Srpen 2010

procházky Skotskem a detektivčení

29. srpna 2010 v 17:54 | Maude |  Blog
No a co tenhle týden (když už jsem zrekapitulovala s obrovskym odstupem ten minulej)? Po dokončení druhý části RfP minulej víkend mě na chvíli opustila blogová psavá, a tak jsem radši střádala plány. Kromě psavý mě opustil i Běs, kterej odjel s bestfriendem do slovenskejch hor, takže jsem tu osiřela. Dozvěděla se, že šestýho mě čeká ústní zkouška k ekonomický teorii (test /to nejhlavnější už mam hotový, tohle už je jen dodatek, ale stejně/), takže hurá do školy a do učení. V červnu jsem si jí kvůli Londýnu nechala přeložit na září. Jo, kéž by tu byl zase konec června! Vůbec by mi to nevadilo, to asi nikomu..

Od úterý se brouzdám ulicema Glasgow a k tomu si občas dloubnu do burákovýho másla /s chlebem mi nechutscottishná/ a zapíjim to Scottish water z Markse a Spencra. Muheh, ať je to se všim všudy, když už to Glasgow je jenom na počítači. Nicméně god bless googlemaps! Je to úžasná vymoženost moct si to procházet tak, jako kdyby člověk opravdu stál na ulici, vidět kolem sebe uplně všude. Jsem tim uchvácená a ještě dlouho budu. Baví mě to. Abych vysvětlila důvod toho všeho - mam k celýmu Spojenýmu království takovej nadstandarntní vztah, ale tim to neni. Je to tou mou detektivkou. Situovala jsem jí totiž do Anglie, konkrétně do Londýna, kam jinam. Ani tak kvůli místu, jako spíš kvůli jménům. Nechtěla jsem dávat postavám český jména, jsem zvyklá číst anglický (popř. americký) detektivky s anglickejma jménama, tak si mi řikejte třeba špatnej vlastenec, ale mně by se to s českejma jménama prostě n-e-l-í-b-i-l-o! Zároveň aby to mělo něco do sebe, rozhodla jsem se uvádět konkrétní místa, tudíž musim znát dokonale terén a tak ho poznávám díky googlemaps na počítači, protože jsem se dostala až do Skotska a usídlila se s dějem na chvíli v Glasgow (když už jsem tam byla, stavila jsem se i v Edinburghu, vždyť to by byl hřích, nestavit se:D). Tak tady to máte, důvod jak cip, co?:D

(Taky jsem se podívala do Švédska a do míst, kde jsem byla asi před dvanácti lety naposledy. Vyvolalo to ve mně spoustu vzpomínek a bylo krásný se tam zase jednou procházet a vidět, že se to tam až na nějakou úpravu tý či oný nemovitosti vůbec nezměnilo, že je to tam pořád tak krásný jako kdysi. Tehdy to byla moje první návštěva zahraničí, takže se nedivte, že to ve mně něco zanechalo.)

Detektivkou jsem tim pádem pěkně pohnula a mam z toho hroznou radost, baví mě to si to pročítat, což se mnohdy nestává, aby mě bavilo něco, co jsem zplodila. Při tom mě ale napadaj další a další věci a vim, kdo je vrah. Muhec, na začátku jsem to sice psala, ale ještě jsem nevěděla, komu ten zločin přišiju. Teď to vim, a má to! Zároveň se mi tam vyvíjí pěkně zvláštní, ale svym způsobem krásnej, románek. Checht! (a tohle "slovo" miluju)

Kdyby se vám zdálo, že kecám z hladu, je to dost pravděpodobný, hlad totiž mam. Ale než ho pujdu ukojit, skočim ještě k pátku a mojí návštěvě u zubaře. Jsem o zoubek, přesněji osmičku, chudší. Nedávno mi z ní vypadla plomba, tak jdu do ordinace s tim, že mi budou vrtat a ono hovínko, doktor s úsměvem a vlastním uspokojením prohlásil "budeme tahat". No, proč ne. A tak tam mam teď neskutečnou díru a občas to ještě zabolí. Nicméně s umrtvenou a trochu nateklou tváří je mezi lidma sranda..

