Květen 2012

Něco trochu optimističtějšího

9. května 2012 v 23:53 | Maude |  Blog
Nechce se mi článek zase začínat o tom, jak jsem neměla vůbec čas a jak tady dlouho nic nebylo. Berte to prostě jako skutečnost. Dostávám se sem teď málo a nechce se mi psát. Prostě krize, která ale nějak dopadne (viz předchozí post). Buď jak buď, děje se toho kolem mě pořád spoustu. Za poslední měsíc jsme už dá se říct konečně dovybavili byt a bydlíme. Bydleli jsme teda i před tim, ale teď bydlíme tak, že využíváme všech věcí, kterejch se využívat dá. Přibyla nám televize (ve který je stejně hovno, a tak si aspoň pouštíme Simpsny), přidělali jsme několik dalších obrazů (třešničkou na dortu byl čtyřdílnej sloní), rozvrtali jsme sklep, zútulnili jsme sedačku pruhovanejma polštářema, z pracovny udělali hotový hudební studio a tak dál. Dá se říct, že už nám tam chybí jen maličkosti a je to plnohodnotnej byt, do kterýho může s našim klidnym svědomim příjít návštěva. A taky, že přišla. V sobotu. Ta nejobávanější :D. Rodina z běsovy strany, a tak jsme je pohostili, provedli, pochlubili se a pokecali. Snad odcházeli spokojený.

Na začátku dubna (ježiš, to to uteklo, už je to měsíc!) nám podle plánu dorazilo veškerý vybavení do zkušebny, kterou jsme konečně zařídili. Už to tam neni takový amatérský, jako to doteď bylo. Už je to tam celkem na poloprofesionální úrovni, výborný bicí, perfektní aparatura a další vychytávky. Jo, stálo nás to nervy (a mnohem dalších věcí), ale dělá nám to radost. Nejenom nám, ale snad i kapelám, který na to hrajou. Ovšem ne všichni to bohužel dokážou ocenit, ale "co chcem!? - Lidi!". Dokonce jsme věnovali ještě kus svýho času a dali kapelám školení. Jenže kdo všechno pochopí najednou během hodiny? Nikdo. Nicméně i tak, si myslim, že je to úspěch a zkušebna míří hodně vysoko..

Naposledy jsem tady taky mluvila o bruslích. Tak jak to dopadlo? Hnusný počasí dlouho nevydrželo a já už jsem několikrát na brusle vyrazila. Řekla bych, že je to jedna z našich oblíbenejch činností poslední dobou. Poprvé jsem vyjela na cyklostezku, co máme za barákem a hned se tam krásně natáhla. Asfalt je tam totiž dost boulovatej, jak si jim razej cestu kořeny, chodí (a jezdí) tam hodně lidí a vůbec, když na tom stojíte prvně, ideál to neni. Potom jsem se ale se ségrou dostala na profesionální in-line dráhu a to je o něčem jinym, to je pohoda (pro Běse ještě dodám - lahoda, jahoda, aby byl celej!). Tim jsme odstartovali naše večerní bruslení na Korunce. Zásadně tam chodíme večer, když už se trochu stmívá, a naše inline skupina se rozrůstá. Nejdřív s Běsem na vlak, tam se srazíme se sistrou, svezeme se jednu stanici a tam už na nás čeká Kentaur. Zítra se s náma projede možná i (kouzelník) Třešně. Už se na to těšim.

Tak ještě něco o škole a jdu spát. Zítra vstávám do práce, tak je nejvyšší čas. Bakalářka se mi vrátila s instrukcema, co mam dodělat, tak na tom momentálně pracuju. Do toho probíhá zkouškový, tak se pilně (jinak to neumim že 8-D) učim. Postupně nám končí předměty, takže do školy už chodim taky míň - tim víc času na bakuli a na zkoušky, ale jsem z toho celá taková nervní. Nevim, co se bude všechno dál dít a tak jsem taková nejistá, ale asi se zbytečně stresuju. Holt to mam v povaze..

Btw je to k nevíře, ale nějak se mi vrátila psavá. Tvl, doufám, že to neni jen na dnešek, ráda bych si jí chvíli ponechala! Ale teď už zamíříme ke konci, za chvíli půlnoc, tak dobrou!

Pohled do zkušebny

Časy se mění

9. května 2012 v 23:06 | Maude |  Blog
Aneb velká blogová revoluce. A nebo taky nic! Někdy koncem roku dva devět se ve mně cosi hnulo a donutilo mě to k odvážnému kroku. K zanedbatelnýmu kroku pro lidstvo, ale důležitýmu kroku pro moje blogování. Smazání mýho prvního blogu vůbec.

Bloguju už od roku dva tři. Šílená doba! A ještě šílenější vzpomínky na vzhled mýho prvního blogu. Byly to takový pokusy, co to na internetu vlastně všechno umí a co se stane, když napíšu tohle sem a tamto tam. Ale postupně se z mýho přednastavenýho blogu stával blog "můj", plnej věcí, co pro mě něco znamenali a v roce dva pět (a několik let potom) zažíval největší boom. Byla jsem na něm denně a byla jsem schopná denně přidat několik článků. Většina z nich ovšem neměla žádnou osobní hodnotu, většinou to bylo o hudbě a kapelách, co jsem měla ráda. Respektive ze začátku jen o jedný kapele, následně o vícero. Nic, co by se týkalo mojí osoby jste tam nenašli a mně to tak vyhovovalo. Pronikala jsem do nastavení, HTML a CSS kódů a měnila si vzhled, jak se mi zachtělo. Byla to svýho času hodně vytuněná stránka a já na ní byla hrdá.

Pak jsem ale buď trochu vyrostla, nebo mě to přestalo bavit, nebo jsem si prostě jen uvědomila, že věnuju spoustu svýho času něčemu, co stejně nemá žádnej význam, a trochu jsem se na blog vykvajzla. Dost jsem ho promazala, všechny hudební formace a jejich evidence musela pryč, a stal se z toho blog mojí osobě bližší. Jenže pořád to nebylo ono. Pomalu mě opouštěla chuť a já potřebovala někde nabrat dech. Nakonec se mi to přece jen povedlo, a to jen díky přesunu sem. Nakonec mi vůbec nebylo líto muj první blog, kterej jsem opečovávala šest let, smazat. Všechno šlo pryč, nic po něm nezbylo. A z blogový infuze se zrodilo dílo, na kterym jsem pracovala po tři roky.

Ale jak už hlásá titulek, časy se mění. A mně už dochází dech i tady. Na blog poslední dobou nemam vůbec čas, a když už mam čas, tak absolutně nemam chuť. Neni to jen o blogování, mam to takhle momentálně s více věcma a musim říct, že je to dost ubíjející, ale je to tak. Potřebuju změnu, o tom neni pochyb. V čem ale zatim nemam jasno je, jestli mi postačí změna menší - jinej vzhled apod., a nebo jestli bude zapotřebí změna úplná - jinej server. Je mi ale jasný, že s tim mi nikdo nepomůže a rozhodnout si to musim sama. Upřímně ale, tenhle blog monitoruje muj život po tři roky, už to neni jen něco, co se mnou má pramálo společnýho, tohle je o mně. Tohle je o tom, jaký to bylo, co se dělo, co jsem zažila a tak dál. S tim prostě neni jednoduchý se rozloučit, a já ani nechci. Tak se přiklánim k variantě číslo jedna, pokud nepomůže, máme tady variantu dvě a pokud ani ta nepomůže, blogový světe, řeknem si sbohem! Ne, to už jsem moc tragická.. :D Zkrátka a dobře, we will see..