Květen 2011

Nejlepší je napsat článek v době, kdy ho stejně nikdo nečeká

31. května 2011 v 1:00 | Maude |  Blog
To je totiž to zkouškový. Ať člověk chce nebo nechce, stejně ho to nutí dělat sto jinejch věcí, než se učit. Ovšem pořád jsem se nedostala tak daleko, abych se pustila do úklidu nebo podobnejch činností (uvidíme v průběhu dalších dní). Blog na prvním místě, že. Navíc na učení už je stejně pozdě.

U otevřenýho okna poslouchám žabí kvákání z nedalekýho rybníka (člověk by neřek, jak dokážou bejt hlasitý), občas přivane chladnější vzduch a nasávám vůni noci. Inspirující. Ale evidentně zase ne tak moc. Každopádně když nic jinýho, je to po dnešnim pařáku příjemně osvěžující. Ještě by to chtělo k upíjení třeba takový Cuba Libre a atmosféra by byla výborná.

Dneska mi bylo chvílema vedro i v práci v klimatizovanym prostoru, a to už je co říct, protože tam mi ještě nikdy vedro nebylo. Tak čim to bude? Bylo fakt "hnusně". Pak jsem se přesunula do školy do počítačový učebny a tam mi mezi těma "topícíma" strojema bylo ještě hůř. Naštěstí jsou tam kvalitní rolety a dá se udělat průvan, ale stejně to bylo celkem zabijácký. No ale jak jste si všimli, přežila jsem to.

Zejtra do práce nejdu, takže mě čeká volný dopoledne. To mě těší. Nemusim vstávat. To mě těší ještě dvakrát tolik. Na dnešek jsem se samozřejmě zase extra vyspala. V půl druhý ještě vzhůru, ve čtvrt na čtyři se někde zblázní alarm (ale ne klasickej u auta, ale extrémně hlasitej domovní a vzbudí jenom mě) a v šest už zvoní budík. Ale jak vidíte, ani to mě neodradí od toho, v jednu ráno blogovat. Cha! Takže dopoledne (pokud mi z něho něco vůbec zbyde :D) do sebe budu soukat účetnictví a ekologii a odpoledne vyrážim zase do školy mezi počítače.

A aby to nebylo jen o práci a škole, ve dnech budoucích nás s Anwi čeká návštěva Kentaura za účelem poňuchání koťat, evidentně popití mého letošního prvního Mojita a tak vůbec. Těšim se. No a kdyby nám s Marry vyšlo ještě v některym tom dni po zkouškách to kreslení (psaní, tvoření, skládání, plánování) v parku, vůbec bych se nezlobila. Dost se na to těšim, ať taky tu tvůrčí náladu nějak zužitkuju.

Hm .. teď koukám, že mi tady ve tmě leze cosi po stěně. Evidentně takovej ten extra nohatej a velkej, ale zároveň drobnej, pavouk. Bez toho by řada z vás určitě neusnula (nebo spíš teď kvůli mně alespoň dva z mých /tisíců xD/ čtenářů budou mít špatný spaní přinejmenšim týden) .. no nic, už je na čase jít. Dobrou!

it kills my erection

29. května 2011 v 15:02 | Maude |  Blog
Přestávám umět blogovat. Asi.
Denně píšu maily Běsátku a tak nemam potřebu psát jinam.
Učim se na zkoušky a jedna už je hotová. Hurá. Tři další jsou příští tejden.
Doma chodim v pyžamovejch kalhotách, zobu slunečnicový semínka a kyselý Skittles a nestěžuju si.
Do ucha si teď pouštim nejnovější Sunrise Avenue, občas Hurts a nebo taky Avenged Sevenfold (poměrně rozmanitej výběr, jak tak na to koukám).
Osm knížek, o kterejch jsem se zmiňovala o pár článků níž, že mam napůjčováno, jsem přečetla a jedu dál. Ve vlaku mě zabaví Glamorama nebo povídky z Katovejch prázdnin. Ve frontě čeká Dlouhej pochod.
V pátek byl můj šťastný den, pro jednou jsem nebyla neviditelná. Na kelímek ve Staru mi vedle jména jako jediné nakreslili smajlíka. A to už je důvod k radosti, nemyslíte?:D
Najednou si neumim představit prázdniny bez Rock for People, takže když vše klapne (I hope so), letos se mnou opět počítejte.
S Kentaurem taky plánujeme navštívit Muzejní noc. Ještě vybrat, kam půjdem.
Mam chuť na nějaké experimentální výtvarno. (S Marry kreslit do parku?)
Těšim se na prázdniny. Na výlety do lesa. Do zahraničí. A na Běsa! 8-)

Koncert roku? Měsíce května určitě!

