Září 2011

Tak jo

25. září 2011 v 0:47 | Maude |  Blog
Tak jo, moje prázdniny pomalu končí a s nima jsem se rozhodla zakončit i prázdniny blogový. Moje nečinnost nebyla vůbec plánovaná, ale tak nějak vyplynula sama a rozhodně mi to ty dva měsíce nevadilo. Poslední dobou už mě ale svědomí trochu hlodalo a já měla čim dál větší nutkání se na ten muj opuštěnej blog koukat .. do toho se přidalo pár dotazů, jako "kdy už konečně něco přibyde?" a "ještě ti ten blog nesmazali?" apod., a tak jsem zkrátka zase tady. Snad mi ta pauza prospěla. (Jak vidíte, píšu pořád stejný sračky :P)

Za tu dobu, co jsem tady nebyla, se událo spoustu věcí, a ani nevim, jestli se mi podaří na všechny si vzpomenout a sepsat. Předem se přiznám, že na report z RfP jsem se pěkně vys..kašlala, a i když si to ještě všechno pamatuju, jako by to bylo včera ("co si tady váš otec a vaše matka kupovali svoje první hůlky" no nic:D), žádnej dlouhej report už asi psát nebudu. To ale neznamená, že se vůbec nezmínim, plánuju takový menší ohlédnutí a vyjádření se alespoň ke kapelám, který mě zaujaly. Vim, že pár z vás na to čeká a já splnim, co jsem slíbila;-). Každopádně dřív jak v říjnu to nebude. Proč? Protože jedu pryč. Kam, to ví "jen pár vyvolených" a vy ostatní se to dozvíte, až se vrátim.

Ale tak jedeme dál. Krátce po mym poslednim článku v polovině července jsem odjela se "rekreovat" do jižních Čech na cyklo-vodo-týden, a patřičně jsem si ho užila. Tou dobou jsem si ještě myslela, že je to moje letošní první a zároveň poslední dovolená. Nakonec se ale přece jenom věci vyvrbily jinak... Ostatně celejch půl roku jsem na to šetřila a nekoupila si skoro nic, abych se teď mohla rozšoupnout. A věřte, že jsem se pěkně rozšoupla, až z toho mam neklidný spaní. Ne, dělám si prdel, ovšem náklady za poslední měsíc jsou obrovský. Sice nárazový, ale opravdu obrovský. (K tomu se dostanu později.)

Po návratu od Vltavy následovalo několik tejdnů chození čistě jen do práce, sem tam zpestřených návštěvou u Marry a nebo srazu s Wekou, společnou cestou do práce s Fíňou, myslim že jednim kafem s Anwi a tak podobně. Obzvlášť se mi vybavuje jedno extrémně deštivý sobotní odpoledne, kdy jsme s Wekou vyrazily na Smíchovskou náplavku na Code:Mode, nebylo z nás nic suchý a Weka si tam koupila náhrdelník "kunda" a já si odtamtud odnesla samolepku "pičokrálíčka". Ať žije moderní umění a originální tvorba:D. Úplně promáčený jsme se s ještě víc promáčenym voucherem zastavily v kavárně kousek od Kampy na horkej nápoj, trochu oschly a venku mezitim přestalo.

To už se přehoupl červenec na srpen a pomalu ale jistě se blížil návrat mého milovaného Běsátka z Afgánistánu. A tak jsem se šestýho srpna konečně dočkala a mohla ho pořádně obejmout. Každopádně to bych nebyla já, abych si to nějak nezkomplikovala. A dokonce tak pěkně. To je tak, když se zrovna v předvečer příjezdu koná BOUNCE!BOUNCE! /SunZ - Kay and Tvzex/ v Chapeau Rouge a vy to berete jako svou poslední příležitost užít si "jakýsi" volnosti a vyčistit si pořádně hlavu. Namísto hlavy jsem si nakonec spíš vyčistila žaludek, ale jednou to v mém životě "slušňáka" (nepijícího a nedrogujícího - zasvěcení :D) přijít muselo. Prostě vypila jsem trochu víc věcí ještě před samotnou party na lavičce před smíchovskym kinem, trochu to namíchala, a problém byl na světě. Respektive ještě nebyl a ani to nevypadalo, že nějakej bude. S Wekou jsme si v klubu parádně užily, pařily (jakože fakt se to nedá nazvat jinak) na plno, chvíli pod dohledem jejího přítele, chvíli samy a kdyby se v klubu nestaly určitý věci, vydržely jsme tam ještě dýl.

Nakonec jsme odcházeli někdy kolem čtvrtý, v pohodě, ve skvělém stavu, a v pět jsem dorazila domu. Dala si sprchu a zalezla do postele. Chvíli jsem nemohla usnout a pak to přišlo. Nebudu vám tady popisovat, jak jsem si poblila v pokoji koberec a další jistě zajímavý věci, ale jak řikám, jednou to přijít muselo a i já jsem musela okusit chuť kocoviny. Ze spánku nakonec nic nebylo, hlava mi pukala a to už nadešla jedenáctá a já měla mít sraz s Běsátkem. A měla. Společně ještě s "blicim kyblíkem" do auta. Hlava mi nepukla a odjeli jsme společně k němu domu. Celý tohle drámo mě přešlo někdy kolem čtvrtý odpoledne a pak jsme si užili večer. Pro mě nealkoholickej:D.

Od Běsova návratu jsme se oba nezastavili a skoro každej den se zase něco děje. Nejdřív na zahřátí vejlety do brdskejch lesů, a potom skoro každej den po dobu tří tejdnů testovací jízdy adeptů na nový auto. Do toho koncert The Offspring v naprosto nešikovně zvolenym Průmyslovym paláci (další věc, co si zaslouží samostatnej článek - v říjnu), večerní vejlety do Prahy na Java Chip Frappuccino (btw nejlepší nápoj ve Staru!), ranní transporty babičky na kontrolu do nemocnice, zařizování a zkoušení zařízení pro Stormchasera, večerní sledování lehce zvrácenejch filmů s Běsovou rodinou (mněhe, skvělé :D), bouřkové noci, vínovo-mojitové dýchánky s Anwiel, návštěva posilovny nebo bazénu, zařizování dovolený, knihovna, návštěvy Třešinky v pekárně, a do toho všeho práce a další běžný věci. Taky jsem se na jeden den stala hrobníkem, taxikářem pro objemná zavazadla z Afgánistánu na trase Praha - Pardubice a zpět, doprovodem do Chrudimi na slavnostní nástup běsů a tak dále. Takže sami uznete, že na blog prostě nebyl čas.

Minulou sobotu jsme ještě navštívili místní festival, v rámci Babího Léta, a zadarmo nasáli výbornou atmosféru, poslechli dvě kapely a pak se vraceli tmavým parkem domu. Byla to taková ta akce, od který dopředu skoro nic nečekáte, a ona vás překvapí, že jste rádi, že jste šli, trochu vás to nabije energií a je vám jedno, že jdete pozdě spát, i když druhej den brzo vstáváte do práce.

Bylo to všechno hektický, ale většina už je snad vyřízena a i když mi začátkem října začne škola a bude to svym způsobem hektický zas, ale jinak, těšim se. Jsem zvědavá, co všechno přijde .. nečeká mě toho málo, ale o tom zas příště. Teď je vše vyřízeno, ještě v pondělí a v úterý do práce, dokoupit poslední věci, a pak už jen na chvíli vypnout .. Je to potřeba.