;)) Navíc já jsem si ani nebrala peníze, nicméně když už Marry zalezla do kabinky zkoušet, přece nebudu čekat venku. Pak se ale jednoduše stane, že zjistíte, že tyhle kalhoty vám padnou a jak jsou krásný a že zrovna něco takovýho vy potřebujete. No jo, ono to tam ještě chvíli počká a když ne, já se z toho nezhroutim. "Naprázdno" jsem ale taky neodešla, odnesla jsem si odtamtud sluneční brejle, který mi náhodně padly a snad i docela slušej. S Marry jim řikáme šerifský a moje sbírka brejlí tak narostla do počtu čtyř kusů (když nepočítám plavecký a dvoje 3D;)).

V bazénu byla pohodička, až na jedno řvoucí dítě ve vířivce byl poměrně klid a prázdno, a tak jsme si vody uživaly a relaxovaly jak jen to šlo. Pak přišel rambovitej chlápek s neskutečnym knírem a "pletenym svetrem", že jsem se bála, aby tim svym porostem neucpal filtr. Pořád se tam ukazoval a znechutil mi celou vířivku. Dala jsem si na konci radši trochu víc bazénů a když jsem končila, měla jsem dost, a tak je to správně.

Doufám, že se do bazénu dostanu zase o víkendu, začínám na tom bejt pomalu závislá. Teď bych si měla jít udělat něco k obědu a umejt hlavu, protože za dvě hodiny bych ráda vyjela s již umytou hlavou do tý lékarny (doufám, že napíšou!), následně k babičce a potom do školy. Taky jsem dostala včera večer strašnou chuť zase kreslit, nevim, proč jsem s tim teď tak přestala. Bylo na to času dost, ale chyběla chuť a teď, když času ubývá kvůli blížícím se zkouškám tak chuti a inspirace přibývá. Zvláštní.

Kdo má rád neděle večer?

11. dubna 2010 v 22:20 | Maude |  Blog
Mam takovej pocit, že skoro nikdo z nás. Zvlášť pokud nás v pondělí něco čeká. A většinou čeká, buď nástup do práce nebo do školy. Hm, ale tak už to prostě je. Každopádně se mi nelíbí, že je víkend u konce. Zmocňuje se mě panika, strach .. nebo co to vlastně je? Nemusim mít ze zítřka, ani z dalších dní strach, tak proč je mi tak divně? Nevim, to je takový to očekávání ničeho. Kdy vlastně nemusíte mít strach, ale stejně ho máte, protože je to zase nezvyk. Nezvyk po týdnu někam jít. Takže jsem naplněná napětim a očekávánim ničeho, že z toho začínám bejt mírně nesvá.

Dnešní den se moc nevyvedl. Měla jsem toho tolik v plánu a tak jsem se těšila, že to samozřejmě zase nevyšlo. Místo toho jsem se doma v posteli zmítala v bolestech a "mrzla", i když tu zima nebyla. Nebylo mi dobře, a tak jsem musela zrušit kapelní zkoušku. Nerušilo se mi to snadno, těšila jsem na ní už dlouho a taky jsem nebyla sama. Snad nebude zejtra konec světa a sejdeme se kapelně jindy, ale stejně, každýho by to mrzelo.

london
Abych si tady ale jenom nestěžovala, tak musim vyzvdvihnout včerejší příjemnej večer, kterej jsme si užívali dohromady s Běsátkem. Vyřešili jsme taky konečně cestu do Londýna a už je to jasný, jedem tam koncem června, až dokončíme školní povinnosti. Už se těšim zase na ty anglický uličky a zákoutí, obchůdky plný věcí "mýho stylu", na tu atmosféru tam a že zase poznám o něco víc, než posledně. A hlavně, že tam budu s člověkem, se kterym by bylo dobře v podstatě kdekoli!