Venku je zataženo a zima, vůbec se mi to počasí nelíbí. Nikdy neni akorát. V pondělí mam domluvenej sraz s mojí milou paní Perverzusovou, která si mě údajně vzala, ale já o tom teda nevim. Pujdem se společně někam rozšoupnout :-) A když budu mít štěstí, již brzy uvidím své štěstí (:-*) :D

*photo by sk8nooky, která určitě souhlasí z rodinné známosti se zveřejněnim:D*

mlčení mauďátek

29. srpna 2010 v 0:29 | Maude |  Blog
Prázdniny prostě blogování nepřejou. Nebo teda aspoň tomu mýmu. Zas tolik mi to nevadí, teda jen v případě, že přejou zase něčemu jinýmu. Což přejou. Nebo si to aspoň tajně přeju já.

Minulej tejden jsem strávila u Běsátka a trochu mi ta změna prostředí prospěla. I když to nebylo buhví kde v zahraničí, líbilo se mi to a snad se mi i podařilo načerpat nový síly, který budou za pár dní opět potřeba /i když jejich čerpání neni nikdy dost/. První večer jsme společně dokoukali HAARP (nic romantičtějšího pro mě nemůže být ♥ :D) a den jsme strávili na o-t-o-r-h-i-n-o-l-a-r-y-n-g-o-l-o-g-i-i (to je zase slovo) a pak jsme se stavili v polosklepní restauraci na oběd. Příjemný to bylo. Taky jsme odpoledne po nákupu tvořili stormchaserovskou krabičku na modem na auto, Běs se ukázal více než vynalézavej. Ovšem při práci s izolepou jsem o něj měla chvílema strach.

Další ráno opět vstávání (o tom předchozim jsem se sice nezmínila, ale tak si ho tam domyslete), vypravování a cesta do Prahy, kde se naše trasy rozpojily, aby se později mohly zase spojit. Já jsem pokračovala pro klíče a pak domu a Běs do Brna pro diplom. Doma nezbytná zastávka a večer zase spojení našich tras v jednu se společnym odjezdem na vlastnoruční večeři .. a pak už jenom padnout.

Ve středu zase vstávání a výlet do lesů brdských, kde jsme udělali nájezd na nějakou tu houbu a díky tomu večer nemuseli ani shánět nic jinýho k jídlu. Měli jsme houbový hody. Přestože smaženici a jiný blemcavý houby moc nemusim (naopak sušený nebo žampiony mam ráda), smaženou bedlou obalenou jen tak v mouce nepohrdnu. A jelikož jsme šikovný, nasbírali jsme nejenom spousta hřibů, ale i růžovek a tak si je udělali na másle na kmíně. No, na to, že jsem to v životě nevařila a nejedla, výborný to bylo (poklepává si na rameno:D). Před spanim ještě transfer mojí detektivky z jednoho pc na usb a z usb do druhýho pc a z mailu do mailu. Zvolejte třikrát hip hip hurá, já můžu pokračovat! Zapití toho všeho výbornym Mojitem (tentokrát zase alkoholickym) a následné padnutí.

A aby těch vstávání nebylo málo, tak to čtvrteční se konalo už v šest. Nechtělo se mi, pochopitelně, ale pracovní záležitosti nás obou už volaly. A v pátek jsme se zase sešli. Po dlouhý době jsme se byli projít v Praze (moje oblíbené), cestou k Vltavě, prozkoumání obchodů v Pařížský a koní na Staromáku (hned bych jednoho uzmula a odjela s nim, a když už jsme u toho, uzmula bych taky nějakýmu cizinci ten krásnej foťák, co se každýmu houpe na krku:D) Zakončení večera v restauraci na grilovanejch kachních prsíčkách na pomerančích s pečenym bramborem (moje jídlo, Běsovo neznělo tak poeticky:D)