22. května 2011 v 2:07 | Maude |  Zážitky
A Banquet + The Feud (UK) + The Swan Bride (SK), LMB, 16.5.11

Kdybych věděla, jak začít, psalo by se mi to snadněji..

Každopádně na Banquety a Feudy už jsem se těšila od konce prosince minulýho roku, kdy tyhle dvě kapely hrály spolu. Měla (mám:-)) jsem je ráda obě, a když jsem zjistila, že budou mít společnej koncert, byla jsem nadšená. Dokonalý spojení. Další nadšení nastalo, když jsem se dozvěděla, že se to bude opakovat.

Tohodle koncertu jsem se nemohla dočkat už několik týdnů předem, protože v zimě se moc kulturních akcí nekonalo a mě to dost chybělo. Navíc ten stereotyp mě začínal nudit. Do "formy" jsem se dostala díky Majálesu, kterej byl taková malá předjídka před pořádnou žranicí - banket no, jak příznačné.

The Feud se na stagei objevili v půl devátý a do uší publika vypálili delší instrumentálku Mad. Na začátek výborná zahřívací věc, ale bohužel se spoustou lidí to nehlo. Přesto si to pár jedinců v prvních řadách včetně mě a Marry užívalo, o kapele ani nemluvim. Už jejich příchod přesně na minutu naznačoval, jak se na koncert těší. "Parket" byl zaplněn jen z poloviny, což rozhodně nebylo nepříjemný, protože jsme kolem sebe měly spoustu prostoru a mohly jsme si koncert užívat, aniž bychom (já jsem jednou nějaká spisovná, to se mi nezdá:D) někoho omezovaly a nebo někdo omezoval nás. Feudi tam sázeli především nový kousky, tak že bysme se dočkali novýho cdčka? Materiál jim evidentně nechybí. Možná, že pár songů se podobalo už existujícím, ale řekněte mi, která kapela někoho nevykrádá? Přinejmenším sama sebe (a podle mě je to i přirozenej jev, takže nevim, proč se na to kouká jak na nějakou smrtelnou chorobu, všechno už jednou bylo, ale přesto to nikdy neni stejný). Jako předposlední přišla na řadu "hitovka" In Between The Lines a podmanila si i zbytek publika (možná, kdyby jí nasadili v první polovině, rozběsnilo by to lidi dřív, ale těžko říct), celý to zakončila vypalovačka s výraznou kytarou na začátku a svižnym refrénem All Of It. A protože jsme pak kapelu řádně odměnili potleskem (až se mi ozvala moje stará zlomenina předloktí xD), dostali jsme ještě přídavek v podobě Pulling Me Appart (?).

Následovala poměrně (příjemně) krátká přestávka, během který jsme se občerstvily a Feudi mezi tim vyklidili stage, aby se tam po pár minutách mohli objevit A Banquet. V sále přibylo o trochu víc lidí, a pak potemněla světla (doufám, že si to pamatuju dobře a nepíšu tu bláboly, ale tak už je to pár dní..) a rozeznělo se intro, ze kterýho mi až přeběhl mráz po zádech a po kterém navázala Gold Frames. Moje hodně oblíbená věc, ovšem možná bych jí nedávala hned na začátek, protože má "pohodovější" tempo a nerozběsní tolik lidi (ale do toho nemam co kecat, čistě jen muj názor), nicméně i tak byli trošku víc rozhejbaný než při Feudech a postupně se to stupňovalo. I Banqueti zahráli několik novejch songů, který zněly dobře, a na kterejch je znát zase určitej posun od minule. Ovšem nejvíc mi v hlavě uvízla Magic Eyes of May - taková strašně příjemná věc, při který se musíte kejvat do rytmu i kdybyste nechtěli. Nakonec další moje hodně oblíbená Dark Streets, to už celý publikum (alespoň co jsem viděla) patřilo kapele. Moje dávná zlomenina mi už v duchu možná nadávala, ale přesto si kapela zasloužila řádnej aplaus a my dostali ještě další přídavek.

