Červen 2010

Yeeeeeeeeeeah! Stuck With Me..

30. června 2010 v 23:15 | Maude |  Oblíbené
Protože jí mam od včera v hlavě. Protože naživo byla vynikající. Protože mě to nutí vzpomínat na ten skvělej koncert. Protože jsou to prostě Green Day a protože je ten song skvělej! :)
(Report přijde později, a fotky už se na vás taky těší:p)

O_o

London for the second time

25. června 2010 v 22:37 | Maude |  Fotoblog
 Jsem zase zpět. Londýn byl skvělej, počasí takový, že mam spálenej nos, bolej mě nohy, a zase o několik zážitků navíc. Nejlepší vyvalování se na trávě v Hyde Parku, procházky Camdenem podél kanálu, návštěva Toweru, střídání stráží před Buckinghamem, návštěva Tate Britain, projížďky rozsáhlym undergroundem, konečně opraven Tower Bridge a spatřen bez lešení, noci v hostelech pravýho britskýho-architektonickýho vzezření, usínání u otevřenýho okna do londýnskýho nightlife, Marks and Spencer food only:D, výstava všemožně pomalovanejch slonů před Tower Bridgem, vtipná ochranka před britskym muzeem, jízda minibusem na letiště, orientace na Gatwicku, let po dlouhý době, sledování krajiny a mraků, nejvíc rozšířenej Starbucks, noční Covent Garden, přeplněná Oxford Street, rump stake s jacket potato, relax v Green Parku, každodenní snídaně v Kensingtonských zahradách a další. Vyprávět bych to tu mohla do zejtřka, ale nebudu:D Ovšem mám pár poznatků a otázek, se kterejma se přece jen musim podělit:

* Tak zaprvé by mě dost zajímalo, proč se tam skoro vůbec nesolí. Že dostanete výborný jídlo, ale neni slaný, to je jasná věc. Proč ale o kousek dál máte na výběr celej stolek různejch dochucovadel, kde je pepř, hořčice, kečup, majonéza, x druhů různejch dresingů a omáček, ale nikde tam neni sůl!! A pak, když dostanete máslo, na němž je napsáno British Butter, tak vás překvapí svou slanou chutí.. nesolej, ale máslo maj vyloženě slaný, zvláštní.

* Další věc, kterou musim zmínit, všichni jsou tam tak neuvěřitelně ochotný. Stojíte, čumíte do mapy a kolemjdoucí se vás začnou ptát, co hledáte a můžou se přetrhnout, aby vám pomohli. To by se tady asi nestalo..

* Ještě by mě zajímalo, kolik Starbucks se nachází jenom v Londýně a kolik se jich tam v budoucnu ještě hodlá nacházet.

* Za jakou dobu se lidi, který v Londýně bydlí a který se každej den přepravujou metrem, naučí všechny trasy a jsou schopni se přepravovat bez tištěnýho plánku? (To abych věděla, kolikrát tam mam ještě jet, to metro je fakt fascinující.)

* Jsou na tom s tim časem fakt tak špatně, že si nestíhaj uvařit, že se v obchodech prodává skoro všechno už hotový a předpřipravený a jestli se to v budoucnu dostane i k nám?

A to už by mohlo bejt všechno, pokud si ještě na něco vzpomenu, připíšu. Teď už následujou fotky:

Kdyby moje nohy mohly, tak by mi nakopaly prdel

19. června 2010 v 15:04 | Maude |  Blog
ÚTERÝ 15.6.
Inu, to bylo tak.. Já vim, nehorázně mi to tu hnije, ale věřte, že prostě neni čas. Tenhle tejden mi konečně skončilo zkouškový, nehorázně se táhlo a ještě nehorázněji jsem ráda, že už to mam za sebou. Teď neni čas na odpočinek, teď se musí konat. Dost mi chyběl víkend. Fakt jsem to uplně cejtila. Celej jsem ho totiž musela trávit na dvoudenním kurzu racionálního čtení, kde jinde než ve škole. Pak přišla trocha volnýho času v podobě pondělí, kdy jsem se stejně musela učit na poslední zkoušku, a tak jsem si to moc neužila. Až večer jsem šla s Běsátkem na procházku a jelikož jsem chtěla skvěle ladit, vzala jsem si boty, ve kterejch jsem si totálně rozedřela obě paty a malíčky a teď trpim. Asi mi to patří:D.

