Červenec 2010

Every day my sun keeps rising

28. července 2010 v 2:19 | Maude |  Blog
Tak začíná muj nejoblíbenější kousek v songu, kterej je momentálně na pořadu dne, a na kterej jsem se před chvílí dosoustředila. Zase bylo na čase se do toho hudebně pustit. Nejradši bych se takhle ale pustila do víc věcí. Pořád ještě chci pořádnej foťák, abych mohla zachycovat zážitky mejch všedně-nevšedních dní tak nějak líp. Pořád ještě mě baví výtvarno (a momentálně si chci pořidit nějaký papíry velkýho formátu, toho mam nějak nedostatek) a ráda bych se tomu věnovala, kdy se mi zachce (čas by snad dokonce i byl ne?). Pořád ještě hledám dlouhodobější brigádo-práci ke škole, protože prázdninová brigáda nikoho nespasí a peníze potřebuje každej. Pořád ještě pokračuju se svou detective (teď už i s erotic okořeněnim /někdy by bylo zajímavý tu něco takovýho zveřejnit.. zajímaly by mě "názory", ale spíš se stydim/) story. A pořád ještě mě baví sem to všechno psát, takže mam značnej blogovej deficit a snažim se ho dohnat.

(Na tenhle odstavec určitě osobně dostanu pár názorů, jako že si stěžuju a mírně tim připomínám někoho, koho nebudu jmenovat, ale tak co je na tom špatnýho, říct si a napsat, po čem vlastně člověk touží a co chce? I když to jsou "maličkosti". Na zveřejňování těch velikostí ještě nejsem připravená..)

Pořád (proč pořád používám slovo pořád?) přemejšlim, kam se vlastně tyhle moje prázdninový-neprázdniny ubíraj. Kromě RfP jsem zatim nikde letos na dýl nebyla a začínám po tom zoufale toužit. Fakt moc. Upínám se tim pádem na září a to je špatný, protože co když to nevyjde..

Ale taky mam ze sebe trochu radost. Vytvořila jsem si parádní drummerskou složku s textama a tabama a rozpisama (nebo prostě tim všim, co potřebuju), a to se mi to bude krásně hrát. Další věc, na kterou se těšim. Každej večer teď věnuju bubnování a cvičení a basta! (Jako kdybyste mě snad přemlouvali o opaku:D)

V sobotu jsem si svym momentálně nedostačujícim (kvůli kašli) dechem dofoukla matračku a těšila se jak malý dítě, že si pujdu "zaplavat". Místo toho jsem ale skončila ve zkušebně s "Hlavou ve tvaru kokosového ořechu" (my new kapela xD) a bylo to dobrý. I když mi spousta věcí nešla. Nevzdávám to. V pondělí jsem si pak přivstala a v osm se rozjela na sraz s Běsem, se kterym jsem pak strávila v podstatě příjemnej den. Nejdřív takový odpočinkový dopoledne, pak přípravy oběda, přípravy na odpoledne a takovej malej vejlet do Prahy. Mezitim co si jel Běs zazpívat, já skončila v obchodnim centru na Chodově na lovu bot a se seznamem dalších čtrnácti krámů. O shopaholičství si můžete mlejt co chcete (zvlášt ty-víš-kdo:D) Nic jsem nekoupila a ani ty boty se mi nepodařilo sehnat, přestože na internetu mě přesvědčovali, že tam je maj. Leda hovno.

/Dneska jsem se na to už ale vysrala (používám tento výraz pouze z důvodů, že slova jenž by ho mohla nahradit jsou moc dlouhá a prostě se mi sem nehodí, například vykvajzla a nebo snad vykašlala - a že míchám spisovný s nespisovnym, to je mi taky krásně u prdele;)) a objednala je na netu. Jestli mi zejtra přijde, že je nemaj, asi mi jebne. Prostě je chci a basta!:D/