/Vážně je zajímavý, jak se vám kapela, kterou máte možnost už nějakou chvíli sledovat (koukám, že je to rok, hm, tak to neni zas tak dlouho:D, ale jejich posun za tu dobu je obrovskej), vyvíjí před očima (ušima). Baví mě. A Banquet jsou prostě jiný než ostatní, a přesto si na nic nehrajou, nemusí. Do hudby vkládaj všechno a je vidět, že je to baví. Jdou si za svym snem a jsou pro něj schopní dost obětovat, pracujou na sobě jako nikdo tady, a podle mě si jeho splnění zaslouží ../

Třetí a zároveň poslední kapelou byli The Swan Bride. Pěla se na ně v podstatě samá chvála, tak jsem byla dost zvědavá. Slyšela jsem je totiž před pár lety a musim říct, že se mi to moc nelíbilo. Jenže pár let je ve vývoji kapely dlouhá doba (teda jak u který:D), a za tu dobu se toho může spousta změnit. Zkrátka a dobře, překvapili mě. To bolo! Naprosto vynikající, energickej a nabíjející výstup. Trochu progresivní retro (v tomhle jsem vynalézavá, jak tak koukám:D), trochu indie-rock s občasnou příchutí starýho Mansona, a ten klavír (no dobře, klávesy s "klavírním soundem", detailisti) jednoduše další hudební lahůdka. V hlavě se mi usadily nejvíc Freakshow (žeru tam to piano) a Alternate Ego (tady zase ta kytara). Lidi si to užívali, jeden sobě nebezpečnej běsnitel bez pudu sebezáchovy možná až moc. Ovzduší trochu zhoustlo, ale atmosféra byla výborná a moje ruka už naprosto rezignovala. S Marry jsme se rozhejbaly, že se nám skoro nechtělo přestat, ale všechno jednou končí, a tak někdy před třičtvrtě na dvanáct dozněly poslední tóny .. a víc nic.

Kombinace kapel byla opravdu fenomenální - aby mi všechny tři kapely takhle padly do noty, to moc často nebejvá. Ostatně takovýhle mezinárodní tříkapelový koncerty taky často nebejvaj. Plná dojmů z pár událostí (si nechám pro sebe, že:D) a naprosto nadšená, poněkud zničená, opustila jsem jen chvíli před půlnocí společně s Marry LMB, a vyrazily jsme do noci.

Nejlepší místo na milování?

21. května 2011 v 16:30 | Maude |  Blog
Nástupiště číslo sedm na Hlavnim nádraží.

To si takhle po koncertě A Banquet (report "za chvíli") spěchám na Hlavák na poslední vlak a ještě než přijede, sedám si na lavičku na nástupišti šest. V tu chvíli si všimám dvojice, která okupuje lavičků přes koleje přímo naproti. Nástupiště je slabě osvíceno a dvojici nevěnuju pozornost. Co na tom, že kluk sedí a slečna na něm? No jo, pak se ale kouknu znova a všímám si, že se slečna nějak "divně" hejbe, a když se kouknu znova, kroutí se jak zkušená pornoherečka. Chvíli si řikám, že je to asi vtip, jenže dvojice pokračuje, slečně zpod saka kouká holej zadek, tak mi dojde, že si prdel fakt nikdo nedělá. A nevyruší je ani jednovagonovej motorák, kterej zastaví jen asi tři metry od nich, a do kterýho nastupujou lidi, a začíná se jim naskýtat (? :D) "prvotřídní" výhled. Nade mnou ještě visí kamera, která je snímá - že by novej druh porna? Hm, tak proč ne. Dvojici tleskám za odvahu, snad si to aspoň užili. Nicméně muj sen to rozhodně neni, jsou i "soukromější" místa..

