Prosinec 2010

"Vánoční čas"

26. prosince 2010 v 23:17 | Maude |  Blog
(ááá, kdybyste slyšeli ten tón a přízvuk, jakym je to řikáno, džíízis!!)

Trošku mi to tu vyhnilo, ale neměla jsem chuť cokoli psát. A když se to tak vezme, neměla jsem ani čas. Vyprávění o koncertě, co jsem vám v předchozim článku slibovala, se ještě trochu protáhne, jelikož jsem se to snažila napsat už nejmíň dvakrát a vždycky se někde stala chyba. Poprvé jsem si to z vlastní blbosti neuložila a systém mě odhlásil a podruhý se mi zasekl pc už v začátcích mýho psaní a tak jsem se na to co.. no vyprdla!

Ve středu jsme se po dlouhý době sešli "všichni" ve zkušebně, až na detaily to hudebně celkem šlo a doufám, že to co nejdřív to bude zase možný zopakujem. Má to přece jenom něco do sebe, když je nás tam víc.

Čtvrteční den jsem měla uklízecí a večer jsem jela za Kentaurem do běchovický kavárny na karamelový latté s půlkou medovníku. Poseděly jsme tam něco přes hodinu, pokecaly, a pak si kousek od běchovickýho parčíku pod lampou (jak poetické) předaly dárky. Nakupovaly jsme ve stejnym obchodě .. byl to takovej příjemnej předvečer štědrýho dne:)

A následoval pátek a co bylo v pátek, to vám nemusim připomínat. Vánoce. Den to byl vzhledem k dusnu v rodině dost šílenej, ale to sem nepatří. Večer se to všechno nějak uklidnilo, sežrala se večeře a rozdaly dárky. Televize zustala jako každej rok vypnutá. Hehe.

Dostala jsem tři knížky v jednom a pak ještě jednu. Inspirační detektivky, jak jinak. A pak taky něco málo kosmetiky do koupele a finance. Těch bylo letos nejvíc, protože nikdo neměl moc času (kromě mě:D, já jsem to letos vzala nějak vážně) shánět dárky a vymejšlet, takže si je buď uložim na konto a nebo si budu nadělovat až v novym roce. (Muhááha)

Dneska ráno jsme si nadělovali s Běsem, tak jsme si vzájemně udělali radost a pak se byli ještě projít. Sice mrzlo, že to bylo do obličeje pěkně nepříjemný, ale stejně mě to venku v našem okolí v zimě (když je rybník zamrzlej a doutníky pokrytý kousky ledu a volavka /jeřáb?/ se krčí v křovinách, aby ho pak vyrušilo naše křupání bot na sněhu a on odletěl o kus dál) prostě baví! To by bylo focení. Mno, tak třeba bude pořádnej foťák za rok..:D to už si ho snad nadělim sama..

Nečekejte teď ode mě buhví co. Zejtra si jedu vyřídit poslední věci do centra a pak mizim na hory. Vrátim se až v příštim roce :-P

Pár mobilovejch dokumentačních..
Ma(u)de in Euphoria
Ma(u)de in Euphoria
Ma(u)de in Euphoria
Ma(u)de in Euphoria
Ma(u)de in Euphoria
Ma(u)de in Euphoria

Dark Streets

16. prosince 2010 v 22:58 | Maude |  Oblíbené
A Banquet
*
řekla bych
jednoznačně
muj
nejlepší
českej
hudební
objev
za poslední dobu..
*
I když pravda, abych jim nebrala zásluhu, to oni objevili na bendzounu mě :-)
*
*
 (PS: O koncertu v červenym klobouku až v příštích dnech;))

