Únor 2011

Flek od rajský omáčky

26. února 2011 v 17:00 | Maude |  Blog
No fuj, jsem prase. Všimla jsem si toho až teď:D. Mam to na domácí mikině (údajně od včerejší večeře) a asi okamžitě poletí do koše. Vim, že bez týhle informace by hodně z vás nepřežilo, proto vám to sděluju.

Když už jsme u toho jídla, včera jsem měla naprosto exkluzivní oběd. Vepřovej kotlet na žampionech, sice s kroketama, ale bylo to moc dobrý. Hlavně mi ty žampiony přišly k chuti, protože jsem nad nima zrovna večer předem slintala u Běsa na blogu.

Po práci jsem se sešla s Kentaurem a obešly jsme naše obvyklý místa, po dlouhý době jsme se taky stavily v Bontonlandu a ohřály se tam skoro hodinu. Už dlouho jsem tam nestála u těch stojanů s cdčkama, co se tam daj poslechnout. Připomnělo mi to dětství, když jsem tam jako malá byla s tátou, a s nasazenejma sluchátkama jsem zařvala na celej bontonland, jelikož jsem si neuvědomila, že když mam sluchátka, mam tendenci "bejt" slyšet. Mnojo, dítě, bohužel některý lidi si to neuvědomujou ani v dospělosti:D.

V tejdnu v práci jsem objevila v odpočívárně starej hudební časopis (cca pět let) a v pauze jsem ho celej projela. Vybrala jsem tam asi přes dvacet jmen nejrůznějších kapel, který by mohly bejt zajímavý, uchu lahodící a do mýho stylu se hodící. Některý jsem neznala vůbec, některý znala, ale nevěděla jsem, s jakou hudbou si je spojit, nebo jsem třeba od nich kdysi dávno něco málo slyšela. Už se těšim, až se tim budu probírat. Vidim to tak na dnešní večer. Těšim se totiž a doufám, že z toho vzejdou zase nějaký nový hudební objevy a že budu mít co poslouchat. Novej dech a nový zásoby do ucha.

Dneska máme doma rodinnou oslavu. Takže jestli se vám tenhle článek zdá občas zcestnej, nemůžu se přes hluk tady (zasvěcení znají:D) moc soustředit a mam pocit, že kecám dost nesouvisle, takže se vám to zdá oprávněně.

Na zejtřek nemam nějak extra plány zatim. Chtěla jsem navštívit Višničku na burzo-výstavě v Riegráku, stavit se ve zkušebně a plavat bych třeba taky ráda šla.. Zima je pořád, i když dneska se to odpoledne vyšplhalo až na tři stupně nad nulou (jaká to vysoká teplota), ale na to plavání mam fakt chuť!

Blogování

25. února 2011 v 22:37 | Maude |  Blog
(zejtra to smažu /a nebo ne?/, ale dnes mi to zkazilo plány, abyste věděli)

(Neni to zarovnaný, protože to nejde! /už se mi to povedlo, ale obsah článku to nezmění:D/) Proč když mam tak hroznou chuť blogovat, tak to nejde?:( Je sice hezký, že to tady chce někdo vylepšit, ale vyřadit to z provozu se nemuselo ne? .

Začínám pomalu zase přemejšlet o blogovym stěhování. Nejsem tu nespokojená a rozhodně to neni tim, že se tu právě něco přestavuje, i když svym způsobem to má na to taky trochu vliv. Jen se mi prostě nelíbí, jakym směrem se blog.cz ubírá. Nelíbí se mi spolupráce s nejkomerčnější televizí ever, nelíbí se mi propojenost s "určitejma" serverama /nebudu jmenovat, stejně všichni vědi/, začíná se mi nelíbit sen všech tady "někam patřit" a mít co nejvíc čtenářů a komentářů, a přestává se mi líbit, že vim, kdo za tim všim stojí. Strašně moc bych si chtěla zase tak bezproblémově blogovat. Mít prostě stránku, kam si psát, a nestarat se vůbec o to, kdo za tim stojí, že ta stránka funguje. Prostě určitou anonymitu a nevidět, jak se tamhle někdo v určitý pozici nedokáže s někym dohodnout a tak dál. Rozumíte mi? (JO A NELÍBÍ SE MI TADY TEN HNUSNEJ MAREŠ V REKLAMĚ POD ČLÁNKEM!!) .