Po prochození ani ne celýho centra jsem se projela z jednoho konce metra C na druhej, nabrala Běsa ze zpěvu a zase krásně z druhého konce metra C na ten první konec. Pak do auta a hurá na večeři. Tu jsem musela vyfotit (avšak teď ve tmě nemůžu najít kabel k mobilu, takže buď dodám a nebo se na vás vybodnu, muhehe:D). Výborný, zdravý a dokonalý.. Muj první kulinářskej střet s jáhlama (správný skloňování neni na místě). Večer jsem pomohla s přípravou do práce, pak se bluesovalo a pak už jsme si jenom povídali v posteli a sem tam zavonělo Axe:P

Dnes budík na šestou a před osmou jsem byla zase doma. Teď jdu spát. Zejtra jsem doma. Už vim, co budu dělat. Na tom teď ale nesejde. O víkendu chystám s Marry Code Mode a dál se uvidí.. Ještě by se hodilo na závěr použít potřetí a basta!

Důmyslná vražda kávovou lžičkou

23. července 2010 v 16:13 | Maude |  Blog
rybízzz
Chacha! Tak abych snad shrnula dění posledních dní, abyste věděli, že žiju a k tomu docela pěkně (nerada bych to tady totiž tenhle tejden omezila jen na vyprávění o koncertech - něco málo ze života neuškodí). V sobotu ráno jsem vypravila rodiče na dovolenou a hned večer jsem měla návštěvu v podobě Běsa. Bylo to naše setkání "po dlouhý době" a večer proběhl příjemně za společnosti bílýho vína a mojita. Neděli a pondělí vynechám (tam se vyskytlo nějaký delší sezení u pc do rána, protože jsem měla ještě kašel a jakmile jsem si lehla, tak jsem se dusila, tudíž u pc jsem se zabavila líp. poklábosení s marry a pak nabídka nějakýho vošousta, že za mnou přijede a já že se na něj budu moct koukat, jak si tó.. Fuj!:D) a dostávám se k úterý, kdy jsem si otrocky přivezla domu asi pět kilo černýho rybízu na "oďoubání" a zbavila jsem ho dokonale všech hnusů až dnes, prvotřídní rychlostí při poslechu Bullet in a bible, po společné snídani zase s Běsátkem.

V úterý krom rybízu jsem měla další společnost. A to krásnou, dámskou. Přijela Anwiel, dali jsme si zase mojito, po dlouhý době taky výborný Frappéčko a nějakou tu kofolu, při kropení zahrady jsme si příjemně popovídaly, sledovaly telku a nehorázně se u ní bavily (to by jeden neřek), nesměl chybět ani hRob a ty jeho záležitosti okolo, pomalá a důmyslná vražda kávovou lžičkou, pár věcí na pc a tak dál. Kolem třetí ráno jsme padly a druhej den (v podstatě ten samej den) jsme si řádně pospaly. Obě jsme to potřebovaly. Společně se nasnídaly, pak jsem Anwi vyprovodila na vlak a zase jsem osiřela. Později jsem jela do Prahy, pracovní záležitosti, babička a boty. To byla taky věc, všude ty boty měly, strašně dlouho, ale já jsem si je nechtěla kupovat před RfP, a měla jsem, teď je naopak nemůžu vůbec sehnat! Grr! To by se na to člověk vy.. Jsou tak krásný, a navíc jsou potřeba! Nakonec mi ale zvednul náladu ještě Fíňa, se kterym jsem prošla Příkopy a shopaholicky skoro všechny zajímavý krámy, ale stejně tam nikdy nic nebylo. Takže jsme si dali Flurryho a pak jsem byla vyprovozená na vlak a hurá domu za rybízem..

Najednou byl čtvrtek, proběhla trocha těch domácích prací (přece jen návrat rodičů se blíží), vypravila jsem se na nákup a domluvila se na srazu s Whisper a na kuchařsko-koktejlovo-ovocno-salátářský show u nás v kuchyni příští tejden. Už se těšim. Bylo vedro, ale samozřejmě se mi podařilo zmoknout. Za celej den pár kapek a zrovna padnou na mou hlavu, když jdu z nákupu. Divíte se tomu ještě? Já ne. Dojezd domu. Úklid, myčka a tvorba britofilní večeře v podobě pečenýho masa s vařenym bramborem a vařenou zeleninou. Přivítání čerstvýho pana inženýra Běsátka, večeře na terase při setmění, a nakonec .. nesmělo chybět zase Mojito. Jo, mít na zahradě mátu, to je nebezpečný!

