Tenhle článek by taky mohl patřit do rubriky "co se událo ke konci roku 2012", ale žádná taková rubrika tu neni a ani nebude. Takže to uděláme jinak. Prostě se vrátim k těm pár věcem, který za to stály a mohly by vás zajímat (a na který chci já později vzpomínat).
Jednou z těch věcí, která mě poslední dobou baví a postupně jí podléhám víc a víc, je olejomalba. O tom už jsem se zmiňovala dřív, řekla bych někdy koncem léta, a tady jste mohli vidět muj historicky první obraz malovanej olejovejma barvama. Teď, když na to koukám s odstupem času a mam namalovanej druhej, přijde mi ten první dost děsivej, ale tak pořád je muj že jo ..
Druhýmu obrazu jsem věnovala víc času, už jsem věděla, co a jak, nebála se na to hrábnout a tak celkově jsem si jeho tvorbu víc užila. Už to nebyla ta neznámá, už jsem se nestresovala s tim, že to pokazim, a víc jsem se řídila vlastní rukou než předlohou. Trval mi tři lekce, což bylo dohromady asi osm hodin, a skoro celou jednu lekci zabralo nebe, s tim jsem si fakt vyhrála.
Tentokrát to neni Skotsko, ani žádná další Británie, ale USA. Maják v Lubecu ve státě Maine, ze kterýho je vidět na Kanadu. Takže vlastně na obraze jsou dvě země :) Maine jsem si oblíbila kdysi dávno, když jsem četla jednu knížku, jejíž děj se tam odehrával. Mam slabost pro severský země. Ty nekonečný lesy, divoká příroda, krutá zima (ta moc příjemná asi neni, ale určitý moje sympatie má), jezera, útesy .. a taky mam slabost pro majáky, cejtim z nich určitou naději a volnost.
Ale dost bylo keců. Proč jsem malovala to, co jsem malovala, už víte, takže tradáá ...