No a tak si pohrávám s myšlenkou (už třetí den) se přestěhovat ke konkurenci. Hm. Nechce se mi to tady opouštět, přece jenom jsem tu strávila přes dva roky a zrovna to byly ty nejhezčí chvíle, ale novej dech a nová adresa by mi rozhodně neublížily. No to je dilema:D. (A vono to nejde upravit ani s mym fíglem. No FUCK OFF už ale!)

edit v 0.19 tak ono je to, vážení, prohlížečem! (taky jsem na to mohla přijít dřív, než jsem se tady dělala s html..) mozilla jede, IE je k velkýmu hnědýmu, ale jak už jsem řekla na začátku, obsah článku to nezmění. sere mě to tu!

here without you

23. února 2011 v 23:04 | Maude |  Blog
(Co to zase je? Někdo se nudil, tak se musela změnit "administrace" blogu či co? K čemu to příspívá? K ničemu, nelíbí se mi to a hlavně se mi nezdá, že by to byla zas až taková výrazná změna, která by k něčemu přispěla. Snahy něco měnit nesnášim /na webech/ a nefunguje to na stoprocent /udělám odstavec a po uložení tu neni!!/, takže "komu tim prospějete?"- to jsem zase rozohnila!:D)

Jsem dneska nějaká unavená. Takže pár slov a pujdu spát. Sice jsem dneska neměla práci (měla jsem včera, mam zítra a pozítří) a školu jsem měla oproti ostatnim dnům krátkou, ale stejně se cejtim vycucaná a konečně se zdá, že bych jednou zase mohla snadno usnout.

Dopoledne jsme s Třešní navštívily prosecký kadeřnictví, nechaly tam na zemi spoustu vlasů, že by to vydalo na fungl novou paruku, a odcházely s z poloviny (divný to "s" a "z" takhle za sebou) lehčíma hlavama a samozřejmě krásnější (i když máte pravdu, ne že by to ještě šlo). Před stříhánim jsme ještě zašly pro občerstvení do krámu a pan doplňovač zboží měl asi pocit, že si v sortimentu vod-limonád-a-džusů vybíráme dlouho a nebo že to nedokážeme, a tak se nás zeptal jestli nám nemůže pomoci. What? To jsem ještě nezažila, nabízel vám už někdo v supermarketu, že vám pomůže vybrat pití?:D

Dneska je to přesně čtrnáct dní, co jsem se rozloučila s Běsem. Přijde mi to mnohem dýl než dva tejdny. Myslim na něj každej den a mam radost, že se z něj stal tak pilnej bloger, že píše často a já vim, co se děje. Takže velká pochvala pro Běsátko!!! Každopádně stejně mi chybí. Neni to tak hrozný, možná jsem to čekala horší.. Nebo možná neni to správný slovo "chybí", jen je prostě divný číst a přitom si uvědomovat, že on je tam a já jsem tady. (Mimochodem asi si budete muset na tu dobu, co jsem "ovdovělá" jak řiká babička:D, zvyknout na podobné výkřiky z mého nitra;))

Už mě docela nebaví ta zima venku. Ráno mínus čtrnáct a přes den mínus plus mínus (to je zase útvar:D) deset! No co to je? Já vim, že je únor a že by mě to nemělo překvapovat, nepřekvapuje, nýbrž přímo sere! Je to neskutečnej humus, člověk tráví čas venku jen nezbytně nutnej a i to je moc. Moje přesuny od vlaku k vlaku, do práce, do školy, domu a nazpět, samozřejmě brzy ráno a večer v těch "nejroztomilejších" teplotních extrémech, jsou dostatečnym zážitkem a víc ven nelezu. To mě štve, protože mam v plánu se venku pohybovat kvůli pohybu (mněhe, ta čeština je vážně krásná:D) a počasí mi kazí plány. V tomhle to nejde, v tomhle mi upadává mrazem nos jen co vylezu z baráku (dneska mi normálně byla zima i na čelo, jak mi tam ostříhala tu ofinu a "chybí" mi tam vlasy) a odnášej to i jiný části (zasvěcení vědí, které).

