Říjen 2012

Letos zase!

31. října 2012 v 23:58 | Maude |  Blog
Svítí na terase. No dobře, letos neni na terase, ale na balkoně, ale co je komu do toho, že jo.

Poprvé jsem jí rozsvítila už předminulou neděli, kdy jsem jí taky vydlabala. Dlabala jsem tak zarytě, až mi z toho vznikla obrovská modřina na předloktí, do který mě ještě ke všemu v noci po tom štípnul komár. Prostě what the fuck?! Ten komár měl nepochopitelný choutky na sražnou krev. A ještě nepochopitelnější je, kde se v takovýhle zimě komár vůbec vzal?! Rozhodně nebyl první ani poslední.

Včera mi Kentaur připomněla, že maj v sobotu v kavárně Halloweenskou akci, na kterou jsem přislíbila účast. Byla jsem takhle v převleku vlastně jenom jednou, a to už je hodně dávno. S Anwi, Třešní a jejim "chlapcem" jsme měli takovou malou sešn u nás na chatě. Tak se na to už teď těšim jak malá. A vlastně nejsem sama, mluvila jsem o tom dneska s více lidma, co tam jdou, a všichni byli natěšený. Fotoreport bude.. :-)

Dneska jsem doma sama a kromě dýně mi tady ještě svítí obří svíčka, kterou vybral předevčírem Běs v Ikee. Uklidňuje, ale já jsem dneska celej den uplně nepochopitelně ve stresu z "ničeho", že bych těch svíček tady potřebovala aspoň sto. I když pochybuju, že by mi to nějak pomohlo. No nic, jdu rozjímat a pak spát.

Dobrou!

Když ještě existovalo slunce

27. října 2012 v 1:02 | Maude |  Fotoblog
i když v mnoha případech by se o tom dalo taky polemizovat..

Dneska je moderní mít a taky přiznat deprese, taky je moderní chodit se léčit, ať už s čimkoli. I já jsem potřebovala vypnout a pořádnou dovolenou a přitom se vyhrabat ze svejch depresivních stavů. Přece jen pro roce hnití na stejnym místě, kde se všechno dělo pořád jen dokola, už mi dost hrabalo.

S Běsem jsme nejdřív plánovali nějakou dovolenou v zahraničí, ale kvůli jeho nerozhodnosti do poslední chvíle na nás už nic moc nezbylo, a tak jsme se rozhodli pro ČR. Lépe řečeno pro západ. Na první tři dny jsme vyrazili na zámek do Mostova, a další čtyři dny nás čekalo ubytování v Mariánkách. Obojí bylo něčim zajímavý a netradiční - tak jsme to taky chtěli že jo, když už se máme obejít bez moře..

Jak už jsem psala, první byl zámek Mostov u Chebu. Těšili jsme se, ale zas tak moc jsme od toho neočekávali, a tak když jsme přijeli na místo, spadla nám brada. Dostali jsme úžasně prostornej zámeckej pokoj. Zámeckej jakože opravdu zámeckej se skoro dobovym nábytkem, s obříma kamnama až do stropu, obrovskou koupelnou a pravejma spojovacíma dveřma (byť zazděný skříní, stejně se mi vybavovaly scény z "Vraždy na Zámku Styles" a jinejch detektivek), za kterejma to bylo obzvlášt první večer dost zběsilý. Vedle pokoje byla ještě zimní zahrada nebo čajovej salonek nebo co chcete, prostě příjemný místo, kde nikdo nebyl, takže si člověk připadal jak zámeckej pán :D. Prostě atmosféra jak má být.

K tomu všemu jsme měli na první večer naplánovanou masáž, který jsem se zezačátku spíš bála. Ještě mi nikdo neudělal pořádnou masáž, která by mě nebolala a byla mi příjemná, tak se nedivte. Nakonec jsem si vybrala masáž lávovými kameny a to bylo žrádlo teda! Jak nemusim horko, tak tohle bylo extra příjemný a fakt jsem si to užila a celou mě to uvolnilo. Kromě masáží jsme měli k dispozici bazén, takže jsme si ho taky denně řádně užívali, a vířivek v něm jakbysmet.