Mam pár zážitků, se kterejma bych se s váma mohla podělit. Určitě je o čem psát. Tak například bych se mohla zmínit, že jsme minulej tejden v úterý vyrazili s Běsátkem do přírody a na houby. Bylo tak neskutečný vedro, že nás ani stíny stromů nezachránily. V lese nic moc nerostlo, skóre tři nula pro mě mě taky nijak neuchvacovalo, a tak jsme se rozjeli do pískovny se vykoupat. Po několika hodinách bloudění v lese, táhnutím se po poli a lepenim se na roztavenym asfaltě, nemohlo přijít nic lepšího. Zkrátka osvěžení jak se patří. Jelikož domu se nám ale ještě nechtělo a pomalu se začalo zatahovat, vyjeli jsme ještě do jinejch lesů. Mraky se zvětšovaly, až začalo pršet (kdo by to byl řek:D). My jsme se ale stále procházeli v lese. Z obyčejnýho deště se stal déšť jako svině, že jsme se pak museli rozeběhnout do auta a stejně jsme byli uplně mokrý. Tam jsme chvíli poseděli a kolem půl sedmý vyjeli směr Praha na dálnici. Všude černo. Ještě jsme nečekali, jaký peklo nás potká.

Bylo sice po dešti, ale ne nadlouho. Po chvíli přišel zas. Opět sílil, sotva bylo vidět na auto před náma, sílil ještě víc, až už se dostal do takovýho stavu, že jsem si řikala, horší už to nebude. Jenže horší to může bejt vždycky. K silnýmu dešti a větru se přidali kroupy, že jsme na dálnici nejdřív jeli šedesátkou a po chvíli museli uplně zastavit. Kroupy bouchaly do auta, vítr lomcoval s keřem opodál a příval dešťovejch kapek z dálnice udělal řeku. Auto skoro plavalo a my jsme zustali asi na dvacet až třicet minut uvězněný v naprostý tmě, hluku a skoro ve vodě. Když už se zdálo, že kroupy přestávaj, přišla vlna ještě mnohem větší. Nakonec se to ale nějak umoudřilo a my jsme v pořádku dorazili do Prahy. Prahy se kroupy dotkly jen na některejch místech, ale tam, kam jsme měli tu možnost se podívat, jsme našli naprosto rozvodněný potoky a několika metrový nánosy krup táhnoucí se podel silnic. Zkrátka zkáza jak má bejt, tohle jsme teda ještě nežrali.

SOBOTA 19.6.
Taky bych mohla vyprávět o jinejch věcech, ale to už se mi moc nechce. Včera jsem byla na takovym mini SŠ srazu a bylo to fajn. Několika hodinový posezení ve Františkánský, povídání si a následný zakončení ve Světozoru na "mmmmm" věcech. Tam se tomu dá jen těžko odolat. Do toho plánuju věci do Londýna. Zejtra jedu. Timto se s váma teda loučim a přeju vám krásný dny, mějte se a zase po Londýně.

PS: Moje děti mě budou nenávidět (pokud nějaký budu mít:D), protože budou povinně chodit na klavír, muhehehehehe!!! Tohle je .. skvělá ochutnávka Muse, RfP už za rohem, nemůžu si pomoct, moc se těšim:P!


Jakoby se zastavil čas

6. června 2010 v 22:46 | Maude |  Blog
Tady. Jinak se to říct rozhodně nedá, mimo blog totiž utíká hrozně rychle, přivane mi sem tam nějakou příjemnost, sem tam nějakou nepříjemnost, zážitek nebo něco podobnýho a to je pak těžký to sem všechno zaznamenávat, když to mauděčlověk sotva stíhá prožívat. S vyprávěnim jsem se zasekla někde u středečního večera minulýho tejdne a z toho se mi dělá tedy poněkud nevolno. Zvlášť když vim, co se všechno od tý doby dělo.