Hm, skoro hodinu se tu patlám s timhle velice kvalitnim článkem. Řekněte mi, co mi na tom tak dlouho trvá? (To ta nová administrace určitě! Chá, teď jsem jim to teda nandala!) Já prostě asi neumim jít spát brzo. Ale jedenáctá je horní hranice, jinak mi to bude zejtra chybět.

Ještě bych sem ráda přispěla nějakym hudebnim kouskem. Je to sice děsnej cajdák, nijak zvlášť nápaditej, ale mam ho spojenej s určitejma věcma a proto tady má svoje místo. Prvně jsem ho slyšela v podání pana Běsa (jakožto jeho první "profesionálně" nahraná převzatá písnička), navíc ten text docela sedí jak prdel na hrnec (jo, to o tom někdo zpívá, až je z toho realita..:D), takže tak! 3 doors down, here without you.

Nice time, music time

21. února 2011 v 0:52 | Maude |  Fotoblog
O_o
Trocha slibovaných photos ze zkušebny.
Měla bych jít spát. Vážně bych měla. Je pozdě.
Místo toho mi tu jedou do sluchátek Three Days Grace.
Nevypadaj, že by chtěli přestat. Docela mě teď baví (nejvíc v kombinaci s vůni vrtulníkovýho trička;-))
Ma(u)de in Euphoria

What the fuck?!

19. února 2011 v 17:18 | Maude |  Blog
To by se mi (nám) s Běsem nestalo.

Ve čtvrtek před noční jsme se konečně s Marry dočkaly a dostaly se do dlouho plánovaný zkušebny. Strávily jsme tam zhruba tři příjemný hodinky při hraní SA, TDG, Muse (áno, dopřály jsme si i Exo:PPP), alternativy (da best:D) a vlastní tvorby. Bylo to fajn, Marry si dokonce zapojila i mikrák, takže jsme to měly i se zpěvem, akorát ta kytara nám chyběla. V příštim tejdnu mě teda čeká návštěva Music City a dokoupení tisíce věcí, co jsou ve zkušebně rozbitý a nebo tam prostě chyběj. Výborně. Už asi měsíc čekám na schválení a konečně mam schváleno. Navíc tam chybí i takový maličkosti jako je třeba struna apod. Fakt nechápu, jakto, že to nevim?! Proč tam na to ty lidi se*ou a prostě se to nehlásí? Fungovalo by to tam tak výborně, kdyby ty lidi tam na to tak nekašlali, achjo.

Ale přivírám nad tim oko a jsem moc ráda, že jsme tam zase byly jednou ve dvou. Nicméně se dostávám k prvnímu what-the-fuckerskýmu bodu. S Marry jsme začly balit, já jsem dojednala podmínky nákupu u správců a po návratu zpátky k balení někdo zaťukal. Vešel (prej je mu patnáct, ale vypadal sotva na třináct:D) chlapec, jestli se může podívat. No dobře, však ať se koukne. Potom se nás začal tak nějak nesouvisle vyptávat na kapelu a hlásat něco o sobě a o tom jak-s-kym-kde-někde-na-něco hraje či co (nepochopila jsem z toho v podstatě ani polovinu:D), načež se zeptal, jestli s náma nemůže hrát. No what the fuck?! (poprvé) Neřikám, že by se nám zrovna kytara, kterou údajně ovládá už osm let, nehodila, ale jakou formou to podal. Zvláštní. Dala jsem mu teda kontakt (co kdyby mu to náhodou opravdu šlo) a myslela, že bude klid /poptával se po fejsbůku nebo ajsíkjů, tak jsem ho ujistila, že jinou komunikaci jak mailem, ať se mnou neočekává:D/, že vyklidí pole a my s Marry si v klidu dobalíme. No to jsem se šeredně spletla. Neměl v úmyslu vůbec odejít, nejdřív si chtěl zahrát, potom chtěl po mě (Marry byla na WC, ta to vyhrála;)), abych mu zahrála a když se navrátila Marry, chtěl, abysme něco zahrály obě. Tak jsme se blejskly a čekala jsem odchod. Ne, nehnul se. Takže jsem při balení věcí měla pocit, že jsem jich tam polovinu nechala, ale zatim nic nepostrádám, tak snad ne. S Marry jsme rychle prchly.

