Červenec 2012

V lese

26. července 2012 v 22:32 | Maude |  Fotoblog
Každej se tam třese, když se Maudě mechem nese ..

Tak mě tady zase máte. Předevčírem jsme byli s Běsem na výletě v lese. Tentokrát jsme tam ale nejeli sbírat houby, nýbrž poznávat a fotit ne tak častý druhy. Pravda, zas tolik se nám jich najít nepodařilo, ale i tak se nám naskytlo pár houbovejch rarit. Byla to moje premiéra focení "malejch" věcí novym foťákem, takže to neni zas tak bechderoucí, ale i tak, je to kousek přírody, kterej si tady určitě zaslouží svoje místo.
*
Než přejdu k fotkám, tak ještě pár keců o posledních dnech. Nedaří se mi dovolat se kadeřnici, takže pomalu trpim. Potřebuju už nutně shodit tu hřívu hustejch vlasů, který jsou snad nejdelší, co jsem kdy měla. A až se dovolám, už mam koupenou barvu a domluvenou Třešničku, že mě nabarví, tak to se těšim. Ta vymytá fialová už mi leze krkem. Ona by nelezla, kdyby nebyla vymytá.. Však to znáte.

Poslední dny jsou taky plný učení. Zítra ráno mě čekaj už druhý příjímačky na magisterský studium, tak kdo může, ať mi drží palce, budu to potřebovat. Sice v tom ležim každou volnou chvíli, ale stejně mam strach. Ale kdo by neměl?

A protože se učim, kdy můžu, nedělám ve volnejch chvílích, krom běžnejch povinností, nic jinýho. Kreslení bylo odloženo, psaní bylo odloženo, ale nějak mi to neškodí, cejtim, že tvořivá trvá a nevypadá to, že by mě chtěla jenom kvůli chvilkovýmu odstavení opustit. Good for me.
*
Tak a teď ty fotky..

mus(e)ic session

22. července 2012 v 0:01 | Maude |  Fotoblog
Tak už jsem zase přestěhovaná zpět doma. S Běsem, kterej se dnes vrátil z dovolený, za zády. Ten tejden, co jsem teď byla doma jsem byla plná inspirace a buhvíproč jsem si myslela, že to ve mně vydrží. Že mě múza jen tak neopustí a že se mi bude pořád tak dobře kreslit a že články na blog budou přibývat a že to všechno bude zase tak jednoduchý jako kdysi dávno. Během mýho pobytu u rodičů jsem po večerech kreslila (pravda, mnohdy na úkor spánku) a formovala v hlavě články. No jo, jenže teď už tu sedim, doma, plná dojmů ze dnů minulých a ne a ne napsat alespoň jednu kloudnou větu. Fakt, že na mě někdo každou minutu mluví, tomu taky moc nepomáhá. Ale zkusíme to.

(God! To fakt nejde!)

Shit! Prostě - ve čtvrtek jsme byli ve zkušebně v nový (a bohužel asi neopakovatelný - nebo aspoň ne tak často opakovatelný) sestavě. Přijel se na nás konečně podívat Míra (již několikrát zmiňovaný friend, hudební nadšenec a muser) z druhýho konce republiky. Slibovali jsme si to hodně dlouho, že si spolu někdy zahrajeme a konečně se to splnilo. Nejdřív jsme se sešly s Třešní u mě doma, abysme vůbec zjistily, jestli ještě něco umíme a jestli to má smysl. Když jsme zjistily, že sice už nic neumíme, ale smysl to pořád má, přizvaly jsme Míru. S tim jsme pak jeli do zkušebny, protože přece jenom intenzivní několikahodinový hraní už by sousedi nemuseli vydržet.