+ další zajímavosti

Tak například další důkaz mé neviditelnosti. Já si na to už snad založim vlastní kategorii. Ale! To se prostě nedá pochopit. Stojim si v jednom nejmenovanym supermarketu (stejně chodim furt do jednoho, pozornému čtenáři to jistě dojde:D) v dlouhý frontě a mam všeho všudy asi jen dvě položky. Když už jsem skoro na řadě, přifaří se odněkud chlap (mimochodem o hlavu menší než odpadkovej koš) a zeptá se pani za mnou s velkym nákupem, jestli jí může předběhnout, že si koupí jen cigára. Za celou tu dobu se na mě ani nepodívá. Pani souhlasí, a on jí děkuje, div jí nelíbá nohy. A co přijde pak? Samozřejmě předběhnul mě a vůbec ho to nesralo, že mam taky malej nákup jako on a čekám tam několik minut. A že by něco řekl? Ne, jako bych tam nebyla. Nemělo smysl se rozčilovat, ale dalo mi fakt velkou práci se ho nezeptat, jestli je debil a nebo si na něj jenom hraje.

A další "kapitola" by se mohla mohla jmenovat "nevšední mazlíček". Cestou z práce jezdim kolem jednoho baráku s velkou zahradou, kde je jezírko a u něj stojí plechovej (?) čáp v životní velikosti a za nim menší plůtek, za kterym byste čekali třeba psa. Já ho tam taky čekala, a co víc, skoro jsem ho tam viděla. Když jsem se během dlouhý červený na semaforu snažila přijít na to, co je to za rasu, "pes" se pohnul, a zjistila jsem, že je to klokan. Mhe, že by byli psi už out?:D

Na zavěr bych mohla ještě vysvětlit mojí dlouhou nepřítomnost, je to simple, důvod se jmenuje nedostatek času. Sotva jsem se dala dohromady z koncertu, šla jsem do práce a do školy, kde mi navíc začíná zkouškový. Takže tady sedim nad jednim úžasnym (přímo pro mě) předmětem, ze kterýho mam ve čtvrtek zkoušku, do ucha mi jedou nový Sanrajsové (dobrý to je) a .. já jedu s nima. Tak zatim.

Máj a les 3/3

13. května 2011 v 22:53 | Maude |  Zážitky
(Hele, ten mobil fakt nefotí zas tak špatně..)
A jdeme do finále. So .. po navečeření se jsme se opět přesunuli k hlavnímu stagei, měsíc se šklebil na nebi, pomalu se stmívalo a začínalo se ochlazovat. Svých tří vrstev oblečení jsem vážně nelitovala, chvílema bych snesla i něco teplejšího.

Proběhlo vyhlášení krále Majálesu, vyhrál Bobek Veliký (že by inspirace u Lorda Hoven?) z VŠE - nějak podvědomě jsem si myslela, že to VŠE vyhraje a to jsem ani nevěděla, kdo kandiduje. A pak už se chystali na řadu Chinaski. Musim říct, že jsem v sobě sváděla tak trochu boj, jestli se odploužit někam jinam a nebo zůstat u Marry - ta tam potkala další přátele a mně se nějak trhat nechtělo. Na jinejch stageích nic nebylo, krom Vypsaný Fixy, kterou už jsem viděla asi pětkrát navíc se pak křížila s dalšim programem, a tak jsem se rozhodla, že zůstanu - třeba jen chvíli - a podívám se, co že jsou ty .. co už jsem tu na tomhle blogu jmenovala tolikrát, že víckrát už si to nezasloužej - zač.

Zajímalo mě, proč se u nás v republice věnuje pozornost kapelám tohoto typu a ostatní, mnohem zajímavější, nikoho nezajímaj. Proč? To netušim dodnes. Možná Čechy (nepovažuju se za typickýho Čecha) přitahuje ta určitá jednoduchost a jednotvárnost, jistota a jdou s davem (to jdou, tim si jistá jsem) a nejsou schopný říct, ne, tohle se mi prostě nelíbí, já radši tohle. Protože kdyby to řekli, maj strach, že je nikdo nepochopí a utrhne jim hlavu. A tak prostě neexperimentujou (jsou samozřejmě výjimky).