Večeřeli jsme tříchodový menu v takovym krásnym zámeckym výklenku při svíčkách, vychutnávali si odpolední choco-fondue s ovocem a sektem, zkrátka - měli jsme se báječně. Denně jsme jezdili na zajímavý výlety v okolí a já si to snažila vychutnávat do posledního sousta, protože po návratu jsem čekala akorát tak ránu palící reality. (Ale to sem teď nepatří).

Po Mostově následoval přesun přes Františkovy lázně do lázní Mariánskejch. Ve Františkovejch jsme se zastavili poměrně na dlouho. Jednak je tam skvělej starej park, kterej než prolezete, tak to chvíli trvá, pak je tam kolonáda a rozseto celkem dost pramenů v pavilonech. A když sebou máte ještě ztřeštěnýho mykologa, kterej když jde odkládat tělní tekutiny za keřík, najde hřiby, tak to trvá ještě dýl. Tak ale co, aspoň jsme si to užili. Ochutnali prameny, zakousli se do teplý lázeňský oplatky a pořádně se prošli.

V Mariánkách už na nás čekali s výbornym welcome drinkem a přes počáteční strasti a určitou nesmělost jsme se v lázeňskym domě cítili taky dobře. Nebyl to sice zámek, ale zase to do sebe mělo něco jinýho. Výhled na celý Mariánky s kolonádou, zpívající fontána, lázeňský procedury apod. Užili jsme si teda zase masáže, normální i lávový, sportovní i hlavový. O masáži hlavy bych se taky mohla rozepsat - byl to úžasnej antistres, antimigréňák a vůbec, vydržela bych tam na tom stole ležet věčnost a nechat si masírovat hlavu. Odcházela jsem pak sice úžasně rozcuchaná, ale bože!, jak ta hlava byla najednou tak lehká, jakoby se sama vznášela! To si musim brzy zopakovat.

Z Mariánek jsme vyrazili na výlet mimo jiný do Slavkovskýho lesa a na hrad Loket. To už přišla šílená zima a vítr nás pomalu schazoval z hradní věže, takže to nebyla zas taková pohádka, ale i tak jsem si to nenechala zkazit. Poslední den jsme pak věnovali Karlovejm Varům. Cestou jsme ochutnávali všechny prameny - a že jich tam je! - až mi z toho bylo docela špatně, zvěčnili se před Vřídlem, jako správný turisti nakoupili lázeňský oplatky na doma, skákali po hracích dlaždicích, a tak .. Tour po Karlovkách jsme zakončili v tamější restauraci na grilovaný panence, Běs na česneku a já na výborný grilovaný zelenině, na kterou vzpomínám ještě teď.

Pak jsme se ještě do tmy cestou domu zastavili v křivoklátskejch lesích, kde jsme si každej našli svýho kotrče (houba, kdyby někde nevěděl, kterou jsme si vždycky přáli najít, a najednou jsme našli každej jednoho), ze kterýho jsem experimentálně udělala držkovou a "vono" to chutnalo..

Mno, a co si budem povídat, jela bych znova, tak aspoň pár (něhe, je jich fakt hodně) splasklejch vzpomínek ve formě fotek.

Mostov

Co mám na podzimu ráda

20. října 2012 v 0:00 | Maude |  Fotoblog
.. dneska trošku materialisticky

ňovou výzdobu

Dneska jsem si koupila dýni na dlabání. Po předešlých letech, kdy jsem vždycky nějakou vypěstovanou dostala, se letos ani jedna neurodila a .. jednou jí ožerou slimáci, jednou zmrzne. A když ona se na mě ta skoro šestikilová kráska v obchodě tak smála a Běs mi jí navíc schválil. Nechali byste jí tam snad? Dlabat jí budu buď zejtra a nebo pozejtří, uvidíme podle času. Ještě nevim, jakej jí udělám obličej, ale už se těšim, až na mě bude (letos poprvé z balkonu) svítit a pomrkávat.