Jenže neušly jsme ani pět metrů a hned se nás nějakej pár ptá, jestli jsme dozkoušely. Sakra, co je o nás najednou takovej zájem?:D Pokračujeme dál a po dalších pěti metrech se na nás nalepí dva kluci (typuju opět tak maximálně patnáct), chtěj dvě koruny a automaticky si nás rozebíraj, jeden se lepí na Marry, druhej na mě. Jsou strašně divný a ještě divnějc se chovaj. Fakt jsem je absolutně nepochopila. Marry už skoro mířila do rozkroku svýmu protivníkovi a já se svym protivníkem řešila, jestli on by si do zkušebny bral peníze. Načež si uvědomil, že mi asi bude kolem dvaceti a dal pokoj. (Mněhe:D) What the fuck?! (podruhý) Vůbec jsem je nepochopila. Nepochopila jsem jejich trapný počínání, kecy a ..no prostě nic. Začíná to tam bejt nebezpečný:D. Do zkušebny fakt jen s "chlapem".

(Teď jsem se fakt nas.. naštvala, vytočila, vážně nejvíc!!!! Už mam hotovej článek, dvakrát takovej než je první úsek a víte co se stane, při kopírování a mačkáni poje...ho ctrl+c se to smaže!!! Přijde vám to normální????? Ale aspoň něco mi zbylo, znova bych se s tim fakt nepsala..)

A v pátek (včera) si to takhle jdu na tramvaj kolem stadionu Bohemky a vidim před sebou přibližující se osobu, která si povídá sama pro sebe. Aha, tak on mluví na mě. Další chlapec (tentokrát starší, ale to ho neomlouvá) s bohemskou šálou, se vyptává na okolní hospody, kam zajít na pivo apod. Hm, fajn. Neznám to tam z tohodle hlediska vůbec. Ale on mluví dál, o tom, jak v těhle místech dlouho nebyl, a jak má smutně-nostalgickou náladu (z jeho hovoru chápu zase jen polovinu) a nakonec z něj vypadne, jestli na to pivo nepujdu s nim. What the fuck?! (potřetí) Vůbec jsem to nepochopila, nepochopila jsem ten nesourodej a nelogickej nával slov z jeho úst a ani jsem nechtěla. Tak jsem odešla. A udělala jsem dobře, nechat se zdržovat ještě o chvíli dýl, ujede mi tramvaj. Fakt nevim, co to mělo znamenat. Tak krátce po sobě a tolik divnejch lidí..

Ještě by se mi hodilo říct What the fuck?! (počtvrtý), ale to tady radši nebudu rozebírat, třeba mi to později někdo soukromě vysvětlí, uvidíme.

To by tak bylo. Bohužel se krom těhle divností kolem mě nic zajímavýho neděje. Včera večer to bylo strašný nůďo (používám tohoto slova záměrně;)), vůbec nic mě nebavilo, dokonce ani internet a to už je co říct. Dnes jsem dostala aspoň psavou. Chtěla bych jít ven, ale je tam docela hnusně. Lezavo, zbytky sněhovýho poprašku, co napad v noci a pár stupňů pod nulou (to už dlouho nebylo, přes den).. prostě hnus. (Malá meteorologická informace pro Běsátko:-* :D)

your smile makes me happy

16. února 2011 v 16:11 | Maude |  Blog
Znáte nějakou českou indie-rockovou kapelu (ráda bych si pustila, ze zvědavosti), co zpívá česky? Já si teď nemůžu nějak žádnou vybavit. (Možná ji znám a ani o tom nevim, ale teď mě prostě žádná nenapadá /nebo že by žádná neexistovala?/) Zvláštní, jak maj dneska všichni tak nějak potřebu zpívat v tý angličtině. Ostatně ani mně se toho moc v češtině nelíbí. Tak nějak to překousnu (to je asi silný slovo, u nich to jinak kvůli hrátkám se slovy nejde) u Tata Bojs (ty si zase v tý angličtině fakt neumim představit:D, i když jsem je tak slyšela), ale jinak nic moc česky zpívanýho nemusim.