Rock for People 2010, den první

19. července 2010 v 23:24 | Maude |  Zážitky
RfP, 3.-6.7.2010, Hradec Králové

V životě bych si nedovolila sem o RfP nenapsat. Jasně, možná se vám to zdá už dávno, ale já to mam pořád v paměti a ještě dlouho mít budu, stejně jako minulej ročník... Odjezd z Prahy doprovázelo pár komplikací, ale na to už jsme si mohli zvyknout, bez nich by to asi nebylo ono. Narozdíl od loňska, kdy jsem jela s Běsem sama, se k nám tentokrát přidala i Marry a jelikož tři je takovej nevděčnej počet, nakonec se jí ještě podařilo ohromit skladbou kapel kamaráda Willa. A tak jsme byli čtyři. Z Prahy jsme měli vyjíždět někdy po třetí hodině, ale vzhledem k již zmíněně-nezmíněnejm komplikacím, jsme vyjížděli až okolo půl pátý. Cesta proběhla v pohodě, dálnice poměrně volná, počasí krásný (možná až moc) a do Hradce jsme dorazili po šestý hodině. Přijeli jsme do areálu a šli se "ubytovat" (rozuměj: převzít stan). Objednali jsme si totiž služby Kempingski a myslim, že se to vyplatilo. Takový útulný malý stanový městečko, kde každej den vynášej odpad (odnesou i to co nechcete:D), takže se vlastně o nic nemusíte starat a nehrozí, že by tam byl takovej bordel, jako většinou bejvá.

Po ubytování jsme si mohli vyčkat frontu na pásky, ale fronta byla tak nechutně dlouhá, že jsme se rozhodli zajet radši do krámu pro nějaký zásoby. A to byla další věc, která se nám vyplatila. Ještě před tim jsem stihla jen tak v rychlosti konečně poznat Míru (musařskýho-netovýho-frienda) a jeho kamarádku a jelo se. Vrátili jsme se do Hradce (jako do centra, v Hradci jsme byli pořád, ale tak chápete, ne?) a vrhli jsme se do Tesca, kde jsme nabrali nespočet jídla, pití a dalších pochutin. A jelikož už byl čas večeře, nemohl nám to mít nikdo za zlý, že jsme měli hlad, a tak jsme se pěkně zevlácky navečeřeli na parkovišti a bylo to. A jak už jsem se zmiňovala o odstavec vejš, vedro by se ten den dalo krájet, takže jsme se po nákupu zastavili ještě u rybníka, kde jsme se náramně osvěžili. Nákup, večeře a koupání přece jen nějakej ten čas zabraly, takže když jsme se vrátili o plný tesco-tašky těžší zpátky do areálu, po frontě na pásky se slehla zem, takže jsme si pro ně směle zašli a nemuseli jsme čekat. Jak důmyslné..

Po vstupu do areálu se Marry s Willem rozkoukávali a my s Běsem jsme byli happy, že jsme se sem po roce čekání mohli vrátit. S Marry nám nebylo přáno prohlídnout si všechny ty úžasný obchůdky, co lemujou hlavní třídu, což nás mrzelo, protože jakmile si to neprohlídnete první den, neprohlídnete si to už nikdy. (Takže upozornění pro příští ročník: Nechat mě si to prohlídnout!:P) Po hlavní třídě jsme se prošli až ke stanu, kde už hráli Mňága a Žďorp, a kde člověku taky konečně pořádně došlo, že se dočkal! Bylo devět. Nejsem žádnej extra milovník Mňágy (ani Žďorpa:D), ba naopak, nejsem totiž ani žádnej extra milovník českejch kapel vůbec, až na pár výjimek samozřejmě. A v tomhle si opravdu dost vybírám. Nicméně na koncertě je to vždycky trochu něco jinýho, takže mi rozhodně vůbec nevadilo, že se nacházim tam, kde se nacházim, a že poslouchám to, co poslouchám. Navíc jsem se aspoň dozvěděla, že jeden song, kterej znám, a kterej je poměrně "vlezle-mile-posluchatelnej" je vlastně od nich. (Zázraky se dějou každý den..:D)