A tak jsem tam stála ve tmě, občas se trochu pohnula do rytmu, aby mi nebyla zas taková zima a přemejšlela nad našim národem a nad "politikou" českejch kapel. Sledovala davy lidí kolem sebe, který si zpívaly texty a byly kapele totálně oddaný a nespustily z ní oči. A muj názor teda? Když pominu, že ten jejich zpěvák je mi naprosto nesympatickej a zdá se mi slizkej, a budu se snažit bejt objektivní, řeknu - kapele jako takový to naživo hraje, poslechnout se to dá a vydržet tam stát hodinu (hodinu a půl už se ale budu nudit) a nezemřít lze. Ovšem celý se to až na pár výjimek rychlejších songů s rádoby drsňáckym a sprostym textem nese v jednom rytmu a všechno to dohromady splývá. Každej song je zazpívanej stejně bez jakýkoliv známky odlišit se od zbývajících (což má jedno pozitivum, je to až tak stejný, že když chvíli nevnímáte, nic vám neuteče - něco jako telenovela). Ale lidi to žerou, a zpívaj si a prožívaj a prostě se jim to líbí. Mnojo, tak já je v tý jejich jistotě nechám, a pujdu radši na koncert něčeho, co pokaždý překvapí.

To jsem si zase vypsala srdíčko:D. A jdeme dál. Když čínský lyže (?) skončily, davy se postupně trousily pryč od podia a objímal mě chlad. Na řadu měli přijít Tata Bojs, který jsme si sice nejprve chtěly vychutnat taky z dálky (poprvé:D), ale nakonec jsme se přece jenom dostaly hodně blízko k podiu. Komentovat lidi okolo nebudu, srali mě tam všichni, ale tak to už v "kotli" a uplně vpředu bejvá.

Tata Bojs, i když pro spousta lidí "ta divná kapela", protože boří to, na čem ostatní stojí, a jdou proti proudu - dělaj všechno jinak, je prostě jiný kafe. Nebojí se experimentovat, i když vědi, že neznalým to nic neřekne, věrní pochopí. (Trochu mi to připomíná nějakou Voldemortovu řeč pro "poddané" XD) A já je mam prostě ráda. Znám je už jedenáct let, za tu dobu se hodně změnili oni i já, ale jejich koncert mě vždycky nabije.

Nikdy člověk přesně neví, co má očekávat. Vždycky přijdou s nějakou verzí, kterou už nikdy neuslyšíte, nebo se scénou, kterou už nikdy neuvidíte. Jsou to hračičky, na kterejch vidíte, jak se s tim všim upřímně mazlí a jak je to baví. Tady nejde o zisky, tady je to ještě pořád koníček, kterej baví nejenom je, ale i publikum.

Mňaha, koukám, že poslední článek se od těch ostatních dvou dost liší. A tak to ještě zkusíme napravit a zjednodušit. S Marry jsme se parádně vyřádily, konečně jsme se rozpohybovaly, párkrát si zakřičely, atakovaly a byly atakovány lidmi kolem sebe a po koncertě (mluvím za sebe, do Marry nevidim /i když někdy taky jo:D/) jsem byla příjemně vyčerpaná a nabitá energií zároveň. Jednoduše spokojená.

Krátce před třičtvrtě na dvanáct jsme areál festivalu opouštěly a před náma byla dvacetiminutová cesta Stromovkou. Bolely nás nohy, Marry i hlava, a za pozpěvování různejch hovadin od silnýho refrénu jak hovado, přes "dgejdiskovangou" až po grendaj grendaj grendajdá, který nám vydrželo až do metra a do samýho konce (a mně v podstatě až do teď, ale už to neni takovej odvaz jako křičet to za tmy mezi stromama). Motaly se nám nohy, kocovina na Marry přišla už večer, a to jsme prosím popíjely jen vodu. Nebo že bysme byly opilý zážitky? I to je možný.

Rozhodně jsem byla ráda, že jsme na fesťák šly. Bylo to příjemný osvěžení těch stereotypních dní, který jsem dosud prožívala, a i když mě bolely šíleně nohy i druhej den a byla jsem poměrně unavná, už se těšim na další akce!