Když už český kapely, tak zpívající v anglině, jako třeba Zonštajni (:D tak si řikaj /Sunshine/ sami, žeru to!), Banqueti .. no však sami víte, co poslouchám, nemusim to vyjmenovávat. A jak se tu tak učim, mam tendence si pouštět něco neznámýho, a dostala jsem se zase k Aulettě. Už jsem tady o nich mluvila (mam takovej pocit že předminulej rok kdysi o prázdninách), německá indierocková kapela kooksovato-franzoferdinanská zpívající německy. A mně se to fakt líbí. Dá se to poslouchat a i ta němčina mě tam nějak nesere (jen se divim, že tomu poměrně rozumim, přitom němčinu jsem krom v práci neslyšela už hodně dlouho). Proto bych fakt chtěla vidět/slyšet nějakou českou podobnýho stylu zpívající mateřštinou, zajímalo by mě to.

Včera mi tak nějak všechno dělalo radost, předevšim večer. Nejdřív se mi zdál hodně zajímavej a povzbuzující sen, potom mě rozveseloval Mason (ten to umí vždycky:D), pak mi jeden kamarád po dlouhý době napsal zprávu (už jsem si myslela, že jsem mu něco provedla /i když nevim jak a kdy:D/), a nakonec, to bylo samozřejmě nejlepší, jsem telepaticky přišla na Běsův afghánskej blog zrovna ve chvíli, kdy publikoval svuj první článek. K tomu jsem dostala ještě mail a co víc bych chtěla? Snad jedině probudit se dnes bez bolesti hlavy. Prohlížim si starý fotky (nejvíc ty usměvavý♥) a když jsem venku, procházim "starý známý" místa. Je mi fajn.

Zejtra mam v plánu zkušebnu, snad nám to s Višničkou tentokrát vyjde, přece jenom ve dvou je to lepší než když jde člověk sám. Mam nějaký nápady a texty, ale asi to nechám ještě uležet. Zdá se mi to takový čerstvě-nepoužitelný, uvidíme. Potom jdu večer na noční, bude tam zase naše taková právě vznikající skupina (nemyslim hudební, spíš kecací, takovej sněm) - v tomhle složení to vždycky strašně uteče a najednou je ráno a jde se domu. Fakt mě to baví.

Na pátek, až se trochu vyspim, mam naplánovanou babičku, tam už jsem taky nebyla dlouho. A co přijde o víkendu, to zatim nemam páru, ale určitě se něco vyvrbí. Do hrubýho budoucna to vidim na návštěvu Chapeau Rouge, kde jsou zase A Banquet.. Taky jsme chtěli s Kentaurem na příjezd chrtů z Anglie, ale Kentaurovi do toho vlezly hory, tak třeba příště. Jo a taky jsme si s Marry koupily kupony do jednoho kadeřnickýho salonu, takže se brzy společně pujdem ostříhat a změnit svoje vzezření za lepší (snad:D).

Mno, a abych tady nemauďovala (podle zasvěcených to prej dělám strašně často, nevim, nějak jsem si nevšimla), tak budu radši pozvolna končit. Jdu se probírat Kanárskejma ostrovama, nějak mě začly bavit a v září, Běsátko, v září jsou "naše":D

Ňachachá

13. února 2011 v 23:37 | Maude |  Fotoblog
Neodolala (for the last time)Ma(u)de in Euphoria

"Last" Kiss

11. února 2011 v 0:08 | Maude |  Blog
Ma(u)de in Euphoria
Aneb "dlouhé smutné, slzokropící a srdcervoucí loučení" /půjčila jsem si od TB/ (z našich výrazů na první fotce je to patrné:D)

Abych to vysvětlila, Běs mi včera odletěl na půl roku (?) do Afghánistánu. Jo. Loučení nebylo jednoduchý a zvyknout si, že tady teď neni, taky nebude.

Chybí mi už teď. Navíc, přece jenom, kdyby byl kdekoli jinde, neměla bych o něj takovej strach, jako když je tam, kde je.

Rozloučili jsme se jak nejlíp jsme to uměli, předali si věci, abysme na sebe měli nějakou památku a posilnění medovníkem s jahodama (:P) vyrazili na autobusovou zastávku, kde proběhl last kiss a last hug.