Aby se to moje tvrzení o zázracích ještě potvrdilo, jeden pán kvůli mě dokonce típnul cigáro. No to jsem čuměla, to se mi nestalo snad za celej život! Extra ohleduplný muž, to se musí nechat. Stačilo trochu zakašlat - v těch stanech na Cool a Evropa Stageích je vždycky tak málo vzduchu - a hned se mi omlouval. Přitom stačilo, když si stoupnu o kus dál, každopádně aspoň si na chvíli odpočaly i jeho plíce:D. Po Mňáze jsme nalezli před tim ztracenou Třešinku s Willem a přesunuli jsme se k Rock&Pop Stage na Mother's Angles. Svěží, mladý, energický, poměrně líbivý, to se nám dobře poslouchalo, takže jsme u nich vydrželi až do konce a docela svižně se dostávali ještě víc do tý správný festivalový nálady. Večer se pomalu ale jistě blížil ke konci. Po skončení týhle pro nás zatim neznámý kapely jsme se zase rozdělili a pokud si dobře pamatuju, vzali jsme to s Běsem přes nějakej stánek s jídlem (ten chlapec by furt jed xD) zase zpět na Evropa2 Stage, tam jsme zastihli Laco Deczi & Bea Albrecht. Ale jelikož to nás zas až tolik nebralo a trochu už jsme pociťovali únavu, šli jsme si radši na chvíli odpočinout do stanu a taky se pořádně napít. Ve stanu jsme si poleželi, popovídali a nabrali síly na poslední kapelu dne, na Eggnoise.

To bylo taky velmi zvláštní seskupení. Jak Marry prohlásila, buď utekli z léčebny a nebo jsou totálně sjetý (Obojí v dobrém slova smyslu samozřejmě). No ať už v tom bylo co bylo, na nic si nehráli. Prostě se sešli uplně normální (?) lidi, který se uplně normálně oblíkli a vyšli na podium, ale přesto na nich něco bylo. A lidem se to líbilo. Nabádali nás, abysme ani netleskali, ani nekřičeli, ale abysme si radši šetřily síly na hlavní dny festivalu. Ohleduplná kapela, nemyslíte?:-) Opět jsme tam vydrželi až do konce, najednou bylo po jedný. Nejvyšší čas jít spát, a co bysme mohli udělat lepšího, než prostě jít? Nic! Tak jsme se odebrali do stanovýho městečka, vyčistili chrup, a zalezli do stanu. Najednou byli dvě a mě v průběhu noci začalo bolet v krku. Nic lepšího mě potkat nemohlo. Ono by mě to potkat nemuselo, kdyby "někdo" nezatajoval informace a nepřikládal jim velkou váhu, jenže ony by si to zasloužily! Celá noc pro mě byla teda spíš utrpenim, hrbolek pod karimatkou se taky nenechal přemluvit, a pořád "otravoval", krk prudil dál, ale byla jsem na Rok-fór-pípl a byla jsem šťastná!

Snová

16. července 2010 v 20:43 | Maude |  Blog
MB
To mi řekněte, co je tohle za sny? Fakt nechápu, kde se berou. Včera po mě na sjezdovce (???) hodí paličky Tré Cool a pak mě tam suveréně balí a dneska na mě ještě suveréněji skočí (!!!) Matt Bellamy! No chápete to? Ale byl dobrej, to vám povim, ba přímo výbornej. Sakra, to už je trochu moc se tady s timhle svěřovat co?:D Nicméně, nutí mě to tu napsat "Vraauu" xD A co vy, zdálo se vám v poslední době taky něco .. pikantně-nepochopitelnýho?

Asi je to všechno tim vedrem a mym zdravotnim stavem (takový ty věci, který osoby našeho pohlaví nesnáší a osoby opačnýho pohlaví to nikdy nepotká) a dnešnim pěti-vzbuzenim. Nejprve se v noci hledá čísi pes, potom se furt blejská, ale že by zapršelo, to ani náhodou, pak vstává táta, pak vstává máma, pak se sousedka nemůže rozjet autem, takže tam s tim motorem dělá buhví co a nakonec přijdou dělníci a začnou nám u baráku po lopatách vyhazovat na zem písek. WTF?