Rock for People 2010, den druhý

21. srpna 2010 v 22:15 | Maude |  Zážitky
Druhej den začal dřív, než jsem si myslela. Vzbudila jsem se už kolem půl šestý. Ve stanu bylo nedejchatelno a strašný vedro, který se minutu po minutě ještě zhoršovalo. Takže jsem začla větrat a doufat, že se na chvíli to slunce schová. Neschovalo. Kam asi. Na nebi nebyl ani jeden mrak. V krku mě bolelo stejně jako celou noc a už jsem se těšila, jak s Běsem pojedem do lékárny a já si tam koupim něco účinnýho. Těšila jsem se ještě další čtyři hodiny, protože jsme se nasnídali až někdy po devátý a pak jsme zase všichni čtyři jeli k vodě. Tam jsme se krásně osvěžili, bylo to potřeba, ale zrovna to nebylo to hlavní, co jsem potřebovala. Nicméně mi to pomohlo. Taky mi pomohla ta snídaně, napití se a rozmluvení se. Po osvěžení se jsme vysadili Marry s Willem zpátky u areálu, dohodli se na pozdějšim setkání a s Běsem se rozjeli do centra do lékárny. Konečně. Tam jsem si koupila, co považoval lékárník za nejúčinnější, a vyrazili jsme na takovej malej vejlet do lesa. Chvíli jsme hledali, ale nakonec jsme našli snad nejlepší místo, který jsme mohli.

Bylo tam ticho, ne takový vedro jako všude jinde a celkově příjemno. Kousek jsme se prošli, houba žádná, sem tam pár "uschlejch" boruvek, a tak jsme si protahovali těla a procházeli se mezi stromama (což si trochu přikrášluju, protože jsme šli po cestě.. ale tak mezi stromama to bylo taky přece, no uznejte.. navíc cesta byla úzká a lesní.. jaká jiná, když to bylo v lese..) a když už nás to přestalo bavit, roztáhli jsme deku a na leso-cestový-křižovatce jsme si lehli mezi šišky a koukaly do slunce. Chvilku jsme si odpočali, pak na nás ale začli útočit létající zmetci a my jsme se procházkou vraceli zpátky k autu. Tam jsem dala echo Třešni, která byla zrovna na Charlie Straight, aby vyjeli. Než jsme se zase sešli v centru, stačili jsme s Běsem projet větší část centra, za účelem najít nějakou restauraci a dostat se k nádraží, kam měla přijet Cherry s Willem. Restauraci jsme cestou nezahlídli skoro žádnou a při cestě na nádraží jsme se trochu zamotali. Po správném vymotání nás postihla ale demence..

Stojíme na semaforu, je červená, před náma asi dvě auta. Při zelený se to první rozjede, druhý za nim taky, taktéž my. Náhle se zničehonic nepochopitelně to před náma zase zastavilo a my byli v něm. Nedalo se to nijak ovlivnit, nevim, co to jako mělo bejt. Už jsem viděla ten nejhorší závěr, že tam budeme stát jak debilové několik hodin a řešit cosi pročsi s policajtama. Naštěsí se tak nestalo. Auto před náma mělo vzadu takovou tu tažnou kouli, takže jemu se nic nestalo. Kdežto naše espézetka to dostala tou koulí přímo doprostřed, vytrhla se z pantů a zkroutila se v nepřirozenym úhlu. Nic víc, nic míň. Naštěstí. Už takhle se kvůli tomu děly věci (ale o tom až později). Oba účastníci nehody uznali, že o nic nejde, a tak jsme si jeli zase po svym. Rozčílený jsme dorazili na parkoviště nedaleko nádraží a čekali, až budeme zase všichni čtyři.

To jsme ale netušili, že se jen tak neuklidníme. Hledání nějaký normální restaurace v centru bylo nad lidský síly. Na co jsme narazili, bylo buď zavřený, nebo to byl takovej nehorázněj pajzl s pochybnym jídelnim lístkem, že se nám tam jíst opravdu nechtělo. Nemyslim si, že bych byla nějak zvlášť vybíravá, ale jistý napodobeniny staročeskejch jídel v páchnoucim prostředí za pětašedesát fakt nemusim. To radši budu hledat o trochu dýl a i si připlatim. Will už naše "rozmary" nevydržel a u jedný hospody se odpojil, my ostatní hledali dál. Nakonec jsme úspěšně našli pěknou a voňavou restauračku a úspěšně se nažrali takovym způsobem, v kterej jsme ten den ani nedoufali. Po sdělení si společnejch zážitků z výbornýho jídla jsme usedli do auta (na víc jsme se stejně nezmohli) a vyrazili se naposled před vstupem do areálu vykoupat.