Když jsem nastupovala do autobusu, pomalu mi začalo docházet, jak dlouhej ten půlrok vlastně bude. Pak jsem ještě koukala z okna a pak už jsem ho neviděla..

Cestou jsem se musela co nejvíc odvracet od lidí. Tekly mi slzy. Dokonce jsem si i plánovala krátkou zastávku "na uklidnění" před vlezem do metra (jsem zbabělec, co se stydí brečet před lidma), ale pak to přešlo.

V metru jsem ale jen seděla a čuměla do blba. Nebyla jsem schopná na nic myslet. Hučelo mi tak v hlavě a já jsem jen slepě pokračovala dál. Měla jsem toho v plánu na ten večer víc, ale pomalu se u mě rozbíhala migréna, píchalo mě nevim-kde a bolelo mě celý tělo.

Cestou od vlaku jsem si ještě stihla přehrát SOWK a upustit přitom pár slz na vzduchu. Doma přišla migréna v plnym rozsahu, hlava na prasknutí, žaludek na blití, musela jsem ulehnout,

Dnes už je mi líp. Spánek pomohl..

Sakra, to jsem to napsala tragicky:D Tak trochu toho optimismu nakonec.

Moc se těšim, Běsátko, až se mi vrátíš, a přeju ti ještě jednou, aby ses tam měl v rámci možnosti dobře, byl zdravej a všechno proběhlo v pořádku! Čekám tady na tebe. MTMR+TSNTJS :-*** Tvoje Maudě

Jak Pejsek s Kočičkou šli ven a fotili

10. února 2011 v 21:48 | Maude |  Fotoblog
Ma(u)de in Euphoria
Tak jsem tady plánovala na neděli zkušebnu a až v neděli jsem si uvědomila, že to vlastně neni možný kvůli mýmu pochroumaně-plovykloubenýmu palci, kterej se zdá teprve dnes už v pořádku. A tak jsme s Marry využily hezkýho počasí a šly se alespoň projít... Obě zásobený foťákama, možná bez kecavý nálady, ale stejně to byla příjemná procházka za krásnýho počasí.
(fotky by me a by marry)

She's got the Jack

5. února 2011 v 22:41 | Maude |  Blog
Já vim, dlouho jsem nepsala. Měla jsem totiž pocit, že je přede mnou teď několik dní, který bych ráda prožila a dělala věci, který mi neumožňovali psát na blog. Nebyl čas, ale teď ho zase bude habaděj. (Snad pak bude i o čem psát.)

Práce, škola, ale hlavně poslední dny s Běsátkem, než mi odjede, to je snad dostatečnej důvod se na chvíli vykašlat na netlife. Každopádně dnes přišel čas zase něco zrekapitulovat. Začnu minulym pátkem, kdy jsme vyrazili na poslední (se ví, že ne uplně !!, ale na těch pár měsíců) společnou větší akci. Začli jsme to všechno výbornou večeří v restauraci, kde jsme se poměrně rozšoupli, ale hlavně, že nám chutnalo. Po večeři jsme pokračovali do pivnice ke Dvoum kočkám, kde na nás už čekalo několik ex-běsovejch-spolužáků a při upíjení černýho piva se hovořilo a kecalo a vyprávělo.. Po skolení několika piv (já si dala jen jedno, abych se mohla skolívat ještě jinde:D) se pokračovalo do Vagonu na AC/DC revival.

Při vstupu do Vagonu nás do nosu praštila extrémní zahulenost a naštvala přeplněnost a obsazenost šatny, takže jsme tam po celou dobu museli vláčet bundy s sebou. Ale stejně ta akce byla parádní a ani na chvíli jsem nelitovala, že jsem šla.

Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala a uvolnila, ale dobrá nálada všude okolo a přístup Běsovejch kamarádů (a sem tam nějakej panáček:D) tomu rychle napomohly a bylo to. Už jsme tančili, skákali, zpívali, křičeli, dělali kraviny, no prostě si užívali. S Běsem jsme se fakt vyřádili jako dlouho ne, trošku si nalili řepu, ale bylo nám dobře.