Co se mojí choroby týče, z toho jsem se už jakž takž (ťuk ťuk, nebo snad klep klep?) snad dostala. Už jsem se doma začla nudit. To jsem zvědavá na příští tejden, rodiče zejtra odjížděj a bude tu prázdno .. hm, Bellamy ale asi nepřijde:-( :D.

*No kdo by mu odolal?:D*

So send my love a letterbomb and visit me in hell! (2/2)

13. července 2010 v 20:05 | Maude |  Zážitky
GD
Možná už jste to ani nečekali, ale jo, je to tady!! :D Pokračování mého úžasného vyprávění z koncertu Green Day, který se odehrál 29. června 2010 na pražskym Výstavišti v Holešovicích.

Po skončení Billy Talent se dav trochu uklidnil, to jsem se docela divila, ale rozhodně to vůbec nevadilo, ba naopak. Víry mas lidí ustaly, mega tlačenice dopředu, dozadu, napravo a nalevo, taky a hlavní hvězdy večera mohly nastoupit. Chvilku po půl osmý se diváků ujal ten rozkošně nalitej růžovej zajíček a po té se ozvaly počáteční tóny Song of the Century a bylo jasno, Green Day přichází!

Na ten okamžik jsem čekala pět let a nebyla jsem sama, takže jakmile ty hoši tak suveréně zaujali svoje pozice, dav začal skákat, řvát a zpívat. Během dalšího songu 21st Century Breakdown si nás ty kluci zelený naprosto získali a já už si vychutnávala písničku po písničce. Lidi kolem mě byli občas jak pominutý, pár bych jich nejradši pobila hned na místě, ale to by mě asi vyvedli.. Takže jsem se přemohla a dál snášela návaly Polky za mnou, debilní kecy osinořitní Slovenky, o nichž jsem se už zmiňovala, ale jinak jsem si nemohla stěžovat. Výhled jsem měla skvělej. Viděla jsem všechno, co jsem potřebovala - tim se rozumí všechny členy kapely, a zároveň jsem i slyšela všechno (aby taky ne). Kdyby mi nestrkala jedna záškodnice pořád její zelektrizovaný vlasy do pusy, bylo by mi líp, ale s tim jsem si nějak poradila.

Člověk se až diví, kde ty kluci na tom podiu berou tolik energie. Nebylo to nijak vyčpělý, energií to přímo překypovalo a bylo vidět, že je to baví. Tři hodiny skvěle zahranejch skladeb z nejnovějšího alba, ale i z těch starejch, jako jsou například moji oblíbenci Stuck With Me, Longview, Jaded, When I Come Around, Hitchin' a Ride apod. Pro úplnej setlist se můžete podívat sem (Skvělá reklama, Kentaure, což?:D).

Green Day jsou dobrá kapela, jejíž jméno dneska něco znamená a jejich koncerty jsou velkolepý, lidi to baví, protože je na tom vidět, že samotná kapela si to taky užívá, komunikuje s publikem a sem tam si někoho pozve na podium. Rozhodně bych jim nevyčítala, že sem tam někoho vytáhnou z davu a donutí ho do něj následně skočit. Zároveň se mi líbí, že při Knowledge z pár fanoušků sestaví kapelu a daj jim prostor si zahrát vedle nich samotných "velkých GD". Vždyť tohle je pro ně splnění snu! Ale přesto je tu pár bodů, který jim musim trošku vytknout a který mi brání koncert ohodnotit deseti hvězdama z deseti..

