Srpen 2012

Večerní shrnutí

22. srpna 2012 v 1:21 | Maude |  Fotoblog
Po předchozích houbových článcích je čas taky na nějaký to psaný slovo. Jak to poslední dobou u mě vypadá? Minulou sobotu a potom i ve středu jsem byla konečně na tom kurzu olejomalby. Musim říct, že jsem se toho naučila a dozvěděla opravdu hodně a dost mě to bavilo. Sice jsem byla ze začátku zklamaná, že to nakonec nevypadá jako předloha (dost bláhová představa), ale jak nám bylo řečeno, na obraze je pořád co dodělávat a člověk nemá nikdy pocit, že je hotovo. Nakonec jsem se s tim smířila a jsem spokojená. Už jenom čekám, až to zaschne, a pověsíme si to s Běsem do předsíně, barevně se to tam pěkně hodí. S mámou plánujeme jít brzy zase, fakt nás to chytlo.

Vybírala jsem z několika motivů, nakonec jsem se rozhodla pro Eilean Donan Castle. Muj oblíbenej skotskej hrad, na kterej bych se někdy ráda jela podívat. Snad se to splní. Asi jsem si na začátek ukrojila velkej kousek, ale ujde to ne? :)

V úterý (sakra, to už je to tejden?) jsem si ukrojila další velkej kousek - pustila jsem se do pečení medovníku. Přesněji řečeno do pečení dvou medovníků. Jeden pro Běsátko a mojí potřebu a druhej pro tátu k narozeninám. Všechno se to proti mně spiklo. Nejdřív technika, málem mi vyhořel ponornej mixér v ruce a potom i těsto, který se, místo aby se krásně rozválelo, začlo rozpadat. Kdybych neudělala všechno podle receptu, kterej jsem použila na svuj první medovník, měla bych to na co svést, ale jelikož byl recept už mnou prověřenej, vůbec nevim, kde se stala chyba. Nakonec se to ale trochu uklidnilo a medovníky se daly jíst oba dva.

A potom mam obrovský okno, a pár dní si vůbec nepamatuju, co jsem dělala. No vážně. Asi bych si i vzpomněla, ale neudálo se nic tak světobornýho, o čem by se dalo psát. Po dlouhý době jsem se taky viděla s Třešničkou, se kterou jsme zase vymyslely, co všechno bysme mohly začít dělat, tak snad nám to vyjde a já to tu pak budu moct napsat.

Včera jsme s Běsátkem jeli opět do lesa. Tentokrát ale ne fotit, ale konečně si i něco nasbírat. I přesto, že je všude poměrně sucho, Běs vypátral místo, kde rostly. Ze začátku to vůbec nevypadalo, ale nakonec se z toho malýho kousku lesa stal hotovej ráj. Kam se člověk podíval, tam vykukoval světle hnědej klobouček čersvě vylíhnutýho hříbku. Domu jsme si přinesli asi pět kilo. Poměrně slušný množství růžovek a bedel, ale především velkou nálož hřibů. Krájeli a sušili jsme až do noci. Dneska stejně tak.

V lese bylo oproti ostatním místům docela příjemně, i když dost (překvapivě!) vlhko a spousta komárů, kterejm chutnám, a ještě jsem na ně alergická, takže .. skvělé :-(. Později jsme se přesnuli do lesa, kde bylo zase naprostý sucho a vedro, takže jsme hledali místo, kde se trochu zchladit. Než jsme našli pískovnu, kde jsme se trochu osvěžili, narazili jsme na lesní jezírko obklopený rákosím, za kterym se skrývali volavky, kachny a ostatní ptactvo. Právě volavky mě přitáhly k jezírku blíž, takže jsem se prodrala rákosím, abych se podívala. Jenže čim blíž jsem byla, tim víc jsem byla zvědavější - ozývaly se odtamtud zvuky, "něco" velkýho se koupalo. Po chvíli se na břehu zjevil kanec i se zahnutejma zubama a blaženě si pochrochtával, jak se osvěžil. Chvíli jsme ho sledovali, a pak se jeli osvěžit (byť jinam) taky. Jak tyhle vedra přežíváte vy?

V lese III

9. srpna 2012 v 23:18 | Maude |  Fotoblog
Do třetice všeho dobrého. V lese je prostě nádherně. I když je všude jinde vedro, v lese je chládek, krásně to tam voní a navíc je tam klid a ticho. Tak například včera, sice jsem celá propíchaná trnama z růžovejch keřů, akátů a všemožnejch trnek, ten vzduch a ta borovo-ostružinová vůně, to za to všechno stojí. Jen když nepřijde migréna, to jde pak všechno stranou a ani ležení v čerstvě posekanym ovesnym poli to nezachrání. Fotky jsou tentokrát opět Běsovy, protože dokud jsem mohla, houby byly schovaný..
*

V lese II

9. srpna 2012 v 19:19 | Maude |  Fotoblog
Po naší první výpravě po stopách za chráněnými houbami jsme se rozhodli, že uskutečníme druhý kolo. Jen pár dní po první výpravě jsme se nejen psychicky připravili na celodenní chození po lese. Avšak moje tělo na to mělo evidentně jinej názor, a tak si zrovna pár minut před odjezdem vzpomnělo, že mu neni dobře. Tak jsem začla řešit dilema, jet či nejet a když nejet, pujčit Běsovi foťák nebo nepujčit? Nakonec jsem dala Běsátku rychlý zrcadlo-školení, a on vyrazil na celodenní průzkum sám, a jak se mu fotky povedly, se podívejte sami ..

PS: Nejsme žádný velký profi-houbo-znalci, takže pokud bude mít někdo pocit, že popisek nesedí, nebo naopak bude vědět, co je na fotce bez popisku, "nechť" zanechá komentář. Dík :)

Hřib satan