.. a celá obloha se bude opírat o moje francouzský hole ..

Máj a les 2/3

10. května 2011 v 23:08 | Maude |  Zážitky
(malá provokace s PB efektem, Marry jistě odpustí:D)
Vychutnávaje si pivo s lentilkama (vážně skvělá kombinace) za zvuků Skyline, udala Marry souřadnice našeho stanoviště a za chvíli nás tam "přepadl" její kamarád a o další chvíli se přidal jeho kamarád. Prohodilo se pár slov a "chlapci" pak šli vyčkat frontu na již zmiňovanou atrakci, aby se mohli pokusit jeden druhýho sejmout. Když už se blížili na řadu, šla Marry fandit, a já jsem osiřela. Ne na dlouho. Kolem prošly zase moje dvě ex-spolužačky, tak jsem měla o zábavu postaráno. Pokecaly jsme, já si zahrála na jejich fotografa, a pak se vrátila Marry a najednou nás bylo na místě šest.

Čtyři ze šesti se odpoutali na Divokýho Billa a my s Marry byly zase samy. (Muhehe) Protože bylo ještě jakžtakž teplo, došly jsme si ke stánku pro točenou čokoládovo-banánovou zmrzlinu a pomalu a opatrně s hroudama na kornoutu se prodíraly davem až ven z areálu, podívat se do neplacený zóny na RockZone stage.

Stihly jsme druhou polovinu Night before the End, a i když pod podiem postávalo jen pár lidí, dalo se to poslouchat. Už jen ten název nám řikal, že to bude dobrý. Melodickej rock s metalovym nádechem (dalo by se to popsat i jinak, ale já to vnímám takhle:D), ochucený výraznou kytarou a klávesama. Pod podiem stáli taky dva "bezďáci", jeden typickej a druhej trochu vyžilej rocker, kterej házel svou již poněkud prořídlou hřívou.

Když skončily, cestou za odložením tekutin a zpátky jsme se zastavily u "freestyle" koutku a pak dalšího stage, kde právě začínali Magnetikum. Zaujali především začátečním basovým sólem, při kterym se Marry rozpouštěla na místě, a tak jsme zustaly. Kolem ale stáli dost divný sekuriťáci, jejichž pohledy nás po chvíli odradily (k tomu se ještě přidala Marryina bolest hlavy, moje zalehnutí uší přímo u beden, a taky zpěvákův výstup byl dost "divnej" - s rukama v kapsách a s úchylnym úsměvem, přitom hlas měl docela dobrej), tak jsme se zase vrátily do areálu a přes stánek se sejrama před G2 stage.

Tam začínali Mig 21, o kterejch jsem později četla (na musicserveru myslim), že je stačí slyšet/vidět jen jednou. Je to trochu pravda. Ne, že by mě to zas tak uchvacovalo, ale vzhledem k tomu, že nikde jinde nebylo nic jinýho zajímavýho, rády jsme si tam postály a poslouchaly. Chvílema mě to bavilo víc, chvílema míň, ovšem rozhodně to neurazí a sem tam nějakej Macháčkův výrok stojí za to. Vydržely jsme to přes polovinu koncertu, ale jelikož už jsme byly v areálu docela dlouho a táhlo na devátou hodinu, bolely nás nohy.

Nebylo nic lepšího, než se zase uhnízdit někde na zemi. Neunikla nám tedy druhá část Migů a ani nám neunikl hokej, kterej promítali na plátně jen kousek od nás. My jsme si tam vytáhly žrádlo a pití a nic nám nechybělo. Kdyby se pak tak rychle neochladilo, mohlo nám bejt ještě o kousek líp.

(Příště drámo o tom, jak jsem přetrpěla nenáviděné Chinaski, o skvělém konci a cestě tmavou Stromovkou, a o předčasné kocovině z vody.)

Máj a les 1/3

9. května 2011 v 0:19 | Maude |  Zážitky
Majáles, Stromovka, 6.5.11
Anebo taky "konečně nějakej článek". Ano, hnije mi to tu, vím o tom a vůbec mě to nějak zvlášť nesere. Prostě jsem si dala takový menší blogový prázdniny a jestli mi prospěly, to se zjistí za chvíli.