Strávili jsme tam celý odpoledne do večera. Až na pár hluchejch míst jsme pořád hráli a "vono to docela znělo!" Samozřejmě to bylo ze začátku trochu nejistý, protože ani my s Třešní, a evidentně ani Míra, nejsme zvyklí hrát před někym (ne)cizim (mnohdy mi míň vadí uplně cizí jedinci než ty, co trochu znám, ale je to před nima premiéra, asi to tak má každej). Rozehřáli jsme se pak u Exo-Politics, Míra nás odrovnal svym podánim This time is running out a kytarovou "mágií" při Stockholm Syndrome. Zkusili jsme pár improvizací a songů, co hrajeme buď my a nebo on a pořád to šlo. Jasně, máme se ještě pořád hodně co učit, ale kdyby bylo víc takovejch zkoušek, vůbec bych se nezlobila. Člověka to neuvěřitelně nakopne, povzbudí a inspiruje. Tak snad zase brzy..
*
*
*
*
*

Far Away

20. července 2012 v 21:58 | Maude |  Oblíbené
A Banquet - Far Away
1) Protože už mi od RfP jede tenhle song v hlavě.
2) Protože je to kapela, která roste neskutečnou rychlostí a zaslouží si pozornost.
3) Protože to chci mít vždy po ruce.
4) A protože i moje trapná "reklama" je reklama a třeba jim to pomůže :D
Mimochodem v elektroprodejně se stěnou složenou z asi čtyřiceti televizí, když v každý jela nejmenovaná hudební televize, a tam tenhle song - čtyřicetkrát vedle sebe, to bylo dost dobrý psycho, ale milý :))

Miluju noční záchvaty tvořivosti!

17. července 2012 v 1:30 | Maude |  Blog
Nevim, jestli na to má vliv změna prostředí - výměna domova za domov (abyste rozuměli, jsem teď pár dní u rodičů) nebo moje slaměný vdovství (jakože je Běs away), ale je to příjemný. Sedim si tu na posteli, protože na stole je jako vždy rozloženo moc věcí, a i když jsem zkroucená do nepřirozený polohy a kolem mě už všichni spí, přepadaj mě záchvaty tvořivosti a dobře se mi pracuje. V hlavě se mi rodí tisíce nápadů, do sluchátek hraje hudba, která mě dokopává k dlouho odkládaným činům, a ruka mi sama klouže po papíře. Momentálně kreslí.

Miluju kreslení. Hrozně mě ubíjelo, že na to nemam posledních několik let měsíců čas. Jenže čas neni to jediný, co mi chybělo. Chyběla mi i veškerá chuť a nápady, do čeho se pustit. Naštěstí jsem našla někdy začátkem června novou múzu a to se to krásně rozjelo. Taky to bude asi tim, že jsem si po několika měsících konečně oddechla, obhájila jsem svou bakalářku a úspěšně tim dokončila třetí rok na VŠ. Ale tak zpět ke kreslení. Teď mi nezbejvá nic jinýho, než doufat, že se mě to jen tak nepustí.

Chystám se teď na kurz olejomalby, kterej objevila máma, a patřičně se pro něj nadchla, takže i já jsem se díky ní čapla příležitosti a musim tam jít! Mam doma olejový barvy, který jsem dostala od Kentaura už před rokem, ale stále nevim, jak se s nima pořádně zachází, takže neni lepší příležitost, jak se to naučit. Nemůžu se dočkat. Brzy na to plánuju ještě další kreslící kurzy. Láká mě pastel a kreslení pomocí pravý mozkový hemisféry, anybody interested? Na dlouhodobý a pravidelný kruzy čas neni, ale na víkendový kreslení si čas udělám (skoro) vždycky.

To jsem se tady nějak rozpovídala.. Kresbu už jsem radši odložila, jelikož v tuhle hodinu už prd vidim, a budu doufat, že ji během zítřka dodělám. Zjistila jsem totiž, že co nedodělám během dvou dní, už nedodělám nikdy. Naštěstí to platí jen v případě kreslení, ale i tak je to dost frustrující. Až bude víc děl na světě, podělím se s vámi, i když na zadek si z toho stejně nikdo nesedne, ale co může bejt na obnovu blogu lepší než novej tvůrčí dech?