Domu jsme dorazili taxíkem někdy ve tři hodiny (cestou v buse se nám houpal žaludek jako nikdy, seděli jsme zády a nikdy mi to neudělalo takový zle, jako tentokrát:D) a usnula jsem hned, jak jsem si lehla.. Nemusim dodávat, že jsme po tom všem spali asi do dvanácti. No jo, kofola dělá svoje že jo:D.

Tim pádem sobota utekla a člověk ani nevěděl jak, v neděli přijel Běs zase ke mně a dal mi lekci "technických věcí" na jeho autě a pak bylo pondělí a práce a škola.

Mimochodem, v práci začínám odbavovat jen samý zajímavý lidi:D. Tenhle tejden si tam ke mně nakráčel dvojník Matta Bellamyho a hned vzápětí přišel dvojník Trého Coola. Mněhe, musela jsem si je řádně prohlídnout a možná jsem vypadala jako dement, ale jednak jsem se na oba musela smát, protože to se nedalo a jednak jsem si je musela důkladně prohlídnout (Matt byl fakt elegán vyladěnej do detailů a Tré snad musel bejt ztracený dvojče, páč to fakt nebylo možný ta podoba). No, co byste dělali vy? To samý, to je jasný.

Včera jsem strávila odpoledne ve Starbucks s Běsem a Kentaurem a bylo to všechno takový příjemný, jak jinak. Jedinou vadou byli neuvěřitelně hloupý (přece nebudu sprostá:D) lidi, co si dovolej zabrat dvě křesla svejma prdelema (kdo tady mluvil o sprostotě?) a přisunout si k sobě další dvě od jinýho stolu jen na to, aby si odložili bundu!! Zdá se vám to normální?? Ve Staru, kde si vždycky sotva sednete, si přijde někdo takhle sobeckej a blbej? Nechápu.

Po pokecání u kafe jsme se přesunuli do Světozoru (další štace:P), ale byl tam takovej nátřesk (zase si tam lidi zabírali čtyři místa a při tom si tam četli knihu!!! Zabít!!) a vedro, že jsme zase radši vypadli do ulic a procházeli se. Tour jsme zakončili na nákupu ingrediencí na pizzu a na večer a pak všichni společně nastoupili do vlaku na Hlavnim nádraží.

Jo, to byla zase akce. Nejenom, že jsme tam probírali opravdu fundovaně a vážně situace, o kterejch víme naprostý hovna (ani nedokážu přesně napsat, o čem to bylo xD), ale stala se nám zase nehoda:D. Běs se zvedá k odchodu a praští se do hlavy o takovej ten držák na zavazadla nad hlavou (nemálokrát se mi to taky stalo, je to tam uplně debilně nízko) a Kentaur se samozřejmě může zlomyslně potrhat smíchy nad cizím neštěstím, načež se taky zvedne a uštědří si asi tak stokrát mnohem větší ďahu do palice taky:D.

Rozloučili jsme se tak s Kentaurem a osazenstvem ve vlaku (který nechápalo nic samozřejmě) a pokračovali ke mně domu. Tam jsme si udělali výbornou pizzu se šunkou, sejrem, cherry rajčatama a černejma olivama (který jsem nakonec stejně musela vydloubat, páč mi vadily:D). Běs mi dal párminutovou lekci kytarové teorie v praxi a večer tak nějak utíkal a plynul.. Ustlali jsme a udělali útulno a čuměli na Black Swan při požírání pomela a popíjení červenýho vína. Nemusim vám řikat, že spát jsme šli zase až ve dvě.

Bylo mi tak dobře ... ale já to tu zvládnu, Maudě je silné!

Zejtra možná, pokud si nějak najdu čas mezi učenim se na zkoušky (ještě jich pár mam před sebou), zajdem s Třešní oprášit nástroje do zkušebny a zahrát si. Pokud bude tak hezky jako dnes, mam chuť se vznášet.. jít prostě ven a nasávat ten zimně-předjarní vzduch, kterej je dost specifickej a kterej mi toho tolik připomíná.

Mno, a to by vám mohlo zase stačit.. Mam chuť na nějaký ovoce, a na zejtra jsem si chtěla připravit ještě ovocnej salát, ale do toho už se mi nějak v tuhle hodinu nechce, píšu tu dýl, než jsem měla původně v plánu.. Snad to aspoň někoho potěší. Brou noc:)