V pátek jsem s Marry navštívila dlouho očekávanej Majáles, a tak by to možná chtělo pár řádek o akci a o běsnění, kterýho jsme si pěkně užily. Musim ale říct, že to chce koncerty a akce častěji, protože pak člověk vypadne (jako my přes zimu) ze cviku a následky jsou velmi znatelné, ne-li přímo katastrofální :D.

Sraz jsme si daly za pět minut čtyři a po malém občerstvení jsme se vypravily na hromadnou tour Stromovkou. Šlo nás fakt nekonečný procesí, že se pak jedna pani ptala, kam že to jdeme a proč. Nedivim se. Musel to bejt zajímavej pohled na všechny ty hrnoucí se lidi.

A pak jsme došly. Následovala chvilka zorientování. Po právé ruce dva stage s "nezpoplatněným" přístupem a po levé vchod do areálu se třema dalšíma podiema. Po nalepení žlutejch pásek na ruku jsme se vydaly dál vstříc dobrodružství. U brány jsem se ještě střetla s "postiženym" sekuriťákem, co v tom hluku skoro šeptal a když jsem se ho ptala, co řiká, koukal na mě jak na dementa a prohrabal by mě nejradši uplně celou, ale smůla, byla jsem přímo předpisově vybavená!

První naše návštěva směřovala k TM Stage, kde právě hráli UDG, na který se Marry těšila. Já je sice neposouchám, ale rozhodně na živo neurazí a hudba je to poměrně příjemná. Nic z čeho by vás bolela hlava, ale zároveň nic, při čem máte chuť se jít nechat do kotle zabít:D. Prostě taková pohodička. Ze začátku nám pěkně pálilo slunce do ksichtu a tak jsme se postupně pomalu nasunuly do stínu od stage a už bylo líp.

Po skončení jsme se přesunuly k druhýmu stagei, kterej si nepamatuju, jak se jmenuje (ano, mohla bych zalovit v tašce, kterou jsem od pátku nevybalila a vyndat program, ale nechce se mi :D), kde už to rozpalovalo(i) Sto zvířat. I když už jsem je viděla několikrát a z desky bych si je třeba nepustila, na živo mě prostě baví a je to taková správná zahřívací se hudba. Slunce nám tentokrát pralo do zad a mně bylo celkem líto kapely, která to chytala všechno do ksichtu, ale i přesto si to užívali. Když pak hráli Dámu s (plyšovym) čápem, až se mi trochu orosilo oko, když jsem si vzpomněla na muj první stozvířaťáckej koncert před dvěma lety s Běsem mezi maturitou .. ještěže jsem měla ty černý brejle. (Checht)

Marry si během koncertu ustlala na zemi a po skončení Zvířat jsme se vydaly na okružní procházku po okolí, co kde je. Kromě tří prdelí stánků s různym žrádlem, jsme okoukly stánky s doplňkama, crazy brejlema a sombrérama, který mělo na hlavě poměrně dost lidí a i já bych jím nepohrdla, fakt slušivá a šikovná věc.

A protože zrovna tou dobou nehrálo nic, co by vyžadovalo naše stání přímo u podia, zakotvily jsme v takovym polostínu mezi právě začínajícíma Skyline a Gambrinus (?) zónou s atrakcema. Skyline opět nejsou kapelou, která by mi doma vyhrávala a rovněž jsem jí už na pár festivalech slyšela. Shodou okolností jednou to bylo na Majálesu a pak na RfP, kde nás z toho všechny rozbolela hlava. Stáli jsme moc blízko. Tentokrát jsme to "sledovaly" z bezpečný vzdálenosti a hle, líbilo se nám to. Při tom jsme požíraly lentilky a zapíjely to našim prvnim (a poslednim:D) pivem, vychutnávaly "chuť přátelství" a sledovaly zápasníky v Gambrinus zóně, jak se snaží jeden druhýho co nejrychleji sejmout.

(Pokračování příště, teď musim jít spát, jinak zítra nevstanu..)