Tuto medovinu pije i Chuck Norris

11. prosince 2010 v 0:17 | Maude |  Blog
Ma(u)de in Euphoria
Dneska jsem vyrazila s Kentaurem po Praze na nákupy a kafe. To by bylo, aby se nic nedělo. Vyzvedla jsem jí zase po škole a společně jsme vyrazily do centra, kde jsme si už z tramvaje vytipovaly místa, kam chceme zajít. První naše návštěva vedla do Markse a Spencera, kde jsme musely očuchat každej krém a společně pak nad nima "ochaly a achaly", stejně tak u křišťálovejch vánočních koulí, který po pár minutách, co jsem prohlásila, že jsou naprosto nádherný (Maudě určuje směr xD), ihned zmizely. Bylo tam víc věcí, od kterejch se člověk těžko trhal. Jako třeba teplý pyžamo s losama (sobama, jelenama, prostě rozkošnejma paroháčema), naprosto úžasný hrnky s jelly beans a další anglický lákadla, který si už radši nevybavuju, abych po nich nemusela toužit.

Po vyzvednutí a sežrání oběda a vybrání z bankomatu jsme pokračovaly do Knih, kde mi padl do oka průvodce Skotskem (áách) za hubičku a pár dalších zajímavostí, který nemůžu zmiňovat, protože co kdyby vám najednou čtyřiadvacátýho přistály pod stromem?

Neskutečnym množství lidí jsme se prodraly na Staromák, kde byl ten slavnej vánoční strom Kentaurem shledán jako nevyhovující, a pak ke stánku s medovinou. Bohužel už tam nebyl ten stánek, u kterýho nás jeden pán nejenom poučil, ale zadarmo provedl a nalil všema druhama, co nabízel, a tak jsme se musely spokojit s jinym. Po chvíli vybírání padla volba na medovinu mandlovou, a tak snad kentauřímu dědovi bude chutnat:)

Ze Staromáku zase na Václavák a konečně do tepla a na kafe. Vybraly jsme si z vánoční nabídky Ginger Bread latté a Toffee Nut latté a spokojeně si ho v kelímku se sobem <3 odnesly do druhý pobočky SB, jelikož v tý první bylo tak narváno, že jsme si nesedly. Nahoře na Václaváku se na nás ale usmálo štěstí a nejen že jsme tam naše kafe úspěšně pronesly, ale i jsme si sedly, ztěžka a z výšky dopadly do měkkých křesel a dobrou hodinu a něco se ani nehly.

Popovídaly jsme si více než příjemně a taky mi byla propůjčena kniha Marilyna Mansona, která v sobě skrývá obsah velmi zajímavý. Co jsem stačila zjistit, dle jeho pravidel bych byla na drogách závislej homosexuál, kterej může na potkání kouřit ptáky, protože "to je jako potřesení rukou nebo autogram" - zajímavé zjištění:D. Jo, to bude zábavné čtení. (Tak snad jsem vás nějak moc ne.."ehm" nešokovala svou mluvou)

Po SB jsme toho ještě neměly dost, a tak jsme šly čumět po mikinách s mikimauzem , BJovskejch čepcích a mňamózním spodním prádle (sakra, teď už si ale připadám jako úchyl:D). Naši tour jsme zakončily v Bille na úžasnejch jabkách, který jsem objevila včera před prací a dneska si je musela dokoupit, jak byly skvělý.

Potom už jen za snění, jak si lehnu s Mansonem (samozřejmě jsem myslela knížku, s pravym bych tam nikdy nešla, to jen Kentaur si v první chvíli myslela:D) do postele a budu pít čaj, tramvají na Masaryčku a do vlaku. Je vážně neskutečný, jak člověk dostává záchvaty smíchu až na místě, kde je to přímo nevhodný. Jako třeba v tichym vlaku. Ale copak to jde? Spiknul se na mě zvýrazňovač, jehož náplň mi vylítla na zem, kde si nevině ležel, než mě na to upozornil pán naproti. A když začne Kentaurovo prasátko na baťohu pochrochtávat, to se nedá. Co potom když přijde chlapec, že si sedne vedle mě na výklopný sedátko, na němž dosud "sedí" muj nákup, kterej úspěšně odstranim a sedátko vylítne nahoru, a chlapec si přesto sedá, takže kdybych ho včas neupozornila, spadne na zem, jakože tomu nechybělo fakt málo - nerada bych tam někoho zabila. Naštěstí to nakonec dopadlo dobře, možná si jen trochu narazil vajco..:D
Ma(u)de in Euphoria
Ma(u)de in Euphoria
Když poznáte, co to je, máte u mě kafe ve Starbucks:D:D
(hádat můžete všichni, krom Kentaura samozřejmě, ta to ví)