Tak zaprvé, dost nešťastnej nápad byl to, že budou hrát tři hodiny. Kdo tohle prosimvás může vydržet? (Nakonec jsme to vydrželi všichni, ale myslim to trochu jinak..) Pakliže má hlavní kapela hrát tři hodiny, nedávala bych před ní dvě předkapely, bohatě by stačila jedna a otevírací doba objektu by tak mohla bejt stanovena na mnohem později. Protože tak dlouhou dobu vydržet stát na jednom místě přibitej v davu a nemoct si odskočit bez ztráty svýho poctivě několika-hodin-vystátýho-místa na záchod nebo pro pití prostě NENI fér! (Za to nemůžou Green Day, vždyť já jim to taky nevyčítám;))

Za druhé, BJova spolupráce s publikem je krásná. Lidi jsou rádi, že s nima BJ pracuje a že je nepřehlíží jako nějakej odpad a bere jako součást jejich vystoupení, ale nepřišlo vám to neustálý vyřvávání "Heoooo" místama trochu až moc? A konečně za třetí. Kdo jste viděl DVDčko Bullet in a Bible z minulýho turné, jakože spousta z vás, nepřipadal vám scénář koncertu až moc podobnej? Já nevim, já jsem v tomhle směru čekala asi něco trochu jinýho, že mě ještě trochu překvapí, že uvidim něco neočekávanýho, ale přitom se to tomu docela věrně až na skladbu písniček podobalo. Tak to jest má zklamání.

Abyste si ale snad nemysleli, z koncertu, ačkoli s dost bolavejma nohama, jsem odcházela opravdu nadšená, parádně jsem si ho užila a MOC se mi líbil! Nedostatky to sice mělo, ale na tom to za prvé nestojí a za druhé spousta věcí je stejně přebilo! Viděla jsem je po pěti letech na živo a viděla jsem je pořádně, stála jsem jen kousek od nich, pořád jsou jedna z mějch hodně oblíbenejch kapel, jako hudebníků si jich opravdu vážim a jsem jim za spoustu vděčná, a až přijedou za pár let znova, pujdu na ně (i kdyby byl scénář stejnej) zas!

Moje hodnocení: (8/10)

Photos by Weka (tomu se totiž řiká spolupráce, pronést foťák a pak smět publikovat..:D)

Když už mě ani ten počítač nebaví

11. července 2010 v 23:49 | Maude |  Blog
Hey, hola, ještě žiju, ale jen zpola (- to asi nejde co, ale básníci si s těma výrazama nikdy hlavu nelámou, tak já taky ne!)

Někdo to ví, ale ne všichni. Jsem nemocná. Hned první den na RfP mě začal krkobol a následující dny se rozmohl do rýmy a polokašle (to jako že jen trochu). Po příjezdu domu už se zdálo všechno ok, ale jen zdálo. Čtvrtek proběhl pracovně a v pátek to přišlo. Teploty, kašle, rýmy, krkoboly, no prostě děs. Takže jsem strávila celej pátek a celej víkend v posteli a kurýruju se. No, a teď trochu lžu - včera jsem se byla koupat (v bazénu, kde byla voda jako kafe, což mi nijak v onemocnění neuškodilo, takže nemějte obavy;))

Tak zkrátka jsem vám chtěla vysvětlit, že mi neni dobře, tudíž nemam vůbec chutě na počítač - což je pravá známka nemoci, na ten já mam chutě totiž skoro pořád. Tak snad chápete vážnost situace.. Nicméně recenzi na Green Day už mám pro vás připravenou (chce to jen pár úprav), tak se nebojte, že byste o ní přišli a nebo že bych jí zapomněla. Hned v závěsu je jí report z Rock for People, kterej už taky pomalu nabývá na řádcích (prozatím jen v mojí hlavě) a je natěšen na přepsání a zvěřejnění, jenžto (prostě se mi ten výraz sem hodí, i když je mimo mísu) bude obohacen o nějakou tu fotku.

A to by bylo, já se jdu dál spokojeně léčit do studených peřin a spotřebovávat další a další detektivky za usrkávání horkejch čajů a coldrexů doplněnejch o nějakou tu bylinnou kapku. Ááá, teď jsem si kráásně odkašlala..:-)

So send my love a letterbomb and visit me in hell! (1/2)

2. července 2010 v 23:15 | Maude |  Zážitky
Green Day, 29. června 2010, Výstaviště, Praha

Já vim, už jste celý natěšený, až i já se vyjádřim k tomuhle koncertu. No dobře, nebudu vás dál napínat a dám se do toho (i když bych tu měla zajisté další činnosti, které by možná byly trochu víc prospěšný, ale do toho se mi moc nechce).