Tak například nedělní návštěva zoologický, která se i přes nepřízeň počasí poměrně vyvedla. Konečně vylezla i panda červená, a to je co říct. Už jsem si totiž pomalu myslela, že tam neni a že tam vystavujou prázdnej výběh, protože ona se ukáže málokdy.

Nebo třeba pondělní pohovor, kterej proběhl v podstatě nad očekávání dobře, žádnej stres, pohodovej člověk, jen byl háček v tom, že "už" někoho vybrali.

Týden byl v půlce, když mě čekaly ve škole nějaký zkoušky, jejichž výsledky sice zatim nevim, ale nebude trvat dlouho a budu mít jasno. Pokud všechno dobře dopadne, mohla bych mít už za týden volno... až do října. Jo, to by nebylo vůbec špatný. Chtěla bych si najít nějakou solidní práci, nejlépe v oblasti hudebních "záležitostí" a nebo něčeho podobnýho, co by mě bavilo. Po jednom neúspěchu se nevzdávám, co bych to byla za běsa?

Ve čtvrtek večer jsem se po dlouhý době dostala do zkušeben, a i když to byl po takový odmlce trochu nezvyk, stejně mi to bodlo. Bylo to příjemný odreagování a líp strávenej čas si v ten večer neumim představit. Pořád mam do toho chuť, nikdy mě nepřešla a doufám, že ani v budoucnu nebude mít snahu přecházet. Po čtvrtku a tim pádem i po dlouhý době přišlo v pátek konečně krásný počasí, kterýho se muselo využít. Byli bychom blázni, kdybychom (Maudě se naučilo psát spisovně?:D) toho s Běsátkem nevyužili ke společnýmu výletu mimo civilizaci, do přírody, do lesa. Večer pak celej promasážovanej.

Včera jsme zase navštívili Mezi Ploty (o tom se ještě podrobněji zmínim v některym z dalších článků), kde jsme si parádně užili další slunečnej den, trochu toho zlatavýho moku, kofoly, pořádně jsme si odpočali na dece mezi stromy, a k tomu všemu hrála živá hudba. Co víc by si člověk mohl přát? Domu jsme dorazili po osmý večer, společnejma silama spachtili výbornou večeři a mohli jsme jít spát. Mnj, jenže to bysme nebyli my, abysme ten večer nevyužili zase o trochu líp. V lednici limetky .. a tak následovalo vlastnoruční výborný Mojito do postele, odpočinek po festivalu, "korekce" diplomky (muhehe, já budu teď děsně chytrá x)) a po přečtení další zasloužené Cuba Libre. My si žijem.

Oproti tomu všemu nás dnes toho štěstí potkalo trochu miň, ale tak zatim to nebyl nějakej extrém, kterej bysme nevydrželi. Je jasný, že furt všechno vycházet nemůže, to už by to bylo podezřelý. A tak jsem osiřela - rodiče se sice vrátili z dovolený domu, ale moje drahá půlka jela domu taky. Je neděle večer, na zítra se moc netřesu, ten čas by se na chvíli zastavit mohl..

After Every Party I Die

2. června 2010 v 21:42 | Maude |  Zážitky
Tak abyste neřekli, že jdu na koncert a na blogu se objeví místo pořádnýho reportu jen tři řádky, rozmyslela jsem si to. Napíšu víc, původně jsem totiž i víc plánovala, kvůli nedostatku času jsem se k tomu však nedostala.

A Banquet + The Pure + Sweet Zone, Futurum, 26.5.2010

Už to skoro vypadalo, že se na ten koncert možná nedostaneme. Oba (já a můj všemocný a milovaný Mrakomor) jsme ale chtěli a měli jsme na to hroznou chuť. Naposled jsme byli spolu na koncertě začátkem února a čim dál víc jsme pociťovali nedostatek živý hudby. Tohle teda přišlo naprosto vhod. Co tomu předcházelo tu popisovat nebudu, ale tohle se může stát jenom nám. Nikdy nám tam nahoře moc nepřejou, aby naše plány vycházely.