Ach, to moje podvědomí

10. prosince 2010 v 22:01 | Maude |  Blog
To moje podvědomí,
co mě v noci nenechá spát,
a když, ukazuje to, co není,
jako bych snad chtěla ...
sakra, kéž bych tomu rozuměla!

Včera večer po příchodu ze školy jsem měla extra blogovací náladu, ale nešel mi internet. Chtěla jsem vyprávět o mym dni v práci a zážitcích s tim spojených, ale prostě mi nebylo přáno. Dneska už je to samozřejmě horší. Jsem o něco unavenější, s menší blogovací chutí a s pukající hlavou. Shit, pokud mi po prasknutí ohodí celou zeď mozkem, nechce se mi to uklízet!

Takže k tý práci. Vážně se mi strašně líbí ta vánoční atmosféra na letišti. Mrazivo, sníh kolem, mlhovkama svítící stojící taxíky s řidičema klepajícíma kosu, šero ve kterym vynikaj ty modely letadel z vánočních svítících řetězů nad vchodem do obou terminálů, a tak vůbec, je tam příjemno. Trochu mi to připomíná scény z americkejch romantickejch filmů (takový sice nesnášim:D), jak se vždycky jeden rozhodně někam narychlo (zrovna na Vánoce) odjet a ten druhej za nim běží, pár vteřin než se uzavře brána, aby mu stihl povědět, jak ho vlastně strašně miluje:D.

Ráno jsem vstávala na moje poměry brzo, ale na smluvený místo jsem dorazila ještě o několik minut dřív. Tomu se řiká štěstí, mít kontakty a nemuset se trmácet na letiště rozvrzanym a narvanym busem. Jo. Díky panu stewardovi Fíňovi jsem poznala ještě pana řidiče Petra, kterýžto (píše se to tak?:D) mně pak vzal na oběd a ukázal krásy terminálu jedna (já pracuju na dvojce). Předtim jsem ještě strávila pracovní dobu na odbavavování a užila si lepení těch "samolepek" na kufry a jiná zavazadla. Mněhe, to by mi šlo. Lidí moc nepřišlo, a tak jsem se měla čas pobavit s Mariannou (moje "zaškolující") o tom, jak to tam vůbec chodí, a jaký lidi jsou tam "nahoře".

Po práci už jsem přece jen musela tim busem, minula dvě Starbucks (velké pokušení s poukázkou na kafe zdarma v kapse, ale odolala jsem) a rovnou do školy. Domu jsem dorazila někdy v sedm večer poměrně ještě čerstvá a dala se do promejšelní pokračování detektivky. Tu mou rozečtenou (Oxfordský anonym) jsem úspěšně ještě téhož dne ve vlaku cestou domu dočetla. Nic moc jsem ale nevymyslela, a tak jsem šla radši spát.

Včera bych toho bejvala vyprávěla trochu víc, ale dnes už nemůžu. Nejde to, ta hlava je příšerná. Jo a abyste si to dokázali představit. Vlevo dodávka, kterou sem si vezla prdel a ty ostatní výjevy, co popisuju "nahoře" :-)
Ma(u)de in Euphoria

Nech si pastu na pyji!

8. prosince 2010 v 0:50 | Maude |  Blog
Ma(u)de in Euphoria
Vzpomínám:D.

Před měsícem to bylo ještě takový veselý. Teď si připadám divně. Sama? Ne, sama nejsem, tak co to je za pocity?

Stejně tak před měsícem jsem si vystačila s podzimnim kabátem. Teď jdu ven a sotva mi stačí zimní bunda. Nepříjemné.