Červen 2011

Still Alive

24. června 2011 v 23:42 | Maude |  Blog
(Připravte se na směs chaotických informací, po takový době nepsaní nejsem schopná svoje myšlenky nějak smysluplně utřídit, ale já se do toho zase dostanu.)
Překvápko co? Ani nevíte, jak se mi chce blogovat už asi 14 dní a furt ne a ne se k tomu dostat. Ale tak aspoň to shrnu, co že jsem vlastně dělala a proč mi to tu hnije. V podstatě toho bylo najednou v tak krátký době tolik, že už si to ani přesně nepamatuju, ale něco mi přece jenom utkvělo v paměti.

13. června jsem úspěšně absolvovala poslední zkoušku a tim ukončila další semestr. Do školy jsem šla ještě o pár dní později zapsat si všechny známky, a to byla moje poslední návštěva školy na pár měsíců. Dostanu se tam zase až v říjnu. Takže .. prázdniny jsou tady. A jak naložit s prvním týdnem prázdnin, když ve Starbucks se koná happy hour na Frappuccina, který jsou za půlku? Jak jinak než jít oslavovat (mimo jiné Kentaurovu úspěšnou maturitu) a zapíjet to tímto výborným ledovým nápojem. A když nic jinýho, aspoň jsem zjistila, že Mocha Frappuccino je nejlepší a vim, co si v Londýně (nebo někde v zahraničí dát), na ČR je to totiž mimo šťastnou hodinku dost velkej luxus :D (alespoň pro mě).

V pátek jsem "piknikčila" na srazu s V. a T. (viz foto nahoře), kde jsme prožily příjemný odpoledne. V sobotu jsem měla sraz s Wekou a společně jsme navštívily Marry v práci, a pak pokračovaly na další naší procházku Prahou. No a v neděli mě čekal další sraz a tentokrát s Anwiel. Vyzoomovaly jsme si Anwinym ultrazoomem chlapa v okně nad Františkánskou zahradou, kde jsme semknutý k sobě na lavičce pod (mym stokrát zašívanym:D) deštníkem přežily nečekaný útok deště a krup. Jo, romantika musí bejt.

Včera jsem byla v práci a dneska dospávala spací manko. Taky mi dnešní počasí tak nějak připomnělo Londýn a všechno s nim spojený. Poslední dny mi trochu chybí nějakej Nightlife .. chtěla bych jít na koncert, do baru (třeba gay:D), nebo se jen tak procházet ve tmě parkem. Snad brzy, zejtra jdu aspoň odpoledne zase na další sraz (výlet?), a pak se taky těšim na RfP a na trip do Berlína, ale to je ještě daleko ..

No a když nejsem s přáteli, něběhám někde venku, nejsem v práci nebo nevyspávám po noční, čumim při odpočinku poslední dny na (starší) filmy na PC, čtu Dlouhej pochod od Kinga, chytá mě kreslivá nálada, a taky jsem se vrátila k detektivce. Takže zkrátka .. still alive.

Jo a .. Ejtýs růůlz :D
(sledování starších filmů má něco do sebe, občas přináší i překvapení.. love it)

Museum Night

15. června 2011 v 1:18 | Maude |  Zážitky
(Dobré ráno, tak se konečně dostávám k sepsání pár slov o Muzejní noci. Achjo, poslední dobou mi to blogování fakt vůbec nejde .. ve volnejch chvílích se do toho musim přemlouvat a .. tak to přece nemá bejt :/)
YES! V sobotu večer (v noci?) jsem navštívila Muzejní noc a jsem co? Nadšená a inspirovaná (i když ne do blogování) a mohla bych vám tady o tom psát sáhodlouhý slohový útvary - kdyby mi to šlo - jelikož nejde, omezím se jen na vyprávění.

Moji "parentsové" chodí na Noc už několikátym rokem. Já neměla buď s kym jít a nebo mi to nevyšlo z jinejch důvodů, až konečně letos - nic mi do toho nevlezlo, a protože po tom toužila i Kentaur, šly jsme spolu. Vybraly jsme pár objektů, co chceme navštívit, ale vzhledem ke vzdálenostem nebo frontám, jsme pak až na pár výjimek zaimprovizovaly a na všem se překvapivě shodly.