První kapelou toho dne měla bejt Doping Panda společně se Sto zvířat na stagei jiném. Jenže kvůli koupání jsme toho moc nestihli, Panda akorát končila a tak jsme radši spěchali do stanu na Zvířata, který měli hrát ještě pár minut. Tentokrát už zase jen ve dvou s Běsátkem. Trefili jsme to na mojí nejoblíbenější a na posledních pár věcí. Takovejhle styl hudby sice moc nemusim, ale Zvířata mam ráda, asi je to výjimka. Liběj se mi ty jejich texty a postoj, na nic si nehrajou a s ničim se neserou a celkově jim to prostě šlape a jejich koncerty mě baví, protože se při tom člověk patřičně odreaguje a uvolní a o to by vlastně na koncertech mělo jít.

Na ČS stage tou dobou hráli už Skindred, na který jsme se taky koukli, ale pak jsme si šli radši sehnat nějaký pití a zas tolik nás to nesebralo a nebo že by byla neskutečná žízeň? Běs si dal pivo, já si radši vystála frontu na pořádnou lampu vody, stihla udělat dotazník pro Rock&Pop, dostala k tomu zadara časák (jakej jinej než R&P) a k tomu ještě propisku a pak už jsme se zase přes nějakou Toiku přesunuli na TM Stage. (Ono se vám teď bude zdát, že píšu pořád o nějakym posedávání a odpočívání, ale to je taky strašně nezbytná činnost na hudebnim festivalu a kór v tom horku, který bylo, ty koncerty a přesuny zmáhaj ještě víc.) Tam jsme si sedli na zatravněnou vyvýšeninu opodál, pročítali časopis, popíjeli a mně v tu chvili bylo tak najednou fajn. Krátce před šestou měli začít The Inspector Cluzo, na ty se zapomenout jen tak nedá. Je to krásnej úkaz toho, jakej bordel se dá udělat jen ve dvou. Bicí a kytara. Dva chlápci tam na tom obrovskym pódiu lítali jak šílený opice a za každym jejich slovem se ozvalo slovíčko "fuck". Fakovali snad všechno, co se dalo a vypadalo to, že se náramně baví. Asi v polovině si k nám přisedla Marry, a trochu se cítila dotčená, když Cluzo zahráli song "Fuck the Bassplayer". A upřímně, kterej basák by nebyl, že? Když ty dva Frantíci dofakovali všechno okolo následoval další přesun zase na ČS stage na Alexisonfire. V plnym počtu jsme se posadili na ochoz a vyčkávali, co přijde. Když se rozezněly první tóny, přišlo zklamání. Čekali jsme asi trochu víc, místo toho přišel takovej hardcore, kterej můžete slyšet skoro všude a ještě navíc z toho bolely uši. Možná "tvrdá" kritika, ale prostě mě to nijak neoslovilo.

Co mě ale oslovilo ten den naprosto nejvíc byli Skunk Anansie, a nadšený fanoušci Prodigy si klidně můžou nesouhlasit, ale SA prostě bylo to nejlepší vystoupení tohodle dne. Tak, a máte to! Energií nabitá a zároveň publikum nabíjející zpěvačka Skin s naprosto bezchybnym medovym hlasem si mě hned získala, a stejně tak několik dalších tisíc lidí. Rockový líbivý melodie, k tomu ten hlas a vidina, že si to ta kapela naplno užívá a že je to baví stejně jako nás, to jsem potřebovala. Vychutnávala jsem si to společně s Běsem opět za sedu na "paloučku" a kdyby mě nezlobilo to nastydnutí, nic víc nepotřebuju.. Na konci bylo znát, že se převážná většina lidí začíná přesunovat na ČS stage na Prodigy. Od nich jsem toho zas tolik nečekala, i když jsem se na ně chtěla podívat, ale tohle mě bavilo, takže jsem neměla sebemenší chuť odcházet, a tak jsme si to všechno doposlechli až do konce a jsem za to ráda. Na Prodigy byl nával už několik hodin dopředu, takže když jsme se tam dostali, stáli jsme poněkud dál, ale to mi vůbec nevadilo. Některý "věci" holt nemusim vždycky zblízka. Navíc mi začlo bejt dost špatně a cejtila jsem se, jako kdybych měla teplotu. A tak jsem si sedla na nafukovací podprdelník a mezi těma všema natěšenejma lidma jsem seděla na zemi. Zdálo se mi to dost znepokojující, protože jsem v tý tmě měla pocit, že na mě každou chvíli někdo dupne, jak se tam ty lidi pořád přesunovali z davu do davu, ale nakonec na mě nikdo nedup. Haha, to by taky dostal! (Tady si představte ten nejzákeřnější smajlík, jakej je vůbec možnej.)