Krom velký tykve máme už v bytě několik týdnů na dekoraci mísu rozmanitejch zakrslíků od Běsovy mom a dvě dýně keramický zase od mojí mom. Ve svym malym, věčně něčim zavalenym, pokoji jsem nikdy na dekoraci neměla moc místa a tady si to užívám. Vždycky jsem si přála si tématicky zdobit. A když se za chladnýho večera k tomu všemu zapálí svíčka (třeba vanilková z Ikey), atmosféra je tak příjemná, že všechny stresy odplujou i kdyby nechtěly.


Svíčky

Voní, sledovat plamen je skvělej antistres a v interiéru vytváří úžasnou atmosféru a útulno. Víc netřeba dodávat.

Dobrý čaje

Když jsem byla malá, moc jsem čajům neholdovala. Byla to pro mě obarvená voda, co se ve školní jídelně točila ze smradlavýho barelu a chutnala trochu jako voda z nádobí. Čim jsem ale starší (jsem pořád nějak starší, sakra!), vim, že čaj nemusí bejt jenom humus, ale že jeho pití může bejt i zážitek. A co jsem s Běsem, občas si užíváme čajový dýchánky se sypanejma čajema. Nejen sypaný jsou ale dobrý, dokonce i pytlíčkový můžou bejt kvalitní a chutnat. Od Kentaura jsem před časem dostala typ na zelenej čaj s aloe vera, pak jsem na něj zapomněla a dneska jsem si ho všimla v obchodě. Už jsem měla tři hrnky, je fakt dobrej. Když je venku hnusná mlha a lezavo, je přece lepší nesedět doma nasucho, ale popíjet k tomu teplej čaj.


Ovocný mísy

V době střídání teplot a následnejch chřipkovejch epidemií je dobrý zvýšit příjem vitamínu C. Proč do sebe cpát nějaký tablety, když zrovna v tomhle období je k dispozici spousta dobrýho ovoce. Jabka a všemožný citrusy. U nás teda zrovna dneska vyhrál ananas s banánem, ale proti gustu .. že jo?


Zachumlání do měkka a tepla

Když prší, tak se nejlíp spí. Věta, kterou nám řikala babička, když jsme byly se ségrou malý. A měla pravdu. Když venku chčije, bejt zachumlaná v dece na gauči, k tomu třeba blogovat, nebo bejt pod peřinou s oblíbenou knížkou, je mnohem lepší, než když venku svítí slunce. Člověk nemá pocit, že svuj čas nějak promrhá a naopak si nicnedělání víc užije.

A když už musíte ven, zachumlat se do nějaký měkký bundy a obmotat se hebkou voňavou šálou, je taky mnohem lepší než se ve třicetistupňovejch vedrech někde pa(á)řit.

Zabarvený stromy a nízký odpolední slunce

Všechno, co tady k tomu napíšu, bude znít blbě. Ale prostě mam ráda parky s historií - jakože s hodně starejma vysokejma stromama, a když se podzimně zabarví a mezi korunama pak prosvítá odpoledne už nižší, ale přesto ještě poměrně silný slunce, je to nejenom vděčnej model pro fotografování .. ale i nasávání podzimní atmosféry a trochu lepší smíření se s tim, že teď na chvíli zase nebude teplo.

(Tahle fotka je z parku ve Františkovejch lázních, jedno z fakt pěknejch míst. Ale takovej počernickej park podzimní nadšence taky neurazí :))


Narozeniny

No a samozřejmě nakonec fakt, že mam narozeniny. Trocha toho materialismu neuškodí, že?

A to by mohlo prozatim stačit. Trochu mě tlačí čas a musim jít spát. Rozhodně by toho bylo víc, ale tak teď třeba vy ..

Co milujete na podzimu vy?

