Prosinec 2011

Christmas has come and passed

27. prosince 2011 v 15:27 | Maude |  Blog
Tak co, banáni, jak jste si užili svátky?

Nemam žádný extra zážitky k vyprávění. Neshořel nám ubrus, nesežral nás kapr a ani na nás u vánočního stromku nespadl meteorit. Abych pravdu řekla, nijak mě to nese*e.

Co mě ale sere štve (učíme se být slušní:D) je, že mě pořád neopustila moje choroba a je tak ohrožen můj odjezd na vytoužený hory, kterej se plánoval na zejtra. Néé :-( Jak já se těšila na změnu prostředí, horskej vzduch, sníh a .. na bytí s Běsátkem. Achjo, pořád doufám, že se to ještě nějak spraví, že přijde zázrak a já budu najednou zdravá, budu moct dejchat a rýma s kašlem se pujdou bodnout. Kéž by.

Ale zpět k Vánocům. Pro ty zvědavý - co že jsem to dostala? Vzhledem k aktuálnímu zařizování novýho bytu jsou to hlavně věci praktický, předevšim do kuchyně. Takže jsem pod stromem nalezla 5v1 hrnec (tlakovej, fritovací, na zeleninu, těstoviny a normální), kořenky, sadu kuchyňskejch pomůcek i s tyčí na zavěšení, palici na Běsátko maso, silikonovej vál, malý prkýnka, utěrky, povlečení a tak dál. Mimo kuchyňsko-bytovej sortiment jsem dostala ještě nějaký to spodní prádlo (- i když si připadám jak Brumbál, přála bych si totiž víc ponožek!!), úžasně voňavej kokosovo-rýžovomléčnej sprcháč, dvě knížky (jupíí, mam co číst!) a nějakou tu hotovost. Od Marry jsem ještě před Vánocema dostala obrovskýho červenýho plyšovýho angry birda, kterýho si pak pověsim na el. bicí a bude! A s Běsátkem jsme si udělali mini Vánoce u jídelního stolu v bytě pětadvacátýho večer, kde jsem dostala vytouženej fén.

To by bylo. Teď tady dumám nad bakalářkou, piju jeden čaj za druhym, momentálně zelenej s pomerančem, a pálí mě nos. Co jste dostali vy (pokud jste mi to ještě neřekli:D), splnilo se vám vše, co jste si přáli, a jaký vůbec byly vaše Vánoce?

Konec Nightmare before Christmas

24. prosince 2011 v 0:40 | Maude |  Blog
*
Letos to přišlo nějak strašně rychle. Nebo se mi to zdá? Všude samá choroba a najednou bác, jsou tady Vánoce. Aby byly šťastný a veselý, tak se mi dneska objevila zase rýmička, takže skvělé. Příští rok je budu slavit, až sama uznám za vhodný, třeba pětadvacátýho ledna a bude to. Takhle se člověk po vyléčení mezi prací a školou a zařizovánim posledních pár dní před štědrym dnem honí jak vocas* a co z toho má? Nachlazení. Krom toho to ale všechno dobře dopadlo a už jsem taky připravená a těšim se, až to všechno předám. Včera jsem už dva dárky předala (a taky dostala), tak snad udělaly radost.
*
Do bytu nám ve středu dorazila lednice, tak ještě konečně postele a můžeme se stěhovat. I když to je asi věc, na kterou se těšim ze všeho nejmíň. Zase to svoje množství věcí strkat do krabic - zaplňování novýho bytu ještě zvládnu, ale vytřídit a vyhodit půlku pokoje, to mi dělá problémy. Nedělám si iluze, že někdy v budoucnu přestane.

Garnýže a vytoužený záclony už visí v obýváku a ložnici, takže je to tam zase o špetku hezčí a útulnější. Do pracovny se teprve musí ušít. Aktuálně se začínaj řešit pracovní stoly, protože přece jenom bakalářka se v posteli nenapíše, i když bych toho asi schopná byla, ale moje záda by mi moc nepoděkovaly. A Běs je v tomto směru ještě nezkažen a všechny záležitosti na počítači řeší pěkně ze židličky..
*
Pokud se všechno podaří, po Vánocích vyrážim s Běsátkem na hory. Už se moc těšim, protože oba potřebujeme trochu změnu prostředí a vyčistit si hlavu. V tomhle období na to nic lepšího než horskej vzduch neni. Bohužel tam nebudeme přes Silvestra jako minulej rok, ale konec světa to neni a i tak to bude stát za to.

Co se bude dít na Silvestra jsem zatim nepřemejšlela, ale zas tak mi to nevadí. Nepotřebuju se někde ožírat v klubu nebo ze sebe dělat největšího pařiče na světě. Nicméně na estrády v televizi koukat odmítám!, klidně ho strávim jen s pár lidma někde na kafi a bude mi dobře:)
*
Tak, užijte si štědrej večer a snad zase brzy - tady - naviděnou. (Štve mě, že mi to tu zahnívá.)

*sakra, teď jsem si uvědomila, že je to docela nešťastný přirovnání, ale já to tak nemyslela, co už ..

Rýsuje, rýsuje, rys!*

8. prosince 2011 v 23:49 | Maude |  Blog
* zasvěcení vědí

Všichni jistě budete souhlasit, že už "dlouho" jsem vás neinformovala o dění v bytě a všeobecně kolem mě. Mně osobně to přijde skoro jako včera, co jsem sem naposledy psala, ale nebudu se s váma hádat :D. Je až k neuvěření, že je to zase skoro čtrnáct dní od posledního článku. Ten čas je neúprosnej. (Žádná novinka.)