Psaní tohodle článku mi tak prospělo, že jsem se příjemně uklidnila a to, co se ve mně nacházelo na začátku, už tady neni. Žádnej strach, nervozita, ani nic podobnýho. Ťukat do klávesnice prostě uklidňuje, to je vědecky dokázaný, proto mam blog:D. Navíc mě v příštim tejdnu čekaj další příjemný věci a odstěhování se na pár dní mimo pražskej shon, (i když pojedu do Prahy kvůli škole, ale to je vedlejší) takže ty obavy fakt nechápu. Nevadí. Zatim ale radši moc neplánuju, protože jak se vždycky ukáže, když je všechno tak dokonale naplánovaný, je tady taky dalších sto důvodů, proč to zrovna nevyjde.

Je dobrý mít za "přítele" zpěváka

11. dubna 2010 v 0:09 | Maude |  Maude
Protože když si pak zpívá ve sprše, aspoň to dobře zní a pěkně se poslouchá a já si můžu hezky psát článek a nemusim utíkat několik kilometrů domu. Jo, to je fajn zjištění:D

V jednoduchosti je krása, tak uvidíme

7. dubna 2010 v 22:41 | Maude |  Blog
(edit v pátek večer: Těch keců o designu si už všímat nemusíte, zase jsem to totiž přehodnotila a přišla na to, že tu s tou jednoduchostí zas až tak žít nedokážu a že to chce naopak nějakou vymakanost, takže těpéro, jde se pracovat;))

Jak jsem před pár dny psala, mam chuť na novej design. Tak je tady. No nevim, to logo mi sem tak nějak pořád nesedí, ale jednoduchý to je a tak hrozně to snad taky nevypadá. Poslední dobou mam totiž chuť to mít jednoduchý, protože se mi to tak prostě líbí a kdejaký vychytávky jsou podle mě  už tak nějak zbytečný. Asi stárnu, ale vždyť jde přece hlavně o obsah a ty moc zdobený a barevný blogy se mi zase začínaj hnusit. Ze začátku jsem chtěla mít design opravdu "vychytanej", dneska už se spokojim s tim, že mam kam psát, vkládat obrázky a nebo video, a naopak spíš trvám na vzhledu co nejjednoduššim. Možná je to teď dokonce i v módě, mnohem častěji teď narážim na blogy, který maj bílý pozadí a černý písmo (nebo naopak, ale bílá převažuje) a nic víc. Proč ne, vždyť je to opravdu hezký a nemusíte se nad dělánim hodiny rozčilovat.

Zítra mam v plánu jít zase plavat, tentokrát s Marry. Nejdřív jsem chtěla do zkušebny, ale vzhledem k tomu, že by nám zase někdo chyběl (například adaptér:D), to Marry nepovažovala za vhodný, a tak jsem vymyslela plán novej. Plavat bych šla tak jako tak, ale když tam jdeme spolu, bude to přece jenom lepší. Popovídáme si, zaplaveme, osvěžíme, "zasportujeme si" a nebo se prostě vyběsníme. Stejně jí k tomu někdo musel dokopat, tak proč ne zrovna já, když o tom pořád básní:-)

Co se bude dít odpoledne po plavání, to zatim nevim jistě a musim si to pořádně rozmyslet, ale sedět doma se mi nechce. Seděla jsem tu dneska, ale musela jsem. Dopoledne jsem měla nějakou práci a odpoledne jsem si chvilku zablogovala a pak, když bych mohla jít ven, tak už to zase nešlo. Čas snad ale ještě nějakej bude, takže bych ještě v nejbližší době ráda stihla další srazy. Například s Anwiel si už dlouho slibujeme, že se pujdeme nadopovat kafem a na to se prostě člověk těšit musí:)

Cejtim chlór z tvejch vlasů jako za starejch časů

6. dubna 2010 v 20:56 | Maude |  Blog
I když jsem si včera večer připravila kus článku, napíšu dnes radši novej. Ono se má publikovat jen to čerstvý, navíc včera nebyl asi muj šťastnej psací den, nedávalo to moc smysl. A tak mi nezbejvá nic jinýho, než se pokusit o podobnej obsah ještě jednou, snad se to povede trochu kvalitněji.