Sice nejsou Vánoce, ale

19. října 2012 v 15:21 | Maude |  Blog
Psáno včera

Sliby se maj přece plnit a já jsem vám slíbila, že napíšu, co se dělo, děje a bude dít. Takže .. začnu tim nejnovějšim. Dneska jsem měla na návštěvě Třešničku. Nejdřív jsme plánovaly, jak pojedem do fešnarény nakupovat hadry, ale jelikož jsme spolu měly nakupovací sešn už v úterý a obě jsme si něco odnesly, dneska jsme se na to vykašlaly. Nakupování jsme nahradily kadeřnickejma službama (barvy podzimu a halloweenskejch dýní) a vařenim (gnocchi se špenátem, smetanou, sýrem a vlašskými ořechy). Přitom jsme si dobře pokecaly a hudebně zavzpomínaly na starý časy. Někdy jsou naše srazy plný řešení momentálních sraček a to si pak připadám hrozně stará, ale dneska, dneska to bylo jako kdysi, takový bezstarostný a pohodový, že jsem se od všeho ostatního odprostila. Víc takovejch dní!

Když už jsem nakousla to úterní nakupování .. původně jsem ani pro nic konkrétního nešla, prostě jen doprovod pro Třešničku, co shání kalhoty. Ale hned v prvnim obchodě jsem se zamilovala do zimní bundy a pak si uvědomila, že jí potřebuju, chvíli jsem teda přemejšlela, jestli ji vzít nebo nevzít a nakonec jsem se rozhodla správně. Vzala jsem jí. Hrozně bych si nadávala, kdybych jí tam nechala, je úžasná a uvnitř má měkkýho beránka, k poňuchání :)) Třešně měla na oblečení naopak smůlu, ale nakonec se taky zadařilo a byla úspěšná a sehnala pěkný kousky.

Takže asi tak. Už dlouho jsem si nic na sebe nekoupila. Hrozně jsem se nedávno těšila, že se zastavim aspoň na jeden den v Německu a nakoupim si tam nějaký věci za pár šupů, ale nakonec mi to nevyšlo, tak jsem si to musela nějak vynahradit. Jak mě všechno sralo, tak až zázračně mě ta materiální věc jaksi uklidnila .. něcheche.

S Běsem teď poslední dobou řešíme skoro jenom zkušebnu. Jsou s tim pořád nějaký problémy nebo organizační sračky, který žerou strašně moc času. Zejtra by se to mělo konečně vyřešit a na chvíli by měl bejt zase klid, tak doufám. Každopádně zkušebna je naše, my jsme jí zařídili jak jsme nejlíp uměli a rozhodně jí nehodláme kvůli pár komplikacím pouštět. To teda ne.

Edit dneska:

Tak se zkušebnou to nakonec zase nedopadlo a ještě jsme se dozvěděli věci, který nám zrovna dnešní dopoledne nevylepšily. Už tak bylo dost věcí proti nám a ještě tohle.. pch, už pár dní si řikám, že kdybych měla v ruce baseballku, odpinknu s ní několik hlav a dneska to uplně vygradovalo, dneska by lítaly hlavy jak golfový míčky na greenu. Naštěstí už od vytočení uběhlo trocbu času a vysvitlo slunce, takže optimismus se navrací.

A to by mohlo do jednoho článku stačit..

Oil painting

14. října 2012 v 20:04 | Maude |  Art
Už asi tři tejdny ho mam doma - konečnej výsledek mýho velkýho snažení :) Zatim jen zarámováno elektronicky. Nejdřív jsem z toho byla dost zklamaná, ale postupem času se to ve mně rozleželo a jsem spokojená. Co víc od první lekce chtít? Nejsem přece Picasso.


Hrozně mě to chytlo. Konec černobílejch obrázků, celej život kreslim jenom tužkou a uhlem, tak je čas taky na něco barevnýho. Olej je prostě skvělej - když něco zkazíte, vždycky se to dá zamazat, vymazat nebo cokoli chcete. Barvy úžasně voní a terpentýn je taky pěkně omračující :D (to je spíš informace pro čichače ;-D).

Doma už mi přibyl malířskej stojan, štětce a plátna, takže plánuju ještě párkrát navštívit kurzy a pak se do toho pustit doma. Poslední dobou (která už je neúměrně dlouhá) mě občas přepadaj negativní myšlenky, a malování je jedna z věcí, která mě vždycky nabije pozitivníí náladou. Takže tak no, o uplynulejch dnech a dnech budoucích v příštim článku ..