Už od rána bylo pěkný vedro a vidina, že budu muset v tom horku někde stát nebo sedět a čekat, mě nijak neuchvacovala. Nicméně co by člověk neudělal pro svou oblíbenou kapelu, pro to, aby je po pěti letech znovu spatřil. Bylo hned jasný, že pakliže ta moje kůzlátka chci vidět zblízka, musim se obětovat. S Marry a Wekou jsme si dali sraz v Holešovicích a k bráně u Výstaviště jsme dorazili krátce po půl druhý. Tam už nás vřele přijaly Kentaur s Magnumkou, který tam strašily už od rána, společně jsme si sesedly a povídaly si. Čas asi utíkal mnohem rychleji, než kdybysme mlčely, ale stejně se poměrně táhnul a na tom slunci bylo strašně. To by jeden chcíp. Došlo na polejvání hlav a ostatních částí těla.

Před čtvrtou hodinou nás začli pouštět dovnitř, ale samozřejmě lidi se změnili ve zvěř, cpali se jak magoři, přelejzali zábrany, takže i my jsme se museli přizpůsobit davu a jednu zábranu přeléžt. Přece tam nečekáme poctivě (a Kentaur s Magnumkou ještě poctivěji) jak kreténi, aby nás pak všichni předběhli??! To teda rozhodně ne. Ovšem i na to, že jsme byli mezi prvníma, po proběhnutí areálem a dostáni se k podiu, se tam nacházel už chumel lidí. No řekněte mi, jak je tohle možný??

Weka se tam dostala nejdřív, pak Kentaur, pak Magnumka a pak já. Třešnička se nám někde v davu ztratila. A rozdělily jsme se na dva "tábory", já jsem se probojovala k Wece, která mě nanavigovala a kupodivu i lidi mě pouštěli. Tomu jsem se docela divila, když jsem pak viděla to zvěrstvo kolem. Slovenka na přesdržku, milá jak osina v řiti a extrémně aktivní Polka, kterou pak museli odnést.

S Wečkou jsme se nakonec dostaly do třetí řady, spokojeně jsme si povídaly a potom se i seznámily s poměrně družnym metalákem. Čas tedy utíkal tim pádem líp, za hovoru mimojiné o piercingu na intimních místech a o tom, jakej je s tim sex (no jo no:D svítilo nám na hlavu, tak proč ne že jo..), o "metal" make-upu, festivalech, plackách apod. Do toho nás tam kropili hadicema a rozlejvali vodu, to bylo extra příjemný, protože jinak by tam člověk opravdu chcíp. Když už to vypadalo, že po koncertě si mě metalák odvede dle jeho slov za obojek na řetízku do hospody na pivo, ohlásil svuj příjezd Běs a po několika chvílich za zvuků první předkapely The Pooh se ke mně probojoval (a zkazil nám všechny plány že jo:D ;)).

The Pooh nebyli špatný, začli poměrně dobře, ke konci už mě to tak nebralo, protože se dost žánrově proměnili a slibovali konec, kterej nějak dlouho nepřicházel, ale i tak je nemůžu označit za špatnou kapelu. Poslouchat se to dalo a rozhodně to bylo lepší než ticho. Po kratší přestávce přišli na řadu Billy Talent. Ty jsem nikdy moc neposlouchala a nikdy mě taky nebrali. Takže bohužel. Je to pro mě další tuctová kapela, která přišla v době, kdy takovejch podobnejch kapel přicházelo z každý strany tři řitě. Pro mě teda nic originálního, ale spíš nudnýho. Navíc se potýkali s blbym zvukem, zpěvák byl strašně potichu /až mi ho bylo líto, jak řval a rudnul a bylo mu to k prdu:D/, kytary zase nahlas. Nicméně basu měli skvělou, to se jim musí nechat. Celkově spíš nuda než zážitek, ovšem opět lepší než ticho, každopádně zejtra na RfP se na ně už podívat nepujdu. K celkovýmu dojmu "zklamání" se přidaly masy lidí, který se začly tlačit a dělat víry, že by si zasloužily gládou mezi půlky.