První naší zastávkou bylo Muzeum kávy Alchymista, kam jsme dorazily krátce před sedmou a stály jsme skoro jako první ve frontě. Řikám skoro, protože i když jsme přišly první, najdou se pořád tací, kteří neznají pojem "fronta" a nejenomže se nacpou pár centimetrů před nás, ještě si dovolí smrdět. Fuj. No měli byste to srdce vykázat je nakonec fronty?:D

Muzeum se skládá z několika menších místností ve dvou patrech a patří k němu ještě kavárna a malá zahrádka v trochu "najaponštělém" stylu. Celý to působí velice útulně a příjemně. V první místnosti nás překvapila sbírka plyšovejch medvídků od těch úplně nejstarších až po Kukyho (nechyběl ani Beanův Teddy) a další už se věnovaly kávě a její historii, pěstování, zpracování apod. Předpokládám, že to už si dokážete všichni představit, co by se mohlo nacházet v takovym muzeu:)

Vyplnily jsme ještě dotazník, jak se nám tam líbilo a po dvaceti minutách pokračovaly na další atrakce. Naše kroky vedly směrem k Národnímu technickému muzeu, teda aspoň jsme si to myslely, až jsme nakonec došly do Zemědělskýho. Technický jsme nakonec kvůli neskutečně obrovský frontě vynechaly a za konverzace o HP (:D) jsme otestovaly linku 8 a dojely na Staroměstskou před Rudolfinum. Tam jsme si sedly na schody a vybraly objekty, do kterejch pujdeme. Vyhrála Vysoká škola umělecko průmyslová hned naproti Rudolfinu, a když jsme tam vcházely, rozhodně jsme netušily, jak moc se nám tam zalíbí.

VŠUPka zaujme podle mě už zvenčí, a to tim, že byste nečekali, že tahle budova patří škole. Další překvapení (pro toho, kdo tam nikdy nebyl) přijde, když zjistíte, že je od sklepa až po půdu narvaná uměním (což se ale zase dá čekat, když víte, kam jdete). Vešly jsme a uplně to na nás dejchlo (pro zasvěcené: jaro to nebylo!) a pohltilo. Ve čtyřech patrech velice rozvětvenýho objektu se nacházely třídy, plný výstav klauzurních prací studentů - od klasický grafiky přes architekturu, fotografii, typografii až po sál, kde se na plátně promítala módní přehlídka a na stojanech visely ušitý modely.

Najednou jsme zatoužily na takový škole studovat. Uplně jsme posedly. Kde jinde na vysoký škole vás nechaj sprejovat po zdech na chodbách, zasvinit záchody od malířskejch potřeb, ozdobit záclony sprejem, natáhnout pohovky od popelnice na chodbu, kouřit a chlastat, přivést si domácí mazlíčky, zůstat sebou samým a nedělat z vás počestnýho uhlazenýho studenta? Kde vám daj tak volnou ruku? Neznám žádnou takovou školu. A neznám ani žádnou takovou školu, která by z oken měla hezčí výhled (ne, že by na tom záleželo, ale fakt stojí za to!) Škola bejvá otevřená veřejnosti i jeden týden na konci zimního a letního semestru, tak pokud jste umělecký duše, doporučuju navštívit.

Prolezení celý VŠUPky nám trvalo poměrně dlouho, a ani po tom se nám nechtělo ven (davy valící se dovnitř nám to stejně nechtěly dovolit), nakonec jsme se přece jenom odtrhly a pokračovaly opět na schody Rudolfina, kde jsme si zaslouženě sedly. Skromně jsme povečeřely (já banán a Kentaur koláč :D) a pomalu se začínalo stmívat. Rudolfinum zhaslo a naproti na škole se od desíti chystala projekce - na tu jsme bohužel nepočkaly (ale v dnešní době "internetů" se to dá dodatečně dohonit) a daly se na cestu k jen kousek vzdálenýmu Uměleckoprůmyslovýmu muzeu. Tam nás ale přivítala další větší fronta, a tak jsme znovu zaimprovizovaly a našly jiný objekty našeho zájmu.

Linkou Pět jsme se rozjely směr Goethe-Institut, kde nás zaujal slibovaný "Krimi koutek" a výstava fotografií. No .. všechno by bylo v pořádku, kdyby se v papírech tak trochu nezapomněli zmínit, že se v G-I nachází snad jen čtyři knížky v češtině a ostatní jsou německy. Vzala bych si slovníček:D. Ale tak aspoň, že jsme se podívaly jak to tam vypadá. Mezitim, co Kentaur upadla mezi regály na židli, já jsem projížděla hřbety knížek a sekce, jestli přece jenom nenajdu něco česky. Ani prd. Nakonec jsem prolistovala nějakej německej komix - nutno dodat, kvalitní práce - kterýmu jsem podle obrázků rozuměla, a pak jsme ještě navštívily WC a vrátily se na zastávku autobusu. Samym šokem ze všudypřítomný němčiny jsme úplně zapomněly jít do druhýho patra na výstavu fotek. Nevadí.