Buď jak buď, tohle mě nebralo. Vydržela jsem asi tři písničky, ale dál už to nešlo. Někdo mluvil o skvělý světelný šou, tak nevim, já jsem si všimla jen tisíců světel, který mě šíleně oslepovaly. Myslela jsem si, že i když mě to hudebně nebude zas tak brát, bude to prostě odvaz nebo tak něco. Jenže na podiu pobíhal furt sem a tam jeden "maník" (nemam ráda to slovo, ale sem se hodí), občas hrábnul na toho druhýho a furt řval do mikrofonu to stejný, pořád dokola. K tomu odněkud pouštěli nahranej dámskej hlas a já nevim co.. No, čekala jsem víc. S Běsátkem jsme odešli radši do Nescafé na horkou (a předraženou!) čokoládu, kde jsme si pěkně sedli ke stolečku a poslouchali Prodigy z dáli a věděli, že když nejsme v kotli, o nic nepřicházíme. Po vypití a dostatečném posezení jsme byli neskutečně unavený, ale do stanu se nám ještě nechtělo, a tak jsme zalezli do t-music sky a tam se rozvalili na fatboye /nebo jak se řiká takovejm těm lehacim a sedacim polštářům/ a tam jsme neskutečně vytuhli, že se nám do zimy a stanu nechtělo už tuplem.

Než ulehnu..

11. srpna 2010 v 23:57 | Maude |  Blog
..uhodim párkrát do klávesnice. Zejtra jedu na vejlet. Mam radost a těšim se. Potřebuju někam vypadnout, už hniju v Praze moc dlouho a i když se tu občas něco děje a já tu mam práci, neni nad změnu prostředí. Navíc na vyčištění si hlavy v tichym lese nic nemá, a pokud se i poštěstí, možná zažijem něco dobrodružnýho - ale o tom vyprávět nebudu, neb bych fušovala do řemesla nejdražšímu.

Dneska jsem strávila odpoledne s Třešinkou ve zkušebně a jsem za to ráda, i když to mělo mouchy. Jako například absenci kytary a vybíjející se basovou baterku a mojí neschopnost v řadě neposlední:D. Taky jsem si řikala, že když se neuvidíme dnes, nevim, kdy nejdřív. A já jsem se do včerejšího večera (dalo by se říct do dnešního rána) "čmudila" /a rozčilovala/ s musařskym tričkem k jejím narozeninám a toužila ho hned předat. (Doufám, že ho na sobě vyfotí a já se budu moct pochlubit, jaká jsem šikovná:D)

Už je pozdě a já tady ještě vysedávám, přitom si balim na zejtřejší výpravu a chystám jídlo. Moje večerní detektivka dočtená a druhej díl z RfP rozepsán avšak stále nedokončen, tak snad abych šla spát.

Chihihi a tohle chci ♥
tattydevine.comDinosaurus se mi líbí nejvíc, ale maj tam i jiný skvělý věci, jako například:
(pokud se vám to nelíbí, musíte uznat, že je to alespoň originální:D)
tattydevine.com

V neděli se nedělá, ale krade

8. srpna 2010 v 23:56 | Maude |  Blog
Už jsem vám řikala, že ze mě bude detektiv? Ne, tak teď vám to řikám.

1) Baví mě pozorovat lidi a všímat si všech nevšedností na nich (a to už jsem vám řikala, tak pozor na to jako!), zkoumat, proč se při různejch okolnostech chovaj tak, jak se chovaj a zapamatovávat si jejich nezapamatovatelný ksichty. Mnohdy je sleduju v metru, a přesto na ně vyloženě nečumim (na to jsou experti zase jiní, ale to už je jiná kapitola). Můžu je vidět jen jednou a na chvíli, a přesto je hned poznám, potkám-li je později náhodně na dalším uplně jinym místě. To mě vždycky udivuje, jak se vlastně všude vyskytuje každej.