Do Futura jsme přišli kolem půl desátý, dozvěděli se, že nemusíme platit (muhehe:P) a zastihli Sweet Zone tak nějak v polovině. Na to, že je těm holkám v průměru patnáct, musí se nechat, že uměj, to jako vážně. Zpěvačka má výbornej hlas a k tomu v klidu zvládá i hru na kytaru. Hráli (měli tam zaskakujícího bubeníka, tak proto to "i";)) převážně covery a do toho sem tam vlastní tvorbu, na rozehřátí dobrý. K tomu vychlazený piviště a skvělej večer může začít.

Hlavní hvězda večera a zároveň kapela, kvůli který jsem vlastně dorazila, A Banquet, přišla na řadu kolem desátý. Než se rozezněly první tóny jejich songů, stačili jsme s Běsátkem probrat "indie-rockovej-kapelní" styl oblečení, a vybrat nejhezčí zadek v sále:D. Jakmile začli hrát, věděla jsem, že jsem nepřišla zbytečně. Už první tóny byly tak strašně líbivý a mýmu uchu lahodící, že to byla fakt náhoda, že mě ta kapela našla sama od sebe a pozvala. Tyhle kluky bude mít rozhodně smysl sledovat dál. Hráli svojí tvorbu, něco jsem znala z webu, něco ne, ale líbilo se mi prakticky všechno. Vážně. Nešlo říct, že tohle by mě bavilo víc nebo míň. Někdy v půlce jsem zaslechla cosi známýho, z čehož se vyklubala Time Is Running Out od Muse. Málo kapel si může troufnout hrát covery od Muse a ještě míň kapel to zvládne. Jenže světe div se, od A Banquet to znělo výborně! Krásnej návod, jak se to dá všechno pěkně zvládnout ve třech.

Jako třetí kapela se po jedenáctý ukázali The Pure, a poměrně dýl zvučili. My jsme si odskočili a jelikož Futurum má skvělej bar, dali jsme si Cuba Libre a zase nám bylo o trochu líp. Mně by teda bylo ještě líp, kdyby mě po celym dni nezačaly bolet nohy z kecek, který jsem od léta neměla na sobě. Sál se trochu pročistil a už se zase hrálo. Ve předu pár "podplacenejch" fanynek, opodál se zmítalo Běsátko jako po houbičkách (:D snad mi promine, ale nemohla jsem si pomoct s tim přirovnánim, prostě mi to tak přišlo:P) a pak ještě pár dalších lidí. Hudba už to nebyla tolik nápaditá jako měla předchozí kapela, ale rozhodně příjemný na poslech to bylo taky. Odcházet se nám nechtělo.

Někdy po půlnoci jsme ale už odejít museli. Byl konec. Nohy bolely ještě víc, ale nápad, že ze Zborovský půjdem až na Pavlák pěšky se jevil jako ten nejlepší, čekat na tramvaj asi čtyřicet minut se nám opravdu nechtělo. Takže jsme se táhli přes most, na Karlák, a konečně na Pavlák na noční autobus. Přijel poměrně za chvíli a za další chvíli už jsme byli na Hájích, kde jsme měli přestoupit na další. Nohy mi už upadávaly, ale ještě jsem to došla k benzínce, kde jsem si dopřála Kofolu. Po jejim zaplacení najednou koukáme a šine si to po silnici druhej bus, bez kterýho bychom byli jaksi v p*deli. I přes bolavý nohy ho nakonec ještě s rezervou dobíháme a já mam pocit, že na víc už se nezmůžu. Mnj, a to jsem nevěděla, co mě teprve čeká za "túru" z Petrovic až k Běsovi. Vědět to dopředu, jedu domu už o půlnoci.

Dorazili jsme, umyli jsme se a padli. Celou noc jsem cejtila bolest nohou a neskutečně jsem se netěšila na ráno, až ty boty budu muset zase obout. To přišlo ještě dřív než bych chtěla. Na cestě domu z Hlavního nádraží jsem si pustila empétrojku a spustila se mi tam After every party I die od IAMX, nic příznačnějšího se spustit nemohlo. Ten večer za to ale stál:-)

A na konec jedna oddychovka (bohužel jiný nemaj k dispozici) od A Banquet, Freeze to Caress..