Na naší zastávce stavěly dvě linky. Pětka a devítka. My jsme potřebovaly pětku, která asi 3x vynechala, takže jsme si na zastávce vytuhly asi dvacet minut a pozorovaly, jak jezdí jedna devítka za druhou. K pos..rání! Nakonec jsme se autobusu přece jenom dočkaly a odjely z Masarykova nábřeží až na Malostranský náměstí. Tam jsme se dostaly jen pár minut před jedenáctou. Měly jsme v úmyslu navštívit GAMU (Galerii Akademie múzických umění), ale trošku jsme se zamotaly. Já jsem chtěla od jedenácti stihnout bubenickej koncert, kterej se tam jednou za dvě hodiny konal, a nastal trochu boj s časem a s hledánim čísla popisného dvanáct. Po krásnym bloudění a dvě minuty před jedenáctou jsme galerii našly, prohlídly jednu místnost s fotkama od studentů FAMU a rozezněly se první údery do bubnů.

Čtyři studenti se postarali o energií nabíjející dvacetiminutovej bubenickej set, během kterýho si do galerie přišla stěžovat jakási domovnice "od vedle" a začla vyhrožovat, že zavolá policajty, že už je jedenáct večer. Ovšem se zlou se potázala - i "hlídači" v podstatě stejnýho věku jí lehce vyfuckovali a koncert nikdo a nic nepřerušilo. My s Kentaurem jsme si ho uživaly v sedě v kamennym výklenku. Nohy bolely, ale my byly spokojený. Po bubenickym setu jsme doprohlídly zbytek fotek a projekcí, a chtěly se přesunout přes galerii Langhans s výstavou (blogerský) módní fotografie na poslední vlak na Hlavní nádraží, ale nakonec se ozvali rodiče, že když dorazíme za nima, vezmou nás autem. A protože už jsme toho měly opravdu dost, poslední galerii jsme vynechaly a vypravily se na metro.

V metru se mísili účastníci Muzejní noci s účastníky festivalu Sonisphere - poznali jste jednoduše podle čehokoli s potiskem Iron Maiden :D - venku pršelo, mně se roztrh deštník, a s Kentaurem jsme kráčely deštěm a tmou k autu. Obě zničené, ale plné zážitků a dojmů, spokojené.. Tak taková byla moje první Muzejní noc.

Ještě tři kroky dozadu ..

6. června 2011 v 0:08 | Maude |  Blog
.. a bude to pěkná fotka!
Vůbec mě docela překvapuje, že jsme se na tý hrázi pohybovaly tak dlouho, a nic se nám nestalo:D.

Celej tejden byl takovej pracovně zkouškovej, ale stihla jsem v něm s Anwiel navštívit Kentaura a poňuchat se s koťatama, popít moje první letošní Mojito, navštívit Třešinku v nový práci, ostříhat se (right now) a mimo jiné složit i pár zkoušek.

V pátek jsem si dala konečně pohov. Sešly jsme se s Kentaurem nejdřív odpoledne (v její obci), kdy jsme si předaly důležitý dokumenty (už to samo o sobě zní důležitě) a taky jednu zakořeněnou aloe veru, poseděly ve stínu v trávě a popovídaly. Večer ale nebylo do čeho píchnout, a tak jsme se sešly znova. Tentokrát v mojí obci, obtěžkány fotoaparáty (to zní taky důležitě) jsme okupovaly přes hodinu hráz a fotily kanóny.. (fotky comming soon, až mi K. pošle svůj díl), a taky jsme nacvičovaly jízdu ve tmě na neviditělný horský dráze (the best). Když se úplně setmělo, přesunuly jsme se do kempu na sraz s Kpt. Morganem (a kolou) a tak. Fajn večer to byl.

No a sobota a neděle už byly zase učící. I když dneska už mi to do hlavy moc nelezlo a ani se mi do toho nechtělo. Uvidíme zítra, čeká mě první část španělštiny. V úterý druhá. Ve čtvrtek management. Teď večer mě potěšil padesátitříminutovej hovor <3 .. můžete hádat s kym. A co já vám budu vlastně povídat:D

Jdu ulehnout, ale ještě vám "věnuju" tři mobil-mňau-fotky na dobrou noc.
Více zítra (nebo jindy).