2) Baví mě se šťourat v TopListu a sledovat vaše IP adresy a odkud kdo přišel. Chi chi, velice zvrhlé. Ovšem jak jsem si všimla, nebaví to jenom mě. Baví to spousta blogařů. Stejně tak spousta blogů navštěvujou lidi, který majitelé ani neznaj. Ok, to je normálka. Ale když k vám někdo chodí několikrát denně a vy absolutně nemáte tušení, kdo to je, a on třeba ani nenapíše koment nebo tak něco, a přesto pořád přichází až s neuvěřitelnou přesností, začně vám to trochu lámat hlavu. Kdo to asi je, co ho tady tak "baví", proč sem chodí, znám ho? Věřte, že hlavy netrhám, ani nekoušu prsty u nohou, naopak mě každej objektivní komentář i od mě neznámýho potěší, zpětná vazba je pro blogaře hrozně důležitá, takže se nebojte a klidně mi napište.

3) Baví mě řešit záhady. Alespoň v knížce. A nebo na papíře. V poslední době už nečtu skoro nic jinýho, jenom detektivky a extrémně si v nich libuju. Nemusí tam jít v každym případě jen o nějakou tu mrtvolu, na tom zas tak nesejde, stačí krádež, nebo jiná podivnost, ale mnohdy se mezi takovejma dílkama daj najít knižní skvosty. Zároveň už několik let (řekla bych tak 3-4 roky) pracuju na svojí vlastní detektivce. Nijak intenzivně. Chvíli postupuju rychle, chvíli mam krizi a nehrábnu na to, co je půlrok dlouhej, ale pracuju. Řekla bych, že námět je dost zajímavej, každopádně chválit se nebudu, zatim jsem neměla odvahu dát někomu krom úvodu do děje něco přečíst, a z toho se prd pozná.

4) Baví (bavilo by) mě zažívat nějaký to adventure v praxi. Šťourat a slídit, vyšetřovat případy, proč se stalo tohle a proč tamto, kdo to udělal. Já vim, takovýhle lidi lidi nemaj moc rádi. Ale já jsem tichej pozorovatel. Nebudu dávat přece všude najevo, že se o něco zajímám, nejsem vůl. Samozřejmě je mi jasný, že kniha a film nejsou tak nebezpečný jako praxe, ale pro ten adrenalin to někdy stojí, trošku riskovat.. Dnes časně z rána přišli zloději. Vykrádali sousedovo auto. Je zvláštní, že nikdo nic neslyšel, ani neviděl. Sakra, to jenom já mam tak šílenej spánek, že mě vzbudí rána a při zaslechnutí další už je mi jasný, že neni něco v pořádku? Nebo na mě měla vliv ta detektivka před spanim? Prdlačky! Byla to pravda, ale všude v ulici klid a všichni si v krásně spí. No jo, mít pistoli, už po nich střílim. (Špatnej přístup:D, ale stejně si jednou udělám zbrojní průkaz) V noci se o to musim postarat sama, ale ve dne už tim žije celá ulice, no dobré ráno, aspoň že ve dvanáct jste se vzbudili! (Podrobný vyprávění o zločinu a následném zákroku si nechám pro osobní setkání)

***

Chachá, a jsem už magor z toho blogování, právě se mi podařilo shrnout několik věcí do jednoho článku a celkem to spolu i souvisí. Zvláštní. Jdu si lehnout a doufat, že se dneska konečně vyspim. Ta napínavá akce v noci je sice fajn, ale přece jen bych se radši pořádně vyspala:-)