Na jednu stranu mi přijde, že vůbec moc nebloguju a na tu druhou si teď řikám, buhví jak jsem se rozjela. Vypadá to tak. Ovšem až přijdou zase povinnosti a já si dovolim odjet někam pryč, zase se to trochu zastaví, ale to je informace moc (tak týden) dopředu a tudíž prozatim celkem zbytečná.

Pár dní už jsem pořádně nespala a to už mě poměrně přešly ty moje problémy, nebo jsem na ně dostala aspoň účinnej lék. No jo, jenže některý věci prostě nevymažete. Třeba jako šílenej chrapot z vedlejšího pokoje, co slyšim přes zeď a nebo taky to, že už pátej tejden (!!!) se u sousedů pořád vrtá a bouchá. To je asi šílenost největší. Nějak bych to přežila, ale jak už jsem psala minulej tejden, vždycky je to mezi sedmou a devátou hodinou ranní a pak relativně ticho. Fakt to nechápu, proč takhle brzo a pak nic? Je to jedno z nejhorších probuzení co znám, kor když mam prázdniny.

Někdy je to ranní vstávání ale přece jenom trochu příjemnější. Jako například v neděli nebo dnes. V neděli kvůli plavání, na který jsem se po zimě fakt strašně těšila a kam jsem šla jako vždy s Běsátkem a měli jsme skoro celej bazén pro sebe. Některý lidi tam holt přijdou a lehnou si na lehátko místo aby šli do vody, fakt nechápu, ale co je mi po nich. Hlavně že je prostor. Pak tam jsou taky takový ty rádoby profesionální plavci, co skáčou šipku v metru čtyřicet (nechápu:D, to bych nemohla. kór když je na druhý straně mnohem víc), daj jeden bazén tam a zpátky s brejlema a čepicí a pak se baví v rohu bazénu po zbytek pobytu. Ale ani po těhle mi nic neni.

A dnešnímu vstávání sice zase předcházel vrtací budíček (kterej už mě fakt začíná s*át!!!), ale následovalo tomu naprosto příjemný dopoledne (detaily znát nepotřebujete;)), který bych si hned zítra zopakovala, jenže bohužel to nejde. Nevadí. Vydržim to pár dní a zase se bude dít něco jinýho. Do příštího tejdne, kdy mi sice začíná škola, se mi tak nějak vloudil smělý plán, kterýho hodlám využít, ale o tom zase jindy. Tenhle týden jsem se měla původně pohybovat mezi Prostějovem a Olomoucí, ale nakonec je asi dobře, že se nepohybuju. Pohybovat se budu zase jinde a už brzo.

Když už byla o příspěvek níž řeč o botách, dovolím si navázat. Konečně jsem našla botky, který by mi vyhovovaly z hlediska vysoký podrážky, který nejsou nijak nedostupný (dokonce to mam jen pár stanic nebo pěšmo tak půl hoďky, nebo můžu počkat o pár měsíců víc na Camden.. uvidíme) a který mi jsou stylově tak nějak blízko. Budou. Už nechci nevidět na koncertech a bejt mrňavá, takhle budu o sedum a půl centimetrů větší a to je krása:P Jen mi řekněte, kolik tak může mít normální člověk párů bot, já jenom jestli to už nějak "nezavání". Ale co, tohle je teprve druhej příspěvek o botách, ono se to nepo.
shoes

HLEDAJÍ SE: Vans Slip-On Pink Flamingos

6. dubna 2010 v 18:39 | Maude |  Oblíbené
(Info pro lidi, co mě už delší dobu znaj: Ano, ještě pořád mě berou a ještě pořád je nemam:D)

Takže je tady taková malá výzva, už dlouho toužim po těhle botách - prostě se mi líběj, líběj se mi Vansky tohodle typu, ale tyhle jsou ještě ke všemu s mym oblíbenym ptactvem - plameňákama, s hezčim motivem jsem vážně ani neviděla, takže jediný, o který bych fakt hodně stála jsou THIS Vans Classic Slip-On Pink Flamingos

Jenže má to jeden háček, dřív nějak nebyly peníze (nebo spíš se mi jich tolik nechtělo dávat, /s tim souvisí následující kus věty/) a hlavně za ty boty chtěli nehorázný prachy, dle mého názoru zbytečně. Teď trochu zlevnili, ale s plameňákama už nikde nemůžu sehnat. Gůgluju jako o život a stejně je maj všude už buď vyprodaný, nebo prostě nejsou k dispozici. Proto je tady výzva pro vás, kdybyste tyhle boty viděli někde v kamennym shopu, nebo i na netu (available), dejte mi prosím vědět a já vám budu velice vděčná. Děkuju!

