Listopad 2013

Cesta kolem světa za sedm dní

14. listopadu 2013 v 0:03 | Maude |  Fotoblog
Aneb taková malá hádanka (nebo zajímavost), co se dá najít na ve vzdálenosti 150ti kilometrů.

Schválně, jestli uhodnete (samozřejmě vy, co nevíte, kde jsme byli), kde to je. Je to strašně rozmanitý ostrov, kde jsou pláže s jemným bílým pískem i s drsným černočerným, údolí lemují banánové plantáže a hory nad nimi jsou suché a bez života, ale zároveň se ve vyšších polohách rozprostírají borovicové lesy a v nížinách zase rostou kaktusy. Je to ostrov, který je jedinečný a zároveň vám připomíná jiná místa na celém světě. S Běsem jsme dali dohromady pár nejzajímavějších fotek, ve kterých jsme "něco" viděli ..

Hned první den jsme dorazili k soše Moai z Velikonočních ostrovů

O pár dní později jsme se šli ztratit do písečných dun na Sahaře

Poté navštívili Grand Canyon

Ze severu jsme zajeli kousek na jih, abysme (já to "abychom" fakt nemam ráda) navštívili historické centrum Cartageny v Kolumbii

Zpět do Států jsme to vzali trošku netradičně přes Afgánistán

A nakonec skončili v Miami, kde silnici lemovaly tak vysoký palmy, že z auta nebylo vidět na jejich koruny

Tak taková byla naše sedmidenní cesta kolem světa. Už víte, kde jsme byli?

.. podzim, zima

6. listopadu 2013 v 23:36 | Maude |  Blog
(u nás v parku, kterýmu podzim svědčí..)

Jde to najednou strašně rychle, ještě před chvílí bylo teplo a stačilo chodit na lehko a teď, když jdu od vlaku a vytáhnu z rukávu prst, hned mi omrzá. Podzimní depky se ale stejně můžou jít bodnout. Tenhle týden mam školní a po dlouhý době docela klid, dneska jsem přišla ze školy s pečíčí náladou, a tak hned o hodinu později už náš byt provoněla vůně švěstkového koláče a skořice.

V pondělí večer jsem se vrátila z Berlína, kde jsem byla (poprvé) od pátku. Musim říct, že bych si to ještě o pár dní prodloužila. Byla to taková dobrá cestovatelská vsuvka mezi všema pracovně školníma záležitostma, která mě nabila energií a pozitivní náladou. (Na reportu už se pracuje.) I když se samozřejmě našly slabší momenty, jako třeba chrápající Ind v pokoji, jehož chrapot přesahoval 90dB (a to nepřehánim, to jsem fakt ještě nežrala, a kvůli němu jsme si stáhli měřič decibelů :D) a nedal se nijak zastavit (zabít jedině), nebo například určitá nepřipravenost našich spolucestujících (zas jsem si připadala jak organizátor zájezdu - sakra proč?!), naštěstí tohle všechno vyvážilo to všechno dobré :-), co jsme zažili.

Mno, kde jsou ty časy, kdy jsem uměla souvisle psát? V prdeli, že by? Každopádně snad aspoň oceníte, že se snažim dál pokračovat a ještě jsem to tady nesmazala .. :-) A co není, může být. Takže teď přeskočim k tomu, co mě čeká a vy dělejte jakože nic ..

Zítra je na řadě poslední školní den pro tento týden a večer po dlouhý dobře mířim na jogu. Jak ta mi chyběla. (Musim říct, že mi fakt prospívá /v kombinaci s veganskou stravou až uplně neuvěřitelně/ a i když mi někdy ze začátku nejde uplně vypnout, nakonec se zadaří a odcházím znovuzrozená.) Celej říjen se pořád něco dělo, že jsem jí musela vynechávat. Možná se tam budu po takový době zase cejtit jak nevohebnej dement, ale nakonec se do tý polohy stejně nějak dostanu :D

Takže .. teď už bytem nevoní švěstky ani skořice, ale svíčka s jemně vtíravou květinovou vůní, v hrníčku mám posledních pár kapek již studenýho čaje a v televizi se natřásá nějaký pochybný monstrum s modrou korunou na hlavě. Nejvyšší čas to tady zabalit. Běs už si stejně dávno vedle v ložnici chroupe, tak já utíkám taky spát..