Diamantový zajíček ve výstřihu a jiné zvrhlosti

4. srpna 2010 v 7:31 | Maude |  Fotoblog
No jo, dneska už takhle po ránu. O tom, že noc stála za prd, i když vedle mě ležel ten nejpovolanější, se zmiňovat nebudu. Ale když jsem si řikala, že do tří budu čumět do stropu, zas tak jsem se nespletla. Až teda na to, že do stropu jsem nekoukala, ale sledovala jsem kočky na popelnici. (A při snídani jsem se zranila nektarinkou, no to umim jenom já prostě:D)
*
V pondělí jsem si přivstala a vyrazila k babičce, po obědě jsem se sešla s Třešinkou a měly jsme v plánu shopaholikovat. A tak jsme se vydaly do jednoho nejmenovaného obchodního centra a tam jsme prošly, co se dalo. Nakonec jsem si odtamtud odvezla jen nějakou potravinu (a hlavně limety!), ale stihly jsme toho opravdu hodně vyzkoušet a Marry i nakoupit, co už dýl sháněla. Strávily jsme tam opravdu požehnaně dlouho, takže z pozvání na Mojito nakonec sešlo a já jsem jela domu sama.
*
No a včera jsem k sobě pozvala a (Verču s Terkou) na společný posezení, požrání a popovídání. Přijely po půl pátý, kdy jsem je šla vyzvednou na nádraží. Do tý doby jsem si připravila všechno potřebný (nakrájení žrádla apod.), aby to bylo se všim všudy. Takže jsme si pak hříšně užívaly slaninovejch brambůrků (ani jsme nevyužily všechno, co holky přinesly.. /že si dělaly škodu?:D/), kofoly, shlídly jsme nějakou tu fotku, a pak jsme se přemístily na terasu, kde se odehrávala většina. Potom už kuřecí steaky se zapečenym rajčetem, mozarelou a červenou bazalkou (ku*va, já mam hlad!:D) a s pečenejma bramborama. Vim, že samochvála smrdí (tak ať si smrdí!), ale bylo to výborný. Muhehe, a dostala jsem od každý deset bodů (snad z deseti:D), cha!, tak to hnusný bejt nemohlo! Po večeři jsem ještě připravila dvě Mojita a Cuba Libre, takže jsme usrkávaly brčkama a řešily všemožný věci /od erotickejch snů a nezvyklejch míst pro "ehm" až po bejvalý spolužáky a zajíčky vykukující z výstřihů/. V půl devátý jsem holky vyprovodila zase na vlak a osiřela jsem, ale ne na dlouho. Nicméně je tady musim veřejně pochválit, hostěj se dobře (pořád by vám s něčim pomáhaly), a snad to zase brzy zopakujeme:-)
*
Po vrácení se z nádraží jsem doma všechno uklidila, stihla ještě telefonát s babičkou a pak už zasloužená sprcha. Na tu jsem se těšila. Ještě mokrá jsem šla otevřít další návštěvě, Běsovi, kterej se mnou pobyl až do rána. Před spanim jsme si dali pěkně ještě Cuba Libre (áno, melte si tu cosi o alkoholismu:D), Mojito už se mi dělat nechtělo, a šli spát ..
*
shroom
A pak že mam velkou hlavumau

V tuhle dobu se tady rozhodně nespí

1. srpna 2010 v 1:26 | Maude |  Fotoblog
Je pozdě. No a co? (Nic, jenom že zejtra vstávám v půl osmý.. Chci se vidět, nebo teda vlastně radši ani ne:D) Sedim u icq s Marry a spřádáme plány, máme jich totiž po dnešku strašně moc. Odpolední podvečer a večer jsme věnovaly již zmíněný Code Mode a jsme plný inspirace. Navíc (kdybyste to náhodou nevěděli) se to odehrávalo na Střeleckym ostrově a to je jedno z mejch hodně oblíbenejch míst v Praze. Prošly jsme to tam snad třikrát a krom toho, že jsme se pokochaly, já jsem si tam pořídila britofilní naušnice s britskou vlajkou, Marry si zažonglovala a stačila zmerčit "pěknýho" žongléra (co ona všechno nestihne:D), nabraly jsme inspiraci k vlastní tvorbě a ještě jsem tam potkala ex-spolužačku, se kterou jsem se zrovna nedávno domlouvala na srazu, co si koupila nasrávačky (:D miluju to slovo). Chvíli jsme seděly a odpočívaly na břehu, sledovaly šlapadla. Labuť a ferari. Taky jsme obě děsně trpěly, že nemůžeme fotit. Já z důvodů, že si rodiče odvezli foťák na dovolenou a Marry ho má rozbitej,. Po dostatečnym se nabažení a zjištění, že už si asi nic nekoupíme (teoreticky bysme mohly, ale .. copak kradem?), jsme vyrazily na sraz s Twiggy (další moje ex:P). Pak zase na vedlejší ostrov, kde jsme si chtěly pujčit šlapadlo, ale už bylo pozdě. A tak jsme si kydly na krásnej trávník a za upíjení ledovýho kafete a ledový čokolády jsme řešily všemožno i nemožno. Domu jsem přijela v deset. Unavená, ale plně uspokojená s houpací britofílií na uchu:P

(!Umělecká hodnota nulová, pouze pro dokumentaci, foceno mobilem!) 
CD
CD
CD
CD
Takže asi tak nějak no..