A ještě foto, abyste věděli
vansky

Target Audience od Mansona

6. dubna 2010 v 0:04 | Maude |  Oblíbené
Chystám si článek na zítra (dneska už to nemá cenu, jdu spát) a přitom si pouštim svoje starý kusy, tohle mě vždycky bavilo .. starý časy, dobrý časy. Nový časy, jiný - ale taky dobrý - časy:)


Krkobolavá

2. dubna 2010 v 11:42 | Maude |  Blog
Bolí mě strašně za krkem, že se nemůžu otáčet, a ještě jsem vzhůru už od sedmi, protože se u sousedů už čtvrtej tejden vrtá a bouchá. Co tam dělaj, to by mě teda zajímalo. A nejhorší na tom je, že vždycky začnou kolem sedmý a v deset skončej. Proč sakra nemůžou začít až v deset?! Jestli tohle přijde někomu normální, tak mě teda ne. Včera jsem vstávala brzo kvůli zkušebně (já vim, a to jsem chtěla ještě dřív, nestěžuju si, jen oznamuju) a dnes jsem si myslela, že se tak do devíti vyspim. A ejhle, velký kulový. Takže nejenom, že mam přeleželej krk, ještě se mi chce pořád spát. Takovýhle stavy bych si klidně odpustila.

Včera jsem ale stihla všechno, co sem měla v plánu, a to jsem se docela divila. S Marry jsme byly ve zkušebně a to hraní nám trochu nešlo, pořád nám chyběla ta kytara - aspoň tak jsme si to omlouvaly:). Ale konečně jsme tam po zimě pustily vodu a daly se do úklidu, kterej bysme za jinejch okolností asi udělat nemohly. Umylo se pořádně nádobí, sporák, lednice, kuchyňská linka, napustily se zásoby vody, zametlo se. Nebylo to vůbec od věci a navíc nám to šlo (narozdíl od hraní) docela od ruky a s chutí.

Po úklidu jsme se vydaly do jednoho baru (člověk by neřek, že se už takhle "zrána" popíjí) pro lístky na Green Day. Na co čekat? Takže jsme si o pár minut později odtamtud odnášely tři lupeny a byly zase o kousek šťastnější, ale s kapsou prázdnější. A to poněkud dost. Pak jsme si počkaly chvilku na bus a vyrazily zpátky do Prahy (centra). Když jsme se rozloučily, pokračovala jsem k babičce a čekalo mě odpoledne v nákupnim centru a mezi lidma. Lídí bylo teda všude dost, ale nakonec se to všechno dobře zvládlo. I když třeba hodinová zastávka v obchodu s obuví byla více než vyčerpávající, ale naštěstí úspěšná. V potravinách šlo klasicky o život. Zajímalo by mě, kam ty lidi s těma vozejkama čuměj, na cestu totiž rozhodně ne.

O čtyři hodiny později jsem vyrazila zpátky domu a jelikož se zrovna na Slavii odehrával zápas, při troše smůly jsem se domu dostat nemusela. Všude polísmeni, mraky z dýmovnic a rozbouřenej dav blokující dopravu - vůbec nechápu, jak jim tohle může projít, ale dejme tomu. V sedum jsem byla doma a byla ráda, že už nikam nemusim.

Dneska se ještě chystám ven a až dopíšu tenhle článek, tak si musim udělat něco s tim krkem, nebo mi z toho jebne, je to fakt nepříjemný. Ještě bych se chtěla nějak pustit do jinýho designu, tenhle se mi sice líbí, ale chce to něco jarního .. nebo alespoň jinýho. Čas od času to prospěje.