Stejně jako čas je ale další spousta věcí naprosto stejná. Tak například pořád mě serou lidi. Opět žádná novinka, zkrátka vše při starém. Vždyť vám to řikám. Asi už to jiný nebude, ovšem jít se podívat do obchodu s elektronikou v předvánoční době, to je vážně na uškrcení se na kabelu od elektrospotřebiče rovnou na prodejně. Že zrovna všechny zajímá ten stejnej výrobek jako mě a chtěj ho koupit deseti lidem ve svym okolí? Že je tam těch podobnejch výrobků tři dirky, ale oni si stoupnou jen před ten jeden, co mě zajímá a ani se nehnout, i když vědi, že za nima někdo stojí. (Stejnej případ jako zastávka autobusu ve tmě, jízdní řád mrňavej a uplně vymletej "typ", co si snad ten řád snaží zapamatovat fotografickou pamětí a stojí tam sto let, i když mě vidí, že tam nemůžu vidět, ale ani se nehne!!!!) To se vlastně netýká jenom elektroniky, sedačka, kterou jsme si s Běsem vyhlídli před nedávnem, stojí v obchodě a nikdo si jí nevšímá, když tam ale zase vejdu já, hned si jí chtěj objednat další tři lidi. No WTF? Nebo další sedačka, opět si jí nikdo nevšímá, když jsme v jinym sektoru, ale když se na ní jdeme zrovna podívat a vyzkoušet, sedne si tam chlap a začne si tam po telefonu vyřizovat nějaký obchodní věci.

Jo a víte, co mě ještě sere?
- Když má autobusák za sedadlem narvaný košťata a podobný věci a vy se vůbec nemůžete pořádně opřít, aniž by se vám madlo smetáku nezarejvalo do ramene nebo podpaží, a když už se na to narvete a cejtíte to až v prdeli, tak se snažíte v zatáčkách nepadat na babu (co vám z druhý strany přisedne stehno a vůbec jí to nesere), aby nespadla do uličky, protože byť mi sedí na stehně, je objemná a přečuhuje.
- Když mi baba (dědek nebo kdokoli prostě) přisedne v autobuse nohu!
- Takzvaný "maňánovitý" lidi, co maj na všechno dost času ..
- Když něco v obchodě už zaplatíte, a čekáte na výdej ze skladu, tak se prodavači k vám chovaj jako k póvlu, ale na ty, co ještě nic nekoupili, na ty se snaží udělat dojem a skoro by je nosili na rukou. Dementi!
- Studenej vítr.
- Když jdu koupit babičce šest vajec a prohlížim je, aby byly v pořádku, a z jedný krabičky se mi do rukávu vyleje bílek!
- Rozbitej kotel zrovna v zimě.
- Choroba, co nemůže zaútočit ve stejnou dobu, ale zrovna když je vždycky jeden zdravej (i když kdo by se pak o toho druhýho staral? asi je to tak schválně vymyšlený .. :D).
- A taky oschlej plátkovej eidam!!

(V příštim článku bych snad možná mohla napsat, co mě všechno poslední dobou těší, aby to tu nebylo zas tak negativní, co řikáte?:D)

No, to by už mohlo stačit, trošku jsem odbočila od plánovanýho tématu. Původně jsem vám chtěla říct, jak se nám to v bytě krásně rýsuje. Jak máme konečně vymytý skříně, co nám tam dělali už před čtrnácti dny, jak jsme přišli na to, čim ošetřit zašpiněný barevný stěny, jak jsme tam celkově poklidili, a hlavně, jak jsme v pondělí s Běsátkem sestavili náš novej stůl a židle. Už máme kde sedět a u čeho jíst. Hned jsme to museli vyzkoušet. Jedinej problém je, že se nám jedna židlička trošku vymkla .. a tak máme zatim jen tři a čtvrtá čeká na vyndání dřevěnýho spojovacího sráče (kolíku), kterej se nám šikovně zlomil. Sám od sebe samozřejmě, jak jinak :D.

O víkendu to vypadá na Ikeu s mom - mam už pěkně dlouhej seznam, co všechno tam koupit, ale prozatim se budu soustředit na věci nutné a nejnutnější (i když ono v tu chvíli vypadá nutně všechno, když se vám to líbí). Záclony už čekaj na zavěšení, tak ještě ty garnýže a bude to. Ne že bych se v bytě chtěla procházet nahá (moje nejtajnější přání, ano:D), ale bez záclon si tam prostě připadám jak ve výloze a mam pocit, že na mě koukaj i slepý.

V pondělí si děláme s Běsem výlet do Brna pro jeho (a z 0,00000000001% také moje xD) nový auto, na který už se těšim (/jako kdyby bylo z 1000% moje/ - ale tak na sdíleném těšení se snad neni nic špatnýho:)) a potom ještě můj šalinotrolejbusový soukromý výlet pro tátovu novou tenisovou raketu. To zas bude.. jsem na to všechno zvědavá. Chvílema se těšim, chvílema ne, tak uvidíme, co z toho vyleze.

Zbejvá mi posledních deset stránek u mojí poslední knížky a večerní záchrany (notebook zlobí). Pak nemam co číst. Už dlouho jsem nebyla v knihovně, ale nějak si tam poslední dobou neumim vybrat. Nevim co, vše dobrý (o čem jsem věděla), jsem už přelouskala. Máte nějakej typ? A když už mluvim o knihovně, pořádám konkurz na spolunávštěvníka - někdy v průběhu příštího týdne, hlaste se kde chcete, hlavně ať to vidim.

ČUUS!